Bludný kruh I.
O tom, jak je důležité si prověřit partnera v krizových situacích nejlépe několik dní po sobě...
Sedím na prvních třech schodech u vchodových dveří jeho chaty a hlavou mi běží myšlenky. V jedné ruce dřímám hrnek s kávou a v druhé ruce právě zapálené cigáro. Je léto, všude okolo pokřikují děti, vrčí sekačky požírající vyprahlou trávu, okolo jdoucí turisti na rozhlednu se dohadují, kde si udělají přestávku. Popotáhnu cigáro a říkám si, že je tak krásný den, ale přesto něco mi nedovolí se radovat.
Vzápětí si uvědomuji, že se vůbec netěším na příchod svého tehdejšího přítele a v duchu se snažím si to celé shrnout. Jsme spolu 8 let, zhruba jednou za rok se provalí jedna nevěra a jsem jím zklamaná. Jím a jeho sliby. Ne nadarmo se říká, že drsné podmínky a problémy prověří vztah.
Už teď vím, že kdybychom jsme se nesestěhovali do této Bohem zapomenuté pastoušky, byli bychom spolu dál. Napiji se kávy, jako bych chtěla spláchnou ten svůj problém, nepomohlo to, přemýšlím na tím dál… Je léto, je krásně a ve vzduchu je cítit bouřka…
Všechno to začalo v roce 2005, kdy jsem jako tehdy patnáctiletá chodila lovit do vod internetových seznamek, tenkrát to byla velká móda. 
Tam jsem se seznámila s klukem, sympaťákem z Prahy. Slovo dalo slovo a já se zamilovala a o čtyři roky později úspěšně složila přijímací zkoušky na VOŠ v Praze, abychom spolu mohli bydlet.
To jsem si naivně myslela a hned o prázdninách si našel jinou a my se rozešli. Bohužel to tak nezůstalo, protože jak to bývá, ona slečna ho nakonec už nechtěla a on se vrátil ke své jistotě, která ho prostě měla ráda, a vlastně to s ní nebylo zas tak špatný. I po těch letech je pro mě těžké napsat, že jsem byla úplně blbá, ale úplně… a jak jsem sebou nechala orat, fuj. Ani nejsem naštvaná tak na něj, jako na sebe. 
Celé tři roky VOŠ s ním byly hezké, opravdu se snažil, staral se o mě, myslím, že mě měl i docela rád. Hm… Vlastně si zase něco i po těch letech nalhávám, skutečnost byla jiná. Nikdy mě nepředstavil své kamarády, na veřejnosti se ke mně neznal, neustále se mi za něco smál a podrýval mé sebevědomí, nikdy jsme spolu nebyli na dovolené, maximálně tak víkend v kuse.
V roce 2012 jsem úspěšně složila absolutorium, i když z němčiny s odřenýma ušima, protože jsem se na ni skoro vůbec neučila. Měsíc před zkouškami koupil neudržovanou chatu, kam jsme se nastěhovali a já dělala všechno možné, jen jsem se neučila.
Ano, byla to opravdu chata, stará chata. Sice byla zděná, měla elektriku a vodu, WC i koupelnu, ale s domem to nemělo nic společného. Kolikrát jsme mu říkala, že tam bydlet nechci, proč si nekoupíme byt v Praze a podobně, nechtěl ani slyšet… Nakonec jsem tam vydržela rok a půl.
Druhou zimu už bych tam nevydržela, protože není nic lepšího než přijít z práce kolem osmé hodiny večer a doma mít 4 stupně nad nulou, vykradenou tajnou zásobu suchých třísek mým přítelem a venku jen mokré dřevo v závějích. Byla to chata, takže ústřední topení a kotel na tuhá paliva jsme dodělávali až v zimě narychlo, ale kdo doma topí, tak ví, že to často není jednoduché…
Ta chata byla kilometr od poslední lampy pouličního osvětlení a ten kilometr byl do neuvěřitelného kopce, na němž stála rozhledna a cesta vedla mezi stromy lesíkem, takže ráno s baterkou a večer taky. Hodně jsem se bála. Ta chata byla hodně stará, ošklivá a malá. Styděla jsem se za ni a přivést si návštěvu nepřipadalo v úvahu.
Můj přítel pořád vykládal, ano, on vlastně uměl jen mluvit, že předěláme tohle a tamhleto, že tady bude tohle a tam to… Ze začátku jsem mu to věřila, takže sem se tam nastěhovala s elánem, jak z ruiny uděláme krásné bydlení, ale postupem času, kdy celý den proležel na gauči, jsem pochopila, že nic nebude.
Naučila jsem se štípat dříví, kopat krumpáčem, řezat motorovkou, tahat nehorázně těžký nákupy do kopce, opravovat drobnosti v domácnosti, malovat, vařit, uklízet, žehlit, prát a vše platit. Ano, vše platit.
To jeho neustálý rozdělování moje x tvoje. Jediný, kdo říkal slovo „naše“ jsem byla já. Koneckonců, když jsme mu říkala, že se s ním rozcházím, řekl jen: „Ale nájem na listopad mi zaplatíš!“ Podotýkám, že byl říjen a já mu to opravdu zaplatila, 5000 kč za bydlení v chatě.
Byl úžasná herečka. Vždy, když se provalila nevěra, nebo už jsem měla sbalené kufry, tak začal brečet, dělat srdceryvné scény, sliboval, dušoval se. Já vždy ustoupila a znova se roztočil bludný kruh…
To nejtajnější ze všeho, co jsem nikdy nikomu neřekla a teď to vyzvoním na internetu, je téma našeho milostného života. Bylo to tak zoufalé, že jsem si myslela, že jsem asi lesbička, protože to, co jsme předváděli, mi opravdu nic neříkalo. 
Naštěstí toto moje mínění následující partner plně vyvrátil, ale myslím, že už to snad asi ani nemusím komentovat dál.
Chci jen říct, že ne každý den s ním byl hrozný, to ne. Jsou i daleko horší partneři, než je on. Nikdy na mě nezvedl hlas, nikdy mě nebil. Nebyl to však člověk do nepohody, nebyl to chlap a toho já nehledám.
Jen jeden stálý obyvatel chatové osady, starší sedmdesátiletý pán, bylo pozitivum na celém tamějším bydlení. Byl to pán, se kterým jsme zapíjeli naší samotu. On, protože měl přes deset let mrtvou ženu, a já, protože jsem sice byla ve vztahu, ale sama. Bylo to hrozně fajn, ale zároveň děsivé, protože zapíjet žal není dobré. Vždycky jsme si něco ugrilovali a pili fernet s tonikem. Super děda, se kterým jsem si hodně rozuměla, dodnes si občas zavoláme.
Když mě na jaře roku 2013 podvedl znova, už jsem nevydržela, to byla poslední kapka a začala potají plánovat doslova útěk.
Jednou jsem se svěřila jeho matce a ta mi řekla: „Já měla taky několik úletů a podívej se, teď jsem ráda, že svého manžela mám.“
Uvědomila jsem si, že se mi opravdu nechce čekat do padesáti let na někoho, kdo nakonec bude rád, že mě má. Popravdě tohle byl možná jeho poslední pomyslný hřebíček do rakve. Možná to je věta, která mě opravdu probudila.
A jak to dopadlo? To se dozvíte v dalším deníčku. Díky moc vám všem za to, že jste to dočetli a budu ráda, když mi něco napíšete.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2604
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Tesim se na dalsi poctenicko 
Pěkný deníček, to je dobře, že jsi odešla ze vztahu, kde bylo všechno špatně. A kde byl ten tvůj přítel, že jsi byla pořád sama? to obrážel milenky? 
nechápu, že si to vydržela tak dlouho 
