Bolest přebolí
- Porod
- Sooník
- 12.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už od doby, kdy jsem věděla, jak se rodí děti, jsem měla z porodu hrůzu. Při představě že mám vytlačit toho obříka spodem a že mě budou s největší pravděpodobností nastřihávat a pak sešívat, se mi dělalo špatně. Ale nic není tak strašné, jak se na první pohled zdá. Byl to ten nejkrásnější den v mém životě a Terezku bych porodila kdykoliv znovu.
foto z genetu
den po porodu
- 3
8. týdnů
- 3
- 2
S otěhotněním jsme problém neměli, na druhý pokus to vyšlo, byla jsem tak strašně šťastná a těšila se, že si těhotenství budu užívat. Jak moc jsem se spletla.
Do 13. tt bylo vše v pořádku, ale pak jsem začala krvácet, nejdříve malinko (modlila jsem se, aby se to uklidnilo), ale druhý den, když jsem se chystala k doktorovi, se to strašně zhoršilo a rovnou jsem jela do špitálu. Takový strach jsem ještě nikdy neměla. Když jsem si lehala na lehátko, kde mi dr. dělala ultrazvuk, aby zjistila, co se stalo, klepala jsem se hrůzou, co se dozvím. Dr. byla strašně dlouho zticha, až jsem měla sto chutí zařvat na ni, aby už konečně něco řekla.
„Plod je naživu“, řekla a já jsem se rozbrečela jako ještě nikdy, štěstím že jsem o maličké nepřišla. Ta úleva byla neskutečná. Měla jsem ale hematom, který byl větší než miminko, a tak si mě tam nechali a já jsem čekala, jak to dopadne. Byla jsem tam týden, než krvácení ustalo, ale ten náš bojovník to zvládl a mohli jsme domů. Šla jsem rovnou na neschopenku, kterou jsem si ze strachu nechala až do porodu.
V domnění, že to nejhorší je za námi, jsem podstoupila v 16. tt screening VV, který mi vyšel pozitivní s rizikem na Downův syndrom 1:8 a pro mě to byl konec představy o krásném těhotenství. Následovala genetická konzultace v HK s posláním na odběr plodové vody, který jsem po dlouhém rozhodování odmítla z důvodu zvýšeného rizika potratu, ten hrozil kvůli hematomu, který mi v děloze napáchal pěknou paseku. Rozhodování bylo strašné, buď můžu potratit zdravé dítě, nebo porodit postižené. Při smyslech mě držel jenom fakt, že triple testy jsou dost nepřesné a ve většině případů falešně pozitivní.
Je mi 22let a nedokázala jsem si představit, že bych měla vychovávat takto postižené dítě, ale určitě bych se ho nedokázala vzdát, proto jsem si miminko nechala. Podstoupila jsem genetický ultrazvuk, kde mi byla potvrzena holčička a vše vypadalo dobře, tak jsem se trochu uklidnila. Ale jistotu jsem neměla, takže strach zůstal až do porodu.
6. 12. jsem začala mít slabé, ale pravidelné bolesti po 10 minutách, tak jsem čekala, až se to rozjede, ale celý den se nic neměnilo, bolesti byly stále stejné, po 7–10 minutách. Byla jsem ve 38. tt, tak jsem byla ráda, že už se něco začíná dít a nebudu přenášet. Noc nebyla nic moc, stále to samé, ale spát mě to nenechalo. Druhý den ráno jsem už nic necítila, tak jsem poměrně zklamaně volala příteli, že to byl asi planý poplach. Odpoledne se bolesti vrátily a byli o něco silnější a po 5 minutách, tak jsem počkala, až se přítel vrátí z práce a vyrazili jsme do porodnice, kde si mě už nechali.
Nález byl veškerý žádný, něco se tam dělo, ale neotevírala jsem se a vzhledem k tomu, že jsem měla ještě 14 dní čas, tak malé ničím nepomohli a nechali to na ní, ale jí se nikam nechtělo. Bolesti ustupovaly a zase se vracely, tak jsem si tam vzdychala celou další noc, kdy jsem nemohla spát. 8. 12. ráno bolesti přestaly úplně, a když jsem se smířila s tím, že půjdu domů, vrátily se. Už jsem si připadala jako blázen, byla jsem unavená a malá se strašně courala. V 17:30 mě dr. kontroloval a byla jsem otevřená na 2 prsty. Zdálo se mi, že už asi nikdy neporodím. Při představě, že si mě tam nechají ještě jednu noc, kdy se nevyspím, se mi chtělo brečet a s mými argumenty, že tu malou po další neprospané noci jen těžko vytlačím, se doktor slitoval a v 18:30 mi píchl vodu.
Pak následovalo 5 hodin bolestí, které byly na hranici toho, co se dá vydržet, kam se hrabaly ty co jsem měla do té doby. Sprcha byla k ničemu a skákat na míči jsem opravdu schopná nebyla. Jen jsem stála v koupelně opřená o radiátor a čekala, až se dostaví další kontrakce, pak už to byla spíš jenom kontrakce bez jakékoliv pauzy. Držela jsem se radiátoru a myslela že ho urvu, nemohla jsem se ani pořádně nadechnout a když za mnou přišla sestřička s tím, že musím ještě na 20 minut na křivku, tak já ji v tu chvíli fakt nenáviděla. Kroutila jsem se na té posteli a myslela, že je to má poslední hodinka.
Najednou jsem začala strašně tlačit a nešlo mi přestat, tak mě dr. prohlédl a byla jsem na 8 prstů. Jé, byla jsem tak šťastná, že už bude brzo konec. Nebyla jsem ani schopná zavolat příteli, že už může vyrazit a budu rodit. Bylo to 10 minut autem. Ze záchodu jsem volala sestřičku, jestli by byla tak hodná a zavolala mu. Tom dorazil ve chvíli, kdy už jsem ležela na koze a tlačila. Nic se nedělo a já jsem byla už úplně vyčerpaná, a tak se sestřička nabídla, že mi pomůže a já jsem souhlasila. Hupsla mi na břicho, dr. šmikl. Ani nevím, jestli jsem tlačila nebo ne, jen vím, že jsem se sestřičce málem zakousla do ramene 
Terezka se narodila 8. 12. 2012 ve 23:31, měřila 50 cm a vážila 3570 g. Já i přítel jsme brečeli štěstím, a ta naše princeznička si jen tak kňukla a celou dobu si cucala pěstičku, byla strašně krásná a já na tu bolest opravdu brzo zapomněla a těším se na druhý porod
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 937
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1628
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20581
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
