Bydlení s přítelem a jeho rodinkou
- Ostatní
- vierra
- 12.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S přítelem jsme se seznámili před rokem. Tak jak to bývá na začátku byla jedna velká romantika, ta ale skončila společným bydlením se skoro tchýní a jeho rodinou.
Už dlouho tady pročítám diskuze a deníčky a přemýšlím jestli se mám svěřit… poslední dobou už jsem zoufalá a nevím jak dál ![]()
S přítelem jsme se seznámili před rokem a byla to hned velká láska (moje teda úplně první, do té doby jsem měla obrovskou smůlu na chlapy). Poměrně brzy jsme spolu začali bydlet v jeho baráčku, kde žije se svou matkou a bylo to super. Začali jsme spolu plánovat, jak budem bydlet v horním patře, zkrášlovat zahradu, společně starat o domácnost atd… to bylo vše v naprostém pořádku. Jak to tak ale bývá teprve čas ukáže, jak to bude fungovat.
Pár měsíců nazpět jsem začala mít ženské potíže, šla k doktorovi a čekal mě šok. Diagnostikovali mi prekarcinom na děložním čípku. Doktor mi řekl, že bych měla začít zvažovat těhotenství, protože budu muset jít na operaci, kde mi odstraní čípek. Takže dítě bud teď nebo nikdy. S přítelem jsme si o tom promluvili, zvážili veškerá pro a proti a domluvili, že teda mimi chceme.
Pak následovalo, jak dořešit bydlení, protože stále bydlíme dole s tchýni a náš podkrovní byteček čeká na dodělání, které něco stojí. Přítel si úvěr vzít nemůže, takže nezbývá nic jiného než abych si já půjčila nemalé peníze, abychom i s miminkem bydleli ve svém.
Jenže jak tak čas plyne a já si pořád říkala, že až bude náš byteček v prvním patře nad tchýni hotový, že budeme mít konečně své soukromí, protože doteď nemůžu říct, že žiju se svým chlapem, ale s jeho rodinou. Není týdne, aby se tam neukazála jeho ségra nebo brácha nebo synovci, prostě pořád jak na Václaváku. Samozřejmě jak odjedou, tak je to jak po výbuchu a mě nezbývá než zas uklízet aby to trochu vypadalo. Do koupelky v botech není žádný problém. O víkendu pomáhali na zahradě, což až tak nevadí, i když o to absolutně nestojím. Jenže po jejich práci na zahradě zas musím přijít já a vše uklidit, protože jak jim něco odpadne od rukou, tak to tam zůstane! a to je pořád dokola.
Co mi ale začíná neuvěřitelně vadit, že můj přítel se věčně zastává své rodiny, proč by tam jako nemohli všichni jezdit, že jim to přece nemůže zakázat. Nějaké víkendové leháro na sluníčku je pro mě tabu, protože se se svou postavou zrovna nemusím ukazovat před všema v plavkách, takže vůbec žádné soukromí! Nedávno jsem se nepohodla s jeho matkou, a to, co o mě řekla, mě donutilo, vzít si věci z její kuchyně a vařím si ve sklepě na plynové bombě, fakt žúžo, ale mám SVOJE.
Jenže poslední měsíc mám hodně velké pochybnosti, jestli do toho jít, mít mimčo sice s chlapem, kterého neskutečně miluji, ale který bude radši žít se svou rodinou (která mě nemusí, protože jsem upřímná a prostě řeknu, co si myslím) než se mnou. A půjčit si peníze na dostavbu našeho podkroví, kde stejně nikdy nebudu mít svoje soukromí, které je pro mě hodně důležité. Představa, že k nám bude pořád jezdit někdo, kdo tam nebydlí a ještě kecat do věcí, do kterých jim nic není, mě vážně děsí a mám velké pochybnosti, že toto dokážu dlouhodobě tolerovat.
S přítelem se stejně pořád hádáme jen kvůli jeho rodině. Samozřejmě, já jsem ta semetrika, která mu zakazuje rodinu atd. Přitom je to blbost! Moje ségry mají taky svou rodinu a nenavštěvujeme se každý den. Prostě mi to nepříjde normální, nevím no, posuďte…
Budu velmi vděčná za vaše rady a komenáře, vážně nevím jestli třeba není chyba ve mně ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1158
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1198
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 502
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19080
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2519
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2748
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2472
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1653
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Nechci se vůbec míchat do Vaší situace,ale nedalo mi to a musím zodpovědět.Chlapa máš ráda,ale vadí,že se zastává tvé rodiny a čekáš miminkoo,já bych odešla a on by si uvědomil třeba co pro něho znamenáš
,ale těžko radit.