Čekání
- Snažení
- leňule
- 16.10.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky všem které se snaží nebo nesnaží o to přivést na svět miminko a potýkáte s menšími či většími obtížemi. Podle mého názoru kdo si tím neprošel ten nepochopí. Určitě to znáte rady tipu ty na to moc myslíš, pust to z hlavy ono to přijde, jedno dítě máš tak co bys chtěla víc a podobně. Žena která tím neprošla neví co to je za bolest když máte naději, že se to konečně podaří a opět začnete krvácet. Já se o mimčo pokouším již 7 let.
Mám dceru které je 12. Když jí bylo asi 5 začali jsme se s manželem pokoušet o dítě. Prošla jsem vším možným vyšetřením a byla v pořádku. Manžel se vyšetření bránil a říkal , že z jeho strany to není. Měl pravdu - nebylo. Jeho kolegině s ním byla těhotná tak následoval jeho odchod od nás a rozvod.
Jako náplast na bolavé srdce jsem si našla partnera u kterého bylo už předem jasné, že bude mít problémy s kvalitou spermií. Spermiogram vyšel dost špatně tak nás lékař odeslal na inseminaci do Prahy. Jela jsem tam celá natěšená, ale jaká to byla pro mě zchlazující sprcha když mi lékařka řekla, že jsem před zákrokem měla dostat injekci aby dozrálo vajíčko a tím, že mi o tom lékař neřekl tak k uvolnění vajíčka nedošlo tudíš jsme tam byli zbytečně.
Šla jsem opět ke svému doktorovi a ten se rozhodl, že mě před další inseminací nastimuluje hormony aby byla větší šance, že se mimčo podaří. Měla jsem 8 vajíček a opět plna očekávání jela do Prahy s nadějí, že tentokrát máme šanci na úspěch daleko větší. Paní doktorka mi ovšem velmi nešetrným způsobem zdělila, že je skoro nulová šance na úspěch vzhledem k výsledkům mého partnera. Navrhla mimotělní oplodnění. Ztratila jsem veškerou naději.
Domluvila jsem se s partnerem že zkusíme adopci nebo pěstounskou péči. Došli jsme na příslušný úřad a vyplnili hromadu papírů. Sociální pracovnice byla moc příjemná a všechny doporučení nám dopadli skvěle. Náš případ předala psycholožce v krajském městě a ta si nás pozvala na pohovor. Jeli jsme celí nedočkaví v naději, že se začíná něco dít a snad se časem dočkéme nějakého špunta. Věděli jsme, že je to běh na dlouhou trať, ale psycholožka nás opět zchladila. Bez jakéhokoliv vyšetření nám zdělila, že jsme spolu teprve 2 roky což je krátce a tak musíme další 2 roky čekat než začne dělat potřebná vyšetření. Nemohla jsem to rozdýchat. Souběžně s tím jsme začali řešit umělé oplodnění.
Částka kterou nám ovšem zdělil lékař nás dost zaskočila. Dohodli jsme se, že to zkusíme. Bohužel partner další měsíc přišel o práci tak jsme si netroufli se o mimčo pokoušet dál. Tím mezi námi vzniklo napětí a následoval rozchod. Po dvou letech jsem se seznámila s mužem s velkým M. Oba si moc přejeme mimčo. Po mých předchozích problémech a letech čekání jsme se obrátili na centrum asistované reprodukce v Teplicích. Je tam velmi hodný a chápavý pan doktor.
Jezdila jsem tam na sono a on zjistil, že mi nedozrávají vajíčka. Pozval mě na kontrolu za měsíc s tím, že se to někdy stává. Jeli jsme tam s velkou obavou jak to dopadne. Přítel mi hodně pomáhal a držel mě při vyšetření za ruku. Naštěstí se zjistilo, že vajíčko je krásně velké připravené k inseminaci. Na tu si nás pan doktor pozval za 3 dni. Jeli jsme tam plni očekávání.
Přítelovi dělali ten den první spermiogram a zjistili, že je hodně španý a, že je opět malá šance, že se nám podaří otěhotnět. Jeho prognóza se naplnila a naděje opět byla pryč. Už jsem cítila, že je toho na mě moc, že už to nezvládám. Navrhnul ještě jednu inseminaci a pak mimotělní oplodnění.
Dnes jsem měla jet na další sono před inseminací, ale neměla jsem sílu a zrušila to. Asi začínám být zbabělá. Nemám o tom s kým mluvit a tak když jsem se dostala na tyto stránky zkouším alepoň vypsat. Budu ráda jestli se mi někdo ozve a budeme si moc promluvit. Vše které se snaží o mimčo držím moc palečky.
Lenka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1639
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20621
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2607
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1754
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....