Celé odpoledne jsem vymýšlela letní večeři. Nakonec si děti daly meloun

Často pracuji z domu a jsem za to ráda. Když děti odvezu do školy a školky a vracím se ke svému pracovnímu stolu, doslova se těším na práci. Doma je v tu chvíli neuvěřitelný klid. V porovnání s tím, jak to u nás vypadá po návratu dětí, je to naprostá oáza pro duši.

Je pravda, že nejdřív musím uklidit po ranním hledání vhodného oblečení a zapomenutých úkolů do školy, ale v naprosté většině případů mi to zabere maximálně deset minut, a to včetně narovnání nádobí do myčky. Miluju ten zvuk, když je myčka v provozu. Ten zvuk na mě působí dočista jako hra na tibetskou mísu.

Když pak přijde čas na pauzu, vrhám se nejčastěji na vaření. Nevařím složitá jídla, spíše bych to nazvala eintopfem, nebo jak říkávala moje babička – míchanicí. Většinou je to nějaká polévka nebo omáčka, ke které podle chuti i sezóny přidělám ještě přílohu. Jeden hrnec pak vydrží často dva až tři dny, což mi při náročnějších pracovních dnech hodně usnadňuje život.

Jenže přes léto to začalo být o dost složitější. Moje oblíbené míchanice jsou na letní dny přece jen trochu těžké a i když z většiny obsahují zeleninu, podávám je teplá. Moje děti se tak v teplých letních dnech k jídlu moc nehrnou. Víc než pořádné jídlo je kolem času večeře zajímá, jestli si mohou vzít ještě jeden nanuk.

Na jednu stranu to chápu, ale večeřet nanuky se naprosto příčí mému mateřskému přesvědčení. I když můj manžel je kolikrát zastáncem názoru, že Míša je jen zmražený tvaroh.

Zkusila jsem na to tedy vyzrát po svém.

Zeleninu, kterou bych normálně vařila nebo dusila, jsem tentokrát upekla a nechala vystydnout. Přidala jsem pár bylinek, které holky ve směsi bez problémů snědí a bokem opekla maso.

A vida. Studený vydatný salát je na světě.

Byla jsem na sebe celkem pyšná a už zvažovala, jaké varianty udělám v průběhu příštího týdne, jenže když manžel odpoledne dorazil domů s holkami, táhnul s sebou obří vodní meloun.

Holky si ze salátu zobly sotva pár soust a vrhly se na rozkrájený meloun, ze kterého po jejich náletu stejně ještě půlka zbyla.

A víte co?

Byly spokojené. A mně došlo, že někdy se až moc snažím mít všechno správně – teplou večeři, dost zeleniny i vyvážený talíř. Jenže v tropickém dni možná děti opravdu netouží po hrnci plném omáčky. Možná jim stačí pár soust a pořádný kus vychlazeného melounu. A možná je občas lepší přestat bojovat s představou ideální večeře a nechat léto dělat to, co umí nejlépe.