Ve školce slavily děti narozeniny. Moje dcera dostala místo dortu misku piškotů

Mám skoro čtyřletou dceru, která chodí do soukromé školky. Do stejné školky ještě donedávna chodila i naše starší dcera. Je to skvělá školka s důrazem na angličtinu i celkový rozvoj dětí, takže když jsme se rozhodovali, kam budou naše děti chodit, příliš jsme netápali.

Jenže krátce nato přišla komplikace, která nás provází už téměř čtyři roky. Naše starší dcera měla několikrát za sebou výraznou alergickou reakci. Doslova ji opuchla část obličeje a já přiznávám, že jsem tenkrát opravdu velmi hysterčila.

Hnala jsem nás po všech doktorech, počínaje dětským pediatrem až po několik specializovaných pražských klinik věnujících se alergologii a imunologii. Společně jsme hledali příčiny.

A výsledek?

Neprokázatelný. S největší pravděpodobností alergie na potravinová barviva. Nebo spíše zvýšená citlivost na tyto látky. Pátraly jsme tenkrát po tom, co dcera jedla a pila. Bylo to dost těžké, protože reakce se může projevit až o celý den později. Bohužel ne vždy má člověk své dítě na očích. Část dne byla ve školce nebo na kroužcích.

Nakonec jsme alespoň vypozorovali společného jmenovatele.

Názvy jako Brilantní modř či Azorubin se pro nás staly téměř sprostými slovy. Hledáme je na všech obalech sladkostí, musíme se doptávat na složení v kavárnách a cukrárnách, dokonce čteme etikety zdánlivě přírodních džusů. Až tehdy mě překvapilo, kde všude se mohou umělá barviva skrývat.

V tu chvíli započal i náš školkový boj.

Ačkoliv vedení školky vyšlo vstříc téměř okamžitě, bohužel neobešlo se to s některými dopady na mé děti. Nejen, že si od té doby nemohly vzít ani bonbónek, když někdo slavil svátek. Nemohly se naplno zapojit ani do narozeninových oslav, protože dort býval součástí dopolední svačiny.

Nemám jim to za zlé. Pravděpodobně bych si také dřív myslela, že by tyto látky, do těch nádherně zdobených dortů s postavičkami Elsy či Tlapkové patroly, vůbec někdo přidával.

Jenže my jsme zjistili, že opak je pravdou. Když jsme se ptaly, proč je nenahradí přírodními, často nám v cukrárnách oponovali, že přírodními barvivy nedosáhnou tak zářivých barevných odstínů. Ale na dotaz, zda si uvědomují, že tyto látky mohou být problematické pro citlivé děti, již odpověď často neměli.

A tak nám bohužel k řešení přibyl jiný problém. Nebála jsem se, že by mé děti snědly něco špatného, protože paní učitelky je hlídaly. Místo toho jsme řešily nové problémy. Ty psychické. Moje děti sice popřály ve školce oslavenci, ale dort už si dát nemohly.

Seděly na židličce a čekaly, až ostatní děti ten nádherný barevný dort, který chutnal po malinách a čokoládě, dojedí. V tom lepším případě dostaly misku s piškoty.

Doma pak většinou přijde otázka: „Mami, mohla bys mi upéct stejný růžový dort jako měla Eliška ve školce?“

A upřímně? To mě mrzí víc než cokoliv jiného.

Nečekám, že se školkové oslavy změní ze dne na den. Jen bych si přála, aby se o složení potravin mluvilo častěji. Od chvíle, kdy jsme začali číst etikety, jsem zjistila, že dnes už existuje spousta výrobků s přírodními barvivy. Jen je potřeba vědět, že je hledat má smysl.