Sousedka nás neustále pomlouvá. To, co jí vadí nejvíc, mi nejde na rozum

Hned po nastěhování jsem upekla koláč na seznámení. Ve vesnici, kde jsme bydleli dřív, to byla hezká tradice. Jenže sousedka se na mě podívala, jako bych jí přinesla něco podezřelého. Zeptala se, proč jí to vůbec dávám. Pak dodala, že sladké nejí, ale že to tedy dá manželovi. Už tehdy jsem měla pocit, že o žádné přátelství stát nebude.

Od té doby je to jen horší. Vadí jí naše děti, když si hrají na zahradě. Vadí jí, když sekáme trávu, i když to děláme v běžnou denní dobu. Vadí jí vůně z grilu, občasný táborák i to, že k nám přijedou návštěvy. Dokonce si několikrát stěžovala, že naše dcera moc nahlas zpívá na trampolíně.

Jenže to nejpodivnější jsem se dozvěděla teprve nedávno. Sousedka prý po celé ulici vypráví, že jí nejvíc vadí, jak jsme si upravili zahradu. Ne kvůli stromům nebo bazénu. Prý proto, že je na ní až moc barevných květin.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Máme na zahradě levandule, růže, třapatky i slunečnice. Nic výjimečného, prostě květiny, které se nám líbí. Jenže sousedka prý říká, že naše zahrada vypadá jako cirkus a vůbec se do ulice nehodí. Dokonce jsem se od další sousedky dozvěděla, že prohlásila, že kdyby tušila, kdo se vedle ní nastěhuje, raději by svůj dům nikdy neprodávala.

Nejvíc mě mrzí, že místo aby nám to řekla na rovinu, pomlouvá nás po celé ulici. Přitom jsme se od začátku snažili vycházet se všemi dobře. Už ani nevím, co jí vlastně vadí víc. Jestli děti, sekačka, grilování, nebo naše květiny. Jedno ale vím jistě. Zahradu si kvůli ní předělávat nebudu.