Červenčátka 042 - Stalo se před rokem...
- Rodičovství
- Irusa
- 09.08.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ano už je to tady už mám svůj přenádherný uzlíček štěstí v náručí, tak nějak jsem si přivykla novému režimu, kdy je domácnost vzhůru nohama, obývák nevyluxovaný a na stolku se válí poblinkaná plínka, na zemi rozházené hračky spolu s oblečením a psím obojkem, v kuchyni neumyté nádobí a plotna studená i když bude už skoro 12 hodin, ale to všechno počká, protože .......protože se to klubíčko štěstí právě směje a to jdou všechny ostatní věci stranou .....
Ano stala jsem se mámou, ale jaká vlastně byla cesta k tomuto novému životnímu stupni ? Maličký spinká a já mám čas si uvědomit, že je tomu právě rok, co jsme se s manželem rozhodli, že sice nemáme domeček dodělaný úplně na 100 %, ale začíná nám tu být nějak smutno. Že i když budeme vydělávat víc a víc peněz, dokážeme si je užít jen ve třech. Nebylo to lehké rozhodnutí, doba dnes opravdu moc rodině nepřeje, ale kdo jiný by náš život naplnil štěstím než dítě ? A tak jsme se rozhodli, že do toho praštíme.
Popravdě řečeno, tenkrát jsem si vůbec nedokázala představit, co mě čeká. Nikdy předtím jsem malého drobečka nikomu nehlídala, a 24 hodin s miminkem je úplně něco jiného než si ho jít na návštěvu pochovat.
S tím jsem se také nikomu netajila, jen jsem věděla že miminko chci, tedy chceme a když to zvládli jiní zvládnu to taky.
V době snažení už jsem samozřejmě pozorně studovala články na emiminu a tak ve mně začal hlodat červíček, co když to nepůjde, co když nemůžu mít děti ? Pak počítání plodných a neplodných dní. K měření bazální teploty jsem se naštěstí nedostala. Prostě panika ještě před prvním pokusem. Ani bych se nedivila, kdybych z těch zbytečných nervů opravdu nemohla otěhotnět… Tyto obavy se naštěstí ukázaly jako liché a mě se hned za 14 dnů od prvního pokusu otěhotnět ukázaly na testu jasné 2 čárky a o 3 dny později jsem si nesla fotečku z ultrazvuku s malinkou 6 mm velkou fazolkou.
A tehdy se mi zdálo, že těch 8 měsíců, které před sebou mám jsou nekonečné, už tenkrát jsem se těšila na broučka, ale zároveň jsem byla hrdá na to, že v sobě nosím nový život.
V celku bezproblémové těhotenství provázené opět pouze panikami z toho, že samovolně potratím, z toho, že vyjdou pozitivní testy na vývojové vady a samozřejmě z komplikací u porodu.
Dny letěly a já se přenesla přes všechny „strašáky" těhotenství až k tomu poslednímu. Možná, že právě tím strašným strachem a striktního dodržování všech zá:,–(, jsem dala fazolce v bříšku možnost vyrůst v malého obříka, kterého jsem nakonec nebyla schopna se svou postavou porodit normálně. Porodila jsem tedy neplánovaným císařským řezem.
Tak tedy, že by se vyplnil poslední strašák těhotenství ? Ale ne, i když jsem na porodním sále chtěla radši umřít musím říct, že i veškerá bolest je tatam, když se na mě teď směje ten malý bezbranný človíček, který mě potřebuje. Človíček, který dostal do vínku něco ze mě a z člověka, kterého nadevše miluju. Človíček, kterého miluju každým dnem víc a víc, i když ječí jak nalesy, neboť každý jeho úsměv je vykoupení všech trampot, které provázely celé těhotenství.
Tak to bylo mé roční bilancování.
Musím říct, že tenhle rok utekl jako voda a bohužel mám strach, že teď se celý život tak nějak zrychlí.
Ani jsem se nevzpamatovala z návratu z porodnice a už jsou nám 2 měsíce. Proto nezbývá než si každý den dosyta užít .......
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1260
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 743
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1304
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 543
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 330
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19258
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2534
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2772
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2494
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1671
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jsem prvnííííííííííííí
Iruško, moc hezky jsi to popsala, až mně z toho běhá mráz po zádech. Cítím všechno co jsi popsala, tak nějak podobně, jen s tou vyjímkou, že nás potrápily právě již zmiňované vývojvé vady, ale po odběru plodové vody se ukázalo, že je vše OK. A já si teď víc než kdykoliv jindy uvědomuju, jaký velký štěstí máme, že je naše Simonka krásná zdravá holčička. A Leonka samozřejmě taky.
No, prostě mně to nedalo a musela jsem zareagovat.
Dobrou noc Jerrýsek