Cesta k miminku IV.
- Snažení
- Jahudecka
- 02.03.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme pokročili...
Přečtěte si také předchozí díly:
Od posledního zápisu uběhla spousta času, a proto se chci omluvit všem, kteří čekali na pokračování. Pokusím se to napravit ![]()
V posledním deníčku jsem končila tím, že se podařilo oplodnit všechna čtyři odebraná vajíčka. Postupně jsem si volala, jak se vyvíjejí, abych se jednak uklidnila a také abych věděla, jak na tom jsme.
Kultivace – tedy vývoj embryí – byla domluvena na 5 dní, kdy 5. den měl proběhnout transfér. Dvě embrya se vyvíjela celkem dobře a dvě byla pomalejší. 30. 10. nadešel den, kdy měl proběhnout transfer (my už jsme ovšem ráno byli na cestě do centra, jinak bychom to nestihli
), a volali mi z Gennetu, že nám zůstala dvě embrya, takže jedno mi zavedou a druhé zmrazí pro další případ.
Po příchodu do centra jsme chvilku čekali, protože jsme byli objednaní na určitou hodinu, a pak už jsme s přítelem šli na lůžkové oddělení Gennetu, kde si sestřička ověřila údaje z občanky a kartičky pojištěnce. Po ověření nás zavedla na pokoj, kde jsme měli počkat. Mezitím jsem se převlékla do košile (kterou jsem v tom zmatku i s přezuvkami nechala doma, ale v centru mi věci bez problému zapůjčili), pak přišla sestřička a odvedla mě na sál.
Tam mě přivítala další sestřička a pan doktor Leahomschi (strašně sympatický, příjemný a vtipný doktor
, který mi měl embryo zavést. Myslím, že jsem ještě podepisovala papír ohledně embrya, ale při té nervozitě už si to moc nevybavuju. Zavedení embrya probíhalo v leže na koze, bylo bezbolestné a celkem i rychlé, i jsme se zasmáli
Pak už jsem si opatrně přelezla na lůžko a jeli jsme na pokoj. Tam jsem měla ležet zhruba dvě hodiny, aby se embryo stačilo uchytit. Během odpočívání na pokoji za mnou přišel pan doktor Leahomschi, aby mi předal zprávu a zároveň mě poučil, kdy dělat těhotenský test a kdy jít na krev kvůli zjištění HCG.
Počkali jsme, až uběhne zbývající čas, a už jsme se mohli chystat na cestu domů. Absolvovali jsme cestu tramvají, která se mi zdála nekonečná, a pak ještě tříhodinovou cestu vlakem. Píšu o cestě hlavně proto, aby se ostatní ženy nebály, že když budou po transferu absolvovat třeba delší cestu domů, že tím můžou něco pokazit nebo snad zmaří uvrtávání embrya. Po návratu domů jsem už ale více odpočívala, netahala jsem těžké věci a celkově jsem se trochu víc šetřila, ale nemusela jsem jen ležet ![]()
Za 14 dní od transferu jsem měla jít na krev. Tenhle odběr jsem si domluvila u své gynekoložky, abych nemusela do Prahy. Jako většina žen jsem se rozhodla si ještě během těch 14 dnů udělat těhotenský test. už čtvrtý den po transferu jsem si udělala první test, ale to spíš proto, abych věděla, jestli mám ještě v sobě Ovitrelle (který se píchá na to, aby se uvolnila vajíčka), protože ten mají některé ženy v těle ještě i 10 až 12 dní po píchnutí. Něco na něm bylo vidět, ale nebrala jsem to jako důležité, protože na fotce nebylo vidět nic. Další test jsem udělala za 2 dny. Připadala jsem si jako blázen, on tam byl duch. No a to bych asi nebyla typická zvědavá ženská, abych s testy nepokračovala dál. 14. den po transferu (13. 11.) jsem měla tedy jít na krev, no a ten den jsem si ještě udělala i test. Výsledek HCG jsem měla vědět druhý den. No a když jsem si pak druhý den volala, tak mi sestřička řekla, že výsledek je pozitivní a hodnota byla 2 916 ![]()
Ještě ten den jsem volala do Gennetu, abych sdělila výsledek krevního testu a mohla jsem se rovnou objednat na ultrazvuk. Sestřičce jsem sdělila i hodnotu a ona mě objednala na 10. 12. 2018. Pro mě za neuvěřitelně dlouhou dobu
Zároveň jsem se mohla i těšit, protože jsem věděla, že tou dobou už by mělo být vidět srdíčko.
Dny ubíhaly a termín v Praze se začal blížit. Ráno i během dne mi bývalo špatně (nevím teda, kdo vymyslel ranní nevolnost, když je to kolikrát i přes den
), přes den jsem byla taky celkem dost unavená.
Jenže to bych nebyla já, aby se něco nedělo. 4. 12. jsem k večeru začala hnědě špinit. Přítel byl v práci, ale naštěstí u mě byla moje mamka, která tam mohla zůstat se starším synem a se zvířaty. Celá vyděšená jsem si volala taxík a jela na pohotovost. Tam mě vyšetřili a diagnoza – hematom nad embryem. Samozřejmě jsem zůstala v nemocnici, dostávala jsem do kapačky dicynone a k tomu tabletky ascorutin a utrogestan (který mi dali místo duphastonu). Taky mi museli píchnout injekci na protilátky, protože mám skupinu A negativní, tak abych neohrozila prcka. Musela jsem jen ležet, chodit max. na WC, i jídlo mi nosili na pokoj. Špinění přestalo, ale i tak jsem tam zůstala do 7. 12., kdy mě po ultrazvuku pustili domů. Nařídili mi přísný klidový režim, hodně ležet. Do Prahy jsem nakonec volala, že bohužel přijet nemůžu, protože v nemocnici mi to nedoporučili. Při ultrazvuku na pohotovosti jsem vlastně poprvé slyšela srdíčko, na ten krásný pocit nezapomenu ![]()
Doma jsem poctivě ležela, všechnu starost o domácnost musel převzít přítel (včetně vaření, úklidu, venčení), a když nemohl, tak ho zastoupila moje mamka. Dny se vlekly, ležela jsem, koukala na televizi, brouzdala na internetu. Pomalu se blížily Vánoce, u nás se to muselo obejít bez nějakého většího shonu a úklidu.
15. 12. zase večer ze mě vyšlo hodně hnědého špinění (poprvé to tolik nebylo), tak jsme povolali hlídací mamku a i s přítelem jeli na pohotovost. Tam byl strašně fajn doktor i sestřička (kterou si pamatuju ještě po prvním mimoděložním), opět se ukázal hematom, i když nový. Ale prcek byl v pořádku. Zase jsem tam musela zůstat, zase mi dávali kapačky a léky, hlavně ležet a ležet. Naštěstí se zase vše uklidnilo. Na kontrolním ultrazvuku 18. 12. byl sice hematom, ale jinak vše v pořádku.
Pak jsem šla 21. 12.ještě ke své gynekoložce na kontrolu, tam mi rovnou udělali odběr krve kvůli 1. screeningu a ultrazvuk a dostala jsem i těhotenskou průkazku. Zároveň mě objednali na prvotrimestrální screening na 8. 1.2019.
Zůstala jsem na nemocenské, musela jsem doma dál hlavně ležet, nic netahat, nenamáhat se. Štědrovečerní večeři jsem zvládla horko těžko, pořád mi bylo slabo.Pak se to nějak překulilo, přiblížil se Silvestr (i když pro mě byly všechny dny stejné, když jsem musela ležet). Na Silvestra o půlnoci jsme si všichni tři připili rychlýma špuntama a zároveň jsem oslavila svoje narozeniny.
Dny následující pak plynuly ve stejném režimu a konečně se přiblížil 8. leden. Moje nervozita před screeningem byla velká, i když jsem věřila, že bude vše, jak má. Na screening jsme jeli do Ostravy a cesta tam i zpět stála za to. Po tak dlouhém ležení jsem měla co dělat, abych to ustála, navíc nás zastihlo silné sněžení, taky čekání na spoje bylo nekonečné, no děs ![]()
Na ultrazvuku i na klinice byli všichni super, ale hodně jsem koukala, jakého divocha mám v břiše, protože prcek se tam vrtěl a přetáčel, takže pan doktor měl co dělat. Nakonec se podařilo změřit všechno, co bylo potřeba, vše bylo v pořádku. Riziko VVV se neukázalo.
Pak jsem 15. 1. měla první poradnu. Prcek dál roste, jak má, jen je teda o 5 dní napřed oproti tomu, co by mělo být podle MS. A dostala jsem první fotku ![]()
Zhruba od půlky 16. týdne cítím malé kopanečky, ale až tak od 17. týdne jsem si jistá, že je to prcek. A jelikož mi začalo tvrdnout břicho, raději jsem zašla za svou doktorkou, protože je to ještě brzy. Dostala jsem Magnosolv, ale zároveň mi řekla, že pokud je to tak 1-2× za hodinu to tvrdnutí, tak že je to normální.
11. 2. jsem byla na další poradně, aktuálně jsem ten den byla 18+0, prcek se hýbe a už to cítil i přítel ![]()
Prcek je v pořádku, dál se odmítá nechat pořádně vyfotit. A zatím to vypadá, že to bude kluk.
Začátkem března nás čeká screening ve II. trimestru a kontrola srdíčka. Pokusím se odteď vkládat fotky, pokud nějaké budou. Ještě jednou se omlouvám za pozdní deníček, ale jednak jsem nechtěla nic zakřiknout a pak také v leže se mi moc dobře nepsalo, zvlášť když jsem musela ležet jen na boku.
Mějte se krásně a zase se ohlásím s dalším deníčkem.
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 653
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 185
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 158
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 357
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 3843
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 2678
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 1837
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 513
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 7248
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3680
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...