Cesta k miminku III.
- Snažení
- Jahudecka
- 20.11.18 načítám...
Pokračování mojí cesty k miminku.
Všechny zdravím a moc se omlouvám za pozdní deníček. Určitě to všechny znáte – domácnost, syn, cestování do Prahy na kliniku – prostě se toho semlelo hodně, kolikrát jsem byla ráda, když jsem večer padla do postele.
V minulém deníčku jsem psala, že jdu 19. den cyklu na ultrazvuk a přítel na spermiogram a že budeme odevzdávat moč. Přítel šel na spermio (a byl celkem dost nervozní, jak dopadne). Museli jsme počkat na výsledky, které dopadly dobře, protože jeho výsledek byl, co se počtu týkalo, 113 milionů (obecně by mělo být aspoň 15 milionů), pohyblivost trošku nižší (mělo by být asi 32 %, přítel měl 28 %), ale podle paní doktorky to zas tak špatné nebylo. Pak už jsem šla na ultrazvuk. Ten byl naštěstí v pořádku a my se mohly domluvit na dalším postupu.
Paní doktorka mi nejdřív řekla, že podle výsledků z krve mám hodně nízké AMH – konkrétně mám hodnotu 0,03 – což znamená nízkou zásobu vajíček. Probíraly jsme i možnost, že by se IVF odložilo, protože ještě nebyly výsledky moči. Paní doktorka na mě viděla zklamání, tak se mě zeptala jak to vidím já. Řekla jsem jí, že i vzhledem k mým výsledkům, mám strach, že by to už pak nemuselo jít. Paní doktorka tedy souhlasila, že mi určí stimulační léky s tím, že si musím zavolat kvůli výsledkům moči, a kdyby nebyly dobré, tak by se musela případná nemoc vyléčit, a až pak by se začalo se stimulací.
Na stimulaci mi vzhledem k hodnotám z krve napsala 250 jednotek Menopuru a k tomu Decapeptyl. Se stimulací jsem měla pak začít druhý den cyklu. A i když byly léky na pojišťovnu, doplatku jsem se nevyhnula.
Pár dní na to jsem volala na výsledky moči, ty dopadly dobře a taky jsem se objednala na kontrolní ultrazvuk 6. den cyklu (má to být 6.– 8. den). Pak přišel den D a měla jsem si večer v dobu stanovenou v protokolu píchnout první injekci. Nejdřív jsme byli s přítelem domluvení, že injekce mi bude píchat on (měla jsem totiž pocit, že to nezvládnu), ale nakonec jsem to zvládla. Nic hrozného to nebylo, jen prostě je nejhorší to první odhodlání. Chytla jsem „špek“ 
(vedle pupíku) mezi prsty a píchla nejdřív jednu a pak asi za 15 minut druhou injekci. Akorát doporučuju, než budete píchat injekce (pokud je musíte mít v lednici jako já), dostatečně dopředu vyndat z lednice a nechat zahřát při pokojové teplotě. Jinak to pak celkem dost štípe (já jsem vyndávala cca 30 minut předem). Už druhý den jsem cítila tlaky v podbřišku, ale nic moc nepříjemného 
A abych nezapomněla, začala jsem vyřizovat předoperační vyšetření u obvodního lékaře včetně EKG.
6. den cyklu jsem jela na ultrazvuk – folikulometrii. Tentokrát jsem byla u paní doktorky Vykysalé, protože moje lékařka tam nebyla. A i paní doktorka Vykysalá byla skvělá. Při ultrazvuku bylo vidět 5 folikulů – jeden 15mm, dva 12mm a další dva menší, sliznice 7,1mm. Paní doktorka raději zvýšila dávku Menopuru na 300 jednotek (aby i ostatní folikuly stihly dozrát) a 9. den cyklu jsem jsem měla přijet na druhý kontrolní ultrazvuk. Tak jsem pokračovala se stimulací a nervozně čekala na druhý ultrazvuk.
V pondělí jsem dorazila už ke své lékařce. Při kontrole bylo vidět zase 5 folikulů – jeden 18mm, tři 16mm a jeden 15mm, sliznice porostla na 7,9mm. Paní doktorka zhodnotila situaci, která se jí zdála dobrá, a tak naplánovala další postup. Ten den jsem si ještě píchla Menopur a Decapeptyl. Následující den – 10. den cyklu – jsem v přesně stanovenou hodinu měla píchnout Ovitrelle na dozrání vajíček. 11. den cyklu byl bez injekcí a na 12. den bylo naplánované OPU-odsátí vajíček.
V den OPU jsme měli přijít společně s přítelem, a i kdyby nemusel jít na spermio, stejně by musel jít jako můj doprovod, jinak by mě nepustili domů. Měli jsme se dostavit na recepci lůžkového oddělení v 7.30 ráno. Po příchodu sestřička zkontrolovala údaje z našich občanek a průkazek pojišťovny a odvedla nás na pokoj. Přítel chvíli zůstal se mnou, ale pak musel jít na spermio. Sestřička mi zavedla kanylu, aby mi pak mohli dát anestezii.
Na pokoj za mnou přišla anestezioložka, která se ptala na alergie, nemoci, jestli kouřím, a prostě na všechno co by mohlo ovlivnit anestezii. Pak mi taky vysvětlila, jak bude vše na sále probíhat.
Po anestezioložce přišla paní doktorka Langerová, která měla na sále udělat odběr vajíček. Poučila mě, že si musím předtím zajít na WC, aby se odběr lépe prováděl. Pak mi taky řekla, co bude po odběru – přijde ona a sdělí výsledek a také přijde embryolog. Čekání na pokoji bylo pro mě i pro přítele snad nekonečné, byli jsme oba hrozně nervozní. Pak přišla sestřička a odvedla mě na sál. Tam si mě přebrala další, dovedla k embryologovi ke zkontrolování údajů, a už jsem si šla lehnout na lůžko podobné „koze“ u gynekologa. Musím říct, že takhle nervozní jsem už dlouho nebyla. Tak jsem si lehla, jedna sestřička mi začala popisovat, co se bude dít, anestezioložka mi ukázala masku s kyslíkem, kterou mi dají, a mezitím přišla lékařka.
Do žíly mi začali pouštět anestezii, a já už si jen pamatuju, že se mi motala hlava a zavíraly oči, pak už nevím nic Než jsem se nadála, už jsem byla na pokoji a přelézala jsem si na postel. Špatně mi nebylo, jen se mi trochu motala hlava, na bolest mi dávali kapačku.
Přišla za mnou i paní doktorka Langerová. Jeden folikul to nějak vzdal, sama nechápala jak to, ale prý se to může výjimečně stát. Zbytek byl dobrý a odebrali 4 vajíčka.
Chvíli po paní doktorce přišla anestezioložka, aby se zeptala, jak se cítím, jestli mi není zle a nemám závratě. Řekla mi, že se můžu zkusit posadit a pomalu jít na záchod, bez toho bych nemohla jít domů.
Pak přišla sestřička, odpojila mi kapačku a donesla mi čaj. A řekla mi, že mi pak donese piškoty (mimochodem byly moc dobré ). Za chvíli přišel embryolog, probral s námi metody, které by mohli udělat nebo které nejsou potřeba. Pak ještě přišla paní doktorka Langerová a donesla mi závěrečnou zprávu, kde byly napsané výsledky OPU a také doporučení pro následující dny. No a mohli jsme jít.
Den po OPU jsem začala brát Duphaston na sliznici. Musím se šetřit, žádný sport ani sex, netahat těžké věci, prostě odpočívat, tak vše musí obstarat přítel, i když už doma pomalu začínám fungovat v lehčím režimu.
A taky mi den po OPU volali z kliniky, aby mi sdělili výsledky oplodnění. Podařilo se oplodnit všechna 4 vajíčka. Zároveň se domluvil ET (embryotransfer), kdy kultivace bude 5denní, takže na ET půjdu 17. den cyklu. Každopádně v den transferu budou ještě volat, ale pro můj klid si tam zavolám i o den dřív.
Na závěr musím ještě pochválit celý personál kliniky – ať už sestřičky, které se staraly úplně skvěle, nebo paní doktorku s anestezioložkou – obě dvě moc příjemné a starostlivé, i příjemný pan embryolog Mícha.
V době, kdy vyjde tenhle deníček, už budu mít nejspíš embryjko u sebe. Tak sem zase napíšu a věřím, že to budou samé pozitivní zprávy
Prozatím se loučím a zase příště.
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2571
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1932
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 940
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 6813
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3594
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2797
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1841
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3979
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3489
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 7926
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
jak jste na tom teď? Mate nějaké mrazacky?
