Cesta životem
- O životě
- simka.t
- 19.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem i já ke štěstí přišla :)
Moc ráda si pročítám deníčky tady na emiminku a tak jsem se i já rozhodla, že přidám svůj životní příběh. Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné, ale jak se říká, vše zlé, pro něco dobré a já věřím, že každý si musí projít něčím špatným, aby si dokázal vážit toho dobrého.
Nechci tady psát nějaký smutný a lítostivý deníček, jen bych ráda, aby ti, kteří mají nějaký problém nebo starosti, věřili, že se vše může v lepší obrátit, třeba právě tak, jak tomu bylo u mě. Od 15 let jsem měla přítele, kterého jsem velmi milovala a nikdy by mě nenapadlo, že náš rozchod po 8 letech způsobí tolik věcí. Byla jsem strašně šťastná, již od 18 let jsme spolu bydleli, budovali domeček a já věřila, že je to láska na celý život. Ale to jsem se spletla, v mých 23 letech mě začal podvádět a pak to šlo ráz na ráz, odstěhoval se a mně se zhroutil život.
Teď už vím, že nemělo cenu se tak strašně trápit, ale v tu chvíli jsem byla úplně někde jinde a nechtěla dál žít. On byl pro mě vším a rozchodem jsem se uzavřela do sebe, nekomunikovala, shodila skoro 30 kg, stala se ze mě troska, nic mě nebavilo, jen jsem přežívala a přála si, aby to vše skončilo. Po roce truchlení mě kamarádky vylákaly na dovolenou, kde jsem si poslední den při hře volejbalu zlomila páteř. Měla jsem zlomené 2 obratle a 4 žebra, 3 měsíce jsem si poležela bez hnutí a pak se ještě asi půl roku dávala do kupy. Nebylo to lehké období, ale mně to pořád v tu dobu bylo vše jedno, nevážila jsem si života a první varování jsem nebrala vážně a tak po dalším půl roce přišla další rána. Udělala se mi bulka na krku a byla mi diagnostikována rakovina lymfatického systému. V tu chvíli se mi konečně v hlavě rozsvítilo.
Já jsem přeci chtěla žít, tak strašně moc, byla jsem mladá, měla celý život před sebou a začala jsem věřit, že to zvládnu, nemoc porazím a budu zase v životě šťastná. Vždyť on nebyl jediný chlap na světě a už jsem nechtěla dál trpět a dala se do boje. Nikomu bych nepřála projít si tím peklem, kterým jsem si prošla, chemoterapie byly strašné svinstvo a hodněkrát jsem se ocitla na úplném dně, ale stále jsem věřila, že to vše zvládnu. Hlavně jsem měla obrovskou podporu rodiny, kterým jsem doposud strašně moc vděčná, že to se mnou vše zvládli.
No a jak jsem již psala, nejdůležitější bylo věřit v lepší zítřky a být plná optimismu, rok po léčbě jsem si našla přítele a během pár měsíců se mi změnil celý život. Seznámily jsme se loni v lednu a v červenci jsem otěhotněla (doktoři mi říkali, jak po mých nemocech, léčbách atd, atd to bude dlouho trvat a jestli to vůbec někdy půjde). Ještě bych ráda podotkla, že jsme to přestali hlídat v červnu s tím, že až to jednou přijde, tak to přijde
A ono to vyšlo hned napoprvé ![]()
Je to náš malý zázrak. V září jsem se k příteli přestěhovala, nastoupila na rizikové a teď mám dva dny do termínu porodu a nemůžeme se mrňouska dočkat. Jsem strašně šťastná, svého přítele miluji nadevše na světě a jsem ráda za životní kopance, které mě k tomu všemu co teď mám dovedly.
Takže všem, které v životě potkalo něco podobného nebo zlého, vím, že to není lehké, ale chce to koukat dopředu a věřit, že bude líp.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20592
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....