Chci si dodělat školu
- O životě
- Olion
- 26.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Otěhotněla jsem ve III. ročníku kadeřnice. Už podle titulku jsem školu nedodělala. Ale zarazila mě reakce nejbližší rodiny, když jsem řekla, že si školu dodělat chci.
Miminko bylo rozhodně chtěné, i když neplánované. Hned v září mě začaly trápit nevolnosti. Udělala jsem si test, a když na mě vykoukly //, tak jsem se málem složila. Pral se ve mně pocit paniky a štěstí. Reakce mé mistrové byla: já tě tady nechci a v tomto duchu to šlo den za dnem. Od 5. tt jsem skoro nejedla, všechno ze mě letělo. Ve škole mě učitelé zkoušeli ve dveřích do třídy. Někdy jsem utíkala zvracet i několikrát za vyučující hodinu. Ale brali to sportovně.
Praxe byly hororové. Obzvlášť pánské. Když se mi zamotala hlava a já jsem si sedla, abych neomdlela, tak na mě mistrová začala křičet, že těhotenství není nemoc. Jestli mi je špatně, ať jdu k doktorovi a jsem doma, že mě tam nechce. Práce jsem plnila, stálo mě to všechno přemáhání, ale pracovala jsem stejně jako ostatní spolužačky. Na dámské jsem zase trpěla kvůli zápachu z barev a jiných chemických úkonů, ale s touto mistrovou byla řeč. Stačilo jí, když jsem jednou do měsíce měla barvu a preparaci, jinak mi dávala jen stříhání.
V listopadu jsem měla 5 kilo dole. Už jsem nebyla schopná dojít ani do školy a na praxi. Díky věčným problémům z praxí, ale především s mistrovou, jsem školu ukončila. Bylo mi od ní řečeno, že mě nepustí ke zkouškám, že mám stejně zameškáno moc hodin. Že nepůjdu ke zkouškám ani v náhradním termínu, ale že budu muset opakovat. Tak jsem tedy ukončila studium.
Těhotenství nebylo bez problémů, ale to je snad na samostatný deníček. Jen pro představu od ledna jsem byla na rizikovém, prakticky až do porodu. Ve škole se mi jinak dařilo. Co se týká výuky, patřila jsem mezi 10 nejlepších v ročníku. První ročník jsem dodělala z průměrem 1,6 druhý z průměrem 1,45 a co mi řekla třídní, tak když vynechala praxi, kde jsem měla neklasifikováno, končila jsem studium v pololetí také kolem 1,5.
Bydlím v jednom bytě s tátou a jeho ženou. Máme s přítelem pronajatý jeden pokoj. Moje macecha je v důchodu. Hlídá jednou týdně své dvě vnučky, 9měsíční a 2letou. Když jsem se ptala, jestli by mi nepomohla, tak mě odmítla. Malou mi nepohlídá ani, když si chci zajít třeba jen do Žabky pro chleba. Takže hlídání nemám. Moje matka je v Anglii a jsem jí naprosto jedno, včetně dcery. Mám ještě prababičku, ale ta už je vážně nemocná a péči o dceru by nezvládla. Žije s mojí tetou. Teď se stará o mé dvě sestřenky, 8 let a 16 let. Babička od přítele taky nejde. Bydlí od nás 150 km.
Velmi mě ranila reakce sestřenice, které je 20 let. Na to, že si chci dodělat školu, se mi rovnou vysmála do obličeje. Můj táta pokrčil rameny a omlátil mi o hlavu, že vyučená jsem mohla být už dávno a dál se o to nezajímá. Musím si zvolit dálkové studium jiného oboru. Na škole, kde jsem studovala, jsem se ptala. Na školu by mi dali individuál, ale na praxi bych musela za měsíc odpracovat 70 hodin. A to opravdu nevím, kam bych dceru dala? Teď mi nezbývá než se za pár týdnů podat přihlášku a modlit se, aby měla některá kamarádka čas mi pohlídat. Tři mé kamarádky jsou na RD.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1831
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1936
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21875
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....