Co dál?

Před pěti lety bylo vše super. Psala jsem si se super klukem, byl vtinej a pozornej a hodnej a tak všechno. Šli jsme na kafe. Vlasy po pas, na ruce pyramidy a celej v černým. Nebyl můj typ, ale něco mě na něm přitahovalo. Uměl mě rozesmát. Pak mě pozval na ples. Šli jsme a jako půlnoční překvapení jsme spolu začali chodit.

„Neberu prášky“, řekla jsem mu po prvním milování bez ochrany. „Tak tomu necháme volnej průběh“. Tak jo, proč ne, dítě jsme si vždycky moc přála.

Po půl roce mi řekl, že má jeho sestra genetickou vadu - rána na solar. Tak jsme si začali dávat pozor. Přistěhovali jsme se k sobě a vše bylo super. Objednali jsme se na genetiku. Tam nám řekli, že jsme ok a že se můžeme začít snažit.

Asi po roce zjistím, že mě jeho matka a sestra nesnáší. Do očí mi nic neřeknou, to je na tom to nejhorší. Vím to, protože co řeknou příteli, ten to řekne mě. Je to bezvadnej chlap. Stojí za mnou. Co víc si přát? Dítě…

Jenže ani po čtyřech letech snažení pořád nic, tak jsem změnila lékaře. Po třech letech povídání, že „až přijdeš příště, budeš těhotná“ mě to přestalo bavit. Po první návštěvě u nové lékařky jsme se nestačila divit. Ultrazvuk, hormony na posílení ovulace, žádost na spermiogram.

V květnu letošního roku vyšlo najevo, že problém bude u mě. Takže co teď? Operace. První moje operace. Mám strach. Naštěstí to dopadlo dobře. Sice jsme byla na sále o hodinu dýl než předpokládali, ale vše dopadlo dobře. Srůsty odstraněny, teď už mi v mimču nic nebrání. Hurá do snažení.

Jenže to bych snad ani nebyla já, abych nedostala další pecku. Dělám v malý vesnický hospodě na vsi, kde bydlím. Hospoda je obecní. Starej kamennej barák, kde se topí, jen když tam jsem a zatopím. To se teď v zimě absolutně vylučuje s tím, co mi řekli doktoři. Nesmím nastydnout.

Co teď? Jsem na neschopence a rozhoduju se, jestli dám výpověď ze zdravotních důvodů nebo se tam vrátím a počkám do konce smlouvy, která mi končí v dubnu. Když odejdu, nevyjdeme s penězi. Když tam zůstanu, můžu se připravit na další srůsty a opětovnou nemožnost mít dítě. Přítel si myslí, že bych se měla vrátit do práce, já ne. Tak a teď babo raď.

Je mi 26, přítelovi 28. Tak si říkám, že vám to možná nedává smysl. Mně jo, toužím po dítěti a toho se nechci vzdát, ale… Ani nevím jak tu větu dokončit.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PETIK04
101
28.12.13 04:38

Myslim ze do prace by ses vratit mela. Prijdes na jine myslenky a nebudes se tak upinat ke snazeni. Samozrejme pokud je hospoda pres kouř nepruhledna tak je to na zvazeni. Jinak teple obléct, kočičak kolem zad a urcite nenastydnes. Preju at se zadari co nejdriv :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
PetraPiranha
1146
28.12.13 06:45

To je bez mála popis mého přítele :lol: :mrgreen: (teda než mu vlasy schořely při sváření :lol:, teď je na krátko). :pankac:
A nešlo by si najít jiné zaměstnání? Přeci jen nikde není psané, že se mimčo zadaří hned na první pokus. Já jsem nastupovala do nové práce s tím, že mimi neplánujeme a po 8měsících jsem zjistila, že jsem těhu, ale do práce jsem chodila až do poslední chvíle. Zdraví je důležitější než vše kolem ale je dobré dělat kompromisy a mě by nová práce přišla jako nejlepší řešení.
JInak také přeji, ať se zadaří, co nejdřív :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
sedanka
384
28.12.13 08:37

Ja na tvem miste bych tam zustala ale teple oblecena ja uz holky pisou

  • načítám...
  • Zmínit
Cuddy
31027
28.12.13 09:13

Jsou profese, kde jsou lidi cely den venku. Proste se poradne oblec, nejake funkcni pradlo, ktere behem dne po zatopeni sundas. Sama vidis, ze snaha o mimco je beh na dlouhou trat, preci nebudes dalsich X mesicu az let doma, prace na malem meste asi moc nebude. Az otehotnis, pak bych dle stavu hospody zvazovala nemocenskou, driv ne.

  • načítám...
  • Zmínit
mary-jane
147
28.12.13 10:03

Souhlasím s holkama, já jsem v restauraci jako servírka pracovala do osmého měsíce, v tom bych problém neviděla :palec: Jen ta zima je komplikace, teplé oblečení by mohlo být řešení, ale chápu, že se v tom špatně „pingluje“. Najít novou práci bude asi těžké, ale zkusila bych to, myslím že to stojí za pokus. Určitě nedoporučuju zůstat doma a jen se „snažit“, to by bylo náročné na psychiku :nevim:..

  • načítám...
  • Zmínit
Z.jev
3429
28.12.13 12:13

V hospodě bych se spíš bála, že na tebe někdo nachrmlanej něco prskne. Ale to zas může kdokoliv kdekoliv. Píšeš, že byste nevyšli s penězi, když odejdeš,… mít dítě a nemít aspoň nějaké finance taky není nejrozumější řešení

  • načítám...
  • Zmínit
verulicek
28.12.13 12:25

Za mě, do práce, topit a dobře se oblékat :kytka: nastydnout můžeš i doma.

  • Upravit
kristynaho
726
28.12.13 12:58

Být tebou, tak z práce neodcházím…jen se teple oblékej. Nebo jedině simulovat a zůstat doma na neschopence třeba se zády. Ale myslím, že to je krajní řešení a není to na dlouho. Rozmysli si to dobře. Měj se hezky…

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
28.12.13 15:12

Do práce bych určitě chodila… věřte, že to nebude na dlouho. Základ je teplé oblečení, lepší vrstvit tenčí oděv a hlavně pohodlné teplé botky. Je spoustu šik funkčního prádla a moc hezkých vyšších pohodlných botek. Bude vám to tam i lepší utíkat a po mateřské budete mít jistotu, že pokud nenajdete jinou práci, budete se mít kam vrátit. Hodně štěstí :kytka: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Roobin
81
30.12.13 10:18

Píšeš, že byste nevyšli s penězi, tak to bych v práci zůstala a snažila se něco našetřit a pak mít mimi, s rodičákem si myslíš, že byste vyšli? teple se oblékat, baštit ovoce ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář