Co se nám osvědčilo III
Jaké hračky u nás uspěly?
Už jako miminko byla naše dcerka hravá a překvapivě se dokázala hodně zabavit sama. Měla jsem půjčenou od kamarádky hrací deku s konstrukcí, na kterou se zavěšovaly hračky, a ta se dcerce moc líbila. Stejně tak i kolotoč nad postýlku. Na kočárku jsme vozili zavěšenou opičku, která hrála melodii, ale jinak jsme v kočárku moc hračky neužily. Když byla dcerka miminko, tak většinou v kočárku spala a když byla větší, tak pozorovala z kočárku, co se děje venku a hračky jí moc nezajímaly.
V postýlce měla jen ten kolotoč a zavěšenou kočičku, kterou vyhrála v časopise v jedné soutěži, a která, když se jí zatáhlo za ocásek, hrála. Ale naší nejdůležitější hračkou do postýlky byl usínáček - mořský koník, který hrál uklidňující melodii a šplouchání moře. Ten byl na usínání k nezaplacení. Na dcerku to opravdu platilo, naučila se při něm usínat a sama si ho pak vždy do postýlky žádala. Někde jsem četla, že je dobré pořídit takovou „usínací hračku“ ještě nenarozenému miminku a přikládat si ji na břicho, aby si miminko zvyklo ještě u maminky v bříšku na konkrétní zvuk a je to pro něj prý o to víc uklidňující, když mu to pak pouštíte po narození. Tohle jsem tedy nezkoušela, ale docela tomu věřím.
Co dcerku moc nenadchlo, byla kupodivu kousátka. No ona je už od malička tak trochu dámička a jen tak něco do pusy nedá (což jsem ráda), takže jsme kousátka skoro nepotřebovaly, ale všichni naši kamarádi je měli rádi, v tom byla dcerka výjimka.
Když pak byla dcera větší miminko, dávali jsme jí občas do sedátka Fisher Price, na které se dala přidělat hrazdička s hračkami s různými zvuky, ale jí stejně nejvíc bavilo, že má rozhled a sledovala okolí. Ale upozorňuji, že kvůli zádíčkům jsme to s používáním sedátka moc nepřeháněli, i když mělo více poloh - od takového pololehu až do sedu.
Jak jsem psala v předchozím díle, využívali jsme jej i na krmení. Myslím, že na trhu je více značek těchto sedátek - lehátek, které vám dobře poslouží a podle mne ani nemusí mít další speciální funkce, jako mělo to naše. Jednalo se o vibrování, ale dcerce to spíš vadilo, než aby se jí to líbilo.
Velmi oblíbenou hračkou u nás byl zpívající a mluvící pejsek, kterého dostala dcerka po dětech mé sestry. Pejsek po zmáčknutí jednotlivých částí na těle říká jejich název a nebo nějaké hlášky typu „ Mám tě rád“, „Pápá“ a tak. Máme ale ještě tu starou verzi, která je jen v češtině. Slyšela jsem i tu novou verzi, která je v češtině i angličtině a nevím, jestli je to tím, jak jsem neustále doma poslouchala ty hlášky a písničky dokola, ale ta starší verze mi přijde melodičtější.
Hodně velké terno u nás byl kočárek-chodítko od Fisher Price zakoupené z druhé ruky. Pořídili jsme ho, když se dcerka začala odhodlávat k chození a bylo bezvadné. Stabilní, s dostatečným prostorem pro chůzi, což mi přijde, že spousta chodítek nemá a přišlo mi velice bezpečné. A když si pak dcerka byla jistá v chůzi, užívala ho dál jako kočárek. Když jsme u těch kočárků, tak další „model“ kočárku dostala dcerka jako dárek v podobě skládacích golfek pro panenky. Musím podtrhnout to slovo skládací, protože se mi venku velice osvědčilo, když malou přestalo vození kočárku bavit, že jsem je složila a připnula na batoh. Najezdily jsme se a počítám, že letos ještě najezdíme, venku s tímto kočárkem docela dost, dcerku to baví. Ze začátku tedy odmítala cokoliv v kočárku vozit. Panenky i medvídci vždy letěly z kočárku ven, chtěla ho prostě vozit prázdný. Asi to bylo v době, kdy ji víc než panenky zajímala auta, ale teď už tu drandí po bytě s panenkami.
Samozřejmě na ven máme odrážedlo. Dostali jsme nejprve jedno od švagrové, se čtyřma kolečkama, tak jsem byla ráda, že bude stabilní, ale dcerce nějak nevyhovovalo a pořád pokukovala po klasickém odrážedle se třemi koly – tzv. Enduro. Tak jsem jí jej nakonec koupila z druhé ruky a byla moc spokojená.
Teď zvažuji, co pořídit nyní, kdy jí jsou dva roky a půl. Zda tříkolku, odrážedlo typu First bike (ale to mi přijde hrozně drahé) nebo už malé kolo s přídavnými kolečky? Ale to si myslím, že ještě neušlápne. My jsme s manželem docela nadšení cyklisté, tak bych jí ráda vedla od malička k pozitivnímu vztahu ke kolu.
Doma si hodně vyhrajeme s dřevěnými vkládačkami, kdy se obrázky vkládají do obrysů - nejlepší jsou ty s držátky. A samozřejmě máme dřevěnou stavebnici s kostičkami, kvádry a dalšími tvary – u té vydrží dcerka docela dlouho. Stejně tak si hodně vyhraje s různými zvířátky, ale ne plyšovými, těch si moc nevšímá, na ty nám spíš sedá prach na poličkách v pokojíku. Má plastová a dřevěná zvířátka, takovou farmu a zoo, ta s námi občas i jedí u stolu.
Co se týká panenek, tak ty nejraději krmí a převléká, takže jsem k nim postupně dokoupila nádobíčko a oblečky. Přijde mi, že si ale raději hraje s těmi malými (cca 10 až 15 cm).
Už od začátku dcerka milovala knížky. Nejdříve ty obrázkové pískací, omyvatelné z PVC a také látkové s pestrými obrázky. Ty jsme užili skoro vždy a všude. Později pak leporela s tvrdými stránkami, které sloužily nejen k prohlížení, ale i k výstavbě tratí pro autíčka. Dcerka si totiž vyhrála i s auty, ale ještě více jí učarovaly mašinky, které dostala k posledním Vánocům (ve dvou letech a čtvrt). V oblibě má také knížky s magnetickými obrázky, které se dají do knížky vkládat.
Momentálně u nás vede sada kolejí a mašinek, které jsme pořídili v IKEA a ke kterým jsme ještě dokoupili závory, což je u nás číslo jedna (kdo ještě nemáte v sadě závory tak vřele doporučuji) a tunely. Dokoupili jsme i igráčky – paní výpravčí přece nesmí chybět, jinak vlak nepojede. Z těch igráčků mám radost i já, tak trochu si vždy vzpomenu na své dětství, i já jsem si jako malá s igráčky dost hrála. Taky mám pro malou připravený dárek k svátku v podobě igráčka – paní doktorky i s ordinací.
Možná jsem na nějaké osvědčené hračky zapomněla, přeci jen, je jich hodně. Někdy se mi zdá, že zbytečně moc, ale vysvětlete to babičkám, dědečkům a tetám.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1597
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20611
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
