Co se stalo dnes v noci
- Rodičovství
- emari
- 17.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak ke mně přišla ctihodná návštěva. V půl druhé v noci mě probouzí nespokojené brekání mé dcery. Jídlo musí být hned, v tomhle máme jasno už osm měsíců. Bleskově si sedám na postel, beru klobouček, sunu dceru ke zdroji mateřského mléka.
Zívám, prohlížím si dítě, jak v polospánku pije. Pokoj je studený a tmavý. Chce se mi spát. Venku asi sněží, je tam zvláštní světlo. Skrz záclonu zpozoruji, že na parapetu leží nějaký oblý předmět. Snažím se zaostřit, nechápu. Dítě dopilo, spí, odkládám ho vedle sebe, otvírám okno a dovnitř tahám mikulášskou punčochu, já zapomněla, že už zase, toto letí.
Punčocha je červená, utažená zelenou stužkou. Co je uvnitř? Hladově sypu obsah na parkety, zkraje to jde snadno. Čokoláda, pomeranč, buráky, jablko, sušenka. Brambora, která se zakutálí pod postel. Snažím se z punčochy vydolovat zbytek obsahu, šmátrám uvnitř, nahmátnu uhlí. No jo, máma si nedá pokoj, vždycky se potměšile usmívá, když se ukřivděně ptám, za co letos?
„Mám tady o tobě ve své knize všechno. Vidím, že ses letos stala maminkou. Jsi dobrá a spolehlivá máma? Dívám se do své knihy, hm, hm, hm. Ale co to čtu, nedokážeš své dítě pořádně nakrmit? Ostatní maminky dávají dětem v osmi měsících i dvou set gramové porce a vy se pořád trápíte s několika lžičkami? To jsou věci, to jsou věci. A co to vidím, dítě spí s tebou v posteli? K čemu jste pořizovali dětskou postýlku a kolotoč, k čemu monitor dechu? Cožpak to všichni neříkali, nevarovali tě, že pak už dítě ze své postele nedostaneš? Proč jsi je neposlouchala? Hm, hm, hm.
A ještě tady vidím, že tvoje dcera nesedí, neleze, ba ani se neplazí? Co jsi to za matku, že ji nedokážeš základní věci naučit? Podívejme, podívejme. To se mi vůbec nelíbí, slyšíš, čerte.“ Je slyšet řinčení řetězů, lomoz, kvílení a ďábelský chechot. „Kuš zpátky, ďáble pekelná. Vidím ve své knize, že se maminka snaží. S dcerou chodí každý týden na návštěvu ke tchyni, i když ji to stojí velké přemáhání.
A sebe samu překvapila, že dokázala tak dlouho přes kloboučky kojit, mnohý bojkot i spurt překonala, ač jí v porodnici prorokovali, že do měsíce bude dceři dávat umělou výživu.“ Čert kňučí a zalézá. „Děťátko je veselé, čistě ustrojené. Ale proč matka stále váhá, jak dceru na ven oblékat? A ten nepořádek v bytě, to opakuji každý rok…“
Vznešený hlas se nade mnou rozléhá, cítím, že mi hoří tváře studem. „Musíš být lepší matkou, lépe svoje dítko vychovávej. Příští rok až přijdu, chci vidět pokrok, rozumíš?“ Svírám punčochu a nešťastně pípnu: „Ale jak? Jak mám svoje dítě vychovávat, když to neumím?“ Ve vzduchu je cítit kadidlo, ozývá se něžné cinkání zvonků a andělský hlas volá: „Nejlepší recept na výchovu dětí je láska… láska… láska. A možná si pořiď nějakou chůvu, která dítě ty základní věci naučí. A trochu si tu ukliď, fakt.“ Andělské volání slábne, zvonky cinkají z velké dálky, až utichají docela.
Procitám, stále sedím na posteli. V pokoji je chladno a ticho. Dívám se na svoji dceru, beru ji do náruče, abych ji přenesla do její postýlky. Zabrouká a hekne, stále spí. Chvilku ji bezradně držím a pak ji pokládám zpátky do své postele. Chce se mi spát, a co bude za rok, ví jen Bůh.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1637
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20615
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ráda jsem si přečetla příspěvek od kolegyně z „nejedlické diskuze“. 
Souhlasím, že (v dobrém 
Nám pediatr řekl, že nám dítě začne jíst až to maminka přestane řešit. Je to asi pravda, čím víc to začínám pouštět, tím líp to jde, i když po mravenčích krůčcích. Vím, že od jisté doby byl problém hodně i ve mně, já jsem to „futrování“ dítka začala nenávidět. Naštěstí ve školce na něj nemají tolik času a jejich filosofie je samostatnost, tak se tam začíná nepatrně chytat a já si ulevím od nervů, když není ten každodenní boj jenom na mně… 
Super