Co se stalo s mojí milovanou holčičkou? Kvůli pubertě jsme si přestaly rozumět

Jenže dnes je Sofii 16 let, Danymu 11 a role se vyměnily. Zatímco syn je pohodář, se kterým nejsou žádné potíže, se Sofií cloumá puberta hlava nehlava. Myslela jsem si, že až nastoupí na střední, všechno se zlepší. Ale opak je pravdou.

Nejvíc mě mrzí, že jsme se tak strašně vzdálily. Sofie si našla kluka, který se mi vůbec nelíbí. Nemyslím vzhledově, ale povahově. Snažím se to ale nedávat najevo. Přesto se úplně uzavřela, nechce se o ničem bavit. Školu zvládá s odřenýma ušima a z původních koníčků jí nezbylo nic.

Navíc se začala oblékat jako hastroš. Což o to, taková je dnes móda. Ale vlasy si obarvila na modro, z čehož jsem už dost šílená. Nehty si maluje načerno a celkově vypadá tak trochu jako čarodějnice. Manžel tvrdí, že se hledá. Prý to všechno přejde. „Vzpomeň si na nás v jejím věku,“ říká. Ano, všichni jsme prožívali pubertu. Ale já nevím, jak tohle vydržím.

Sofie je drzá, nedá se s ní vůbec bavit, na všechno odsekává. Podle ní všechno přeháním, jsem trapná, nenechám ji dýchat a nepřeju jí lásku. Vůbec mě neposlouchá, ani když se jí to snažím v klidu vysvětlit a chci si s ní promluvit.

Maminky, řekněte mi prosím, že to přejde. Myslela jsem si, že nejnáročnější jsou první roky života, kdy je to taková „piplačka“. Ale dnes upřímně ráda vzpomínám na období, kdy byli oba malí. I když u Danyho je to zatím spíš naopak. Jenže jeho puberta teprve přijde.