Dárek k narozeninám
- Porod
- Lathi
- 13.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem si dala sama dárek k narozeninám. :) Pokud bude ke konci deníček trochu zmatený, tak se moc omlouvám. Mám konec trochu v mlze...
7 týdnů a první úsměvy
první den v porodnici..
Spinkáme už doma..cca 3 týdny
budíme na krmení
Já jsem nikdy nebyla mateřský typ, ale mimčo jsem si přála. Říkala jsem si, že by bylo fajn, kdyby se narodil na jaře, abysme si s ním už užili hezké Vánoce. Atak jsem na přítele udeřila, že teda teďka bychom už to mohli zkusit. A že kdyby to náhodou nevyšlo, tak at máme ještě čas to nějak řešit. Přeci nám už je 30 let.
Kolegyně v práci mi řekla, ať to zkusíme přesně 15. den ode dne, kdy jsem to dostala, a my to zkusili. 
Světe div se, povedlo se. Vůbec jsem tomu nevěřila.
Těhotenství proběhlo tak, že jsem o něm v podstatě nevěděla. Mohla jsem dělat cokoliv, špatně mi nebylo a vše bylo tak, jak má. Jen tedy od 8. měsíce mě hrozně bolely kyčle při spaní. Otáčení byl doslova horor, ale to bylo vše.
Kolegyně mi říkala, že si myslí, že budu mít kluka a já v to taky nějak podvědomě doufala a tušila. Miluju modrou barvu a nějak jsem si holčičku nedovedla představit. Když mi doktor potvrdil kluka, měla jsem fakt radost.
Termín porodu jsem měla 29.4. Své narozky mám 3.5., takže docela padaly sázky na to, zda se mi povede mít Hozníka na moje narozky. Aani mě to ve snu nenapadlo. Ale termín porodu se blížil a u mě se nic nechystalo - žádní poslíčci, žádné tvrdnutí, žádné otvírání Až do termínu porodu, kdy mi doktor řekl, že už mi to pomalinku začíná a že si myslí, že by to mohlo dokonce týdne být (TP jsem měla v úterý a narozky v sobotu)
Jela jsem za kolegyní z práce a i ona mi říká, že si myslí, že mi to začne v pátek, ale porodím v sobotu. A já tomu začala věřit. I příteli, který byl celý pátek v práci (slouží 24) jsem říkala, ať je v pátek doma. Bohužel nebyl.
2.5. v pátek ráno cca kolem 10 hodin jsem ležela a najednou jsem cítila, že se dole něco děje. Začala mi odcházet zátka. Úplně jsem zpanikařila a začala se klepat, ne strachy, ale nešlo to ovládnout. Volala jsem kamarádovi, který je gynekolog. Byla jsem s ním dohodnutá, že mě odrodí. Jen vesele řekl, že je to fajn, že se to chystá a až mi začnou kontrakce cca dvě hoďky po 3-4 minutách, ať vyrazíme a zavolám mu.
Asi do 13 hodin mi nic moc nebylo, ale od té jedné hodiny to začalo. Dalo se to vydržet, ale už mi bylo jasný, že to brzo příjde. Takto jsem vydržela doma sama asi do 7 večer, kdy se kontrakce zkrátily na 8 minut. Zavolala jsem přítelovi, ať raději už fakt přijede. Sprcha ani nic podobného nepomáhalo a jen jsem ležela, ale dalo se to vydržet.
O půlnoci, kdy se to zkrátilo na 4 minuty, jsme raději už vyrazili. Naštěstí v noci byly silnice prázdné, tak jsem v porodnici byli za 20 minut a dalo se i dobře zaparkovat. Byla jsem ráda že to přišlo v noci, protože jet přes centrum Prahy ve špičce, no nevím.
Dorazili jsme do porodnice a já už byla po 12 hodinách kontrakcí dost unavená. I když nebyly tak bolestivý, stejně mi to dalo fyzicky dost zabrat. Napřed mě zkontrolovala PA a já doufala že budu tak na 5-6. Smůla, jste na 2. Ptala se, zda to máme domů ještě daleko, že by mě poslali domu. To jsem zrovna slyšet nechtěla, ale nakonec mě zachránilo, že jsem musela ještě počkat na doktorku, která zrovna byla u porodu.
Dali mi čípek a nechali mě hodinu chodit po chodbě, no taky nic moc zážitek. Když přišla doktorka, tak mě zkontrolovala a řekla, že jsem na 3 a že mě teda přijmou. Ještě jsem se jí ptala, zda porodím fakt dneska, že mám narozky. A ona že určitě.
Pak mě i pobavilo, že se ptala jak se bude malý jmenovat. Honzík. Prý že to je hezké české jméno, že když někdy slyší, jaký jména těm dětem dávají, tak že by měla chuť je tam vrátit zpátky. 
Přítele poslali na chodbu a já šla na přípravu. Tam mi udělali klystýr, který byl úplně v pohodě. Potkala jsem tam ve sprše slečnu, která to měla už za sebou. Vypadala dobře, myslím, že i líp než já, když jsem otěhotněla. Tam jsem byla asi hoďku a pak jsem šla na porodní box.
Chvíli jsem tam ležela, až mi nabídli epidural s tím, že mi ho i trochu doporučují, že jsem už dost unavená a že bych se měla trochu prospat. Epidural nic moc, ale dalo se to. Byla jsem za něj moc ráda, i když spát se fakt nedalo.
Pak už přijel můj doktor a zkontroloval mě s tím, že jsem na 5, ale že jsem taková ztuhlá a pomalu se otvírám. 
No nic moc vyhlídky. Dál už si moc nepamatuju, jak to přesně časově bylo…
Po pár hodinách mi PA řekla, že už tu ležím moc dlouho a musím se jít projít a na záchod, jinak mě vycévkují. Zkusila jsem vstát, ale absolutně mě neposlouchaly nohy. Vůbec jsem s nima nemohla ani pohnout (hnusný pocit), tak mě nechali a lehátko se mnou dali do sedu. Ale hned potom se mi začalo dělat hrozně blbě a tušila jsem, že omdlím. Vím, že jsem se bála, že tam fakt sebou seknu a co pak budu dělat. Ani kyslík nepomáhal. Až jsem se pozvracela a rovnou i po***. Takže nebylo cévkování potřeba. Ale strašně se mi tím ulevilo.
Přišli mě pak znova zkontrolovat, a to už jsem byla asi na 8. Malej ale pořád nerotoval tak, jak měl, takže mě položili na bok a čekalo se. Mezitím jsem začala cítit trochu tlak na konečník, ale bohužel jsem nějak netušila, že se tomu nemám bránit, ale spíš to podporovat. Takže po půl hodině „zatahováni“ mi bylo řečeno, že to musím dělat úplně obráceně, že jsem si to asi i nechtěně o něco prodloužila.
To už mě dali zase na záda a stále do mě sahali na kontrolu, pak už i pomáhali zevnitř s „roztahováním“ - ten pocit jsem cítíla ještě druhý den. Pak mi řekli, že až přijde další kontrakce, tak mám už začít tlačit. Tady už si nepamatuju moc dobře, jak to přesně šlo, jen vím, že jsem tlačila, co se dalo, ale nic moc se nedělo. Jak dlouho jsem tlačila, si taky nepamatuju, ale tipuju že minimálně půl hoďky to taky bylo.
Ke konci, kdy už jsem opravdu nemohla, mi řekli, že už fakt musím, že malýmu klesají ozvy a začíná se horšit. Naposledy jsem zabrala, PA i přítel mi z každí strany začali tlačit na břicho a já uslyšela nůžky (nástřih). Pak jsem cítila, jak je kousek malýho venku. Na to mi doktor řekl, že ještě jednou a mám to za sebou. To jsem nemusela zatlačit už tolik a cítila jsem, jak malej vyjel ven.
Pamatuju si tu strašnou úlevu a taky to, že byl malej hrozně slizkej a já nechtěla, aby ho na mě dávali. Jen jsem jim říkala, že ho na sebe tedka fakt nechci. Ono to ani nešlo, protože chudák měl z toho tlačení hlavu jak lebkoun a měl i špatnou barvu, a tak ho hnedka odnesli. Přítel šel s nima a doktor ještě počkal na placentu a pak mě šil. Nic jsem necítila jen píchnutí na umrtvení.
Kolik jsem měla vnitřních, nevím, ale vnější čtyři. Musím říct že už dvě hoďky po porodu jsem odešla v pohodě po svých a i se zvládla osprchovat. Vůbec jsem nečekala, že budu tak v pohodě, a tak to u zůstalo. Porod pro mě nebyl tedy až tak bolestivý, jako spíš dlouhý a unavný. Já už na konci neměla žádnou sílu.
Honzík se narodil 3.5. na mé narozky, a to v 10:11. Vážil 3950 g a měřil 54 cm. A já už ty dvě hodky po porodu vím, že pokud to půjde, tak moc ráda pořídím Honzíkovi sestru nebo bráchu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1157
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 691
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1196
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 501
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19077
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2519
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2748
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2472
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1653
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
