Démon alkohol

Milé maminky, slečny, paní, omlouvám se předem, že tenhle deníček pojmu trošku netradičně, ale doufám, že většina z vás pochopí, co jsem jím chtěla říct a co teď prožívám.

Nazvala bych to asi takto: umřel mi přítel. Samozřejmě je to výraz hodně nadnesený, protože ten člověk pořád chodí kolem mě, mluví na mě, já se na něj dívám a komunikuji s ním, jenže ta dušička, která mi byla tak blízká, ta už je pryč. Vzal mi ji alkohol. Nebo snad odešla i s první fází, se zamilováním?

Pěkně od začátku. Byla jsem rozvedená máma malé holčičky, on se plácal ve vztahu, k jehož ukončení mu pořád chyběla ta pravá motivace. Alespoň tak jsem si to tenkrát myslela. Dneska už vím, že kdyby měl jakoukoli jinou možnost bydlení, byl by pryč už dávno. Vztah nefungoval, neplnil už léta ani jednu ze svých funkcí, a tak tam vedle sebe umírali, každý svůj život, své zájmy, jen ten jeden byt. Teď už dokážu říci, co jeho přítelkyně asi prožívala. Ale nebudu předbíhat.

První rok a půl jsme se jen scházeli. Přes týden byl hodně pracovně vytížený, zato víkendy byly jen naše. Mohlo mě tenkrát varovat, že naše schůzky zpravidla probíhají v nějaké hospůdce, jenže já to brala tak, že prostě nemáme kam jít. Já jsem bydlela v bytě exmanžela, on v bytě expřítelkyně, na hotel jsme neměli ani jeden. A tak jsme trávili čas v nějaké hospůdce, do rána v autě, a pak se jelo buď na výlet, nebo třeba na procházku. Byli jsme horší než puberťáci, protože když si na tohle období vzpomenu, takhle jsem neblbla ani v sedmnácti. Ale mohla jsem říct jediné, tak jak do něj, tak jsem ještě do nikoho zamilovaná nebyla. Chemie fungovala neuvěřitelně, ten chlap mi voněl a táhlo mě to k němu strašně moc.

Věděla jsem, že má komplikovanou povahu. Jeho otec v dětství hodně bil maminku, a ta nakonec odešla. Zůstal mu jen ten otec, ke kterému cítil lásku formou strachu a otevřít se pro něj úplně, to bylo vyloučené. Pořád se bál, že nám ta láska jednou skončí, že se zamiluji do jiného, a protože byl o dost starší než já, cítil v tom asi trošku komplex, proto si hrál na tvrďáka. To nejspíš abych cítila, že ho nemám až tak jistého. A to jsem teda fakt neměla. Měl svoje mouchy, ale hlavně byl vnímavý, chápavý, citlivý, měl mě hrozně rád a věděla jsem, že by pro mě udělal všechno na světě. A vzhledem k tomu, že neměl dosud žádné děti, věřila jsem, že až ho seznámím se svou dcerou, štěstí bude dokonalé.

Bylo nám spolu hrozně krásně, a když jsme se všichni hezky sestěhovali, byla to paráda. Začali jsme jezdit na výlety, na dovolené, cítila jsem se jako v pohádce. Že si přes den otevřel flašku s pivem nebo zašel na „jedno“, to jsem neřešila, přes týden, když chodil do práce, tak nechlastal a co dělá ve svém volnu, to byla jeho věc. Prožívala jsem krásné časy vedle báječného chlapa. Všichni jsme byli spokojení, zamilovaní, a on to měl v očích, tu velkou lásku, štěstí, pohodu.

Jenže po nějaké době přišel první šok. Dopoledne odešel do obchodu na suroviny k obědu a vrátil se až o půlnoci. Ožralý, protivný. Odlifrovala jsem ho do postele a celou noc nespala, přemýšlela. Ráno jsem došla k alibistickému závěru, že to byla jen náhoda a že mu to odpustím. Je pravda, že jsem mu to řádně vyčetla a dlouho to měl na talíři, jenže moc to nepomohlo. Přestal chodit pozdě v noci, ale zato byl v hospodě čím dál častěji. Důvody byly všelijaké, záminky taky. A já najednou nevěděla, co mám dělat. Do toho se mu ozvala bývalá přítelkyně s tím, že to finančně moc nezvládá, tak by byla ráda, kdyby se k ní vrátil.

A to byla zřejmě poslední kapka. Najednou mu narostl hřebínek, už věděl, že má ještě jednu variantu, takže když jsem já cokoli namítla, on odvětil, že tam přece není z donucení, že může jít jinam, pokud mi tam vadí. A já, zamilovaná, jsem držela hubu pro ty chvilky, kdy nebyl opilý a kdy to bylo fajn. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, začala jsem nesnášet soboty. V sobotu byl vždycky problém, když sedl, nevěděl kdy vstát a to bylo ono. Telefonáty typu: „Dopiju a jdu“ a za hodinu totéž, ty byly na denním pořádku, zato přes týden byl úplně v pohodě. Dcerka ho měla ráda a já si říkala, zase jí vezmu chlapa, na kterého už si zvykla, je to lidské?

Časem jeho jistoty začaly nabývat na síle. Přišlo paranoidní žárlení, bezdůvodné. Kolem někoho jsem prošla, kdokoli z jeho známých na mě promluvil, nedej bože se usmál, už byl oheň na střeše. Pak se přidalo podezření z toho, že mu beru peníze, které jsem samozřejmě nebrala, a do toho totálně ochladl jeho vztah k malé.

Napsala jsem to stručně, ale to vše se dělo pozvolna, pomaloučku, polehoučku, nenápadně. A tak pomalu umíral můj milovaný přítel s tou nejlepší dušičkou a přicházel ožralec, u kterého jsem nikdy nevěděla, co zase bude. Odcházel ve výtečné náladě, dával mi pusu, pronesl nějakou milou poznámku, avšak z hospody se vrátil uražený, naštvaný, nekomunikoval a já se mohla jen marně dohadovat proč. Problémy řešil tím, že mlčel. A já pořád hledala problémy u sebe. Snažila jsem se šlechtit, být milá, hodná, mlčet, když si přál, abych mlčela, mluvit, když si přál, abych mluvila, smát se, když na to měl náladu a být smutná, když měl zrovna alkoholový splín. Pátrala jsem v minulosti, kde jsem udělala chybu a pořád si říkala, že na tohle přece musí být dva.

A až nedávno mi to došlo. Oni na to byli dva. On a alkohol. V momentě, kdy mi oznámil, že se mu v práci moc nedaří, a tak malá nebude mít tolik jogurtů, šla jsme málem do kolen. Spotřebu alkoholu neomezí, klidně pozve půlku hospody, ale holt jogurty pro dítě stojí moc peněz. Růžové brýle, které mi doteď držely už jen na špičce nosu, sjely na zem a roztříštily se. A já hledím a pozoruji ožralého chlapa s červeným nosem, který až do poledne vyspává po opici, a malou, která už ze zvyku našlapuje div ne na špičky a říká: „Maminko, nekřič tolik, strejda spinká“, a cítím se strašně.

Tohle individuum mi zabilo bezvadného chlapa, který se pořád jen smál, nosil by nás na rukou, dal by za nás cokoli. Z očí se mu vytratila ta životní jiskra, touha experimentovat, hledat a nacházet nové věci, cestovat a poznávat nová místa. Vzal mi moje naděje na normální rodinu. Sice je tu s námi, leží vedle mě, nejsem v noci sama a pořád cítím ještě tu chemii, ale už to není on. Už je to někdo jiný.
Když je v práci, cítím svobodu, když má přijít domů, už je to stres. A to už přece není v pořádku, to vůbec není v pořádku.

Vím, že musím odejít, respektive vím, že ho musím poslat pryč, ale mám strašný strach, že už nikoho nebudu milovat tak, jak jeho. Nejsem žádná mladá koza, která by čekala na lásku jako trám, ale když někoho milujete tak moc, tak máte strach, že tohle už nepřijde. Tak jak mezi námi dvěma, tak to ještě mezi nikým nezajiskřilo. Jenže už to není „on“. Tohle už je troska člověka, který byl před lety úplně jiný. Není to můj přítel. Je to jen jeho stín.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
kufnerka
877
2.4.12 00:42

Ahojky
vem rozum do hrsti a pošli ho pryč, protože by tebe stáhl sebou. Ne že by jsi se utápěla v alkoholu, ale třeba jiné starosti ohledně jeho osoby. Lehko se mi říká, ale asi je to nejlepší řešení. Buď by chtěl sám přestat a nebo ho přemluvit k odvykačce, což není nidky lehké, člověk si nerad připouští, že je na něčem závislý. A když už si to přizná tak je skoro za 5 minut 12.
Tobě i dcerce bude líp když odejde. Přeji ti ať se to brzy v dobré obrátí a situaci se podaří vyřešit. :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
2.4.12 00:49

Brečím :,( tohle jsem měla taky doma…několikrát. Můj problém-vyhledávala jsem chlapy v hospodě a pak jsem se „divila“. :roll: Teď co mám malou, její otec o ni neměl zájem, dala jsem se pak dohromady s mým dávným kamarádem, vždy jsme si rozuměli, nemalý kalíšek vypili, ovšem…malou sice miloval, i mě, ale alkohol a přátelé do hospody vždy byli na prvním místě. Vydržela jsem to rok. Vedle člověka, který byl za střízliva tak skvělý, skvělý táta(i když nevlastní), skvělý partner, co pohladí, obejme jen tak, postará se o svou novou rodinu…a pak se opil a vše bylo pryč, byl hnusný, vyčítal, předhazoval že si nás vzal do baráku atd…opilý byl 4-5× v týdnu a ne málo. :,( Nic s ním nehlo. Po roce jsem odcházela…bylo to strašně těžký ale musela jsem, zničil by mě i moji dceru. Když to zjistil, že jsem si našla bydlení, byl překvapený, konečně začal naslouchat(vždy předtím to bral jako buzerování, když jsem se ozvala) a začal nad sebou přemýšlet.. nakonec si vybral rodinu, pití omezil na 2-3× za měsíc a mimo domov-tak jsme se dohodli a už rok si žijeme spokojený život plný lásky a s nově nabytou důvěrou. :srdce: Mezitím jsme se vzali a já jsem si jistá, že jsem si vzala toho pravého.

To samé přeji tobě, kéž by se vzpamatoval! :,( Ale musíš udělat ten krok-z vlastní zkušenosti toto radím. nevím, možná to má i jiné řešení ale já jiné odzkoušené nemám. Bohužel znám případy, kde už na tom ti chlapi byli tak, byli tak už ovlivnění a zničení alkoholem, že pro ně rodina a všechno cenný cenným být přestalo :(

Strašně moc ti přeju, aby se to urovnalo. A kdyby ne, kdyby si nakonec přecejen vybral život s lahví v ruce, otevře ti to cestu k někomu jinému…já vím, jaký máš strach ten krok udělat, protože sama vím co to je s dítětem v náručí hledět do nejisté budoucnosti, ale tohle vyřeší až čas a mnohdy sám… myslím tím-kdybyste nakonec zůstaly malou samy…na dlouho to nebude.

:hug: :hug: :hug:

(anonymně protože o mém manželovi nechci mluvit veřejně i když jste mě asi mnohé v mém příběhu poznaly :mrgreen: )

  • Upravit
kissi
2390
2.4.12 01:47

Alkohol je děs sama to vím dědeček se mi oběsil-radši… Buď léčebna,což se mu určitě líbit nebude,(protože on přeci není alkoholik,vždyť se jen občas napije)nebo rozchod,což pro tebe asi nejrozumnější řešení,bude to bolet ale,radši ať to chvilku bolí,než aby to zašlo ještě dál… Promin,že jsem to takhle napsala..

  • načítám...
  • Zmínit
Diabolka
43
2.4.12 08:19

Děvčata, v tom je právě ten problém. On si vůbec nepřipouští že je zle, že něco není jak by mělo být. Bere to tak, že je to normální, že nechlastá a když jde do hospody, tak tam třeba bude sedět sám, ale je mezi lidma a já si to prý nedovedu představit. Je to hloupost, taky chodím do práce, jako on, ale po práci nejradši hodím kopyta na stůl, pustím třeba TV a nedělám nic.
Kdybych řekla jen slovo léčebna, k smrti se urazí, protože proč on by měl něco podobnýho absolvovat, vždyť on nemá problém, bere to tak, že celej týden maká, tak si hold o víkendu posedí. Nebere to nijak zle, ještě se chlapům v práci chlubí jak si konečně bude lupat dvanáctky.
Já pořád čekala a čekala, říkala jsem si, že bude zase jako na začátku, to jsem věděla, že je hrozně rád že nás má, že by nás nevyměnil za nic na světě, že když říká, že nevěřil, že ještě tohle někdy pozná, že to myslel vážně. Měl to v očích, on mluví očima. Poznám na nich kdy lže, kdy to myslí upřímně, ale taky kolikrát kolik toho vypil.
Napřed jsem to brala, jasně, když občas zajde s chlapama na pivo, jednou za týden večer a zdrží se, nevadí mi to, ale nesmí tím trpět rodina. Jenže to už není jen o tom, jak se prostě rozsedí, tak z té hospody neodejde dokud neodejdou ostatní nebo se tam vyloženě nezhasne.
Jde i o to, že se posunul ten vztah. Dřív se bál aby o mě nepřišel, byl opatrný, snažil se, ale teď si je prostě jistý, zvykl si, jsme spolu několik let, má svoje zázemí a bere to jak to je. Asi kdyby o mě přišel, tak by z toho byl špatnej, určitě by ho to hrozně vzalo, ale asi by to bral tak, že já byla ta, která mu křivdila a to se hold nedá nic dělat. Šancí dostal hodně. Teď si víceméně žijeme vedle sebe, tak jak to měl dřív a vyčkávám, jestli se v něm něco hne, ale ačkoli je to smutný, tak už to prostě balím.

  • načítám...
  • Zmínit
Mišanila
2.4.12 08:33

To je smutný, ale asi není jiné cetsy, než mu položit na krk nůž s tím, že buď léčebna nebo konec. Musí to být hrozně těžké to udělat, ale nejspíš ti nic jiného nezbyde, možná to zvládneš už teď a možná až později, ale čím dřív tím líp.

  • Upravit
SayaSt
2.4.12 08:53

taky jsem rok takoveho pritele mela. rano odjel do prace, po praci sel k sobe do bytu a za mnou chodil az na vecer. ted uz vim ze chodil pozde ne proto ze by byl dlouho v praci,ale pil. nejdriv pivo, sklenku vina, na konci flasku vodky denne. ze sebevedomeho, hodneho, sikovneho a pracoviteho chlapa se behem roku stala troska, co ji rano bylo zle (abstak), nez dosel do prace uz to z nej tahlo, nakonec uz tam ani nechodil…
nejhorsi bylo ze to slo tak pomalu, nenapadne, ze mi dlouho trvalo nez jsem poznala. a to jsem do nej zamilovana nikdy nebyla,takze ruzove bryle nebyli..
radim odejit. tohle neni zivot ani pro tebe, ani pro malou :hug: :hug:

  • Upravit
Linettka
434
2.4.12 09:18

Nic takového jsem nezažila, ale dokážu si představit, jak je pro tebe těžké to skončit. Ale podle mého názoru bys měla, nejen kvůli sobě, ale i kvůli holčičce… :( Při čtení tohohle smutného deníčku jsem si vzpomněla na nějaký článek, kde se říkalo, že každý problém ve vztahu lze s určitou dávkou vůle překonat, pokud se nejedná o patologie typu násilí, alkoholismus… Hlavně, když z jeho strany není vůle. :? :?

  • načítám...
  • Zmínit
Jenika
2.4.12 10:08

Je to moc pěkně napsané a věřím, že to dapadne tak jak si přeješ. Jenom úvaha na tím, že většina žen, ať fyzicky, nebo i jinak týraných, tak i tady problém s alkoholem se bojí, že přichází o svoji jedinou , největší lásku, že už se nanajde nikdo, koho budou tak milovat. Já to prostě nechápu, ano vztah má nějaký průběh, zamilovanost na začátku přechází v lásku, po létech třeba i v kamarádství atd. Ale co může tyto vztahy rozvíjet, když vás partner deptá, bije, ožírá se, sprostě nadává, a přesto žena po něm truchlí. A má pocit, že už nic tak krásného nepozná. To není nic k zakladatelce. Radila bych, jednej, uspořádej si život pro sebe a tvoji dcerku a pokud má láska přijít , tak příjde, ale nehladet chlapa křečovitě a rychle, protože to se pak bere ten první kdo příjde a mnoho žen, které utekly od alkoholika si našly stejného pijana. Přeji hodně štěstí.

  • Upravit
Barčule
94
2.4.12 10:10

To je mi moc líto…musí to být těžké ale asi bych se na tvém místě rozhodla ho vyhodit…když ne kvůli sobě tak kvůli malé. Hodně štěstí :) :)

  • načítám...
  • Zmínit
čekámenaštěstí
2.4.12 10:23

Dobrý den den, taky radím pryč od něho a co nejdřív. Opravdu podle mne nemá cenu zkoušet na něj nůž na krk a přemlouvat k léčení, to v žádném případě, protože se na to partner opravdu bude dívat jako na zradu, buzeraci a křivdu. Pak si začne vsugerovávat,že ho vlastně stále jen omezujete a akorát se dočkáte ještě výčitek, i když jste chtěla jen pomoci. Prostě se sbalte, nebo sbalte jeho věci a jednoho krásného dne mu to oznamte. Asi by bylo lepší to udělat za střízliva, ať si z toho něco pamatuje a případně lituje. Nezkoušela bych žádné přemlouvání a ultimáta, že když se ještě zkusí změnit… to nepomůže. Jen říci na rovinu, že to takhle cítíte, a že nechcete žít s někým kdo má na stejném stupni žebříčku hodnot pivo, přítelkyni a dítě. Pokud za něco stojí, popřemýšlí nad tím a pití utne. Takže ho nechat vklidu, odstěhovaného, o samotě. pokud za něco stál a stále vás rád má, tak se změní sám, pokud ne, bude v hospodě čím dál častěji, což byste stejně nezměnila nebo se vrátí k bývalé a vy nemusíte litovat, protože si buďte jistá, že UŽ za nic nestojí a vy byste pro něj obětovala spokojený život, když on neobětuje ani sklenici alkoholu. Držím palce a věřte, že pokud chce, tak to zvládne sám, ale výsledek moc neovlivníte. Můj manžel také hodně pil, ale ještě než jsme byli spolu. Po rozvodu s bývalou se odstěhoval na druhý konec republiky a když ho nová přítelkyně, kvůli které všechno zahodil po dvou letech opustila, tak sám ze dne na den přestal pít. Upozorňuji, že byl opravdu nesnesitelný a vypil toho hodně, lidé kolem něj ho začínali nesnášat, protože byl protivný a nebyla s ním vážně žádná legrace. Ale pochopil, že je zase sám, prázdný dům, nové město, čtyricítka skoro na krku a jeho jediný přítel je alkohol. asi 4 měsíce poté, co přestal pít, jsme se poznali, (i když jsme se dříve spolu párkrát potkali),a dnes je to přes tři roky, co nepije. Na svatbě jsme si připíjeli rychlými špunty, silvestr slavíme po svém (letos jsme s přáteli hráli společenské hry:o)) a ani slavnostní přípitky nepřipadají v úvahu. Já samozřejmě také nepiju,což mu asi dost pomáhá, ale jsme oba spokojení. Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jen ať víte, že pokud člověk chce, tak všechno zládne, jen si musí sáhnout na samé dno, takže radím partnera nechat, a ať si v tom udělá jasno. Držím palce a nebojte, vždycky se najde nová láska, i když to člověk vůbec nečeká, je to jen o víře..

  • Upravit
darla
5035
2.4.12 12:07

ahoj,je mi to moc lito :( :( ja bych okamzite ukoncila vztah…
ten se nezmeni :! :! :! :! :! :! ty chces takhle zit ???? to radeji bud sama a hlavne kvuli dcerce musis tu situaci resit :! :!
drzim palce

  • načítám...
  • Zmínit
lukinka
2364
2.4.12 12:32

Pokud můžeš,odejdi z tohoto vztahu.Vím,že to bude bolet.Ale především bys měla myslet na to,že jsi matka a určitě nechceš,aby si toto nesla tvá dcera do života nebo ano?Ono je strašně krásné,když je chlap střízlivý,to naslibuje hory doly,ale toto přece nejde do nekonečna.Může se jeho agresivita stupňovat a co pak?Zase budeš tolerovat?Zase budeš mít jiskřičku naděje?Věř mluvím z jistých zkušeností.Snad budeš mít natolik síly,že to dáš do pořádku.Partnera si můžeš najít kdykoliv,možná to nebude ta pravá láska,ale především potřebuješ spolehlivého partnera a hlavně chlapa,který ti pomůže s výchovou dcery a uspořádáte ji pěkné dětství,na které by mohla vzpomínat s hezkými zážitky.Drž se.

Příspěvek upraven 02.04.12 v 12:33

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
2.4.12 13:07

Holt historie se opakuje, teď jsi v situaci toho „umírání vedle sebe“ v jaký byla ta jeho ex před tebou. Pokud to neukončíš sama, objeví se další přítelkyně, která ho od tebe odloudí a snad ty nebudeš mít finanční problémy, abys ho musela nahánět zpátky. No ještěže spolu nemáte děti, takhle je to jen fraška a upřímně se vám divím, že vás to všechny zúčastněné furt baví. :roll: Přeji ti šťastnější ruku při výběru nového životního partnera, pokud chceš někoho na celý život, tak nedat jen na zamilovanost, chemii a vůni, to po pár letech vymizí jak pára nad hrncem a jen to, co zůstane, to je důležité!

  • načítám...
  • Zmínit
Simoncicak
589
2.4.12 13:22

ahoj,přesně od takového chlapa jsem po třech letech utekla byla jsem ve 12 týdnu těhotenstvý. Nikdy se nezlepší to mi věř. Taky měl hrozné dětství otec maminku bil a pak maminka bila v podnapilosti jeho otce chvíli jsem bydlela s ním u jeho rodičů a musím říct že kdych v tomhle vyrůstala tak mi asi taky hrábne a jsem zlá na celý svět, nicméně to jaké kdo má dětství to není omluva. :cert: :cert:
Dnes se nevídáme a jsem za to ráda ale když nehlédneš do mích deníčků tak si přečteš jaký je a jak se chová když po sedmi měsících dojede za dcerou :zed: :zed: :zed: :zed: .
Proto ti nemůžu poradit nic jiného než uteč nebo ho pošli do kytek,nikdy se to nezmění může to být už jenom horší. :roll: :roll: mrzí mně co prožíváš ale taky přesně znám ten pocit sevřeného hrudníku když nevíš co zase příjde a v jakém stavu se vrátí.bud ráda že nemáte spolu děti a to že si na ně
j malá zvykla a má ho ráda tím spíš bys měla rychle jednat,tvoje dcera přece nemusí mít před sebou obrázek opilého chlapa..Držím palce :mavam: :mavam: :mavam: :mavam: :mavam: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
evi.,
3929
2.4.12 13:53

Držím palečky, aby jsi co nejdříve našla sílu tento stín dávné lásky opustit :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Petullka82
2157
2.4.12 13:56

Jedna moje blizka pribuzna na tom byla podobne, dlouhou dobu se upijela, az ji nekolikrat nasla jeji dcera v deliriu a vedle ni prazdnou lahev vodky. Pomohlo az to, ze ji hrozil vyhazov z prace a odebrani deti, sla se na delsi dobu lecit a vratila se jako vymenena, od te doby poctive abstinuje a je tomu uz pres 10 let.
Chce to pomoc psychiatra, abys vedela, jak dal…Nesmis to tolerovat, znicil by vas obe!!!

  • načítám...
  • Zmínit
laducha
30678
2.4.12 16:48

Smutný deníček, prošla jsem si tím samým, z bezva chlapa se stala troska, byli jsme spolu 7 let. Pak jsme čekali rodinu, nedopadlo to, pár dnů na to se mu zabil nejlepší kamarád a on začal pít, občas, nic hrozného. Znovu jsem otěhotněla, ale on bohužel s pitím nepřestal, naopak začal být agresivní a ke konci těhotenství mě napadl. Dala jsem mu poslední šanci, až se narodila malá, ale zkusil to na mě znovu a já ho vyhodila, ohrozil i tříměsíční mimino. Podstoupil i protialkoholní léčbu, bohužel začal znovu pít.
Teď jsem ho 1 a 3/4 roku neviděla, tak ani nevím, jak dopadl, ale nic slavného to asi nebude, už vystřídal i pár, jemu podobných, partnerek.
Musí sám chtít s tím něco dělat, ale oni si většinou myslí, že žádný problém nemají a těžko pomůžeš někomu, kdo o to nestojí.
Držím palce :hug:

Příspěvek upraven 02.04.12 v 16:50

  • načítám...
  • Zmínit
MeloryNox
6532
2.4.12 18:17

Dej mu přečíst tenhle deníček. Jesti zpověď tvojí nešťastný duše nezabere, tak už asi nic.

  • načítám...
  • Zmínit
monrom
2.4.12 20:59

Nechci psát dlouhý komentář,za ty roky to stejně „vychladlo“. Vyrostla jsem „v rodině“ otce alkoholika a žárlivce. Ulevilo se mi, až jsem mohla odejít z domu, i za cenu, že se na studiích budu muset protloukat bez finančního příspěvku.
Lituji a v tichosti mámě dosud vyčítám, že nebyla schopna odejít, rozvést se, udělat cokoli, abychom s ním měli minimální kontakt, především když byl na mol a agresivní. Takového člověka si lze jenom těžko vážit… Žel, mělo to dopad i na nás, na děti, a asi i největší. Nejmladší bratr to v 19. letech již neunesl a spáchal sebevraždu. Šest let poté i táta. Psychické následky si se sestrou poneseme po celý život.
Pokud tedy není schopen a svolný k okamžité léčbě, zůstává jedině od něj odejít (nebo ho vyhodit, pokud to jde), okamžitě, i za cenu výrazného poklesu finanční situace. V tomto případě by mi blaho mého dítěte bylo přednější než vlastní štěstí. To přece není normální, aby dítě upozorňovalo: „Maminko, nekřič tolik, strejda spinká“.
Držím pěsti, aby jste našly cestu ven, a to velmi brzy.

  • Upravit
Anonymní
2.4.12 23:18

Tak vidim v tom pribehu sebe, ale na miste alkoholu - trava, a na miste agresivity - lhostejnost ke vsemu. Odchazela pred rokem a neco od manzela, stale ho moc milovala, obrecela jsem to, myslela ze to nedam, a vratim se. Ziji v novem vztahu, narodila se nam dcerka, naramne to klape tady v nove rodine. Tam byl 4 lety boj, vecne cekani s hospody,a strach. Tak se zeptam ma smysl cekat? Cekala jsem ze se zmeni…Lidi se nemeni.....Zivot je prilis kratky ho marit. A cas leci…

  • Upravit
Anonymní
3.4.12 08:53

Dívám se na jeden takový vztah dnes a denně, ale jeho aktérům je po padesátce…10let jsou spolu a žádná radost. On je slibotechna. Na začátku, co slíbil dodržel, postupem času pod různými záminkami (ta skutečná byl vždy jen chlast) neplní vůbec nic. Ale ona se bojí být dama. Nikoho už jen tak nepotká. Před 9 lety, když na to přišla, byla ještě k světu a chlapi se za ní ohlíželi. Teď jí bude 60 a… Raději pryč dřív než později.

  • Upravit
Anonymní
3.4.12 09:20

Všechno , když se přežene, je zlo. At už je to alkohol nebo i ta blbá tráva. Ani jedno v mírném množství s rozumem neškodí (nijak extréémně), ale v nerozumných dávkách bere majetek, lásku, úctu, rozum, životy.Mám v okolí alkoholičku. Ona si nepřipouští, že má problém. Vypije litr až 2 tvrdého denně a její zdraví je už tak slabounké, že je jen otázka času, kdy skončí v lepším případě v nemocnici, v horším už ve futrále. Ale „ona přece nepije“. Možná, že když by ji milovaná osoba položila nůž na krk včas , přestala by, ještě než by onemocněla. Alkoholismus je totiž nemoc a bez léčby na ni člověk dřív nebo později umře. Můj muž před takovými 5 lety hodně pil, ještě dávno předtím, než jsme spolu byli a říkal mi, že když si uvědomil, že se týden nemil, 2 týdny nebyl střízlivý a 4 dny nic nejedl, když se uviděl v zrcadle a uvědomil si, že si nepamatuje, kdybyl střízlivý, že musel rychle něco udělat. On si to naštěstí uvědomil, když „nemoc“ teprve přicházela. Pomoz svému muži jak jen to půjde, ale ne za cenu vlastního života. Jak holky psaly. Nůž na krk a jinak konec. Stálo by tě to život, věř mi.

  • Upravit
lenička m
2460
3.4.12 11:12

ahojky Diabolko, kočko, já bych si hledala nové bydlení,vím,že to bude těžké, ale on bud pochopí, o co přišel a začne nad sebou přemýšlet a pokusí se změnit, a to je to co chceš. a nebo mu to holt bude jedno a tebe to přebolí, ale takhle žít dál nechceš, to je cítit z toho co jsi napsala. Ted se ještě odhodlat udělat ten krok…Držím ti pěsti. Snad to dopadne, jak si moc přeješ a ten skvělej chlap se vrátí…drž se.

  • načítám...
  • Zmínit
klarushka
3931
3.4.12 17:52

ahojky v tvé situaci jsem naštěstí nijdá nebyla …ťuky ťuk......ale nedávno jsem četla knížku ženu ani květinou.....je od simony moyové a je to velmi podobný příběh tomu tvému zkus si jí sehnat a přečíst…jinak kdybych byla v tvé kuži tak zdrhám co mi nohy stačí.....přejupevné nervy a ať se dobře rozhodneš :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mirriss
76
6.4.13 00:22

Uf… zajímalo by mě, jak to s vámi dnes vypadá? Píšeš tak krásným českým jazykem a stylem, máš moje veliké sympatie. Bohužel téma máme společné, s tím rozdílem, že já s partnerem nejsem sestěhovaná, ale ty pocity o lásce, která už se nebude nikdy opakovat, ty jsou myslím docela stejné

  • načítám...
  • Zmínit
mirriss
76
6.4.13 00:22

Uf… zajímalo by mě, jak to s vámi dnes vypadá? Píšeš tak krásným českým jazykem a stylem, máš moje veliké sympatie. Bohužel téma máme společné, s tím rozdílem, že já s partnerem nejsem sestěhovaná, ale ty pocity o lásce, která už se nebude nikdy opakovat, ty jsou myslím docela stejné

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář