Den Blbec

Každý někdy zažije den, který se mu zapíše do jeho života, ať už jako dobrý nebo špatný. Já jsem takový zažila a chtěla bych se o něj s vámi podělit a zkusit alespoň tímto deníčkem říci, že věci jsou černobílé, ale je lepsí na nich vidět víc to bílé než černé.

Pondělí

7:00 Krásná hudba vycházející z mého mobilního telefonu neznamená, že se mi zdá sen o mém oblíbeném zpěvákovi, ale značí to, že bych už měla vstávat. Podívám se na telefon a říkám si, že pár minut můžu ještě snít ve svém pelechu.

7:10 Opět ta hudba, přetočím se na bok a posouvám budík.

7:20 Mám jen 20 minut na to dát se do kupy a vyrazit směr práce.

7:22 Vylézám z postele a mířím poslepu směr koupelna, na této záludné cestě na mě číhá spousta nebezpečí v naší jindy uklizené domácnosti (v neděli jsme měli u nás doma rozlučku s kamarády, kteří odlétali do teplých krajin), proto ten bordel :-)

7:30 Výborně! Začínám vypadat jako člověk.

7:31 Přeskakuji (ano, opravdu přeskakuji deku válící se na zemi), jen tak tak vyberu pád, který mě zajisté čekal a ve zbývajícím čase beru naši fenku ven.

7:33 Domlouvám jí, aby se alespoň snažila dělat, že něco dělá a mě po příchodu z práce nečekalo doma " překvápko".

7:36 Přicházím domů i s naší zmrzlou fenkou, která vyžadovala vrácení, jen co jsme ven vylezly.

7:40 Utíkám pro auto a vyrážím směr práce.
8:15 Příjezd do práce, odemčení a odblokování alarmu. Někdo musel přes víkend vyměnit číslo pro odemknutí, protože zrovna přicházím o sluch a racionální myšlení a vybíhám ven zavolat a zároveň vynadat šéfovi, kvůli změně kódu, o které mi někdo zapomněl říct.

8:20 Naštvaná a uchvácená stojím venku a snažím se vydolovat kód alespoň z kolegyně, když mi to šéf nebere. Opravdu na mě musí být bezva pohled, jak běhám před budovou, kde je spuštěný alarm. Lidi kolem mě chodí s velkým odstupem.

8:35 Konečně se můžu zregenerovat a znovu získat sluch, který mě v předchozích minutách opustil.

8:35–11:30 Že by mi konečně začal bezproblémový den? V těchto minutách se nestalo nic extra zvláštního, kromě otázky staršího pána, kde jsem dnes ráno trajdala, že vypadám jako přejetá válcem (ano, děkuji, také se tak cítím).

11:30–12:30 Přestávka na oběd. Pro ostatní lidi v ten den naprosto normální přestávka, jen já musím mít opět něco extra. Samozřejmě při cestě na oběd a po včerejším setkání s přáteli a pár skleničkami se mi zamotaly nohy a já jak dlouhá tak široká přistála na zemi s pěknou dírou na koleni. Rychle jsem vstala a opravdu, ale opravdu rychlým krokem jsem přešla za roh, kde by mě nikdo neměl vidět. Zkontrolovala jsem, jestli mám vše na svém místě. Kromě kousku látky, která chybí na kalhotách, a minimu kůže, která mi také schází, jsem víceméně v pořádku. Stavím se proto na tu samou cestu a koukám po okolí, kdo všechno mě viděl. Nikde nikdo, paráda, no to jsem se ale zapomněla podívat do vedlejší budovy, která přímo přetékala lidmi nalepenýma u velkých francouzských oken a vysmívajícíma se mému neštěstí.

12:30–18:00 Pracovní činnost (nohy na stole a ošetřování mého kolena, jak já nemám ráda kysličník :-( )

18:15 Příjezd domů, kde na mně čeká žehlení, uklízení nepořádku a vaření. Počítám s tím, že přítele napadne alespoň trošku pouklidit, když měl dnes volno.

18:16 Otevírám dveře do bytu, kde mě vítá naše fenečka. Hned mám lepší náladu, když ji vidím.

18:17 Cože! Vytahanej koš, bobek pod jídelním stolem, strašný smrad a přítel si vyspává v posteli?

18:19 Šla jsem přítele vzbudit a zjistit proč zrovna u nás vybuchla bomba.

18:25 Konečně se mi podařilo vzbudit ho tak, aby mohl i komunikovat. Bylo mi vysvětleno, že mu je opravdu špatně a že se musel! celý den válet v posteli, že má nějaké to promile ještě v sobě. (Když se podívám zpátky do včerejšího večera, tak mu asi opravdu dávám za pravdu a nechávám ho být).

18:30 Začíná Ulice… jediný seriál na který se koukám, ale musím u něj uklízet bobky, vařit a žehlit.

20:00 Končím, svaluji se na gauč a říkám, že už dnes nic dělat opravdu nebudu (mezitím se z ložnice párkrát ozve sténání mého chlapa, jak že špatně mu je), nemá tolik chlastat ;-)

22:45 Zvonek. Naše paní sousedka (a jéje). Kdo koukáte na Ulici, představte si takovou paní Niklovou ;-) Bylo mi řečeno, že nám celý den pes štekal doma a zavolá na nás někoho z útulku. Tak jsem naši milou paní sousedku pozvala na kafe a vysvětlila jí, co má takový pejsek dělat, když má opilého páníčka. Nakonec jsme se zasmály a bylo vše v pořádku. Dokonce si s naší fenečkou padla do noty a řekla, že mi pro ni bude nosit kostičky z oběda :-)

23:30 Směr postel. V posteli přemýšlím o událostech dnešního dne a směji se nad tou představou, jak to asi u nás bude vypadat, až bude mít náš gang malého šputna :-) Úplně si to dokážu představit a moc se na něj těším :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Miš-El
3069
25.11.12 13:39
:D :palec:
  • načítám...
  • Zmínit
vehon70
646
25.11.12 21:44

Pekny :-D

  • načítám...
  • Zmínit
kobrra
71
25.11.12 23:07

Den blbec to je, ale počkej až budeš mít dítě a ne jedno. To bude teprve zábava. :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Siisule
409
26.11.12 08:24

„Rychle jsem vstala a opravdu, ale opravdu rychlým krokem jsem přešla za roh, kde by mě nikdo neměl vidět“ :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
sweetmary
35
26.11.12 08:44
:lol:
  • načítám...
  • Zmínit
mismurka
2853
28.11.12 14:55

:) přesně tak, ten správný kolotoč nastane teprve s dítkem, jinak je to pěkný

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak jsem dostala rozum