Deníček Matýsků X.
- Snažení
- hajinka
- 19.03.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky děvčata, jsem v deníčku nová, ale přesto jsem si dovolila ujmout se dalšího deníčku na předeslané téma ? tchýně a tchánové. Maličko mě mrzí, že mě s tímto tématem trochu předběhly těhulky, ale co. O svých ?jehorodičích? bych mohla popsat stohy papíru. Ale zkusím být stručná a heslovitá. Tak do toho.
Mám skvělé rodiče. Mají rádi mne i mého muže, respektují nás jako sobě rovné dospělé osoby, nezasahují nadmíru do našeho života. Mohla bych mít stejně skvělé jehorodiče, ale?..
Tchán musí mít poslední slovo. Dojdou-li mu argumenty, křičí a nadává. Svým dospělým synům i tchýni. Tchyně je vrchní dětská sestra z nemocnice, zvyklá být nadřízenou ženám či dívkám. Neměla dceru, není tedy zvyklá respektovat názory jiných žen. Je těžké jí odporovat. Umí nejlíp ze všech vařit (vaří českou klasiku, několik osvědčených jídel stále dokola, každý víkend peče) a starat se o domácnost. Nejlíp rozumí dětem (švagrová má mimi, odehrávají se situace jako např. tato: Mimi pláče, švagrová se ho snaží chviličku nepříliš úspěšně utišit. Tchán na to: dej ho Blance, ta ho uklidní, ta to přeci s dětmi umí. No, nezlobte se na mě, ale kdo dokáže uklidnit mimi líp, než jeho maminka???) Snachy považuje za nedokonalé bytosti, protože nedělají vše podle ní (kolikrát už jsem slyšela: zeptej se Blanky, ona ti poradí jak se má dělat to či ono). Neumí vyjádřit prosbu (namísto ?můžu si ho pochovat? ukaž, já ho budu chovat?) ani nabídnout pomoc jinak, než příkazem (vždyť velela oddílu zdravotních sestřiček, takže to vypadá asi takto: namísto ?nechceš, abych ti vyžehlila prádlo, když jsi byla do večera v práci? přines mi prádlo, já ti ho vyžehlím.?). Všechno umí nejlíp (jednou jsem našla knihu,kterou jsem si zabalila do papíru, abych neumastila bílé desky, přebalenou, protože ona to přece umí líp než já). Jehorodiče jsou v důchodu, nemají žádné koníčky kromě chalupy, kam jezdí na letní byt. Svoje syny považují za nedospělé a neschopné, zkrátka za děti. Bez jejich rad, dozoru a pomoci se přeci neobejdou. Mohli by si založit společnost ?rady a porady, s.r.o.?. Bydlíme s nimi v jednom domě, jen o patro výš (nejedná se o rodinný dům). Často u nás klepou, byť nejde o nic důležitého, třeba přinesou 1 pomeranč. Ne mě, manželovi. Tchán se již nechal slyšet, že nám namontuje zvonek (nemáme ho záměrně), protože často nepřijdeme otevřít
. Náš byt považují pouze za manželův, potažmo za svůj. Navštěvují ho i přes náš odpor a pokus o vymezení pravidel i v naší nepřítomnosti. Třeba proto, aby nám nechali v kuchyni večeři. Že mám naložené maso? Ale Pavlíček přece segedín tak rád. (já nenávidím segedín). Myslím, že si neuvědomují, že jejich syn už je dospělý a zakládá vlastní rodinu. Nikdy nepochopí, že klíče od našeho, pardon, manželova bytu, nemají proto, aby tam mohli kdykoliv vstoupit, ale pro případ nutnosti.
Jezdíme každý víkend na jejich chalupu, kde si budeme z půdy budovat vlastní víkendové bydlení (manžel na tom trvá, je to nejlevnější varianta, jak získat chalupu v místě, kam oba moc rádi jezdíme, kde máme přátele a já babičku). Co to vše znamená? Budu je mít všude, kam se vrtnu, za zadkem. Budou se mi míchat do života. Budu muset navždy čelit zvídavým otázkám typu kam jdeme, kdy se vrátíme, budu muset těžce prosazovat svoje výchovné metody, svoje právo na soukromí, na svůj životní prostor. Budu muset poslouchat ?dobře míněné? rady. Manžel je na mé straně, ale oni jsou tak svérázní, tak přesvědčení o své dokonalosti a správnosti všeho, co činí, že naše snahy o stanovení určitých pravidel v soužití nechápou a nechtějí na ně přistoupit a respektovat je. Nejsou jen špatní, to ne. Jen je těžké žít s nimi pod jednou střechou, protože nás nerespektují jako samostatnou dospělou ?jednotku?. Jejda, to jsem se rozepsala, a to jsem zdaleka nepostihla všechno. Takže se ptám: co vaši ?jehorodiče?, děvčata?
Hajinka
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 648
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 411
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 6392
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 3797
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 3356
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2166
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1182
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2654
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 897
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 2973
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...