Deník unavené matky
- Rodičovství
- bells
- 02.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zírám do zrcadla a soustředěně pozoruji každý záhyb svého těla. Jak je možné, že jsem si toho dřív nevšimla?
Povadlá zadnice, sem tam obsypaná fialovými žilkami, břišní plachta klidně visící směrem dolů, zkrášlená hnědou pigmentovou čarou a ohraničená vykukujícími chloupky z oblasti kalhotek. Kdy jsem se vlastně naposledy oholila? Smutná dírka v pupíku jako pozůstatek sexy blyštivého piercingu na sexy opáleném vypracovaném bříšku. Opravdu jsem jedna a tatáž osoba jako vždycky? Můj pohled pokračuje dále na horní polovinu těla. Ač nerada, mohu potvrdit, že zemská přitažlivost opravdu funguje. Paže už dávno nejsou pevné a vytvarované a obličej už není svěží a zářící. Tvářím se jak sežvýkaný citron. Stala se ze mě umaštěná uhoněná mařka s mastnými vlasy ledabyle staženými do drdolu, zarostlým obočím a nulovou manikúrou. No nic, rychle se dooblíkám, nemám času nazbyt.
Z přemýšlení mě vytrhne radostný výkřik mého skoro dvouletého staršího syna. Uvědomím si, že byl předtím nějak dlouho ticho, což neznačí nic dobrého. Vtrhnu do kuchyně a málem mě trefí šlak. Přemeček si sedí v kaluži plné oleje a spokojeně se řehní na celé kolo. Ručičkama máchá kolem dokola a snaží se, aby olej docákl co nejvýše. Dýchej… V první chvíli se snažím Přemu rychle vytáhnout, a zabránit tak dalším škodám, v druhé chvíli se ozve pláč mladší Rozárky, která se právě vzbudila na kojení. Přemka v rychlosti sprchnu a převlíknu, abych zabránila dalším škodám, zavřu dveře do kuchyně a snažím se zaplašit myšlenku oleje vpíjícího se do koberečku u stolu. Přebalím a snažím se nakojit Rozinku, Přemeček vztekle skáče u dveří do kuchyně a snaží se dosáhnout na kliku.
Naštěstí cvaknou dveře a slyším Tomův hlas: „Nazdar, rodino!“. Nakoukne do obýváku, Přemečka v náruči. „Co je? Proč se tak tváříš? Mám hlad, je dnes nějaký oběd?“ Z mého výrazu pochopí, že vaření je momentálně nad mé síly. „Jdu se projít, Přemu vezmu s sebou, jo, ať máš klid“, bere se rychle k odchodu. „A kam půjdete“, ptám se, i když odpověď tak nějak očekávám. „Asi k našim, na kafe, tak zatím čau“, pohladí dcerku a popadne vzpouzejícího se Přemka. No jasně, jde se najíst k mamince a já zas vypadám jako neschopná matka a žena. Jelikož je Rozárka hodná, dá mi dostatek času na zlikvidování té spouště v kuchyni a ještě umytí sama sebe.
V záchvatu unavenosti a pocitu méněcennosti, volám kamarádce, abych se mohla alespoň trošku vypovídat. Mám pocit, že už se neumím bavit s normálními lidmi. S kamarádkami na mateřské se totiž bavím o prdíkách, kaších, kojení a porodech a momentálních snažilkách. Kamarádka na telefonu má již děti velké a úspěšně podniká, tudíž řeší i jiné problémy. „Nestresuj, to přežiješ! Až si zajedete určitý režim, bude to v pohodě, uvidíš. Až budeš chodit do práce, ještě se ti po mateřské zasteskne!“. Tak to silně pochybuju. „A když budeš lítat kolem dvou děcek, zhubneš, ani nevíš jak!“ Tak to taky silně pochybuju.
Pořešíme novinky v okolí, abych taky byla v obraze, a Dáša slíbí, že se za mnou co nejdříve staví a donese mi ten kosmetický katalog, ať si konečně doplním zásoby. Vykoupu a uložím Rozárku do postýlky a jdu umíchat něco k večeři. Vzápětí se přiřítí manžel se synem, večeři snědí a jde se vykoupat pro změnu Přemík. Spát se mu však nechce, tak řádí další hodinu. Než ho naženeme do postele, Rozárka bude určitě zase vzhůru. Po jeho uspání se přitulí manžel: „Miláčku, nechceš se pomazlit?“, spiklenecky se usměje. To se ptá mě, momentální frigidky?
No to snad né, někdy je opravdu těžké býti matkou a manželkou.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....