Depka

Ahojky ostatní nesnažilky, pročítám si tu už pár dnů různé příspěvky a dotazy. V posledních dnech vlastně ani skoro na nic jiného, než na miminko nemyslím. Už si kolikrát říkám, že jsem praštěná, ale nějak si nemůžu pomoct. Vždycky se těším, až si přečtu něco nového, nebo si prohlédnu nějaké kočárky, těhotenskou módu a tak.

Je mi 25 let, v červenci jsem se z velké lásky vdala a musím říct, že přesto, že jsme měli při našem „chození“ dost starostí a problémů, tak se teď cítím šťastná. Ikdyž vlastně v poslední době mi něco trochu schází. Jo, jo, mimčo.
S manželem problém není. On byl první, kdo o dětech vždycky mluvil, ale tenkrát, před čtyřmi, pěti lety mi to nepřišlo aktuální a hlavně neměli jsme bydlení, dobrou práci a hlavně manžel ještě nebyl rozvedený:-(
No, teď je fakt, že nám nic nebrání a asi si říkáte, proč sem vlastně píšu. No, zkrátka byla jsem to já, kdo po svatbě řekl, že ještě cca rok počkáme, budeme vydělávat, abych pak mohla v poho zůstat s mimčem doma. Manžel dlouho neměl dobrou práci, teď konečně od října má stabilní zaměstnání, takže jsme si řekli, že až se zajedeme a tak, zkusíme to.
Jenže já bych nejraději začala zkoušet hned. V duchu jsem si slíbila, že o tom nebudu mluvit, abych mu to neotrávila, ale skoro každý den mi vylítne z pusy poznámka o miminku, nebo tak. Možná je to i tím, že moje nejlepší kamarádka teď zrovna děťátko čeká - je na zač. 7. měsíce a manželce mého bratrance se 4.11. narodila už druhá holčička.
No prostě to na mě přišlo :-)

Jsem normální???

Díky, že jste to dočetly až sem. Vím, že vlastně žádný problém nemám a že je vše OK. Jen bych si ráda pokecala s někým, kdo je na tom podobně jako já, vlastně zatím nesnažilka se sklony ke snažení. Zdravím vás.

Ahoj bobika

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 956

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
artepa
10
9.11.05 17:02

Ahoj Bobiko, neboj, je nás takových víc. Teď momentálně se nás sešlo pár na miminko.com v diskuzi ještě rok čekání. Jsme tam holky, co odkládají snaženíčko z různých důvodů (finanční, partner nechce, …) zhruba ještě na rok. Pravda, naše zakladatelka to toho spadla neplánovaně už teď. Jinak nám miminkovsky taky šplouchá. Pročítáme všechny miminkovské e-stránky, kupujeme si knížky, koukáme na kočárky a tak. Jestli chceš, přijď si s námi pokecat.
 Artepa

  • načítám...
  • Zmínit
Nico
1404
9.11.05 20:05

Ahojky :-)

Musela jsem se nad Tvym prispevkem usmivat…nejsem na tom podobne, ale uplne stejne. S mym drahouskem jsme se brali v cervenci a taky jsme chteli rok vydelavat a stradat penizky, abychom byli pripraveni na „horsi“ casy. Ted se ma vec tak, ze jsem temer pred mesicem vy:,–(ila prasky, zatim se chranime, ale na miminko jsme oba hrozne nateseni! Chapu Tve pocity az moc dobre.
Poklud si budes chtit pokecat, muj mail je nico@nimblecat.net

  • načítám...
  • Zmínit
DaJana
4011
9.11.05 22:10

hihi, já se taky hlásím do klubu:-) Před pár dny jsem vy:,–(ila prášky ale ještě prý je dobré počkat na pravou MS - aby člověk věděl, že je vše ok…takže se taky mučím:-) a očumuju kočárky - dokonce zjišťuju co kterej umí, srovnávám…dneska mi přišli po přes net tři krásný knížky o těhotenství a rodičovství:-) Takže jsem na tom taky stejně:-) A pozor - změna:-) budete se smát:-) Vzala jsem si od našich tajně z půdy svojí panenku z dětství - je totiž fakt úžasná - vypadá jak miminko…a teď mi leží pěkně oblečená v posteli a chodím se s ní mazlit:-) to je co?:-) to ještě nemáš?:-) Manža už na to taky přistoupil, dává jí občas pusu na dobrou noc:-) ještě že mám doma dvě přítulné kočičky, který mě pomazlej když potřebuju…:-) no, to jen tak na okraj, aby sis nemyslela, že jsi blázen:-) DaJana

  • načítám...
  • Zmínit
sunn
3823
10.11.05 09:56

Ahoj, moc hezký deníček. Můžete kouknout k nám do děníčku Květníček(už 33.díl). Máme tam i skoro-snažilky, mezi které patřím i já. Tak zajděte:-)
 sunn

  • načítám...
  • Zmínit
Komka
202
10.11.05 10:05

Ahoj holky, já mezi vás nepatřím, neb mi vedle v kolíbce spinká můj tříměsíční Davídek, ale přesně jsem si vybavila své pocity zhruba před rokem a půl.
To jsem tady ještě s pár holkama založila NeSnažilkovský Lynnčin deníček. Bylo hrozně prima si sem přijít popovídat o mimikách s jinýma podobně postiženýma holkama, zvlášť, když jsem ze svého okolí byla jediná která po miminku toužila.

Beztak to příroda krásně zařídila, že nám ženám do vínku dala touhu po miminku a mateřské instikty. Není nic hezčího než se maminkou stát (vím, zní to jako ta nejotřepanější fráze, ale je to pravda :-) ).

Moc vám držím palce, ať se vám mimčo podaří hned jak budete rozhodnutí a ať se rozhodnete co nejdřív. Mě totiž někdo, když jsem byla na pochybách jestli mimčo už ano nebo ne, napsal: „Vyždycky bude nějaký důvod proč nemít mimiko právě teď. Otázka je, jestli ten důvod stojí zato. V životě se stane spousta věcí, ale rodina bude vždy ten základ na kterém vše stojí. A jestli se dům postaví před nebo po mimču je přece nepodstatné, stejně jako budování kariéry, do práce přece budeme chodit celý život. Peněz nejspíš nebude nikdy dost a hlavně, nikdo nemládne a čím dýl se budeš rozhodovat, tím víc roky poletí a taky pravděpodobnost že hned otěhotníš se bude zmenšovat.“
Tak jsem do toho šla a musím říct, že rozhodně nelituju, ani jsem nikdy ani na okamžik nezalitovala.

Tak přeji hodně štěstí a miminko ať vám jednou přinese tu největší radost v životě.

Komka

  • načítám...
  • Zmínit
Maka
2857
10.11.05 11:41

hojky

jasně že jsi normální. Já dítě nikdy nechtěla. Pak když jsme s přítelem byli už asi 2 roky a já věděla že on dítě chce, jsem se s tím smířila že jednou - ale kdoví jestli - vždyt je spousta bezdětných párů - prostě děti mít nemůžou nebo nechtějí - myslela jsem že se budu řadit mezi ně…

A považ během 1 jediného dne jsem obrátila o 100 % - a stačilo jen málo - vidět svou švagrovou jak chová 3-týdenní dcerku. A od té doby jsem ani já nemohla myslet na nic jinýho. vy:,–(ila jsem antikoncepci za měsíc jsme se s manželem brali, a 14 dní po svatbě jsem otěhotněla - je fakt že jsem byla hodně zaskočená a tím jak to nabralo rychlý spád, jsem se zezačátku obávala jestli to není chyba a jestli to děťáko opravdu mělo přijít teď - ale tyto pochybnosti má spousty nastávajících maminek které nosí pod srdcem své první dítě.

Pak přišel na svět, nezalil mě žádný pocit štěstí, spíš beznaděje, šestinedělí bylo to největší psycho který jsem dosud zažila - a pořád jsem si říkala že jsem měla počkat, že to dítě nepřišlo v pravý čas… ale přišlo :o) mateřská láska se dostavila sice o něco později, ale o to byla intenzivnější, a když se teď kouknu na svého syna, jak mi s radostí v očích leze na klín, mám často oči zalité slzami, a jsem si jistá že nemůže být krásnější okamžik v mém životě (no může, až se po mě bude plazit druhé či třetí dítko…

Tak hodně štěstí ve snažení:)

přejí

Markéta a Michal -skoro 9 měsíců

  • načítám...
  • Zmínit
metelka
1121
15.11.05 09:29

Mako, moc hezky jsi to napsala, je totiž spoustu maminek, které necítí hned příval štěstí nad tím, že už mají definitivně po svobodě, že už se nikdy pořádně nevyspí a příval mateřské něhy a lásky se dostaví malinko později, s prvním úsměvem, s první slabikou…Dojala jsi mně a přeji Tobě i chlapečkovi hodně štěstí a …ještě tu holčičku, když tak./já mám čtyři! a je to krása…/Zdraví Metelka.

  • načítám...
  • Zmínit
andela
19.11.05 20:41

Ahojky hojky,

vůbec se vám nedívím, takové bláznění zažije asi každá z nás :-)). Já mám dvě starší sestry a mají dohr. 6 dětí. První se narodila když mi bylo 11. Takže jsem měla nějakého caparta vždycky kolem. Pak i mě přepadla touha po vlastním, ale pořád jsem si nebyla tak vnitřně jistá … ještě že tak, neboť jsme se pak s přítelem rozešli. Ale přišla nová láska … veliká… a touha po mimi tu byla zas. Ale jak k tomu „přemluvit“ partnera, když on už si jedno pořídil, trochu nechtíc ? No, měla jsem problémy s práškama a tak jsem je vy:,–(ila. Chtěla jsem si dojít pro jiné, a přítel mi řekl ať nechodím. Chvíli si „dával pozor“ a pak stačilo málo, a na vánoce čekáme našeho drobečka. Ani jsem netušila, že by to mohlo jít tak rychle :-)).
Ale musím říst, že kdybych měla koukat na peníze, bydlení a pod. tak bych si mimčo nepořídila nikdy. I když kdyby jsme byli oba bez práce a neměli ani tenhle pidi byteček, tak to už je jiná.
Tak vám přeji, ať vám to do toho snaženíčka rychle uteče. A ať vám vaše drahé polovičky nikdy to bláznění nevyčtou.
Andělka a Jaroušek 33tt

  • Upravit
danda01
624
22.1.06 14:42

Je mi 29, bude se to zdát zvláštní, že píšu zrovna sem, ale mám přesně opačný problém. Můj manžel by patřil do Vaší party, ale bohužel já v sobě tenhle pocit a snahu, nadšení a touhu po mateřství jaksi nemůžu najít. Co s tím, nemáte podobnou zkušenost?

  • načítám...
  • Zmínit
janeka
1
18.2.06 15:52

Z toho si vůbec nic nedělej, mě je sice teprve 22,ale začínám takhle už taky šílet..S přítelem máme sice kde bydlet (Dokonce bych řekla dobře bydlet),ale podle něj to pořád není ono.Dítě by taky chtěl ale až bude všechno jak se říká tip top..
A já se zatim nemůžu podívat na žádnej kočárek aniž by mi nebylo do breku.
Takže si myslím že si úplně normální..
Navíc všichni okolo mně začínají chovat a to k náladě nepřidá.
Tak zatim a snad se nám je podaří brzo ukecat.

  • načítám...
  • Zmínit
monulel
1887
1.5.08 21:34

Ahoj Dando, tak to je presne to, co citim ja. Jak jsi na tom ted, po vice nez dvou letech? Zmenilo se to? Budu rada, kdyz o sobe das vedet…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr