Děti pláčou
- Rodičovství
- pandicka
- 26.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Docela dlouhou dobu jsem přemýšlela, jakému tématu se věnovat ve svém prvním deníčku, zda průběhu těhotenství, porodu nebo zápasení s kojením, ale nakonec mě až neutuchající a srdceryvný pláč mé dcery donutil sednout si a napsat tento deníček. Tak trošku se ale zmíním o všem.
Já se svým snoubencem, 37.tt
- 1
První procházka pro proleženém těhotenství, 35.tt
První minuty na světě naší Viktorie
- 1
Jedno krásné sobotní ráno, Viktorie má 2 týdny
Šlofík po kojení, Viktorie má 3 týdny
- 1
Těhotenství jsem měla rizikové, kvůli špatné srážlivosti krve jsem brala léky a ke konci jsem si musela píchat i injekce, ale byla jsem ubezpečena, že v dnešní době nejsem žádnou výjimkou a v mém případě se jedná spíše o prevenci. Od 24. týdne se mi začal zkracovat a měknout čípek a to už mi začalo dělat vrásky na čele. Měla jsem nakázaný přísný klidový režim, ležela jsem doma, hlavu dolů, nohy nahoře a celé dny sbírala informace o problematice měkkého a zkracujícího se čípku. Modlila jsem se, ať miminko donosím co nejdéle a zároveň vtipkovala, že určitě budu patřit k těm ženám, co půlku těhotenství proleží, aby jim nakonec porod vyvolávali ve 42. týdnu.
Kolem 30. týdne mi byla zjištěna hypertenze, ale z toho jsem si hlavu absolutně nedělala, a samozřejmě zákon schválnosti zafungoval a porod mi nakonec kvůli vysokému tlaku museli vyvolat, ale to už jsem byla naštěstí v 39. týdnu. Mrzelo mě, že jsme malou museli na svět „vyhnat“ dříve, ale byla jsem vděčná za velmi rychlý porod, rychlý až tak, že mě nestihli nastřihnout a já se bohužel roztrhla.
V porodnici i posléze doma jsem velmi zápasila s kojením, malá se nechtěla přisát, já byla totálně neschopná a neohrabaná, absolutně jsem si s kojením nevěděla rady. Z porodnice jsme s dcerou odcházely s kloboučky a dokrmem. Vše se nám naštěstí podařilo odbourat a já to brala a beru jako velký úspěch. No a teď se už konečně dostávám k tomu, proč jsem se rozhodla napsat tento deníček. Absolutním šokem pro mě bylo zjištění toho, že děti pláčou! Moje maminka mi celé těhotenství vykládala, jak po porodu bude vše úžasné, jak se s malou budu mazlit a budeme si užívat jedna druhou, ale o tom, že děti pláčou se mi nějak nezmínila (já jsem prý jako miminko neplakala vůbec, takže mi zřejmě tuto skutečnost záměrně nezamlčela).
Moje dceruška neplakala, ta řvala jako tygr! V porodnici buď spinkala, nebo prostě křičela jako o život. Já prvorodička, hormony nastartované, mozek naopak v totálním útlumu a maminko starejte se, tady je vaše miminko. Když se maličká v porodnici poprvé rozplakala, tak jsem si myslela, že jí něco strašného musí být, to přece není normalní takový řev! Malého tygříka jsem si dovezla i domů.
Malá skoro vůbec nespala, buď jsme bojovaly s kojením, nebo prostě křičela jako kdyby ji na nože brali. Byla jsem z toho na pokraji zhroucení, plakala jsem, připadala jsem si jako totálně neschopná matka, která neví, co jejímu dítěti je a jak mu pomoci. Nestíhala jsem si ani vyčistit zuby, celé dny jsem měla malou na rukou, buď ji kojila, nebo utěšovala. Když přišel přítel z práce domů, byla jsem přešťastná, že mě na chvilku zastoupí, pochová ji a já si budu moci dát sprchu a trošku si odpočinu. Přiznám se, že jsem potom už ani neřešila, že mou dcerušku něco trápí, že má bolesti bříška, ale těšila se na hodinu spánku.
Začala jsem řešit stravu pro kojící matky, kterým potravinám se vyhnout obloukem, které naopak konzumovat, fenyklový čaj jsem pila po litrech, kapky na bříško vyzkoušela snad všechny, masáže bříška a peckový polštářek byl na denním pořádku, no prostě můj svět se najednou smrskl na problém prdíků. Moje milovaná proplakala celé šestineděli, teď jí jsou 2 měsíce a já můžu říct, že mateřství si začínám konečně užívat, ťuk, ťuk. Moje miminko totiž začalo i spinkat a frekvenci řevu výrazně eliminovalo. Když se jí něco nelíbí, dokáže to tedy dát dostatečně jasně a hlavně hlasitě najevo, ale ve srovnání s prvními týdny, kdy jsme se potýkaly s bolestmi bříška, se to nedá absolutně srovnat. A já se můžu opět jen modlit, že nám tato pohoda vydrží a bude to postupně ještě lepší a lepší.
Tento deníček je vlastně o velice triviální věci, se kterou se potýká snad každá druhá maminka, ale pro mě byla moje plačící dcera šok mnohem větší než samotný porod a nesnáze, se kterými jsem se musela potýkat během těhotenství, že jsem se z toho musela vypsat. A co mě vlastně šokuje ještě víc než samotný pláč mé dcery, je má totální nevědomost a nepřipravenost na tuto skutečnost. Co jsem si vlastně myslela? Že miminka nepláčou? Že má dceruška bude ukázková panenka, která prostě nepláče? Možná jsem to prostě jen neřešila a jen se těšila na svoje první miminko. Tento deníček věnuji všem maminkám, které se cítily podobně jako já a jejich úžasným dětem.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20590
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
S porodky jsme šly z UM,kojila jsem částečně dva měsíce,popravdě to že jsem se nerozkojila mi vůbec nevadilo,než bojovat s tím,že malá chvíli pije pak se vzteká a já dám UM jsem ji kojila spíš dle nálady,prsa jsem nalíté neměla tak mě to jako by nenutilo a dát umělé bylo rychlejší i klidnější 
Šestinedělí byla malá ve dne zlatá ale v noci to byl vždy skoro hodinový řev,já řvala sní co jí je,prdíky jsme myslela,ale postupně jsem přišla na to,že večer nemůže zabrat na noční spánek,na režim jsme si najeli celkem brzo hned po šestinedělí,vše jsem dělala jak chci,malé to vyhovovalo,takže od 2.měsíce malé nám spinká v noci celou noc,přes den je zlatá,ona prakticky nebrečí,jen když se hlásí o spánek,ale to je spíš fnukání.Ale šestinedělí bylo mazec,než maminka zjistí co a jak,rozezná pláč a vše okolo.Tak já si mateřství užívám,prakticky od začátku,jen ty první noci byli mazec,asi je malá hodná po mě,tak snad jí to vydrží co nejdéle 
Myslím,že u Vás jak si najdete systém atd už nebude po pláči ani památka jen v nutných sem tam případech 
… rika se, ze holcicky si s prdikama poradi lip … HAHAAA !!!! Naprosto te chapu. Srdcervouci rev toho malyho uzlicku je hruuza!! Nas trapily prdiky hlavne vecer- opravdu te lituju, kdyz jsi to prozivala i behem dne 
…zaplatpanbuh se to i u vas, i u nas zlepsilo, jen vyvstal dalsi problem… diky boji s prdikama si ta nase hvezdicka zvykla byt vlastne do 23h s rodicema v obyvaku… a ted, kdyz uz neplace, nas trosku zacalo otravovat, ze na sebe nemame s tatkou trochu casu takhle vecer. A zahajili jsme: Vykoupat, napapat a spinkat do postylky v pul 8 … !! Krve by se ve me nedorezal jak ona rve… 
…
.
řev, řev, řev…ve dne v noci! Sdílím tvé pocity, hlavně bezmoc, zoufalství, únavu…
Říkám, že druhé dítě se musí narodit tříměsíční. 