Děti pláčou
- Rodičovství
- pandicka
- 26.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Docela dlouhou dobu jsem přemýšlela, jakému tématu se věnovat ve svém prvním deníčku, zda průběhu těhotenství, porodu nebo zápasení s kojením, ale nakonec mě až neutuchající a srdceryvný pláč mé dcery donutil sednout si a napsat tento deníček. Tak trošku se ale zmíním o všem.
Těhotenství jsem měla rizikové, kvůli špatné srážlivosti krve jsem brala léky a ke konci jsem si musela píchat i injekce, ale byla jsem ubezpečena, že v dnešní době nejsem žádnou výjimkou a v mém případě se jedná spíše o prevenci. Od 24. týdne se mi začal zkracovat a měknout čípek a to už mi začalo dělat vrásky na čele. Měla jsem nakázaný přísný klidový režim, ležela jsem doma, hlavu dolů, nohy nahoře a celé dny sbírala informace o problematice měkkého a zkracujícího se čípku. Modlila jsem se, ať miminko donosím co nejdéle a zároveň vtipkovala, že určitě budu patřit k těm ženám, co půlku těhotenství proleží, aby jim nakonec porod vyvolávali ve 42. týdnu.
Kolem 30. týdne mi byla zjištěna hypertenze, ale z toho jsem si hlavu absolutně nedělala, a samozřejmě zákon schválnosti zafungoval a porod mi nakonec kvůli vysokému tlaku museli vyvolat, ale to už jsem byla naštěstí v 39. týdnu. Mrzelo mě, že jsme malou museli na svět „vyhnat“ dříve, ale byla jsem vděčná za velmi rychlý porod, rychlý až tak, že mě nestihli nastřihnout a já se bohužel roztrhla.
V porodnici i posléze doma jsem velmi zápasila s kojením, malá se nechtěla přisát, já byla totálně neschopná a neohrabaná, absolutně jsem si s kojením nevěděla rady. Z porodnice jsme s dcerou odcházely s kloboučky a dokrmem. Vše se nám naštěstí podařilo odbourat a já to brala a beru jako velký úspěch. No a teď se už konečně dostávám k tomu, proč jsem se rozhodla napsat tento deníček. Absolutním šokem pro mě bylo zjištění toho, že děti pláčou! Moje maminka mi celé těhotenství vykládala, jak po porodu bude vše úžasné, jak se s malou budu mazlit a budeme si užívat jedna druhou, ale o tom, že děti pláčou se mi nějak nezmínila (já jsem prý jako miminko neplakala vůbec, takže mi zřejmě tuto skutečnost záměrně nezamlčela).
Moje dceruška neplakala, ta řvala jako tygr! V porodnici buď spinkala, nebo prostě křičela jako o život. Já prvorodička, hormony nastartované, mozek naopak v totálním útlumu a maminko starejte se, tady je vaše miminko. Když se maličká v porodnici poprvé rozplakala, tak jsem si myslela, že jí něco strašného musí být, to přece není normalní takový řev! Malého tygříka jsem si dovezla i domů.
Malá skoro vůbec nespala, buď jsme bojovaly s kojením, nebo prostě křičela jako kdyby ji na nože brali. Byla jsem z toho na pokraji zhroucení, plakala jsem, připadala jsem si jako totálně neschopná matka, která neví, co jejímu dítěti je a jak mu pomoci. Nestíhala jsem si ani vyčistit zuby, celé dny jsem měla malou na rukou, buď ji kojila, nebo utěšovala. Když přišel přítel z práce domů, byla jsem přešťastná, že mě na chvilku zastoupí, pochová ji a já si budu moci dát sprchu a trošku si odpočinu. Přiznám se, že jsem potom už ani neřešila, že mou dcerušku něco trápí, že má bolesti bříška, ale těšila se na hodinu spánku.
Začala jsem řešit stravu pro kojící matky, kterým potravinám se vyhnout obloukem, které naopak konzumovat, fenyklový čaj jsem pila po litrech, kapky na bříško vyzkoušela snad všechny, masáže bříška a peckový polštářek byl na denním pořádku, no prostě můj svět se najednou smrskl na problém prdíků. Moje milovaná proplakala celé šestineděli, teď jí jsou 2 měsíce a já můžu říct, že mateřství si začínám konečně užívat, ťuk, ťuk. Moje miminko totiž začalo i spinkat a frekvenci řevu výrazně eliminovalo. Když se jí něco nelíbí, dokáže to tedy dát dostatečně jasně a hlavně hlasitě najevo, ale ve srovnání s prvními týdny, kdy jsme se potýkaly s bolestmi bříška, se to nedá absolutně srovnat. A já se můžu opět jen modlit, že nám tato pohoda vydrží a bude to postupně ještě lepší a lepší.
Tento deníček je vlastně o velice triviální věci, se kterou se potýká snad každá druhá maminka, ale pro mě byla moje plačící dcera šok mnohem větší než samotný porod a nesnáze, se kterými jsem se musela potýkat během těhotenství, že jsem se z toho musela vypsat. A co mě vlastně šokuje ještě víc než samotný pláč mé dcery, je má totální nevědomost a nepřipravenost na tuto skutečnost. Co jsem si vlastně myslela? Že miminka nepláčou? Že má dceruška bude ukázková panenka, která prostě nepláče? Možná jsem to prostě jen neřešila a jen se těšila na svoje první miminko. Tento deníček věnuji všem maminkám, které se cítily podobně jako já a jejich úžasným dětem.
Přečtěte si také
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 3589
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 713
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 1671
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču
- Anonymní
- 17.10.26
- 981
Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....
Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela
- Anonymní
- 17.10.26
- 1294
Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...
„Podle numerologie se k sobě nehodíte.“ Babička ničí neteři první lásku
- Anonymní
- 16.10.26
- 2439
Moje patnáctiletá neteř Lucie nedávno prožila to nejkrásnější, co věk dospívání nabízí – poprvé se zamilovala. Kluk se jmenuje Filip, chodí spolu na gymnázium, učí se velmi dobře a chová se k ní...
On chtěl sex bez kondomu. Já řekla ne a najednou jsem byla ta, která prudí
- Anonymní
- 16.10.26
- 2884
„S kondomem mě to prostě nebaví.“ Řekl mi přítel při našem asi čtvrtém milování. Dosud to toleroval, protože jsem mu několikrát vysvětlovala, že antikoncepci užívat nemůžu a nechci.
Učitelka kreslí prvňáčkovi do sešitu prasátka. Po 6 týdnech školu nesnáší
- Anonymní
- 16.10.26
- 4568
Před dvěma měsíci zářil nadšením, do batohu si natěšeně chystal penál a nemohl se dočkat, až z něj bude velký školák. Dnes? Ranní slzy, otrávený výraz a neustálé opakování: „Maminko, já už tam...
Trapas na letišti mě stál místo v letadle. Klidně bych si to ale zopakovala
- Anonymní
- 16.10.26
- 5322
Někdy se dějí věci, které možná ze začátku vypadají jako světové neštěstí, mě se ale jedna taková nehoda opravdu vyplatila. Dnes té katastrofě říkám miláčku.
Manžel už má čtyři vánoční večírky, já nejsem zvaná. Jsem totiž na mateřské
- Anonymní
- 16.10.26
- 6121
Je teprve říjen a já už mám od manžela v kalendáři čtyři termíny vánočních večírků, na které nejsem zvaná. Čtyři! Do Vánoc zbývají dva měsíce, takže se těším, co dalšího se ještě dozvím. Třeba že...