Dítě ve 20 mě zachránilo
- O životě
- lampicka11
- 14.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každý máme životy jiné a rozdílné, cestu si občas vybrat nemůžeme...
Mamku miluju a nevím, co bych bez její pomoci dělala. S otcem jsou manželé přes 20 let. Poslední 3 roky bydlím s mamkou a otec žije sám. Naši se normálně vydají skoro každý den.
Měsíc před patnáctina jsem si našla o 2 roky staršího přítele Michala. Byl úžasný a bydlel ode mě 2 ulice. Milovala jsem ho jako kamaráda, přítele a strašně moc velkou oporu. V 16 letech jsem ze stresu z otcovy strany sesypala (nechoval se v dětství ke mně a mámě nejlépe), že jsem docházela ambulatně na psychiatrii, kde mi sezení nepomáhalo. Otec mi říkal věci, jako že si vymýšlím, protože chci, aby mě lidi litovali a protože nechci chodit do školy. Vůbec mi neveřil, jak jsem se cítila, že jsem nemohla chodit mezi lidi. Měla jsem ze všeho šílený strach, až jsem se uzavřela do sebe a dobrovolně jsem nastroupila do PL Bohnice.
Když jsem tam byla 5 minut, začala jsem brečet, protože jsem viděla, že žádný problém nemám oproti těm, co tam byli. 
Jenže chtěla jsem tam, tak jsem si řekla, že to vydržím. Strašně moc mi pomáhala doktorka, sestry, máma a přítel. Po 3 týdnech mě pustili a máma slíbila, že se s tátou rozvede, což se nestalo.
Pak jsem začala nějak blbout. V 18 jsem dostala peníze, které mi babička spořila - a to bylo špatně (když se na to dívám zpětně). Byla jsem štastná, protože 18 a alkohol, no jo… Ale docházelo to se mnou tak daleko, že byla útrata klidně 800 za den a nic mi nebylo. V alkoholu jsem hledala uklidnění, občas zábavu, hrozně dobře se mi přemýšlelo a neměla jsem žádný stres. Ale to, že trápím moji mamku a proběhly i hádky, tak to mě mrzí zpětně nejvíc, jak alkohol dokáže lidi změnit.
V tu dobu, co jsem pila, mi prostě přišlo, že alkohol je nejrozmunější řešení na moje problémy s otcem. Chtěla jsem si naplno užívat života a zábavy, že jsem přišla i o přítele. Pak jsem začala mít problémy s docházkou ve škole. A najednou mi trklo do hlavy. Co blbnu? Úplně jsem se sama oddělila od lidí, co se mnou popíjeli, a našla jsem si koníčka (koupila jsem si koně).
Jenže ne na dlouho. Ta rok zahučely všechny peníze a začala jsem zase trochu popíjet. V létě jsem na chalupě poznala jednoho chlapa. Byl o 14 let starší než já. Měl 5leté dítě, o které se nezajímal a platil velmi směšné výživné. Na krku ex-manželku, která se s ním soudila o barák x let. Nějak mi to nevadilo. Ale po měsíci, co jsem se znali (viděli jsme se jen víkendy, protože bydlel o 100 km dál než já) mi řekl, že jeho kolegovi se strašně líbí moje fotka, ať si mě vezme. No co myslíte? Další víkend na mě čekal prsten. To už jsem si řikala, že je fakt blázen. Pak mi řekl, že by klidně rád miminko, tak jsme nic nějak neřešili.
V tu dobu se začínal chovat velmi agresivně. Když začal být jak stíhačka, nemohla jsem se scházet za nevlastím bráchou, bratrancem, kamarády, když slavili narozeniny. Vždy jsem dostala vynadáno do telefonu, že mě by to nebylo také příjemné. Tak jsem ze strachu vždy vše zrušila, aby za mnou náhodou nepřijel si mě zkontrolovat. Cítila jsem se strašně, o víkendu jsem to chtěla samozřejmě ukončit, ale našla jsem si nějak cestu k bývalýmu přítelovi, tak jsem trávila dny s ním a modlila jsem se, ať ten víkend už přijde a ať je to zamnou.
Když jsem mu nebrala telefon nebo neodpovídala, tak volal mé mamace, proč to neberu! Když jsem byla s ním na diskotéce, tak po mě vystartoval a dělal strašný scény, když jsem se bavila s jeho kamarádem, kterýmu je přes 60 let (shodou okolností nejlepší kamarád mého zesnulého dědy). Řval na mě, že kdybych byla těhotná, že prý by chtěl testy DNA, že jsem coura atd. a bouchl mě do břicha. Ne silou, ale cítila jsem to.
No hnusná až psychicky deptající situace. Když viděli lidi z vesnice, jak se on ke mě chová, tak se zděsili a řekli, že bych měla se zamyslet. Nějak mi to začalo v hlavně šrotovat a užírat, že se vidím s člověkem jen o víkendech a zakazuje mi spoustu věcí. Pak jsem se začala 14 dní vymlouvat, že nepřijedu, že musím se učit atd. Tak mi nabídl, že bude posílat peníze mamce, aby měla na nájem, protože moje matka táhne byt sama, jelikož já studovala a otec s náma nežije. To mě ještě víc rozhodilo, že skoro cizí člověk nám chce posílat každý měsíc na nájem, abych nemusela na víkendy na brigády, ale jezdit za ním.
Pak mi volal že se mnou potřebuje nutně mluvit, že jeho pes zvrací krev, tak jsem mu řekla, ať jede na veterinu. A on že nemůže, že si dal pivo. Tak jsem mu řekla, že je debil nezodpovědnej, že mu pes umře zřejmě na otravu. Hystericky mi brečel do telefonu, co má dělat, že pojede ze psem až zítra. Pak o půlnoci mi volal, že psa vzal k veterináři a rozdejchal to.
Už jsem z něho měla tak velký strach, že s mamkou jsem se sebrala, jela k němu a mamka čekala u vrat. Vzala jsem si jen boty, co jsem tam měla, protože když jsem viděla jeho výraz, tak jsem se ho strašně bála… jít nahoru, aby nešel za mnou a neseřval mě nebo něco. Řekla jsem mu, ať věci vyhodí. No byla jsem rychlá, zdržela jsem se tam tak 30 sekund. Druhý den jsem se uklidnila a napsala jsem mu sms, ať mi moje věci pošle. Prý je všechny vyhodil.
Na začátku listopadu jsem věděla, že jsem těhotná. Okamžitě mě bývalý přítel Michal podporoval, že to zvládnu. A pořád měl o mě strach a zajímal se. V tu dobu jsem okamžitě jsem přestala pít a začala přemýšlet, čí je to dítě a co se školou. Jelikož jsem začala trpět na nevolností (studovala jsem kuchařku, servírku), tak jsem to ve škole oznámila. Jenže za zameškaný hodiny z minulého školního roku jsem měla podmínečné vyloučení. Škola mi řekla buď to ukočíš sama, nebo tě vyhodíme, na individuál nebo dálkový studium nemáš nárok, stejnak to nedostuduješ.
Rána pro mě jako blázen, protože mi chyběl jeden rok. Tak jsem si řekla, že školu si dodělat můžu i při mimču a ukočila jsem. To už jsem s tím žárlivcem nebyla. Nějak rodina začala tlačit na mě, ať mu řeknu, že je otec protože matka táhne byt sama z výplaty, že dítě neuživíme. Tak jsem mu poslala fotku ultrazvuku a on mi napsal, ať se k němu vrátím, že si mě vezme a že nebude pít a nebude agresivní. Dlouho jsem neodpovídala. Pak jsem mu mu napsala, že v žádném případě. Teď začal po vesnici roztrubovat, že čeká se mnou miminko a všude se pyšnil. Najednou mi moje věci po 3 měsících poslal. A ejhle, zase po pár měsících otočil, že to dítě není jeho. Pořád jsem žila v obavách, že mě v těhotenství bude kontaktovat. A nic, naštěstí.
Nastal mi termín 19.7., týden už mi odcházela hlenová zátka. Ve 2 ráno slabá bolest v podbřišku, jako kdyby mi někdo tlačil rukou na stydkou kost. Bolesti po 7-10 minutách. Šla jsem si dát sprchu a najednou říkám, kurňa… bolesti po 2-3 minutách. 
Tak v 8 jsme naklusali do nemocnice, kde nám to potvrdili. Byla jsem otevřená na 4 prsty. Ale pořád to nic nebylo, ani to nebolelo tak příšerně. Pořád jsem říkala, že jestli takový bude porod, tak je to pohodička. Jenže jsem se sakra spletla.
V 11 hodin mi píchli vodu, a to jsem myslela, že umřu. Byla jsem já na kyslíku a malé začaly klesat ozvy (2 hodiny, než jsem se otevřela). V tu chvíli porodní asistentka volala kamsi a okamžitě u mě bylo celkem 8 lidí a máma mě držela za ruku. Měla jsem ztuhlé porodní cesty, i když už jsem byla otevřená a měla jsem šílený tlak na konečník. Díky bohu doktorovi, co jí ze mě vytáhl. Ruka jak z krávy tele. To by mohlo dopadnou ještě hůř.
Ve 13.00 se narodila Terezka. O 13 dní později, než mám narozeniny já, tak snad jí přinesou štěstí. Terezka byla fialová jak švestka, to aqpar skore měla 7-8-9 a nalokala se plodovky. A já byla potrhaná šíleně. To šití mě snad bolelo víc než ten porod. Řvala jsem jak tur, a to jsem to měla natřikrát opíchané. Po porodu doktor sjel sestru, protože za to mohla prý ona, že mi měla píchnou nějakou látku na změkčení porodních cest. Prý by ten porod vůbec takhle nedopadl. No tlačila jsem asi půl hodiny.
Uf, co vám budu povídat. Ještě k tomu všemu mi malou přiloži k prsu až v 6 večer. Mlíko jsem měla sice druhý den po porodu, ale techniku kojení mi vůbec neopravily. Kojila jsem vsedě a prso nandané malé v puse. Třetí den po porodu už jsem byla doma. 
Šestinedělí je úplně něco šíleného.
Po něm mi zjistili papilomavirus a degenerativní onemocnění kloubů. Malá nepřibírala, tak jsme najely na UM. Udělali se testy DNA a bývalý Michal není otec. Po otci Terezky nebudu nic chtít a radši budem samy žít u mamky než s nějakým agresorem. Ani se nezajímal, ani neozval, ani neplatí. Pro mě jedině dobře, protože nechci zase ze strachu, co ten člověk udělá, skončit dobrovolně opět v PL Bohnice.
Jediný, z čeho mám strach, že se sám od sebe ozve a bude ji chtít do péče. Takže pořád žiju v obavách. Jen se budu modlit, aby se Terezce našel nějaký hodný tatínek, který jí bude milovat jako vlastní dítě. Být matka samoživitelka je fuška a obdivuju všechny, co to zvládají samy. Já aspoň žiju s tou mamkou.
V budoucnu cítím nejistotu a problémy. Tak snad nebudou a je to jen blbej pocit.
Terezka mě dala zpět rozum a díky ní jsem nepropadla úplně alkoholismu. Miluju jí a můj život získal díky ní smysl. Zdraví T+T
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1594
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20603
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
jak krásně jsi to napsala. Děkuji 
