Dočkáme se i my?
- Snažení
- nelka123
- 04.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Netušíme, proč zrovna my, i když vím, že tohle si říká spousta párů, které se o vytoužené miminko snaží už dlouhou dobu. Já doufám, že se jednou štěstí obrátí i k nám a my, všechny snažilky, se dočkáme vytouženého miminka, a věřím, že už nám ke spokojenosti nebude nic chybět, když budeme mít v bříšku a potom v náručí vytouženého prcka.
Začnu tím, že svého přítele opravdu miluji za to všechno, s čím si se mnou musel projít a čím si ještě asi budeme muset kvůli miminku projít. Začali jsme spolu chodit cca od mých 17 let jemu, on je o tři starší a jsme spolu osm let a zhruba před třemi roky jsme se rozhodli, že bychom si přáli rodinu. Máme domeček, pejska a kočku, ale pořád ne a ne to miminko. Zhruba po roce a čtvrt snažení jsme se dohodli, že by bylo na místě navštívit CAR, kam jsem nás objednala k velmi milé doktorce. Nejdříve to vypadalo, že všechno bude v naprostém pořádku a bude v tom hrát roli pouze psychika, hormonální testy vyšly dobře, ovulace probíhala, přítelův spermiogram byl výborný, ale pak přišel na řadu 4D ultrazvuk, kde zjistili zakloněnou dělohu (což by neměl být problém), horší bylo, že jsem měla cystu o velikosti 6×4 cm čokoládového tvaru. Ještě ten den, kdy mi to bylo zjištěno, jsem od p. doktorky dostala doporučení k laparoskopické operaci, která proběhla v dubnu 2011 a cysta byla úspěšně odstraněna, ale byla zjištěná endometrióza, ložisko o 2 centimetrech, vejcovody naštěstí průchozí.
Po této operaci mi bylo doporučeno zkusit nejdříve inseminaci. Podstoupili jsme dvě inseminace, ale bohužel bez úspěchu. Doktorka tedy navrhovala 1 IVF, stimulace probíhala bez problémů, měli jsme cca 10 vajíček, všechny byly oplodněny, ale jen jedno, které mi bylo dáno, bylo dost kvalitní, ale neuchytilo se. Bohužel jsme neměli žádné mrazáčky, tak nám doktorka doporučila cca 3–4 měsíce na pročištění těla s tím, že půjdeme na genetické vyšetření a potom se vrhneme na další IVF. Bohužel genetické vyšetření ukázalo, že oba dva trpíme Leidenskou mutací v heterozygotním stavu a v tom viděla doktorka problém. Imunologie byla v pořádku.
Tři měsíce utekly jako voda a my se vrhli na další stimulaci, opět vše probíhalo dobře, folikuly rostly, vše vypadalo pěkně. Musela jsem si píchat injekce na ředění krve kvůli leidenu, ale tohle mi naštěstí nikdy problémy nedělalo. Odsáto bylo 16 vajíček + odsáli trochu té endometriózy, kvalitních jich bylo 11 a všechny oplodněny, byla prodloužená kultivace, kde byla 2 embrya vhodná k transferu, opět žádný mrazáček. Hrozně jsem se těšila, protože teď už jsem opravdu doufala a modlila se, aby to vyšlo, to zklamání, které následovalo poté, bylo hrozné. 3 dny jsem probrečela a chtěla se už na všechno vykašlat, nebýt přítele, který mě dokáže podržet a vlít opět do žil život a sílu dál bojovat. Doktorka taky nechápala, proč to nejde, ale snažila se nám opět vyjít co nejvíce vstříc a doporučila zajet do Plzně na pořádné imunologické vyšetření a dále mi dala doporučení k p. Babičkové, která se zabývá metodou Ludmily Mojžíšové (je od p. L. Mojžíšové přímo vyučena).
Doktorka mě upozornila, že paní Babičková je rázná žena a ne každý si s ní sedne, ale já měla to štěstí, že ke mně je příjemná. Na první konzultaci jsem byla taková nesvá, protože jsem se musela svlékat do spodního prádla a dělat různé postoje, aby viděla moji stavbu těla. Zjistila, že mám hnutou pánev a ještě dost nedostatků a že to může být 30–50 % proč nemůžu otěhotnět. Doporučila kompletní mobilizaci a poté cvičení. Mám strach a zároveň se strašně těším. Bojím se zase na něco upnout, abych pak nebyla opět zklamaná, ale přítel říká, že tentokrát už to opravdu vyjde a my se miminka dočkáme.
Je opravdu dost těžké věřit v to, když už nás potkalo takových zklamání, ale jak říká přítel: „dokud dýchám, doufám“ a já budu taky doufat a věřit v šťastný konec. Přeji všem snažilkám hodně síly do dalšího boje. Sice prohráváme bitvu, ale tu válku nakonec vyhrajeme!
Přečtěte si také
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 25
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1838
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2351
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1995
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 761
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 674
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1820
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1919
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2198
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1199
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...