Doktoři ví prd!
- Porod
- Sylk
- 24.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak jsem rodila, nerodila, císařem, necísařem. V 18 letech jsem se vybourala na motorce a na 3x si přelomila pánev. Tehdy mě nějaké myšlenky na děti vůbec nenapadaly. Ale mou mámu ano, tak se zeptala doktora a ten jí řekl, že jestli budu někdy rodit, tak císařem.
O několik let později jsem se potkala s nynějším přítelem a začala „tikat“. Následovala hromada vyšetření, aby mi každý doktor řekl něco jiného, ale ve finále jsem se dozvěděla, že nebude problém miminko počít, ale donosit. Nesmím moc přibrat a stejně budu asi celé těhotenství ležet v nemocnici.
I přes toto zjištění mě myšlenka na miminko neopustila a šla jsem do toho. Jaké bylo mé zklamání, když ani po roce nic. V té době už jsem byla tak zoufalá, neustálé čekání a testování, stačil jeden den zpoždění MS a už jsem testovala. Nic…
Nakonec, abych nezešílela, mě kamarádka v prosinci vytáhla na Zumba víkend, abych přišla na jiné myšlenky. Krásně jsem se tam odreagovala a přijela domů s čistou hlavou a smířením, že když to nejde, tak to nejde. Sedla jsem si s přítelem a povídali jsme si, naplánovali dovolenou a chtěli koupit nové auto.
V novém roce, přesně 6. 1. 2011 jsem si odpoledne udělala kafe, vypila ho a vzápětí ho vyhodila do WC. Málem jsem se přerazila při úprku ke kalendáři, abych zjistila poslední MS. Měla jsem už 14 dnů zpoždění! Další úprk následoval do lékárny.
Čurám, čurám, čekám a jedna /. Odložila jsem test a zatlačila slzu. Při odchodu z WC jsem vzala test a naposled jsem se na něj podívala a koukám, jsou tam //, jen jedna strašně slaboučká. Okamžitě další test a //, letím za přítelem. Hodila jsem test před něj: „Co to je? Co asi?!“
Moje gynekoložka nám těhotenství jen potvrdila a hned mě odeslala do FN Bohunice na rizikové.
Bylo to báječných 9 měsíců, neměla jsem nevolnosti, přibrala jen 7 kg. Bříško do 6 měsíce žádné. Prostě předpisové těhotenství. Jen doktorka nebyla schopná říci, jak bude probíhat porod. A tak jsem se zároveň bála a čekala na 11. 9. 2011, můj termín (super datum, výročí leteckého útoku na New York).
2. 9. Jsem šla na kontrolu. Doktorka mě prohlédla a se slovy, že se s přítelem máme snažit, abych se začala otevírat. Už při odchodu z ordinace mi nějak nebylo dobře, ale nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost. Večer už to bylo horší a ve 4 hodiny ráno jsem se vzbudila s divným pocitem, který jsem v zápětí zaspala. V 7 hodin ráno to začalo. Kontrakce, mezi nimi pauza. Asi poslíčci. V 10 hodin poznal i přítel, že něco není O.K.
První sprcha nic, telefon do nemocnice, vana, odjezd do nemocnice, všechno mi nějak splývá.
V nemocnici natočila asistentka srdíčko a poslala mě do čekárny se slovy, že pan doktor přijde za chvíli. Přišel cca za 15 minut, vyšetřil mě a říká: „Ale vy ještě nerodíte! Budou to poslíčci. Nemáte kontrakce v děloze. Můžu vás přijmout, ale večer byste šla stejně domů. Dáme nějaké čípky na uklidnění a můžete jít.“ Nacpal do mě léky se slovy, že mám ležet, ať zaberou, a odešel z ordinace.
Nevím, jak dlouho jsem tam ležela a trpěla, ale najednou tam zase byla asistentka: „Vy jste ještě tady?!“ Přišla další kontrakce. „Ono to nezabralo? Ukažte, já Vás vyšetřím. Jéé, vy se otevíráte! Jdeme na příjem.“ Z posledních sil jsem řekla, že v čekárně sedí přítel. Přivedli ho a vypadal chudák dost vyděšeně, protože tam prý seděl 1,5 hodiny!
Porod byl po tom všem už docela fajn, až na to, že mi zabrala jen první dávka epiduralu, nohy do třmenů jsem nedostala a vyměnili se porodní asistentky a dokonce nikdo nevěděl, jestli budu rodit císařem nebo normálně. Nakonec to nechali na přírodě.
Laura se narodila ve 21 hodin, měla 3000 g a 51 cm. Chudinka si plavala ve špatné plodové vodě a při odchodu z bříška se jí nezapomněla řádně nalokat, takže mi ji hned odnesli a až na pokoji jsem si ji mohla pořádně pomuchlat ![]()
Druhý den na vizitě se mi pan doktor omlouval, že tohle ještě nikdy neviděl. Prý jsem neměla vůbec žádné příznaky, že rodím, po celou dobu porodu, kromě těch neustávajících bolestí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 937
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1628
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20581
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....