Doktoři ví prd!
- Porod
- Sylk
- 24.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak jsem rodila, nerodila, císařem, necísařem. V 18 letech jsem se vybourala na motorce a na 3x si přelomila pánev. Tehdy mě nějaké myšlenky na děti vůbec nenapadaly. Ale mou mámu ano, tak se zeptala doktora a ten jí řekl, že jestli budu někdy rodit, tak císařem.
O několik let později jsem se potkala s nynějším přítelem a začala „tikat“. Následovala hromada vyšetření, aby mi každý doktor řekl něco jiného, ale ve finále jsem se dozvěděla, že nebude problém miminko počít, ale donosit. Nesmím moc přibrat a stejně budu asi celé těhotenství ležet v nemocnici.
I přes toto zjištění mě myšlenka na miminko neopustila a šla jsem do toho. Jaké bylo mé zklamání, když ani po roce nic. V té době už jsem byla tak zoufalá, neustálé čekání a testování, stačil jeden den zpoždění MS a už jsem testovala. Nic…
Nakonec, abych nezešílela, mě kamarádka v prosinci vytáhla na Zumba víkend, abych přišla na jiné myšlenky. Krásně jsem se tam odreagovala a přijela domů s čistou hlavou a smířením, že když to nejde, tak to nejde. Sedla jsem si s přítelem a povídali jsme si, naplánovali dovolenou a chtěli koupit nové auto.
V novém roce, přesně 6. 1. 2011 jsem si odpoledne udělala kafe, vypila ho a vzápětí ho vyhodila do WC. Málem jsem se přerazila při úprku ke kalendáři, abych zjistila poslední MS. Měla jsem už 14 dnů zpoždění! Další úprk následoval do lékárny.
Čurám, čurám, čekám a jedna /. Odložila jsem test a zatlačila slzu. Při odchodu z WC jsem vzala test a naposled jsem se na něj podívala a koukám, jsou tam //, jen jedna strašně slaboučká. Okamžitě další test a //, letím za přítelem. Hodila jsem test před něj: „Co to je? Co asi?!“
Moje gynekoložka nám těhotenství jen potvrdila a hned mě odeslala do FN Bohunice na rizikové.
Bylo to báječných 9 měsíců, neměla jsem nevolnosti, přibrala jen 7 kg. Bříško do 6 měsíce žádné. Prostě předpisové těhotenství. Jen doktorka nebyla schopná říci, jak bude probíhat porod. A tak jsem se zároveň bála a čekala na 11. 9. 2011, můj termín (super datum, výročí leteckého útoku na New York).
2. 9. Jsem šla na kontrolu. Doktorka mě prohlédla a se slovy, že se s přítelem máme snažit, abych se začala otevírat. Už při odchodu z ordinace mi nějak nebylo dobře, ale nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost. Večer už to bylo horší a ve 4 hodiny ráno jsem se vzbudila s divným pocitem, který jsem v zápětí zaspala. V 7 hodin ráno to začalo. Kontrakce, mezi nimi pauza. Asi poslíčci. V 10 hodin poznal i přítel, že něco není O.K.
První sprcha nic, telefon do nemocnice, vana, odjezd do nemocnice, všechno mi nějak splývá.
V nemocnici natočila asistentka srdíčko a poslala mě do čekárny se slovy, že pan doktor přijde za chvíli. Přišel cca za 15 minut, vyšetřil mě a říká: „Ale vy ještě nerodíte! Budou to poslíčci. Nemáte kontrakce v děloze. Můžu vás přijmout, ale večer byste šla stejně domů. Dáme nějaké čípky na uklidnění a můžete jít.“ Nacpal do mě léky se slovy, že mám ležet, ať zaberou, a odešel z ordinace.
Nevím, jak dlouho jsem tam ležela a trpěla, ale najednou tam zase byla asistentka: „Vy jste ještě tady?!“ Přišla další kontrakce. „Ono to nezabralo? Ukažte, já Vás vyšetřím. Jéé, vy se otevíráte! Jdeme na příjem.“ Z posledních sil jsem řekla, že v čekárně sedí přítel. Přivedli ho a vypadal chudák dost vyděšeně, protože tam prý seděl 1,5 hodiny!
Porod byl po tom všem už docela fajn, až na to, že mi zabrala jen první dávka epiduralu, nohy do třmenů jsem nedostala a vyměnili se porodní asistentky a dokonce nikdo nevěděl, jestli budu rodit císařem nebo normálně. Nakonec to nechali na přírodě.
Laura se narodila ve 21 hodin, měla 3000 g a 51 cm. Chudinka si plavala ve špatné plodové vodě a při odchodu z bříška se jí nezapomněla řádně nalokat, takže mi ji hned odnesli a až na pokoji jsem si ji mohla pořádně pomuchlat ![]()
Druhý den na vizitě se mi pan doktor omlouval, že tohle ještě nikdy neviděl. Prý jsem neměla vůbec žádné příznaky, že rodím, po celou dobu porodu, kromě těch neustávajících bolestí.
Přečtěte si také
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 2660
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 620
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 1228
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 829
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 776
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 3796
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1509
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 866
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 900
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 3991
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...