Drogy v rodině
- O životě
- Anonymní
- 19.05.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Upřímně? Nikdy jsem nemyslela, že zrovna já budu psát deníček o něčem takovém. :/ Samotnou mě mrzí, kam až jsme to dopracovali, mrzí mě, z jaké rodiny pocházím a zároveň mě mrzí, jaká jsem, neboť si za to do jisté míry mohu asi sama...
Naše rodina byla do mých cca 12 let zcela normální. No, normální. Záleží, co se vám zdá, že normální je. U nás byly zcela normální hádky, které byly na denním pořádku. Nějaká ta šikana ve škole.
V asi 8. třídě mezi dětmi byly oblíbené ty, které chlastaly, kouřily, opisovaly, podváděly, nadávaly učitelům, což jsem já nebyla. Byla jsem šprt a asi také oblíbená u učitelů.
Pocházím z 5 dětí. Když můj otec, dodnes nechápu zcela proč, podal výpověď v dobré práci, kde měl stálý příjem, šlo s celou rodinu vše z kopce… Otec začal pít. Stal se z něj regulérní alkoholik. Peněz nebylo nazbyt, a tak bylo jasné, že se zadlužil i tam, kde to snad není možné.
Můj brácha hulil, jak se jen dalo. O chlastání ani nemluvím, ale to hulení bylo asi pro něj důležitější. Když se před 7 lety „spustil“ s jednou také takovou podobnou osobou opačného pohlaví, zrodilo se dítě. Dítě, které vlastní matka ihned po porodu nechala v porodnici, šla na hutníka a naší mamce pouze napsala, že již porodila a pokud mamka chce, může si ho odnést domů, že ona ho nechce…
Tak se také stalo. Ten drobeček za nic nemohl, nemohli jsme ho tam nechat jen proto, že je jeho matka dutá a otec je vyhulený. Z krásného malého se stal chytrý citlivý klučina, který teď nijak nestrádá. Lásku má mé mamky a nás tet.
I když bratr bydlí stále pod jednou střechou v jednom bytě, moc se neangažuje ve výchově. Pokud to tedy neznamená, že ho sem tam seřve…
Moje sestry jsou relativně normálnější.. Žádná nežila asi a některá ještě nežije život, jaký by přímo chtěla. Ale jaké si to člověk udělá, takové to má.
Můj princ si mě našel, když jsem chodila v 15 letech na brigádu uklízet do jedné velké firmy na auta. Nevadilo mu, že nemám nic, sotva bydlím a já byla ráda, že se mu líbím taková, jaká jsem. A uznejme si, dnes je raritou, že chlap nemyslí hned po seznámení pouze na sex. On nemyslel, počkal…
Dost jsme se stěhovali, i 4× za rok. Taťka neměl na nájem a tak šup s námi jinam… Chlap se o mě začal starat, vzal mě bydlet ke své mamce do bytu, kde jsme byli dva v pokojíku 3×3 metry.
Ale bylo to tam zcela o něčem jiném. Nebylo to tak o nervy jako „doma“… Nyní jsme spolu už 8 let. Není ale doby, kdy bych nepřemýšlela, jestli jsem něco neměla udělat jinak. Třeba nemít s ním dítě, nebydlet s ním a hlavně, nemít ho ráda, nemilovat… Ale někdy se těžko předpokládá, co se v budoucnu s daným člověkem stane.
Před dvěma lety jsem poprvé zjistila, že bral drogy. Ne marihuanu, ale asi pervitin. Vlastně jsem to ani nepoznala já, ale všichni okolo. Já byla asi na tyto věci slepá. Ani na mém otci jsem nepoznala, když byl opilý. Bral drogy.
„A co teď? Co s ním? Jaká bude nejlepší cesta?!“
Honilo se mi v hlavě mnoho otázek. Jedna z nich byla, zda byl na tom tak, i když jsme počali.
Člověk si myslí, že když chlapovi táhne na 30 a je tak chytrý, že mu říkají všichni „mladší bratr Chucka Norise“, tak se nám to přece nemůže stát. Přece není tak blbý!
Dnes říkám, že je chytrý, až je blbý.
Začal brát, když jsem ho „prý“ já přivedla k tomu, že nemá peníze (má asi 35 tisíc plat, platí byt asi jako každý chlap v rodině a spravuje auto a vše kolem něj, taky je jeho). Ze zbytku peněz, které mu zůstanou, platí cigára, pivo, dost se rozpil a spoustu blbostí, které nejsou zapotřebí.
No co vám budu říkat. Doma hádky… Před rokem cca, mi řekl, že už nebere. Že přestal a snaží se přestat. Nikomu nepřeju zažít, když má chlap absťák. Troufám si říct, že to ustál. Jsem dost po mamce. Ta by pomohla komukoliv, i cizímu. Byla a jsem blbá.
Netroufala jsem si ho opustit, když byl na tom tak špatně a všichni se k němu tak otočili zády. Aby taky ne, když se ke všem choval, jako že mu nejsou dost dobří. I ke mně. Když se nyní začal chovat jako před rokem, všimla jsem si, že problém je zpět. Neustálé změny nálad, najednou vydržel spát celý víkend v „kuse“, vrátila se mu chuť k jídlu, vrátily se nadávky, jak si půjde zpřetrhat žíly, skočit z okna, pověsit se, apod.
Říkám si. „To se umí ke mně chovat slušně, pěkně a s úctou, jen když je v "limbu?!“
Je to smutné! Ale co teď s tím?! Jsem neustále tak blbá, že mu dávám příležitost se změnit! Není to omluva, to ne, ale je to něco, co nedokážu přejít. Dávám neustále příležitosti. Také mě sem tam hlodá, zda se měl opravdu lépe, než mě poznal. Zda za to opravdu nemůžu já.
Čekáme další dítě. A já bohužel proto, že jsem zjistila, že očividně chlap není schopný se postarat a ustát normální běžné problémy, si neumím představit přivést na svět dalšího potomka. Bohužel v tomto případě selhal kondom. Nebylo to plánované.
I když se na něj těším, musím si položit další otázku, zda bude zdravé. O jedno dítě, které mělo vrozenou vývojovou vadu jsme přišli a troufám si říci, že mohly být příčinou právě tyto drogy. Bylo to totiž v době, kde je údajně bral.
Už nevím, co s životem. Nechci ho nechat v nejhorším, ale pokud se neponaučí, co bude dál?
Je to zmatené. Vím. Taky vím, že jdu s kůží na trh, protože se zde budou objevovat komentáře: „Ty jsi tak blbá, můžeš si za to sama, proč s ním si, proč neodejdeš?!“
Ale opravdu kdo nezažije, nepochopí. Sama jsem říkala a dosud tvrdím, že kdyby mi jednu natáhl, okamžitě se sbalím, sbalím malého a jdeme. Ale… Není to vůbec jednoduché rozhodnutí, jednoduchý krok. Ani jsem si nepřišla pro radu, protože si myslím, že pochopení nepřijde. Dost se zde dívám na diskuze pod různými deníčky a musím říct, že některým opravdu chybí empatie a porozumění…
Co dodat. Děkuju těm, kteří měli trpělivost a dočetli a nedělají ukvapení závěry. Těm, kteří tolika pochopení mít nebudou, bych nepřála, aby se jim stalo něco podobné a byli z „těsta“ jako já… Pokud se to bude vyvíjet do jakéhokoli směru a bude zájem, dám vědět.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20604
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....