Dvakrát se to nepovedlo...
Když jsem byla malá, tak jsme s holkama hrály jednu hru. Bylo v ní i kolik bysme chtěly jednou dětí. Já chtěla vždycky nejmíň pět až postupem času jsem zjistila, že mi budou stačit dvě:) Ve svých 20letech jsem potkala muže svých snů a hned jsem věděla, že jen s ním chci mít rodinu. A on kupodivu chtěl taky. Jen jsem nečekala, že naše cesta ke štěstí bude tak trnitá.
Po pěti měsích našeho úžasného vztahu jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo to nečekané, ale oba jsme byli nesmírně šťastní a na miminko jsme se těšili. Postupem času se vše dozvěděla moje i přítelova rodina. Všichni se nám snažili pomáhat. Dokončili jsme si společné bydlení a jen se těšili na krásný život ve třech. Na konci 4měsíce jsem začala cítit pohyby, bylo to jen malé šimrání, ale krásné. Všechny testy byly v pořádku a já jen kvetla štěstím. Bohužel vše krásné skončilo ve 22týdnu, poslali mě na vyšetření srdíčka do Brna jelikož se moji dr. něco nezdálo. Měla jsem trochu obavy, ale chtěla jsem, aby se mnou šel i můj přítel a viděl poprvé našeho prcka a chtěla jsem říct, co to bude.
Místo toho mě však čekal šok. Dr. mi dělal UTZ a divně se u toho tvářil, postupem přišli další lékaři a tvářili se tak smutně. Pak nám dr. oznámil, že malý má vadu srdíčka neslučitelnou z životem. Měl vyvinutou jen půlku srdce a ta druhá byla zakrnělá. Nešlo by to opravit.
Málem jsem se tam složila, chodila jsem jako tělo bez duše. Musela jsem jít na vyvolaný porod. O to horší to bylo, že to bylo před Vánoci.
15. 12. 2007 v 8. hodin ráno se nám narodil chlapeček Štěpánek, bylo mu 23tt, měřil 31cm a vážil 700g. Před porodem jsem byla ještě na UTZ a když jsem se podívala na obrazovku, můj malý byl obličejem otočený ke mě a měl ručičku, jakoby na mě mával. On se se mnou loučil. Z nemocnice jsem odcházela 19. prosince. Byla jsem prázdná a bolelo mě srdíčko. Vánoce pro mě ztratily význam.
Moje dr. řekla, že můžu mít miminko hned po třech měsících a tak jsme se s přítele začaly opět snažit, otěhotněla jsem rychle a byly jsme opět šťastní a moc se těšily, ale opět nám nebylo přáno. Bylo to zamlklé těhotenství a já musela na kyretáž. Po tom všem jsem propadla depresi, můj stav se tak zhoršil, že jsem nebyla ničeho schopna. Nakonec mi pomohlo, když mi přítel pohrozil jestli to nepřestane, tak půjdu k psychologovi. Začaly jsme více chodit mezi lidi a já přestávala myslet na to zlé. Našla jsem si nové přátele, kteří mi z toho pomohli ven.
Dva roky jsem nechtěla slyšet o těhotenství, nechtěla jsem zažít další bolest.
Ale od doby, co se narodil sestřence od mého přítele syn, tak jsem toužila po miminku.
Teď jsem v 6tplus5 a miminko je v pořádku. Bije mu srdíčko.
Věřím, že všechno zlý je už za námi a my budeme v únoru 2011 držet v náručí naše vymodlené miminko.
Držte nám palce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1608
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20663
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
taky držíme palečky i celé pěstičky…a jelikož je nás v rodině dost,tak snad pomůže i těch dost pěstiček…pro krásný zdravý uzlíček…
. Štěstí se na vás musí konečně usmát. 
Moc držím pěsti, aby bylo vše vpořádku a vy se toho uzíčku dostali. Kolik pěstí, tolik štěstí. Držíme je s Barunkou spolu.