Dvakrát se to nepovedlo...
Když jsem byla malá, tak jsme s holkama hrály jednu hru. Bylo v ní i kolik bysme chtěly jednou dětí. Já chtěla vždycky nejmíň pět až postupem času jsem zjistila, že mi budou stačit dvě:) Ve svých 20letech jsem potkala muže svých snů a hned jsem věděla, že jen s ním chci mít rodinu. A on kupodivu chtěl taky. Jen jsem nečekala, že naše cesta ke štěstí bude tak trnitá.
Po pěti měsích našeho úžasného vztahu jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo to nečekané, ale oba jsme byli nesmírně šťastní a na miminko jsme se těšili. Postupem času se vše dozvěděla moje i přítelova rodina. Všichni se nám snažili pomáhat. Dokončili jsme si společné bydlení a jen se těšili na krásný život ve třech. Na konci 4měsíce jsem začala cítit pohyby, bylo to jen malé šimrání, ale krásné. Všechny testy byly v pořádku a já jen kvetla štěstím. Bohužel vše krásné skončilo ve 22týdnu, poslali mě na vyšetření srdíčka do Brna jelikož se moji dr. něco nezdálo. Měla jsem trochu obavy, ale chtěla jsem, aby se mnou šel i můj přítel a viděl poprvé našeho prcka a chtěla jsem říct, co to bude.
Místo toho mě však čekal šok. Dr. mi dělal UTZ a divně se u toho tvářil, postupem přišli další lékaři a tvářili se tak smutně. Pak nám dr. oznámil, že malý má vadu srdíčka neslučitelnou z životem. Měl vyvinutou jen půlku srdce a ta druhá byla zakrnělá. Nešlo by to opravit.
Málem jsem se tam složila, chodila jsem jako tělo bez duše. Musela jsem jít na vyvolaný porod. O to horší to bylo, že to bylo před Vánoci.
15. 12. 2007 v 8. hodin ráno se nám narodil chlapeček Štěpánek, bylo mu 23tt, měřil 31cm a vážil 700g. Před porodem jsem byla ještě na UTZ a když jsem se podívala na obrazovku, můj malý byl obličejem otočený ke mě a měl ručičku, jakoby na mě mával. On se se mnou loučil. Z nemocnice jsem odcházela 19. prosince. Byla jsem prázdná a bolelo mě srdíčko. Vánoce pro mě ztratily význam.
Moje dr. řekla, že můžu mít miminko hned po třech měsících a tak jsme se s přítele začaly opět snažit, otěhotněla jsem rychle a byly jsme opět šťastní a moc se těšily, ale opět nám nebylo přáno. Bylo to zamlklé těhotenství a já musela na kyretáž. Po tom všem jsem propadla depresi, můj stav se tak zhoršil, že jsem nebyla ničeho schopna. Nakonec mi pomohlo, když mi přítel pohrozil jestli to nepřestane, tak půjdu k psychologovi. Začaly jsme více chodit mezi lidi a já přestávala myslet na to zlé. Našla jsem si nové přátele, kteří mi z toho pomohli ven.
Dva roky jsem nechtěla slyšet o těhotenství, nechtěla jsem zažít další bolest.
Ale od doby, co se narodil sestřence od mého přítele syn, tak jsem toužila po miminku.
Teď jsem v 6tplus5 a miminko je v pořádku. Bije mu srdíčko.
Věřím, že všechno zlý je už za námi a my budeme v únoru 2011 držet v náručí naše vymodlené miminko.
Držte nám palce.
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 513
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 398
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 886
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 134
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 401
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 4901
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2536
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1501
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 847
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 7505
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
taky držíme palečky i celé pěstičky…a jelikož je nás v rodině dost,tak snad pomůže i těch dost pěstiček…pro krásný zdravý uzlíček…
. Štěstí se na vás musí konečně usmát. 
Moc držím pěsti, aby bylo vše vpořádku a vy se toho uzíčku dostali. Kolik pěstí, tolik štěstí. Držíme je s Barunkou spolu.