Dvojčátka 17. týden
- Těhotenství
- Janik2
- 03.10.02 načítám...
Ahoj lidičky! Jsem tu opět se svým dvojčatovským příspěvkem. Jak jsem slibovala, dnes o tom, kterak reagovala rodina na zprávu o dvojčatech. Začali jsme u mé tety a její rodiny, protože byli jako první na ráně. Pustili jsme kazetu z UZV a čekali na jejich reakce. Jako první zareagoval můj bratranec(22 let), který hned začal vykřikovat, že ač nic nepil, vidí dvě hlavy místo jedné. Teta ho stále napomínala ať je ticho, že si to chce vychutnat. No však taky záběry z těhotenského UZV viděla poprvé, stejně jako všechno ostatní příbuzenstvo. Hned na začátku si pan doktor zvětšil hlavu jednoho z miminek a měřil její průměr. 3,17 cm. Ale za chvilku měřil podruhé, druhou hlavu, a to už i teta se strýčkem začali něco tušit. Manžel však pohotově zareagoval a řekl, že jedno číslo je šířka a druhé je výška hlavy. To je uspokojilo.
V závěru sedmiminutového záznamu jsou však vidět krásně obě páteře i s žebrama, včetně hlav a to už jsme nevydrželi a museli jsme s pravdou ven. To už nijak logicky obelhat nešlo. Začala obrovská eufórie. Teta brečela dojetím, bratránek hned sliboval hlídání a stýček se ptal, jak projedeme s dvojčatovským kočárkem dveřma. No, užili jsme si to. Druhý den dopoledne to viděli manželovi rodiče u nás na videu. Ty jen seděli a koukali a až ke konci poznamenali, jestli tam náhodou nejsou dvě, že je tam nějak moc těch žeber. Takže s nima to proběhlo velice rychle. Nedali nijak najevo své pocity a jen řekli, že to bude pěkný a že to budeme mít alespoň odchovaný při jednom nervování. A protože to jsou hospodáři, hned začali s manželem počítat, jestli se objednalo a přivezlo dost osiva a jestli nebudou náhodou 2 metráky pšenice chybět. No, co nadělám. Jedno vnouče už mají, takže nic moc.
Večer jsme jeli k mým rodičům a cestou se stavili ještě pro babičku. Mamka z toho nadšení, že uvidí poprvé svoje první vnouče, udělala k večeři řízky a bramborový salát, a všichni už se nemohli dočkat našeho příjezdu. Takže jsem je ještě potrápila zprávou, že kazeta zůstala u nás ve videu. Chudáci, Ti byli tak zklamaní… Né, mám ji! Ta úleva. Mamka se ségrou a babičkou to chtěli vidět hned, taťka s bráchou až po večeři. Tak se šlo nejdřív jíst a jejich napětí tak správně gradovalo. Tak rychle jsem je baštit už dlouho neviděla. Pak se celá rodinka nahrnula k velké obrazovce do bráchova miniaturního pokojíčku. Musím dodat, že všichni do nás do této doby stále „rejpali“ kvůli dvojčatům. Jediná sestra (21 let) mi skálopevně věřila, že budeme mít jedno mimi a neustále mi ke koním dovážela zprávy o bláznění mamky, tety a babičky, zda náhodou nebudu mít dvojčata. Stejně jako bratranec reagoval i můj čtyřiadvacetiletý bratříček. Vidí dvě hlavy, přitom prý měl po večeři jen skleničku piva. Skvělá byla ségra:„Mišáku, seš blbej, to je Janiny kyčel!“ Rodiče s babičkou ani nedutali a přáli si, stejně jako teta se strýčkem, klid na tu jedinečnou podívanou. Fakt je, že na té obrovské obrazovce to bylo úplně super. Opět všichni naletěli na manželovo tvrzení, že první rozměr 3,17cm je výška a druhý rozměr 3,07cm je šířka hlavy. Pak se objevovala obě tělíčka, všichni už se začínali potutelně usmívat, ale opět zabodovala moje milovaná sestřička :„Vy jste těma dvojčatama úplně posedlí, to nepoznáte Janiny střeva?“ To jsem úplně vyprskla smíchy. Kupodivu to ale ostatní uklidnilo, protože ségra studovala speciální pedagogiku, tudíž má ke zdravotnictví nejblíž ze všech a mamka si říkala, že se alespoň něco v té škole naučila.
Chtěli to pustit ještě jednou. Řekla jsem jim totiž, že víme pohlaví, tak jestli to z toho poznali. No a všichni, že to bude určitě kluk, ale že to chtěj vidět znovu. Rádi jsme jim vyhověli a vychutnávali si jejich pohledy. Ti byli tak šťastní…
Jenže při druhém promítání už začal o střevech a kyčli pochybovat i taťka s babičkou, a brácha zas přemýšlel o dvojím rozměru hlavy. Nechala jsem to dojít do konce a pak jsem jim po chvilce napětí řekla, že jedno z těch dvojčat uvnitř bude asi holka a druhý se neví. To bylo povyku!!! Taťka šel hned bouchnout šampáňo, babička s mamkou brečely jak malý holky radostí, brácha mě málem nosil na rukou… A moje sestra? Ta byla v šoku. Nejdřív mi řekla, jestli si nedělám srandu, pak, že kdyby to věděla, nikdy by mi nedovolila sednout si na koně (poslední 2 měsíce chodí taky jezdit, po dvouleté pauze) a potom odešla s brekem do svého pokoje s tím, že ona jediná mi tak důvěřovala a donášela a přitom mi takhle naletěla. („jak jsem jen mohla…“).
No prostě u našich jsme si to fakt vychutnali. Mamka hned přinesla 4 páry napletených ponožtiček a dvoje dupačky. Že prý je koupila hned po transferu. No co by jse jí na to řekly? Ješte jsem nevěděla, jestli budu těhotná a bába čekatelka už nakupuje výbavičku… Je fakt, že tam si to opravdu užívaj. Já jsem jejich první dítě, z obou stran i první vnouče a teď budu mít první pravnouče(pravnoučata).
Pořád nemohli pochopit, že pokud jsem to veděla už 10 týdnů, jak jsem to mohla vydržet tak dlouho tutlat. To by prý do mě nikdy neřekli.
Zdrželi jsme se docela dlouho, stále se mluvilo o dvojčatech, ale měli obrovskou radost. No, my s manželem taky, povedlo se to dle plánu. O víkendu slavil manželův tatínek šedesátiny. Sjelo se k nám 54 příbuzných. Ti co o dvojčatech nevěděli, se to samozřejmě hned dozvěděli. Všichni byli nadšení, každý v ničem nevidí problém. Jo, na hodinové ježdění s kočárkem bych se taky těšila, ale mít to doma… Ale nějak to zvládneme. Bude to náročný, ale určitě si poradíme.
Tak to je referátek, co? Samozřejmě se to nedá popsat, to se musí zažít!!!
Dnes jsem volala na výsledky krve. Všechno je prý v pořádku. Nevím proč, ale nějak jsem si možná rizika neuvědomovala a nijak se kvůli tomu nenervovala.
Asi je to „milionovým“ panem doktorem, který mi vše vysvětlil a uklidnil. U dvojčat můžou prý testy dopadnout všelijak, ale musím důvěřovat jemu a UZV a nedělat si hlavu z nějakých tabulek, spočítaných na jedno mimčo. Takže jsem v klidu.
Končím, určitě Vás to už unavuje. Příště budu stručnější. Nečeká mě nic převratnýho, jen rostoucí břicho. Tak ahojky! Janik + koťata, 17. týden
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 480
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 316
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 169
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 232
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 221
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1508
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3362
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2745
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1974
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1076
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Jani,
brečím u počítače jako želva. Máš perfektní rodinu. Krásně jste si tu návštěvu museli užít.
Čtu Tvůj deníček pravidelně a čekám na další díly. Zaujal mě, protože se s manželem o miminko snažíme 5 roků. Na začátku roku chceme podruhé absolvovat IVF.
Přeji krásně těhotenství a ještě krásnější miminka.
Martina