Dvojčátka a spol.-Jak si vychutnan štěstí jménem mateřství a nepřijít o rozum?
- Rodičovství
- sun
- 27.02.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
tak jsem si uvařila dobrou polévku a holky nachvíli usnuly a já mám čas napsat o mých pocitech z mateřství. Rozhodla jsem se, že tomu věnuji nový deníček dvojčátkových mamin a tímto děkuji, že mi holky daly prostor. ;)
Co mě teda dokáže v poslední době opravdu rozhodit, je neustalé čtení co by děti měly a co by neměly umět, dělat nebo jak se chovat. Hodně z dvojčátkových maminek cvičí Vojtu a já ho necvičím, a tak po večerech uvažuji, jestli je to dobře a nebo špatně. Každá holčička je úplně jiná. Jedna se pruží, druhá se zas kroutí do klubíčka. Pak se dočtu, že je to možná špatně a kámen úrazu je tu. Mám jít k doktorovi a nechat mé malé zlatíčka trápit, nebo se tím nemám moc zabývat, když sou vlastně holky absolutně spokojené, smějou se, hrajou si, žblebtají a vlastně vypadají, že jim vůbec nic nechybí. Nebo opět najdu na netu informace nějakých vakcínách a opět řeším je to nutné nebo není? Kolikrát sem z toho dost v koncích. Možná je to moje chyba, kdybych nebyla tak lačná a nečetla tolik diskusí a nehledala pořád nějaké drby, tak bych to měla snazší. Přestala sem řešit stolici a různé další rady, které píšou v knihách a na internetu. Mám pocit, že kdyby bylo něco špatně, že to vycítím, že mě mateřský instinkt nezklame. No jo, ale to jsou jen úvahy a co když ne? Vždyť dříve tolik informací nebylo a maminky nemusely každý týdně navštěvovat různá rehabilitační centra a podívejte, jak jsme krásný a zdraví ženský. Samozřejmě mám křivou páteř, ale myslíte, že kdybych se mnou maminka od malička cvičila, že bych je neměla? Mě to zatím v životě moc nevadí, ale taky mi není 50. Třeba to přijde později.
Jdu si dát ještě jeden hrnek polévky, kdoví kdy zas budu mít čas se najíst. ![]()
Tak jsem se chtěla s vámi o své pocity podělit a zjistit, jak to vidí ostatní maminky, protože je vás tu víc, které máte děti už odrostlé a můžete to s odstupem času posoudit. Nejde tak o to, co se kde píše a myslím si, že né vždycky se toho člověk musí držet. Co doktor to názor a pak si udělejte pořádek v hlavě, když jste naprostý laik. Navíc informovanost stoupá, internet se rozrůstá nezastavitelným tempem a člověk už začíná být zahlcen. Kdybychom byli počítače, tak se zahltíme a zaseknem, ale to mi nejsme, tak pak v noci nemůžeme ani spát, jak to ten náš malý mozeček chroustá.
Co je vlastně špatně a co je správně? Máme své děti týrat a neustále běhat po doktorech a hledat chyby? Nebo je nechat osudu a ono to nějak dopadne? Kde je psaný, že když budete mít rovná záda, tak nebudete nešťastní nebo, nedej bože, neumřete na jinou nemoc, které se předejít nedá?
Já vím, že každý vychovává podle sebe a proti gustu žádný dišputát. Ale má smysl se takto honit a trápit se s tím jestli mé dítě je v pořádku? Není snazší věřit tomu, že je vše v pořádku a věřit instinktům? Nebaví mě neustále hledat nějaké nesrovnalosti, dyť každý dítě je individualita. Chceme mít dokonalé děti, ale za jakou cenu? Já fakt nevím, sem z toho hrozně zmatená a to, že jsem ve znamení vah, mi moc nepomáhá.
No, ale mám jasno. Já budu dělat to, co uznám za vhodné a samozřejmě rady doktorky poslechnu, protože jí věřím (naštěstí je rozumná, ale pořád nevím jestli je to správně nebo špatně) nikam nás nehoní a dává tomu čas. Dyť ty děti se tak rychle mění a co neuměli včera, dnes zvládnou levou zadní. Sem hrozně ráda, že Vojtu cvičit nemusím, protože nejsem schopna dokopat sebe k nějakým pravidelnostem a mám vlastně klid. Sem ráda, že nás zatím neposlala na výplach slzných kanálku, i když Anně pořád očíčko teče, ale odtéká to a jsou to jen slzy. Tchýně říkala, že manžel to také měl a byl na výplachu a po tom celém nepříjemném kolotoči zjistili, že je vlastně vše v pořádku. No, ale pak se zas dočtu, že by se to nemělo zanedbat…ach ten internet. Uvidíme, já jí trápit nechci, takže tam nepůjdeme a jen doufám, že než se vdá, tak si na to ani nevzpomene.
Takhle bych mohla psát hromady myšlenek, které se mi honí hlavou. Nejsem ten tip, co chce něco zanedbat, protože vím, že se to nevyplácí a vím to z osobních zkušeností, ale zas nechci být hysterická a hledat neustále nějaké problémy. Přiznám se, ani mě to nebaví. Chci si holky pořádně užít, dokud mě opravdu potřebují a zcela mě hltají. Časem budu žebrat, aby se semnou pomazlily. Doufám, že jste pochopili mé pochodující myšlenky a napíšete své názory. Tak to by asi stačilo.
Je hrůza, jak ty děti rychle rostou. Achjooo tynhle vanoce, už určitě budou líst a povídat. Kdeže ty lonské sněhy sou. Loni to byli ty neunavenejší vánoce v mém životě a taky nejnejpořádnější. Uvidíme jak budu stíhat letos..
Sun+dve treperendy 12tt
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1218
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 727
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1263
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 524
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 323
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19207
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2532
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2763
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2488
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1666
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....