Dvoudenka
- Porod
- Gabrielaaa
- 12.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem se na porod těšila a jak mě nepříjemně zaskočil. Byla jsem odhodlaná, plná očekávání a natěšená na mého syna. Těhotenství bylo až na hrozné otékání v posledním trimestru pohodové a bez velkých obtíží.
- 1
- 3
Přibrala jsem celých 27 kilo a bříško jsem měla obřích rozměrů. Také z těchto dvou důvodů jsem se modlila, abych rodila o něco dříve. Doktoři jaksi neměli stále čas mi odhadnout porodní váhu dítěte a já podvědomě tušila, že Jiřík bude větší, než bych si pro klidný porod představovala.
Bylo úterý, podvečer, 7. listopadu 2011. Partner měl dovolenou, aby s námi mohl být doma a užít si nás, termín porodu byl stanoven na 14. listopadu. Šla jsem na záchod, vyčůrala se, a při zvedání jsem jasně slyšela rupnutí v podbřišku. Vstala jsem a najednou ze mě vytekla čirá a teplá voda, hupsla jsem tedy do vany a čekala, až odteče většina, nacpala si ručník mezi nohy a šla do kuchyně za přítelem s tím, že mi zřejmě praskla voda. Přítel začal zmatkovat, co budeme dělat atd. Já si dala sprchu, rozklepala se mi kolena, a tak jsem šla dobalit tašku, něco jsem pojedla a vyrazili jsme do 70 km vzdálené porodnice v Jindřichově Hradci. Cesta byla v pohodě, bez bolestí, jen jsem byla nervózní.
V porodnici mě přijali, vyplnili se mnou nějaké dotazníky, udělali ultrazvuk a monitor, odhad váhy 3,60. Přítele poslali domů, neotevírala jsem se, dostala jsem antibiotika a šla si lehnout. Spát jsem moc nemohla, každé dvě hodiny jsem chodila na monitor a mezitím sestry poslouchaly srdíčko. Ráno okolo 6. hodiny jsem už začala mít kontrakce, mírné bolesti jako při menstruaci. Nakonec byly pravidelné po 3 minutách, ale velmi krátké. Zavolala jsem tedy Jirkovi, že už mám bolesti, ať přijede. Přijel, já chodila na monitory, bolesti byly větší ale zvladatelné, dostala jsem klystýr, holit jsem nepotřebovala. Zkoušeli jsme sprchu, ale bylo to pro mě spíš horší než lepší.
Musela jsem dostat další antibiotika a vyvolávačku, stále jsem se otvírala málo. Asi po 4 hodinách další vyvolávačka, kapačky, injekce do zadku proti bolestem, které jsem pomalu ale jistě přestávala zvládat, nepomáhalo mi dýchání, kontrakce byly po 2 minutách. Pak dorazil primář, můj stav se mu příliš nelíbil, zjistil že mi neodtekla celá voda, prasknul mi vak blan a nějakým hákem prorazil vodu, které bylo k mému úžasu nějak moc.
Dostala jsem další kapačky, čípky proti bolesti, které nepomohly, Jiřík nechtěl sestoupit dolů, branka nechtěla zajít. Takže na míč, v obouch rukách kanyly s bůhvíčím. Na míči to bylo za trest, brečela jsem a byla zoufalá. Nakonec na kozu, na bok, jednu nohu přivázanou, takhle jsem ležela asi 3 hodiny, neskutečně jsem trpěla, brečela jsem, i když jinak mě rozbrečí máloco a práh bolesti mám nízký. Už jsem byla vyčerpaná, celým tělem mi projížděla zima a nekontrolovatelně jsem se třásla. Musím poznamenat že personál byl ale skvělý, pořád se o mě starali, utěšovali mě a snažili se mě rozptýlit.
Přítel byl zoufalý, prý mu mě bylo hrozně líto. Čas jsem nevnímala. Bylo 8. listopadu 2011, půl 6 večer a já už prostě musela tlačit, nešlo to jinak. Doktorka mi tedy prsty prorazila branku, která do této doby nezašla, a tlačilo se. Celá jsem se u toho nadzvedávala a malý mi prostě nešel vytlačit ven, sestry mi tlačily na břicho o stošest, kontrakce byly velmi krátké. Asi na 11. zatlačení jsem cítila že hlavička je venku, na 12. zatlačení ze mě můj syn vyklouzl. Pocit to byl neskutečný, jako kdyby ze mě vyklouzl kapr, velmi se mi ulevilo, dalo by se to přirovnat k orgasmu.
Hned jsem uviděla Jiříka, mého milovaného mimíska, byl obrovský a celá kopie táty! Narodil se v 18:32, měl 51 cm, a vážil 3,970 g. Sestra mi ho hned dala na břicho a pak se poprvé přisál, bylo to něco neskutečného, něco co mi za tu bolest stálo, a v tu chvíli jsem už nevnímala svět, jen své miminko. Ale tím to nekončilo. Hodně jsem se potrhala, a tak bylo šití dlouhé a nakonec velmi bolestivé.
Po dvouch hodinách jsem vstala a měla jsem pocit, jako kdybych neměla své tělo, nemohla jsem se dostat do sprchy, museli mě tam pomalu odtáhnout, uvnitř jsem měla pocit neskutečného prázdna, bylo mi špatně od žaludku a nemohla jsem pořádně dýchat. Po sprše jsem si vezla mého miláčka na oddělení šestinedělí na pokoj. Sestra mi nabízela, že se mi o něj dnes v noci postará, ale já byla proti, i když jsem byla unavená, celou noc jsem nespala, ale pozorovala Jiříka, světlo mého života. Na bolest jsem zapomněla.
Chtěla bych budoucím maminkám vzkázat, ať se nebojí, všechno se dá zvládnout, všechno se dá vydržet, když vás na konci čeká tak obrovské štěstí!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 937
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20583
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jiřík za to stál 
ať ti malý dělá jenom samou radost a jak píšeš tak na podruhé to snad bude lepší.
. Jiank ale nádherný deníček 
Zdenka
takže holky, které to teprve čeká, nebojte se 