Dvoudenka
- Porod
- Gabrielaaa
- 12.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem se na porod těšila a jak mě nepříjemně zaskočil. Byla jsem odhodlaná, plná očekávání a natěšená na mého syna. Těhotenství bylo až na hrozné otékání v posledním trimestru pohodové a bez velkých obtíží.
- 1
- 3
Přibrala jsem celých 27 kilo a bříško jsem měla obřích rozměrů. Také z těchto dvou důvodů jsem se modlila, abych rodila o něco dříve. Doktoři jaksi neměli stále čas mi odhadnout porodní váhu dítěte a já podvědomě tušila, že Jiřík bude větší, než bych si pro klidný porod představovala.
Bylo úterý, podvečer, 7. listopadu 2011. Partner měl dovolenou, aby s námi mohl být doma a užít si nás, termín porodu byl stanoven na 14. listopadu. Šla jsem na záchod, vyčůrala se, a při zvedání jsem jasně slyšela rupnutí v podbřišku. Vstala jsem a najednou ze mě vytekla čirá a teplá voda, hupsla jsem tedy do vany a čekala, až odteče většina, nacpala si ručník mezi nohy a šla do kuchyně za přítelem s tím, že mi zřejmě praskla voda. Přítel začal zmatkovat, co budeme dělat atd. Já si dala sprchu, rozklepala se mi kolena, a tak jsem šla dobalit tašku, něco jsem pojedla a vyrazili jsme do 70 km vzdálené porodnice v Jindřichově Hradci. Cesta byla v pohodě, bez bolestí, jen jsem byla nervózní.
V porodnici mě přijali, vyplnili se mnou nějaké dotazníky, udělali ultrazvuk a monitor, odhad váhy 3,60. Přítele poslali domů, neotevírala jsem se, dostala jsem antibiotika a šla si lehnout. Spát jsem moc nemohla, každé dvě hodiny jsem chodila na monitor a mezitím sestry poslouchaly srdíčko. Ráno okolo 6. hodiny jsem už začala mít kontrakce, mírné bolesti jako při menstruaci. Nakonec byly pravidelné po 3 minutách, ale velmi krátké. Zavolala jsem tedy Jirkovi, že už mám bolesti, ať přijede. Přijel, já chodila na monitory, bolesti byly větší ale zvladatelné, dostala jsem klystýr, holit jsem nepotřebovala. Zkoušeli jsme sprchu, ale bylo to pro mě spíš horší než lepší.
Musela jsem dostat další antibiotika a vyvolávačku, stále jsem se otvírala málo. Asi po 4 hodinách další vyvolávačka, kapačky, injekce do zadku proti bolestem, které jsem pomalu ale jistě přestávala zvládat, nepomáhalo mi dýchání, kontrakce byly po 2 minutách. Pak dorazil primář, můj stav se mu příliš nelíbil, zjistil že mi neodtekla celá voda, prasknul mi vak blan a nějakým hákem prorazil vodu, které bylo k mému úžasu nějak moc.
Dostala jsem další kapačky, čípky proti bolesti, které nepomohly, Jiřík nechtěl sestoupit dolů, branka nechtěla zajít. Takže na míč, v obouch rukách kanyly s bůhvíčím. Na míči to bylo za trest, brečela jsem a byla zoufalá. Nakonec na kozu, na bok, jednu nohu přivázanou, takhle jsem ležela asi 3 hodiny, neskutečně jsem trpěla, brečela jsem, i když jinak mě rozbrečí máloco a práh bolesti mám nízký. Už jsem byla vyčerpaná, celým tělem mi projížděla zima a nekontrolovatelně jsem se třásla. Musím poznamenat že personál byl ale skvělý, pořád se o mě starali, utěšovali mě a snažili se mě rozptýlit.
Přítel byl zoufalý, prý mu mě bylo hrozně líto. Čas jsem nevnímala. Bylo 8. listopadu 2011, půl 6 večer a já už prostě musela tlačit, nešlo to jinak. Doktorka mi tedy prsty prorazila branku, která do této doby nezašla, a tlačilo se. Celá jsem se u toho nadzvedávala a malý mi prostě nešel vytlačit ven, sestry mi tlačily na břicho o stošest, kontrakce byly velmi krátké. Asi na 11. zatlačení jsem cítila že hlavička je venku, na 12. zatlačení ze mě můj syn vyklouzl. Pocit to byl neskutečný, jako kdyby ze mě vyklouzl kapr, velmi se mi ulevilo, dalo by se to přirovnat k orgasmu.
Hned jsem uviděla Jiříka, mého milovaného mimíska, byl obrovský a celá kopie táty! Narodil se v 18:32, měl 51 cm, a vážil 3,970 g. Sestra mi ho hned dala na břicho a pak se poprvé přisál, bylo to něco neskutečného, něco co mi za tu bolest stálo, a v tu chvíli jsem už nevnímala svět, jen své miminko. Ale tím to nekončilo. Hodně jsem se potrhala, a tak bylo šití dlouhé a nakonec velmi bolestivé.
Po dvouch hodinách jsem vstala a měla jsem pocit, jako kdybych neměla své tělo, nemohla jsem se dostat do sprchy, museli mě tam pomalu odtáhnout, uvnitř jsem měla pocit neskutečného prázdna, bylo mi špatně od žaludku a nemohla jsem pořádně dýchat. Po sprše jsem si vezla mého miláčka na oddělení šestinedělí na pokoj. Sestra mi nabízela, že se mi o něj dnes v noci postará, ale já byla proti, i když jsem byla unavená, celou noc jsem nespala, ale pozorovala Jiříka, světlo mého života. Na bolest jsem zapomněla.
Chtěla bych budoucím maminkám vzkázat, ať se nebojí, všechno se dá zvládnout, všechno se dá vydržet, když vás na konci čeká tak obrovské štěstí!
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 80
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 91
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 119
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 109
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 129
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5292
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12342
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 2846
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3523
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 2825
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Jiřík za to stál 
ať ti malý dělá jenom samou radost a jak píšeš tak na podruhé to snad bude lepší.
. Jiank ale nádherný deníček 
Zdenka
takže holky, které to teprve čeká, nebojte se 