Narození naší Evičky
- Porod
- Evullka
- 12.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stejně neočekávaně jako píše J. Orten ve své básni, začalo i mé druhé těhotenství. S manželem už máme prvorozeného syna Vašíka. Když bylo synovi nějakých osm měsíců, otěhotněla jsem. Svého manžela miluji a chtěla jsem ještě děti, jeho děti. Na konci listopadu roku 2011 jsem na testu našla dvě čárky. Nejprve jsem důvěřovala špatně provedenému testu, potom jsem byla zaskočená, udivená a konečně šťastná.
Nežli se narodil, zaťukal do vajíčka
a ono se otevřelo. Ó tenkrát, tenkráte,
kdy všechno zdálo se, že zdá se a že procitneme.
A potom žil, žil velmi dlouho
v té teplé kulaté,
v té milované ústy, hrdlem
a srdcem, srdcem dvakráte,
v Dívence, čekající ženě.
(J. Orten, Tisíc nahých trápení)
Celé těhotenství probíhalo bez zdravotních komplikací. S rostoucím bříškem jsem odstátnicovala na škole, starala jsem se o syna a o domácnost a milovala se s manželem.
Tenkrát
Ten den byl jako každý jiný a přeci nebyl stejný. Zbývaly mi dva týdny do porodu. Oblékla jsem syna a vyrazili jsme na procházku. Byl 24. červenec 2012. Tlačila jsem kočárek do kopce, syn se z něj na mě vesele usmíval. Bylo horko. Zastavila jsem se, abych si odpočinula. Najednou cítím na nohách mokro, syn se na mně z kočárku stále vesele usmívá, pode mnou zasychá na chodníku plodová voda a kolem mne plyne bez zájmu den. Stála jsem, neschopná pohybu. Nevěřila jsem, že rodím. Potom jsem se vzpamatovala. Po cestě domů jsem zavolala manželovi, že asi rodím. Zabalila jsem synovi tašku s věcmi, jelikož jsem pro něj měla během mého pobytu v porodnici zajištěné hlídání.
Rodila jsem v Ivančicich. Jednak proto, že jsem tam rodila i poprvé, jednak proto, že je tam klid a příjemné prostředí i lidé. Žijeme v Brně. Po cestě z města byla dopravní kolona. Kontrakce jsem neměla. Vesele jsem vtipkovala s manželem. Po příjmu v porodnici mi natočili monitor, manžel seděl v místnosti se mnou, kontrakce jsem již měla, ale nebyly bolestivé. Převlékla jsem se do nemocniční košile a poslali nás na pokoj. Byly tři hodiny odpoledne. Seděla jsem na židli a povídali jsme si s manželem.
Poté přišla příjemná PA s nabídkou klystýru. Jelikož jsem u prvního porodu žádný nepotřebovala, protože jsem přijela na příjem již otevřená, netušila jsem, o co se jedná
Po jeho aplikaci jsem se snažila vydržet nějakou dobu. Nebylo to možné. Uháněla jsem na toaletu, kde mi začaly kontrakce. A bolestivé. Přišla PA a přemlouvala mě, že mě vyšetří, ať vyjdu ven z toalety. Nešlo to. Kontrakce a navíc stále ty účinky po klystýru. Nechala jsem se přemluvit a doplazila jsem se na postel, kde mne PA zkontrolovala.
Byl bledý.
A potom otevřel oči a otevřel ústa a nadýchl se a uviděl svou smrt,
smrt plnou světla a děsivých tváří.
Dal se do pláče.
Byl to jeho první pláč na tomto světě,
neboť předtím nikdy neplakal.
Křičel a naříkal.
Chtěl zpátky.
Chtěl se vrátit.
Chtěl nazpět za přesládlou vůní
(J. Orten, Tisíc nahých trápení)
Nic nedělejte, jenom prodýchávejte, jste otevřená, jdeme rodit a běžela pro doktorku. Postel se změnila na porodnické křeslo. Zatlačila jsem a znovu. V porodních cestách jsem cítila něco velkého a měla pocit, že mě to roztrhne. Slyšela jsem hlas PA, který mi říkal, že už vidí vlásky. Opět jsem zatlačila, chtěla jsem již cítit tu nádheru, kdy prochází tělíčko miminka ven, a potom tu osvobozující úlevu, která přichází bezprostředně po porodu.
Pláč… Pláč mojí, naší Evičky. Narodila se v 17:05 hodin, s váhou 2560 g a 49 cm. Šití jsem cítila jako tupé táhnutí a porod placenty jsem nevnímala. Samotný porod trval 10 minut. Následovaly dvě hodiny na porodním sále, kdy jsme byli spolu, Evička, manžel a já. Chtěla jsem vždy velkou rodinu. A mám ji. Syna a dceru a manžela. Tímto jim chci říci, jak moc je mám ráda.
maminka a manželka Eva
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1803
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1058
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1903
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 778
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 450
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21770
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2952
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....