Hon na boty
- Pro zábavu
- Jadala
- 18.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme pořizovali zimní výbavu.
Když zhruba před měsícem udeřil podzim poprvé, došlo mi, jako starostlivé matce, že nastal nejvyšší čas vyzkoušet našim klukům zimní botky. Jelikož jsme je kupovali téměř na konci sezóny, žila jsem v domnění, že nyní bude nezbytně nutné vybavit kozačkami jen a pouze nejmladší ratolest (něco, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat chůzí, začala totiž dcerka provozovat až na konci dubna a to už kozačky nepotřebovala).
Po vyjmutí z krabic jsem s radostí konstatovala, že boty září novotou a kluci v nich mají ještě spousty místa. Obuv putovala zpátky na své místo, neb vlády se znovu ujalo léto, a kdo by řešil zimní výbavu, když za okny je téměř třicet stupňů.
Po několika týdnech se však podzim ohlásil znovu, tentokrát s větší razancí, konstatovali jsme s manželem, že v říjnu je návrat léta více než nepravděpodobný a čas na nákup obuvi tak dozrál. V místě našeho bydliště se nachází nepočítaně obchodů s dětskou obuví. Když jsme kupovali první boty pro nejstaršího syna, bydleli jsme ale jinde, a tak jsme se naučili chodit do obchodu se skvělou obsluhou, ten je nám nyní vzdálen zhruba padesát kilometrů, přesto nakupujeme obuv pro děti jen a pouze tam.
Krátce před odjezdem do výše zmíněného obchodu mě napadlo zopakovat zkoušku obuvi již vyzkoušené. Ještěže tak! Během necelého měsíce klukům nohy tak vyrostly, že veškerá rezerva byla pryč. Sekat jim palce jako v pohádce O Popelce, to by mě ani ve snu nenapadlo, a tak nezbývalo nic jiného než se smířit s tím, že nás čeká nákup zimních bot na třetí.
Nasedli jsme do auta a za zvuku písní, pohádek a dohadů o tom, jaké boty si kdo vybere, jsme se zvolna sunuli k cíli. Těsně před cílovou rovinkou nejmladší ratolest usnula. Jindy by mi vadilo, že nemůžeme nalézt místo k zaparkování, ale v téhle situaci jsem za to byla ráda, jen ať se beruška prospí.
Po několikerém obkroužení všech možných i nemožných parkovacích míst začínal být manžel lehce nervózní. Vzápětí se na nás usmálo štěstí a uviděli jsme flíček k zaparkování. Automobil stojící vedle však bohužel zasahoval přes bílou čáru. Po vypnutí motoru se dcerka okamžitě probudila. Začali jsme se tedy soukat z auta ven, při nemožnosti otevřít dveře tak, jak bychom potřebovali, připomínal náš výstup spíše výlez z tanku než ladné opouštění osobního automobilu.
Konečně jsme se mohli vydat vstříc obchodu a, světe, div se, zel prázdnotou. Naše banda se nahrnula dovnitř. Hned u vchodu padly mé zraky na svítivě žluté polobotky. Když jsem je zaregistrovala já, nemohly samozřejmě uniknout ani pozornosti dětí. Obzvláště nejstarší syn z nich byl nadšený. Jala jsem se mu vysvětlovat, že sice plně chápu a sdílím jeho nadšení, ale my jsme přišli vybrat zimní boty a toto kritérium bohužel jeho objekt zájmu nesplňuje. Čekala jsem řev a vzteky se zmítající dítě, ale ono to nepřišlo, syn mi dal za pravdu a já se mohla v duchu radovat, že alespoň u nejstaršího je období prvního vzdoru snad definitivně za námi.
Na dotaz paní prodavačky: „Co si přejete?“ jsem jí sdělila náš úmysl vybavit všechny potomky zimní obuví. Paní prodavačka se zaradovala a s vidinou dobrého kšeftu, začala po změření nohou přinášet další a další krabice. Mladší potomci si zatím hráli s taťkou. Já se starším synem jsme začali vybírat. Po chvíli padla volba na šedomodré boty se sněhovou vločkou, spokojen se svým výběrem, vyměnil si starší syn místo s bráškou. Ten chtěl hned vidět, jaké že boty si jeho idol vybral, když jsem mu je ukázala, prohlásil, že chce úplně stejné.
Začala jsem vyzývat všechny pozitivní síly, aby na mě z jedné z té spousty krabic vykoukla ta prapodivná sněhová vločka. Tady by se to bez řevu zcela určitě neobešlo. Jak se zásoba neotevřených vík zmenšovala, syn byl více a více nervózní a já s ním. „Heuréka! chtělo se mi křičet, když se konečně kýžené boty objevily. Co na tom, že už v tu chvíli jsem v duchu viděla, jak si je drazí bratři budou plést a hádat se o ně.
Na řadu přišla dcerka, milovnice růžové barvy a blyštivých cingrlátek. Otevírala jsem krabici za krabicí, v jedné z nich byly uloženy naprosto nevýrazné boty, ozdob jen minimálně a barva něco mezi hnědou a fialovou. Holčička začala radostně pokřikovat: „Hovnojky, hovnojky, ty ci!“ Po chvíli mě napadlo, co tím chce básník asi říct.
V kočárku už ji to vůbec nebaví, a tak chodíme na procházky většinou pěšky. Trávníky u nás jsou bohužel plné psích výkalů a ta chuděra malá neustále slyší jen: „Pozor, hovínko!“
Boty jí zřejmě připomněly svou barvou tyto důvěrně známé hromádky. Od toho dne používá nové slůvko hovnojky = hovínko velmi často.
Boty se, až na tu divnou barvu, jevily po všech ostatních stránkách v pořádku, a tak jsme je zakoupili. Lehčí o pět tisíc, s pocitem neznalosti vkusu vlastní dcerky, ale s nadějí, že si můžeme na nějaký čas od nakupování obuvi odpočinout, jsme se vydali domů.
Přečtěte si také
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 8
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 77
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 108
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 109
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 164
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 150
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1168
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 990
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 426
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1481
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
příjemnou neděli 
Tedy ale jsou to palky co, to vychazi min.1500-1600 za jedny, krat tri, no potes koste - joo, ja vim proc radeji zustanu u dvou kusu 
hezký den 
hezký den
Od té doby si starší dává boty na schody, aby je měl hezky bokem a nikdo mu je nevzal… 
Přesně tohle očekávám i u nás, že se budou dohadovat, čí boty to jsou, rozdíl je u nás pouho pouhé jedno číslo. Naštěstí se ráno zatím chystáme všichni společně, tak mám šanci si to ohlídat. 
hezký den 
ale na botech nešetřím, i když už jsem kolikrát slyšela názor, že blbý pár bot může člověk koupit i od sebelepší značky, takže možná je to jen pro můj dobrý pocit a efekt žádný, kdo ví. Děkuji za reakci a přeji hezký večer. 
Jednu vyhodu to ma ta barva, to se musi vasi male nechat, ze je to prakticka zena - zrejme po mamince 
Taky uz jsme zacali chodit na kratsi venceni s psikem bez povozu, beru si teda nositko pro pripad nouze, ale vetsinou neni potreba a spis se v nem vzteka, kdyz uz pak musime domu a ne podvacaty okolo lavicky 
Uz jsem na ne taky slysela kritiku, do mesta to pry neni idealni, coz si taky teda myslim, a taky bych rekla, ze u drazsich bot typu Superfit, Primigi, Geox apod., dela dost velkou cast te silene ceny jen zvucna znacka, na kterou rodice slysi… 
Jelikož tím směrem, co jezdíme pro obuv, má manžel rodinu, spojíme nákup s návštěvou a zabijeme dvě mouchy jednou ranou. 
