Horšího chlapa sis přivést nemohla, řekla mi máma, když jsem brečela do telefonu

Ondřej byl vždycky tak trochu bohém. Všechno bylo podle něj na pohodu. „To se nějak vyřeší,“ odpovídal na každý problém, který se objevil. A většinou to dopadlo tak, že jsem to vyřešila já nebo někdo jiný.

Jenže postupem času se mu ta jeho lhostejnost začala vracet. Vyhodili ho z práce a místo toho, aby to řešil, začal pít. A to tak, že opravdu hodně. Když už jsem ho chtěla vyhodit, zjistila jsem, že čekám dítě. Po třech letech neúspěchu. Jenže místo radosti jsem zoufalá. Je mi totiž jasné, že tenhle chlap mi nikdy nebude oporou. A kdo nás bude živit?

Když jsem to volala mamce, tak trochu jsem doufala, že mi nabídne pomoc. Ano, čekala jsem, že bude na Ondřeje plivat jed. „Víme, jaký je to nemakačenko a flákač od začátku, Johanko, že?“ začala máma z ostra. Informaci, že bude babička, tak nějak přešla a spustila, že jsem hloupá holka, která si přitáhla totálního idiota a ještě se nechala zbouchnout.

To bolelo opravdu hodně. Myslela jsem si, že mě máma má ráda. Teď mi ale přijde ještě horší než Ondřej. Takže s ní nemluvím. S Ondrou jsem zůstala, slíbil, že si najde práci a postará se o nás. A mně nezbývá nic jiného než v to doufat.