Hrozná nemoc
- Porod
- smittenka
- 26.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moc jsme se na miminko těšili, ale pak přišel šok. Měla jsem krásné těhotenství. I když přítel byl věčně v práci a nemohl si bříška užívat, já jsem byla šťastná a těhotenství jsem si užívala. Nikdy jsem neměla žádné bolesti, brouček byl v bříšku neuvěřitelně klidný, dal o sobě vědět jen občas. Spalo se mi skvěle, větší bříško vůbec nepřekáželo. Až přišla ta noc…
Bylo kolem 2. hodiny ranní, vzbudily mě pichlavé bolesti v hrudníku, pak postupovaly do zad a takhle stále dokola. Brouček byl v klidu a vůbec se nehýbal. Prosila jsem ho, aby mi dal alespoň vědět, že je v pořádku. Následovala dlouhá sprcha, cvičení na míči, ale bolesti stále neustupovaly. Jelikož byl přítel pracovně pryč a já jsem měla doma ještě jeho dvě děti, zavolala jsem po dvou hodinách v bolestech tátovi, ať mě odveze na pohotovost.
Během chvíle byl u mě, sestra mi změřila tlak, měla jsem ho příliš vysoký. Na UTZ se brouček už hýbal, ale protékalo mu málo krve pupečníkem. Hrudník stále bolel a ani moc si nevybavuji, co mi doktor říkal, ale končilo to, že mě hospitalizuje. To jsem odmítala, kdo by se postaral o děti, které jsem měla doma. Upozornil mě jen, že se to nevyvíjí dobře a mohlo by to mít velké následky pro mě i našeho broučka a ať tam radši zůstanu. Odešla jsem za tátou do čekárny a rozbrečela se. Vždyť jsem vše krásně zvládala. Užívala jsem si krásných 33 týdnů, tak proč najednou tohle a kdo se mi postará o děti? Jak jim bude, až ráno se vzbudí a já tam nebudu? Táta mě přemluvil, ať tam zůstanu a že se o děti postará, ať se nebojím.
Přišla jsem na pokoj, byla tam jedna starší a jedna mladá paní. Ta mladá už odcházela a ta starší tam byla na udržování. Než přišla sestra, nemohla jsem přestat plakat, vůbec nevím, co se to dělo. Pak jsem šla na cévkování. Na pokoj se mnou šla sestra a rovnou mi napíchla kapačku.
Později přišly výsledky. Nějaký doktor (už si ani nevzpomínám na jméno), mi přišel oznámit, že mám asi preeklampsii. Nevěděla jsem co to je a nikdy o tom neslyšela, tak jsem si tím nedělala těžkou hlavu. Dostala jsem džbán a 24 hodin jsem sbírala moč, kvůli bílkovině. Celý den mi měřili tlak a píchali do mě injekce, nepamatuji si název látky, ale vím, že to sloužilo k tomu, aby pro miminko nebyl takový šok příchod na svět. Stále jsem nechápala, proč mluví o tom, že bych měla rodit.
Druhý den ráno mě vzal doktor na UTZ a jediné, co mi řekl, bylo, že broučkovi pupečníkem teče málo krve. Pak následovaly pásy, a to už doktor volal do Ústí, co se mnou dělat. Pak další UTZ. Kolem 12. hodiny přišel doktor, že si mám sbalit věci a budou mě převážet do Ústí. Tam jsem dorazila okolo 13. hodiny a hned mě dali na pásy, brali mi krev a zpovídali mě. Neměla jsme na ně vůbec náladu a pořád mi nebylo moc jasné, proč se ptají na porodopis, jméno dítěte atd. Konečně jsem viděla i doktora. Sedl si ke mně a spustil. Prý jsem tam za pět minut dvanáct. Nevyvíjí se to pro nás pro oba vůbec dobře a musím ihned na císařský řez. Vše jsem jen odkývala, dr. se zvedl a odešel. Byla jsem hrozně unavená a jen slyšela, jak sestra volá, ať mi připraví sál.
Dostala jsem cévku, oholili mi břicho a už jsem si to mazala na sál. Chtěla jsem to zaspat, takže jsem dostala injekci, masku a už jsem spala. Brouček se nám narodil v 15:14 s porodní váhou 1420 g a 43 cm. Byl pátek a přítel se synem měli akorát svátek. Probudila jsem se na JIPce a byla jak po ráně kladivem. Pamatuji si z toho, jen že mi přítel přinesl dárek za mimíska a sestra v noci přišla říci, že přestávám dýchat.
Druhý den jsem už musela na pokoj, byla jsem tam sama. Jiná maminka, která byla bez miminka, tam nebyla. Na broučka jsem se mohla jít podívat až po dvou dnech, ležel na JIPce, vypadal tak maličký a měl kapačku, pomáhali mu dýchat. Tam jsem se dozvěděla, že mi ho i na sále museli rozdýchávat. Po 5 dnech jsem šla domů. Přítel musel chodit do práce a já jsem se musela starat o děti. Nebyl moc čas na smutnění, ale po nocích jsem plakala, že jsem ho tam nechala samotného.
Tři dlouhé týdny cestoval z JIPky na Íčko v inkubátoru, pak na káru a pak nakonec do postýlky. Prý musí mít 2 kg a sám jíst, aby mi ho pustili domů. Najednou mi volali z nemocnice, bála jsem se vzít to, ale sestra mi nabídla, ať si tam jdu znovu lehnout, že mi dají drobečka na pokoj. Byla jsem neuvěřitelně šťastná a vůbec neváhala. Brouček měl 1740 g, ale jedl z flašky sám a já jsem byla šťastná. Pustili nás po týdnu, když měl 2050 g.
Ačkoliv mám teď vedle sebe 5měsíční miminko, stále mě to žere. Proč my? Stačil den navíc a už jsme tam mohli oba zůstat. Miluji děti, ale už žádné nechci, protože si nepřeji, aby další miminko muselo zažít něco podobného.
Přečtěte si také
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 2742
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 575
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 858
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 349
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 447
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 1124
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1336
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 850
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 705
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 2179
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Teď už to bude všechno jen super 
Domů jsem šla s antibiotiky, léky na srdce a na tlak mám ještě ted… Tak hlavně že jste to zvládli a jste oba v pořádku jako my 
