Nejsem přece žádné bebíčko
- Porod
- Hori
- 14.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to už přes osm měsíců od porodu a já se konečně dokopala sepsat moje pocity z tohoto ojedinělého zážitku. Je to zvláštní, ale skoro všechno dopadlo tak, jak jsem si naplánovala, až tedy do porodu.
V květnu 2010 jsme se došli k rozhodnutí, že už budem „zkoušet“ pracovat na miminku a ejhle, povedlo se hned na první pokus, to nás trochu zaskočilo, ale po překonání šoku jsme se začali moc těšit. Moje těhotenství bylo kromě toho, že jsem na začátku chtěla spát celé dny, pohodové. Měla jsem krásné vlasy, moc jsem nepřibrala a byla jsem celkově šťastná. Byla bych těhotná klidně i déle 
) Když se začal blížit termín, sbalila jsem si tašku a naplánovala, že to bude rychlé, jak přijedu do porodky a do hodiny „vyprdnu“ dítě a bude to ) To jsem byla hodně vedle.
Všechny maminy čekatelky kolem mě pořád mluvily o poslíčkách a já nevěděla, co to je, až do noci týden před termínem. Začaly kontrakce, ale po změření byly nepravidelné, takže jsem takto prohekala celou noc, ráno se mi ulevilo, ale odpoledne jsem začala být nesvá, že se malá nějak málo hýbe. Zavolala jsem tedy sousedce (porodní asistence) a ta mi poradila, ať jedu do porodky. Tam si mě paní doktorka nechala, měla jsem málo plodové vody a malá byla hodně natlačená dole. Nejednou jsem byla sama zavřená v nemocnici, což mě teda nějak sebralo a obrečela jsem to, bylo šest hodin.
V dest hodin večer to začalo, neuvěřitelná křížová bolest, která ale nepřicházela a neodcházela, prostě pořád byla, nešlo ležet, sedět, musela jsem chodit, abych to rozchodila na nějakou únosnou míru, ani na chvíli se mi neulevilo, jen ve sprše to bylo krapet lepší. Teď, když na tím přemýšlím, tak jsem neměla v hlavě nic jiného než tu bolest, lezla jsem po stěně, po židlích po zemi, chtělo se mi zvracet a omdlít, až mi setřička přinesla nějaký prášek, který mi pomohl snad na půl hodiny. Průběžně mě přišli natočit, aby zjistili, že se ještě nic nechystá. To půlhodinové ležení bylo snad nejhorší, kdy jsem se bolestí až klepala jako při epilepsii.
Takhle jsem to tedy odchodila až do rána, kdy mi konečně po natočení a vyšetření řekli, že už se to blíží. Dostala jsem klystýr, doktorka mi praskla vodu a šlo se na sál. Byla jsem šťastná, že mám u sebe přítele, s kterým si můžu povídat, moc to pro mě znamenalo. Tam jsem odchodila asi hodinu, kdy mě průběžně natáčeli a přítel za mnou utíral plodovku. Kontrakce se stupňovaly a mě začalo být zase špatně, dostala jsem kapačku, při níž jsem radši stála, ale přišel čas ulehnutí a tlačení.
Začali mi vysvětlovat, jak a kdy mám tlačit a já začala tlačit blbě nahoru, až jsem z toho byla celá kropenatá, pořád jsem říkala, jak to bolí a že se to nedá vydržet a neměla pořádně sílu na další tlačení. Kontrakce byly pomalejší, branka nechtěla povolit, já tlačila a nic. Začala jsem přemýšlet, že hodím nohy dolu a normálně jim uteču a necháme to na jindy ) Pořád mě povzbuzovali k tlačení a pan doktor mi pomáhal, v jednu chvíli jsem přestala vidět a slyšela jsem je z dálky, ale oslovení doktora, jestli je vnímám, mě dostalo zpět.
Pořád jsem tlačila málo, neměla jsem žádnou sílu, myslela jsem, že tam fakt musím umřít, tak jsem jim řekla: „tak mě prosím vás třeba rozřízněte, ať to už mám za sebou“, naštěstí neposlechli ) A domluvili mi, že už to teď musím dotáhnout, že už kouká hlavička. Přítel mě, a zároveň sebe, průbežně otíral plenou. Sebrala jsem poslední síly a zatlačila třikrát za sebou a slyšela jsem: „hlavička je venku a ještě ramínka“, a najednou to přišlo, ÚLEVA, neuvěřitelná úleva!
Koukla jsem po malé, chudák měla hlavičku jak lebkounek, jak byla dlouho dole, a hlavou mi prolétlo, že nebrečí, ale za chvilku se rozeřvala, tak jsem se uklidnila. Nemohla jsem se ani nadzvednout, tak jsem pověřila tatínka, ať jí pěkně zkontroluje a hladí ji a oznámila jsem mu, že malá bude jedináček. Mě pak zašívali, ale to mi bylo jedno, když jsem přežila tohle, už mě nic nemohlo rozházet.
Celému personálu jsem se omluvila a poděkovala, že jsem byla asi nejhorší rodička na světě, ale bylo mi řečeno, že některé maminky i škrábou a koušou, tak že prý dobré ) Trošku jsem si vyčítala, že mě po porodu nezaplavila hned láska, jak jsem slýchávala od jiných maminek, ale spíš úleva, že už to mám za sebou, ale láska se dostavovala postupně, každý den, když jsem si ten náš zázrak prohlížela a miluju ji pořád víc a víc. Vytrpěla bych pro to naše zlato cokoliv!
A světe div se, já se snad těším na další porod, vím, do čeho jdu a vím taky, že se to dá přežít )
P.S: Pro všechny prvorodičky - ano může to bolet, ale dá se to zvládnout a ten zázrak, co vás čeká, je krása! Neměnila bych!
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 680
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 743
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 483
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 406
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1526
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8997
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1615
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 803
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3242
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1398
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
a soucitim…at se vam dari
a přeju samo nápodobně 
. Ale tobě přeju, ať je ten příští porod takovej, jakej si ho přeješ 