Jak bylo času dost

Hned po porodu první dcerky jsme věděli, že chceme minimálně ještě jedno dítě. Plán byl jasný, naplánovala jsem si nejkratší variantu rodičovského příspěvku a do té doby znova otěhotním. Jenže první dcerka byla závislák na prsu a já jsem první menstruaci dostala až 8. měsíc po porodu. Dvě čárky na mě vykoukly, až když starší dcerka měla 1,5 roku a já byla předběžně domluvená v práci, že brzy nastoupím zpět.

*

Těhotenství bylo náročnější než první, přece jenom jsem neměla tolik času se opečovávat. A taky se nekonečně vleklo. Hlavním problémem byla poloha miminka. Kolem 36.tt bylo sice správně hlavičkou dolů, ale týden na to zase leželo příčně. Kvůli nestandardní poloze se špatně natáčely ozvy a doktorka mě v 37.tt poprvé poslala na kontrolu do nemocnice.

Asistentka vypatlala asi polovinu tuby gelu a jezdila zoufale sondou po celém břiše, než se jí podařilo najít srdíčko. Dokonce se už opatrně ptala, jestli cítím pohyby. Týden na to (38.tt) to se mnou moje gynekoložka vzdala a odeslala mě do poradny v nemocnici s tím, ať si to rozhodnou sami (rozuměj: kdy mě kuchnou).

Druhý den jsem se strachem čekala na ambulanci. Nebudu lhát, císaře jsem se bála jako čert kříže. Moje jediná hospitalizace byl předchozí porod a moc jsem nevěděla, jak zvládnout po operaci akční batole. Naštěstí mě lékařka v porodnici jen poinformovala, že aktuální poloha plodu je sice přirozeně neporoditelná, ale že se nic neděje a že počkáme. Další týden to samé, ode dveří jsem hlásila, že mám to zlobivé mimčo, a PA už si mě pamatovala a ozvy jsme natočily rychle (sonda na úrovni žaludku). Žádná aktivita dělohy, žádné bolesti, tak čekáme dál.

Jedinou výhodou příčné polohy plodu bylo, že mi netlačila hlavička na pánev a mohla jsem si s dcerkou užívat krásný podzim, včetně pouštění draků.

Blížila se další kontrola (39+2). Zase jsem doma všechno rychle douklízela a chystala, co kdyby si mě tam rovnou chtěli nechat. PA ráno ze zvyku plácla sondu na spodek břicha a, světe div, ozvalo se srdíčko. Změnu polohy potvrdila následně i doktorka. Naše slečna se umoudřila o stočila se hlavičkou dolů. Takže hurá domů a čekat. Jen při příjmu k porodu máme informovat PA, ať zkontroluje polohu plodu.

Večer před termínem jsem začala špinit. Houkla jsem na manžela, ať si laskavě dobalí do kabely papuče, co se už dva týdny povalovaly všude po bytě, a šla si lehnout. Nad ránem mě vzbudily bolesti, celkem časté, ale když jsem chystala snídani, daly se ignorovat. Takže klasika: nachystat snídani, vypravit dcerku do školky a ohřála jsem si termofor. V posteli se bolesti skoro ztratily a než se vrátil manžel ze školky (od termínu měl pracovat z domu), jsem už byla odhodlaná něco dělat.

Žehlení jsem zvládla bez větších problému, silnější bolest jsem prohoupala a říkala si, že to ještě nic není. Následně rychle nachystat oběd, vyzvednout dcerku v poledne a přepadla mě šílená chuť na gyros (cestou míjíme hladové okno). Cpala jsem se gyrosem, dcerku jsem nesla na ramenou a jen občas jsem vnímala bolest. Doma jsme si obě zalezly do postele, ale já už jsem kvůli bolestem nemohla usnout. Pořád jsem si ale říkala, že to nic není. Přesto jsme se s manželem dohodli, že zavoláme kamarádům, co nám měli dcerku hlídat, že teda, jak se vzbudí, tak ji jim manžel dovede. Malá byla nadšená, že bude spát se svým kamarádem, a jelikož bylo hezky, vyrazili ještě ven.

Bylo kolem 16. Já jsem zase dostala hlad, tak jsem si nachystala jídlo a sedla k televizi. Manžel byl zpátky před 17. a v momentě, kdy se vrátil se ozvala první opravdu silná kontrakce. Ještě s úsměvem říkám manželovi, co to donesl, že měl raději zůstat venku. Kontrakce přicházely už pravidelněji a já jsem na rozdíl od prvního porodu nemohla zůstat v klidu. Každá kontrakce mě zvedla z postele, prodýchávala jsem je opřená o nachystanou postýlku. Manžel chtěl hned vyrazit do porodnice, já jsem odmítala vyrazit před 18., to se mění směny. Pořád jsem měla pocit, že kontrakce u minulého porodu byly silnější, a tvrdila jsem, že mě asi picne, jestli dorazím k porodu dřív než u prvního.

Za 10 min 18 h. jsme se teda rozhodli, že jedeme. V té době už kontrakce šly asi co 3 minuty, někdy častěji (až posléze jsem zjistila, že u vícerodičky je vhodné vyrazit při kontrakcích co 7 min). Na porodní sály jsme zvonili něco po 18., s PA jsem žertovala, že jedeme asi k porodu. S manželem se ještě stihli pohádat, jestli mě vyšetří samoutnou nebo ne. To už šly kontrakce jedna za druhou a PA naštěstí situaci rychle vyhodnotila a místo dohadování mi pomohla se převléknout. Lékařka, co mě přišla vyšetřit, jenom něco šeptla PA a obě hned vyrazily. První, co mě napadlo bylo, že mimčo je špatně otočené. Stihla jsem jen houknou na PA, co se děje, a ta že je hotovo a rodíme.

S manželem jsme na sebe nevěřícně koukli. Lékařka mi praskla vodu a další kontrakce mě zvedla do dřepu. Hned kolem mě všichni stáli a drželi mě. Obzvlášť, když kontrakce povolila a já jsem se postavila. Nebyla jsem schopná ležet. Nastoupila další kontrakce a PA mě povzbuzovala, že musím zpátky do dřepu. Hlavou mi vířilo milion myšlenek a nakonec odhodlání. Ani jsem nemusela tlačit. Když jsem šla do dřepu, dcera vyklouzla sama.

Měla asi třikrát pupečník kolem krku, což mě vyděsilo, ale PA ho jenom odmotala a dcerku na mě položila. Byla úplně v pořádku a já jsem se konečně uvolnila a v klidu si lehla. Manžel stříhal pupečník. Bylo 18:30. Já už jsem se mazlila s dcerkou, když asistentka teprve připravovala potřebné dokumenty včetně souhlasu s porodem (všechno podepíšu, hlavně mi ji necpěte zpátky :-D). Kolem 19. nám psali kamarádi, jak to s námi vypadá, jestli jsme už vyrazili. Suverénně jsme napsali, že máme hotovo. Teď už to byla legrace, ale představa, že rodím doma (toho bordelu) nebo někde na parkovišti, mě ještě pár dnů děsila.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4629
20.4.19 07:23

Tedaaa, to bylo normálně napínavý čtení, měla jsem chuť přeskakovat věty, abych se dozvěděla konec… :mrgreen:. Gratuluji k velmi zdařilému porodu, tohle je asi porod snů pro úplně všechny nastávající matky. Moc hezké :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
391
20.4.19 07:59

@Tiffany1 Úplně všechny ne :-D můj vysněný porod byl císařem a tak se i zadarilo.

Parádní deníček, rychlý a pohodový porod. To se stane málo které :) ať jste všichni v pořádku :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4629
20.4.19 08:32

@Leo44 Aaaa, pardon, nechtěla jsem mluvit za všechny matky, jen to na mě tak pozitivně dychlo, že jsem si říkala, jak skvělé musí být přijít do porodnice a zjistit, že je vše hotovo :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.19 11:18

Páni, moc gratuluji :-) Jste s dcerkou moc šikovné. Na konci jsem si říkala: GOOD JOB! :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1476
20.4.19 13:22

Tak to je opravdu porod snů. :lol: :palec: U prvního jsem čekala od večera celou noc až do následujícího poledne a pak jsme vyjeli, porodnici máme hodinu cesty..a po příjezdu stejně ještě dalších 15 hodin, než se prcek narodil. :roll: :lol: U druhého už se asi budu bát čekat dýl. :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
391
20.4.19 16:43

@Tiffany1 to jsem si říkala taky :-D že paní to měla parádní, ale.co jsem slyšela tak u vicerodicek je to častý

  • Nahlásit
  • Zmínit
1379
20.4.19 22:29

Gratuluji k rychlému a bezproblémovému porodu! :palec:

má zkušenost je: 1. porod císařem kvůli pozici koncem pánevním, 2. porod začal kontrakcemi, do porodnice jsem jela, když byly asi po 5 minutách, a když už se to na sále po dvou hodinách zrychlovalo a bylo to tak bolestivé, že jsem to nedokázala vydržet a řekla si o epidurál, šlo se tlačit. Holčička venku asi na 5 zatlačení, placenta ihned vzápětí. Takže taky rychlé, relativně bezbolestné, s minimem porodních zranění. 3. porod začal odtokem vody, dítko se narodilo cca 2,5 hodiny na to, jen bolesti tentokrát byly naprosto šílené a to, co jsem u druhého dítěte dávala naprosto v pohodě, už jsem v porodnici prořvala bolestí. Prý to tak u vícerodiček bývá, že rychlý průběh je vykoupen vyššími bolestmi. S ohledem na to, že jsem pak už jen tlačila a řvala, se i divím, že se to obešlo bez jakéhokoli nástřihu či zranění. A jak říkala PA, výhoda je, že na rozdíl od takové ledvinové koliky, tady má člověk na konci to miminko jako odměnu :).

Přeji všem, co jsou těhotné, aby měly pohodový porod, co do rychlosti a snesitelnosti bolestí, bez komplikací a následků pro ně i pro miminko. A přede všemi, které měly porod dlouhý a ne takhle „pohodový“, s pokorou smekám a chovám k nim veliký obdiv. Představa, že bych to, co jsem prožívala teď do třetice, měla třeba 24 hodin, je pro mne naprosto děsivá.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12162
21.4.19 10:19

Gratuluji k miminku :kytka:
Určitě bych taky chtěla mít takhle rychle hotovo, ale celou dobu jsem si říkala, jestli to není zbytečný hazard a trnula jsem, že deníček skončí špatně. :nevim:

Ono přidušené dítě nechceme žádná. U tebe je fajn, že to dobře dopadlo. Ale znám lidi, u kterých to tak nebylo. :?

  • Nahlásit
  • Zmínit
30
22.4.19 11:14

Super! Gratuluji. Co se týče přidušeného miminka, tak my měli pupečník 2× kolem krku, jednou kolem ramínek, a vytáhli ho akutním CS za pět minut dvanáct. Pak proběhla pětiminutová resuscitace.. a já strachy zkolabovala taky. :disappointed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
30.4.19 21:53

Holky, vy mě děsíte. :think: Když si pročítám komentáře, tak si zas a znova uvědomuji, jaké jsme měli štěstí :kytka:.

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele