Jak Deny přišel na svět
- Porod
- Senayle
- 19.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jako těhu jsem tu moc ráda pročítala deníčky o porodu a psychicky se tak připravovala na to, co mě čeká. Rozhodla jsem se tedy, že i já přispěji zrnkem do mlýna. :)
K mému velkému překvapení se mi povedlo otěhotnět hned na poprvé a vše se zdálo být perfektní. Netrápily mě žádné nevolnosti a cítila jsem se skvěle, až na ten šílený a ustavičný hlad, který jsem v prvním trimestru měla. Vyjedla bych i celou restauraci a ještě bych si chtěla přidat. 
Asi ve 25. tt mi začalo tvrdnout břicho, tak jsem raději šla na kontrolu dříve, než jsem měla původně domluveno. Doktorka mě hned poslala do nemocnice, že mi ustupuje čípek a mám 28 mm. V nemocnici mi předepsali magnézko 4× denně po dvou tabletkách, přísný klidový režim na lůžku a jednou týdně navštěvovat rizikovou poradnu. Jelikož magnézko hned nezabralo a čípek mi zase ustoupil na 22 mm, dostala jsem ještě tabletky na zavádění.
Pak už to bylo v pohodě. Malý měl ale hlavičku hodně dole a tím, jak mi tlačil na hrdlo, jsem musela stále jezdit na kontroly, kdyby se mi čípek zase začal zkracovat.
Tak to bylo do 36.tt, kdy jsem konečně magnézko vysadila a okamžitě jsem se otevřela na 2 cm a CS8. Doktorka mi řekla, ať už mám kufr připravený u dveří, že to může přijít každým dnem i hodinou. Manžela tato informace vylekala daleko více než mě. Ptal se, jestli má vůbec cenu jezdit domů. Pacholek, už mě tam chtěl rovnou ubytovat.
Byla jsem ráda, že mě domů nakonec odvezl, protože dny ubíhaly a porod nikde. Už se blížil můj termín 24.12.2013 a já se jen modlila, aby se prďolka nerozhodl na Štědrý den vykouknout na svět. Bylo by mi ho pak hrozně líto, kdyby měl slavit narozeniny a Vánoce v jeden den. Tři dny po termínu jsem šla na kontrolu do poradny a doktorka mi sdělila, že už nemám žádný čípek, jsem otevřená na 3 cm, CS9 a hlavička se tam hodně tlačí a už to není těhotenský, ale porodnický nález. Doporučila mi tedy příjem a prasknutí vody, souhlasila jsem. Bála jsem se, aby malý nebyl obřík.
Na příjmu se ale k prasknutí vody moc neměli a nechali mě tam přes noc na pozorování, kdyby se dostavily kontrakce. Ty se ale nedostavily, stejně jako jsem celé těhu neměla ani poslíčky. Doktor mě chtěl další den propustit a že mě týden klidně můžou nechat přenášet. To se mi ale nechtělo, takže po tom, co mě prohlédl a já už byla otevřená na 4 cm, mi vyhověl, že mi prasknou vodu a poslal mě na sál.
V 17:00 tam za mnou přišla hrozně milá PA, natočila mi monitor a dala klystýr. Manžel, když viděl ten sáček s vodou, tak vykulil oči a prý: „To všechno do ní chcete napumpovat?!“ Mi tedy moc na odvaze nepřidal. Klystýru jsem se docela bála, ale bylo to úplně v pohodě. PA mě pobavila, když mi řekla, abych to v sobě zkusila zadržet 15-20 minut. HA HA. Byla jsem ráda za 5 minut a už jsem běžela.
V 18:00 přišla doktorka a píchla mi vodu. Když jsem viděla tu jehlu s háčkem, tak jsem znejistila. Říkala jsem si „Holka, neudělala jsi náhodou blbost?“ Ale propíchnutí vaku jsem vůbec necítila, jen jak mi pak vytékala plodová voda. Když doktorka odcházela, ještě jsem se jí zeptala, kdy by mi ty kontrakce měly tak začít. Dozvěděla jsem se, že u každého je to jiné a může to být buďto hned, za hodinu nebo klidně až zítra. Jen to ale dořekla a zavřela dveře, dostala jsem kontrakce, rovnou po 3-4 minutách a dost rychle se stupňovaly.
Po sedmé hodině jsem už měla kontrakce po jedné až dvou minutách a dávalo mi dost zabrat je prodýchávat. PA jsem poprosila, jestli by mě prohlédla. Ta mi řekla, že prvorodičky se obvykle otevírají 1 cm za hodinu a že mě prohlédne až v osm. To už jsem ale měla i dost silný tlak na konečník, bylo hrozné netlačit. Pomáhala mi jen sprcha, takže jsem v ní byla pořád. Už jsem myslela, že se tam zcvrknu, jak jsem tam byla dlouho.
Když přišla kontrakce, tak už jsem místo té bolesti spíše cítila ten velký tlak, ale nebylo to zase tak hrozné, jak jsem čekala. Dalo se to vydržet a žádné drámo to nebylo, ale při představě 1 cm za hodinu když mám kontrakce po 1 minutě se mi protáčely panenky.
Každopádně ve 20:00 přišla PA a jak slíbila, tak mě zkontrolovala. Usmála se na mě a řekla, že jsem šikovná a už jsem otevřená na 9 cm. V tu chvíli mi vytekly slzičky. Nevím, jestli tím, jak jsem se na malého těšila, nebo tím, že to brzy skončí. To jsem se ale spletla…
Ještě jsme museli dorotovat hlavičku, takže jsem se musela přetočit na levý bok. A pak už jsem pomalu mohla začít tlačit. Ale najednou mi kontrakce začaly ustupovat a já je měla jen po 4-5 minutách, tak mi PA píchla oxytocin. Tlačila jsem a tlačila, ale stále nic. Na porodním sále hrálo rádio Fajn a zrovna písnička Roar od Katy Perry. A já, abych se uvolnila, jsem si jí začala mezi kontrakcemi broukat. Manžel byl z toho v šoku, že si u porodu zpívám. Do teď mi to předhazuje, že porod nemůže být nic tak dramatického, jak my z toho děláme, když jsem si u toho zpívala.
To už jsem ale tlačila hodinu a hlavička pořád ne a ne vylézt ven. Pak přišel doktor, kterému jsem z lehátka vyčerpaná zamávala a pozdravila. Ten se na mě usmál a že mám u něj plus, že většina rodiček jeho přítomnost ani nepostřehne. No alespoň něco… a tlačilo se dál. Manžel mi hodně pomáhal při tlačení, podpíral mi záda a já najednou začala dostávat jednu křeč za druhou do lýtek a všichni kolem mě běhali a natahovali mi nohy - PA, doktor i manžel. Já vždy jen zakřičela: „Noha, noha, noha…!“ a ukázala, která to zrovna byla a už běželi.
Ve 21:28 se konečně po nástřihu, který jsem vůbec necítila, narodil Deniz. Takže mi trvalo skoro hodinu a půl, než jsem vytlačila hlavičku. Po porodu doktor nabídl manželovi, jestli nechce přestřihnout pupeční šňůru, do čehož jsem se vložila a zaječela, že ne! Vím, co od manžela můžu čekat… Když konečně přepižlat tu šňůru, se kterou tam dost zápasil, najednou slyším sestřičky: „Tatínku, halooo, tatínku, co je vám?!“ A šup ho, manžel ležel na zemi. Ano, milé dámy, nestává se to jen v amerických filmech. Manžel mi tam krásně omdlel.
Mně Deny najednou přistál na břiše a tři sestřičky kolem manžela, který se tam válel po zemi. Když malého otřeli, zvážili a změřili, dali ho vedle mě do malé plastové postýlky. Doktorovi přišlo hrozně komické, jak tam celá ta naše rodinka leží, takže nám vzal foťák a všechny nás vyfotil. Pak jsem si vyžádala vidět placentu a šlo se na šití… To už byl manžel dávno při vědomí, ale pro jistotu stále zůstával ležet na zemi.
Po porodu jsem se začala vyčerpáním celá hrozně třást, tak jsem se ptala doktora, jestli se mu mě nebude špatně šít, když se tak klepu. Prý je zvyklý, mi s úsměvem odpověděla PA. Při šití se doktor začal vybavovat s manželem a já si tam najednou připadala jaksi navíc. Pak jsme na sále zůstali ještě dvě hodiny a nemohli se na malého vynadívat. Byl nádherný, takový malý uzlíček…
Doteď na porod ráda vzpomínám. Od prasknutí vody za 3 a půl hodiny bylo po všem, bolesti se daly vydržet. Hlavní je nepodávat se strachu a bolesti a nebrat to jako katastrofu, ale těšit se na to, že na konci vás čeká ta největší odměna ze všech. Byl to pro mě krásný a nejsilnější zážitek v životě.
Všem děkuji, kdo měli tu trpělivost a odhodlání a dočetli můj deníček až do konce. Vím, byl to román. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
moc hezké 
gratuluju k prckovi
Ale už nám od té doby vytáhl více jak o 5 cm… Tak hrozně to letí. 
