Jak dlouho trvá první porod?
- Porod
- jetam11
- 15.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Čím více se blíží termín porodu, tím častěji asi každé budoucí rodičce (zvláště když jde o prvorodičku) přijde na mysl otázka, jak dlouho to vlastně bude trvat?!
Všechny víme, že každý porod je individuální a že se nikdy předem nedá předpovědět, jak to vlastně bude probíhat, ale stejně toužíme slyšet aspoň nějaká čísla, kterých bychom se mohly chytit. Stejně jsem na tom byla i já. Jako zodpovědná budoucí matka (která ví o tom, co jí při porodu a nedej bože po něm vlastně čeká pěkný… kulový), chodila jsem pěkně s přítelem na předporodní kurzy. Když nadešla lekce o porodu a milá porodní asistentka nám sdělila, že průměrně druhá doba porodní trvá 8-11 hodin (ale nejsou výjimkou ani porody dvakrát tak dlouhé), tak každému dojde, že po přičtení všech ostatních dob porodních je to sakra dlouho. Nejvíc mě pobavili přítomní pánové, kteří se chystali porodu také zúčastnit, když se se zděšením ptali - „co tam jako tak dlouho budeme proboha dělat?“ 
Ale my u toho milé dámy být jaksi musíme, ať to trvá sebedéle, že 
Taky jsme byli poučeni, že nemá cenu jezdit do porodnice dříve, než když konrakce trvají alespoň dvě hodiny v intervalech pěti nebo deseti minut. No jasně že nechci strávit na hekárně ani o vteřinu déle, no tak to zkusím vydržet. Další nemilou zprávou bylo, že prvorodičky prý často přenáší. No on ten poslední měsíc není žádný med, tak proč si ho ještě o pár dnů (týdnů) neprodloužit. Dosud teorie, a teď praxe.
Byla jsem akorát 39+2, bylo přesně poledne a já si dala sprchu a dojedla oběd, když mě poprvé zabolelo břicho a musela jsem na záchod. No jo asi mi to jídlo nesedlo. Ale za 20 minut to tu bylo zas a za dalších znova. Že by přeci jen? No to můžou být jen poslíčci. Další hodinu už mě břicho pobolívalo co 15 minut, to už jsem pojala podezření. Kolem druhé přijel domů přítel, chvíli jsme klábosili a pak mu říkám, že nechci panikařit, ale že asi budu rodit. To už jsem sledovala hodiny jako ostříž. Vzpomněla jsem si, že nám radili jít do sprchy, to se pozná jestli je to planý poplach nebo ne. Navíc už to docela bolelo, nevěděla jsem jestli mám sedět, ležet, stát, hopsat na míči, všechno bylo asi tak stejně (ne)příjemný. Jo sprcha byla fajn, ale když jsem z ní vylezla, kontrakce byly už po 10 minutách. Snažila jsem se ještě koukat na telku, ale už to moc nešlo. Zdálo se mi, že to jde nějak rychle - jak mám vydržet až budou kontrakce dvě hodiny po stejných intervalech, když se to každou hodinu zkarcuje?! Navíc to máme do porodnice aspoň půl hodiny, tak jsem říkala, že si jdu sbalit věci a pomalu vyrazíme. To už to fakt docela bolelo, navíc interval se pořád zkracoval.
Musela jsem vždycky počkat mezi kontrakcemi, abych mohla něco dělat. Přítel se mi snažil pomáhat, ale chtěla jsem si sama zkontrolovat že mám všechno. Vyrazili jsem asi v půl čtvrtý, to už jsem se v autě pěkně kroutila, přítel se mě snažil hladit a utěšovat, vím jen že jsem mu řekla, ať na mě nesahá - pane bože ať už jsme tam! Koukám na hodinky a interval je už co 3 minuty! No to snad není možné, říkám si. Ty dlažební kostky mi byl čert dlužnej. Dorazili jsme ve čtyři, zvonila jsem na porodní sál hned dvakrát, protože se mi zdálo, že děsně dlouho nikdo nejde. Sestřička vykoukla se slovy: „no jo, my slyšíme“ a já si pomyslela „tak proč se podle toho nechováte“. Řekla jsem jí, že budu asi rodit a ona na mě úplně v klidu kouká a ptá se, „a co vám je?“ To zas koukám já - jak to jako myslí?! Viděla, že se nechytám, tak to upřesnila: „praskla vám voda nebo máte bolesti?“ „Bolesti“. Vzala mě dovnitř, že mi natočí půl hoďky monitor. Hned jsem si spočítala, že při kontrakcích po třech minutách jich tam budu muset přežít minimálně deset! No to je pěkné. Snažila jsem se tvářit jako by nic, ale pěkně mi to už kroutilo palce u nohou. Kolem chodili doktoři a sestry a taky maminy převlečené už do košil, který byly evidentně naprosto v pohodě, jen já pořád v civilu a nikdo si mě nevšímal.
Po půl páté přišla sestra pro monitor, řekla mi že se na mě podívá pan doktor, ať vydržím, že si někam odskočil! No já se snad nedočkám! Doktor přišel kolem pátý, vylezla jsem si na kozu, kouknul na mě a v klidu říká: „no jo vy už rodíte, to půjdem rovnou na porodní sál“. Zůstala jsem koukat a nevěděla, jestli mám mít radost nebo ne. Na jednu stranu jsem se bála, že mi řekne že to ještě nic není (kdo má vědět, jak moc to má bolet, že jo), pač už to bolelo dost na to, abych to měla ještě několik hodin vydržet, ale že budu hned rodit jsem taky nečekala. Když viděl jak se divím, řekl mi ať jsem ráda, co by za to jiné daly, některý tam jsou už od včera a pořád nic. Takže žádná hekárna, klystýr ani epidural nebude. Převlékla jsem se do košile, nejdřív jsem ale musela počkat až odezní kontrakce - když viděl, že nic nedělám, tak mě popoháněl, abych jim tam prý neporodila. Ještě jsem jim řekla, ať zavolají přítele. To už jsem šla na sál, viděla jsem jak mu dávají plášť a přišlo mi, že jim to trvá děsně dlouho. Řekli mi, ať si vylezu nahoru a lehnu si na bok a… a všichni odešli!
Za chvilku cítím další kontrakci, o dost silnější a mám pocit že už musím tlačit, tak jsem začala pěkně řvát a nic, nikdo nepřišel. Při dalších dvou jsem to zkusila znovu - a vida, už jsou tady. „Tak už můžete při další kontrakci tlačit“, dozvěděla jsem se. Ale ono to zrovna přestalo, kontrakce nikde - to je prý normální, že to na chvilku poleví. Ty další kontrakce už nebyly tak silné, takže jsem nevěděla, kdy mám tlačit a kdy ne. Jakmile mi řekli, že už je vidět hlavička, nechtěla jsem tomu věřit. Jak se prořezávala hlavička bylo tak intenzivní, že se mi vůbec tlačit nechtělo, i když mě k tomu všichni povzbuzovali. Nevěřila jsem tomu, že když zatlačím bude po všem. Ale bylo. Najednou jsem cítila hroznou úlevu - hlavička byla venku! Tělíčko šlo už úplně samo. Přesně v 17:30. Chvilku ticho, ale hned pak řev. Až s ním mi došlo, že jsem vlastně porodila dítě a začala jsem koukat směrem, kde by asi mělo být. Vše bylo ok, tak mi ho dali na břicho a já ho poprvé uviděla. Byl naprosto nádherný!
Všechno to bylo tak rychlé, že jsem to ani pořádně nestihla vnímat. Celkem, od prvního zabolení břicha, 5,5 hodiny. Hodně mi pomáhalo si při každé kontrakci představovat, jak se hrdlo rozevírá. Takový porod bych přála každému, nádherný zážitek, na který doteď hrozně ráda vzpomínám. Byla jsem tak hrdá, že jsme to tak nádherně zvládli. A máme to všechno za sebou, říkala jsem si. Vůbec mi nedošlo, že tím to všechno teprve začíná. Pořád jsem byla myšlenkami u těhotenství a porodu a když se mě sestřička zeptala, jestli chci k sobě miminko (což byla pochopitelně jenom řečnická otázka), nejradši bych řekla, že ne. Ne že bych ho nechtěla, ale vždyť já nevím, co s nim mám dělat!
Teď mám doma 3 měsíční zlatíčko, miluji ho nade všechno, ale to, co následuje po porodu, to je teprve mazec! 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1620
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 945
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1657
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20698
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2883
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2601
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1760
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Chvilku před sedmou první podivné dloubnutí, takže jsem šla na záchod. Tam další, už výraznější, po 5 minutách. A na toaletním papíru neklamné znamení, že se NĚCO děje. Ve sprše další kontrakce, při oblékání další. Po 5 minutách jsem se svíjela a říkala si, jak jsem si mohla myslet, že bych si nevšimla začínajího porodu. Půl hodiny po první kontrakci jsem seděla v autě, za 25 minut jsme už zvonili na porodní sál. Jinak to trvá tak 40 minut. Po vyšetření mě rovnou hnali na sál, ještě jsem se stihla aspoň vycurat. Naši princeznu jsem porodila 2 hodiny a 10 minut od prvního dloubnutí 
Proto mě trápil tak dlouho… Ale pan primář si poradil a když jsem poprvé viděla… Byl nádherně ošklivý a tak krásně křičel na celé kolo 
