Jak jsem nekojila

Zdravím všechny maminky, chci se touto cestou anonymně svěřit a trochu i vypovídat. Spousta z vás jistě zažila nebo ještě stále zažívá ten hezký pocit, když se miminko nají od maminky. A některé z vás možná znají ten pocit, když to zkrátka nejde... Nerada bych, aby mé řádky působily přepjatě, vztahovačně, přecitlivěle a příliš úzkostlivě. Píšu věci tak, jak jsem je prožívala, a jak je cítím dodnes.

Před narozením svého děťátka jsem si, jako asi mnoho maminek, prostudovala několik brožurek i knih, dočetla jsem se, jak nesmírně důležitý je kontakt matky s dítětem při kojení, jak je mateřské mléko pro dítě nejlépe stravitelné a umělá výživa naopak nepřirozená. Mnohokrát mě brožurky i články na internetu ujišťovaly, že problém nedostatku mateřského mléka zkrátka neexistuje, stejně jako mléko slabé. A tak jsem si řekla, že já tedy rozhodně kojit budu! Spletla jsem se.
Potíže nastaly už v porodnici, miminko se kojení tvrdošíjně bránilo a mléka rozhodně nebylo na rozdávání. Nicméně jsem odcházela jako kojící - s ujištěním, že v domácím prostředí se problémy často srovnají. Doma se ale vše jen zhoršovalo. Miminko se stále velmi obtížně přisávalo, a když už se to povedlo, po pár doušcích vždy znaveně usínalo se zpoceným nosánkem. Bylo uplakané, neklidné, nemohlo spát, a podobně jsem na tom byla i já. Nakonec jsem kromě sebe a svého dítěte musela uklidňovat i skleslého manžela.
Získala jsem telefonní číslo horké linky kojení i kontakt na laktační poradkyni, která po osobní návštěvě neshledala žádný „technický" problém. Dostala jsem spoustu rad, jak podpořit tvorbu mateřského mléka, od kamarádek a známých se zase sešla spousta doporučení na potraviny, po kterých se mi mléko zaručeně udělá. Zkusila jsem i nepřetržité kojení 24 hodin denně. Po pár dnech se stalo, že vyhládlé, nevyspalé a vynervované děťátko dostalo lahev Nutrilonu. Rázem se z něj stalo děťátko o poznání spokojenější, a také spící. Kojení jsme ještě pár týdnů zkoušeli, až jsme ho vzdali úplně. Že na tom není nic neobvyklého? Jistě, takových maminek a dětí je spousta. Musím se však k něčemu přiznat: těžko jsem se s tím vyrovnávala. Proč? Není to přece žádná tragedie…
Ale už laktační poradkyně mi na uvítanou přinesla článek okopírovaný z nejmenovaného (dost známého) časopisu, v němž se popisovalo, jak „nesmírně kruté je krmení dítěte z lahve". K tomu se přidala kamarádka, která mi líčila, že jednou ochutnávala Nutrilon, a že děti, které ho pijí, jsou tedy pěkní chudáci a dost je lituje (pochopitelně jsem ho hned ochutnala taky). Bývalá spolužačka mi, pravděpodobně žertem, řekla, že jsem určitě přestala kojit proto, „abych mohla jíst kořeněná jídla, pít alkohol a nechávat si dítě na noc hlídat". V tu chvíli jsem se ještě ovládla a nad vším mávla rukou. Stejně jsem se snažila přecházet i kritické poznámky Laktační ligy, směřované nekojícím matkám.
Ovšem za pár týdnů jsem se z úst své příbuzné dověděla, že děti živící se Nutrilonem jsou tlusté, nemotorné a pomalé. Jiná dobrá duše mi zase líčila, jak její známá si „klidně může pořídit dvě děti za sebou, protože už to první začala krmit od začátku z flašky, aby ho mohla dávat na noc spát k babičce". Vše jsem ponechala bez komentáře, jenže…
Někde hluboko uvnitř ve mně začal hlodat červíček výčitek a v hlavě se pomalu vynořovaly otazníky: Co když je krmení dítěte z lahve opravdu tak kruté? Neubližuju mu umělou stravou? Nebyla jsem na kojení moc líná? Šlo přece jen o pár dní nebo týdnů pláče a únavy… Co kdybych tehdy bývala vydržela, nezlepšilo by se všechno časem? A jsem já vůbec dobrá matka? Nejsem ŠPATNÁ???
Mému dítěti bude rok. Musím se přiznat, že hodně často sama sebe usilovně přesvědčuji, že špatná nejsem. Své dítě zbožňuji a snažím se o něj starat co nejlépe. Stejně tak mé dítě miluje mne a dává to hodně často najevo, i když už ho ani nenapadne hledat u mě na hrudi něco jako jídlo.
Moje děťátko za celou dobu ani jednou nespalo jinde než doma - a se mnou. Je pravda, že jsem se v noci občas o krmení střídala s manželem a nemusela tak zpočátku v noci každé tři hodiny vylézat z postele, odlévat předem převařenou vodu, rozespalá do ní přesně dávkovat odměrky se sušeným mlékem, ohřívat a zkoušet, zda má správnou teplotu - manžel to občas udělal za mě. Mé dítě mi nepřipadá tlusté, a nechci ani řešit, zda je neohrabané. Kořeněná jídla jím, ale alkohol nepiju. Nutrilon mi opravdu nechutná, ale mému dítěti ano…
Proto chci teď v dobré víře poprosit všechny: jsem si jistá (nebo tomu aspoň věřím, a chci věřit!), že většina z vás o nás - nekojících - určitě smýšlí v dobrém, a ani by vás možná nenapadlo nás odsuzovat. Ale vězte - jsou mezi vámi i takoví, kteří se- byť žertem, v legraci nebo s dobrým úmyslem - dokážou (možná nechtěně) dotknout našich mateřských citů. Někdy to může opravdu ublížit, a moc.
Doufám, že nikoho neurazím, když se zde nepodepíšu. Jsem prostě - maminka.
Díky a přeju nám všem mnoho krásných chvil strávených s našimi dětmi, ať už s kojením či bez něj!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Missorka
26.9.05 21:54

Zdravím a vítej v klubu :-),

mám dvě děti. Chlapeček byl kojený tři měsíce (poslední měsíc s obrovskými problémy, často plakal hlady a poté co dsotal flašku, jsem jen němě zírala jaké mám spokojené a hodné miminko…).

Mladší holčička se zdála být lepší savec než brácha, ale velmi málo přibývala, hodně plakala. Pak se zjistilo, že ode mě je schopná vypít maximálně dvacet mililitrů, což bylo žalostně málo. Dostaly jsme dokrm s tím, že mám nakojit, dokrmit, odstříkat, dokrmit stříkačkou. To je možná dobrá rada, ale příliš nefunguje, pokud máte k novorozeněti doma ještě třináctiměsíčního raráška, co prostě taky potřebuje mámu. Asi za tři dny jsme skončily plně na Nutrilonu.

Ani jedno moje dítě nebylo a není tlusté, Valuška spíš bojuje s tím, aby vůbec přibývala i na Nutrilonu. U dcery zatím nemůžu posoudit, ale Vojta je velmi zdravý človíček (za celý život měl asi jednou jedinkrát rýmu.)

Ve svém okolí jsem se s žádnou negativní rekcí na to, že nekojím nesetkala. Svým způsobem jsem na ně čekala, chtěla jsem, aby mě někdo kritizoval za to, že nekojím a já mu mohla všechno vysvětlit a tak se „obhájit“, že jsem udělala všechno možné a prostě nám to nevyšlo. Pak mi došlo, že se nepotřebuju obhajovat před okolím, ale před sebou samou, že vnitřně nemám vyřešené to, že jsem nekojící maminka.

Bylo za tím několik bezesných nocí, ale teď už to mám v hlavě srovnané. Způsob výživy v kojeneckém období rozhodně neovlivňuje vztah matky a dítěte. Zkusila jsem všechno co podle mě šlo. Jiná maminka na mém místě by možná zkusila víc a třeby by se jí to i podařilo. Moje hranice prostě byla jinde a přišel moment, kdy mi umělá výživa přišla v zájmu zachování pohody a i zdraví mého dítěte mnohem lepší než kojení, které nefunguje…

A není nic špatného najít si na tom, že nekojíš a dítě pije UM nějaké výhody (vstávání tatínkla v noci, bezproblémová možnost hlídání). Kojení má mnoho výhod a UM má zase jiné výhody. Žádná rozumně myslící žena nepřestane kojit proto, aby mohla jíst kořeněná jídla a dávat dítě k babičce.

Nikdo nemá právo tě soudit, jen ty sama, nikdo nebyl přesně v té situaci. Kojení je skvělé když se daří, když opravdu nejde, je UM prostě lepší varianta.

Ale nejdůležitější je vyřešit si to sama pro sebe a jednou pro vždy. NEKOJILAS? NO A CO? BEZE SPORU JSI PRO SVÉ DÍTĚ TA NEJSKVĚLEJŠÍ MÁMA NA SVĚTĚ. Tys viděla jeho první úsměv, první krůčky, vstávala k němu v noci, když se mu něco ošklivého zdálo, foukala na modřiny, četla knížky, zpívala písničky… To tobě ani jemu nikdy nikdo nevezme. Tvoje dítě to nikdy nezapomene, má to jako základ do života, ten nejlepší jaký jsi mu mohla dát.

Takže - k čertu se sebeobviňováním! Nepřipusť ani stín pochybnosti o svém mateřství a velmi si ho užívej!

Peta a mírně kojený Vojtěch (15m) + skoro nekojená Valerie (2m)

  • Upravit
katkab
748
26.9.05 22:39

Se vším, co je tady napsáno, plně souhlasím a podepíšu! Svoji holčičku zbožňuji, ale bohužel ji nekojím. Necítím se kvůli tomu jako horší máma. A mezi náma, možná se dneska trošku to kojení přeceňuje.
Já si možná získala už odpor v porodnici, kde jediná věta od sester byla „maminko kojte“. A pořád dokola! Tak jsem tedy kojila, ale asi mám doma otesánka, tak jí to bohužel nestačilo. A jak psala missorka, odstříkávat atd… mě nebavilo a ani to nemám čas, tak jsme na um. TAky se setkávám s tím, jako že nekojím, že jsem teda divná. No, ale asi jsem prostě divná!

  • načítám...
  • Zmínit
letadlo
3596
26.9.05 23:10

Ahojky,

rozhodně nejsi divná a špatná matka jen proto, že nekojíš. Já jsem svoji holčičku kojila dlouho a naprosto bez problémů a teď si kolikrát uvědomuji, jaké jsem měla štěstí.

V současné době žijeme v Anglii a holky, kdybyste viděli, co je tu miminek od prvních dnů kojených z lahví, to byste se nestačily divit. A nikomu to divné nepřijde, berou to jako volbu maminky a tak to asi má být. Nějdy je mi těch miminek líto, protože mám pocit, že maminky kojit ani nezkusily, ale co je mi do toho, že?

A ještě jedna věc. Nikdy jsem neochutnala Nutrilon, ale ochutnala jsem MM a taky není nic moc.

A nemocnost? Karolínka byla kojená do 17 měsíců, už asi ve 2 měsících měla první rýmu a v období 2-2,5 roku prodělala během 2 měsíců dvě dost ošklivé angíny. Tak si vyberte. Kojení prostě všelék není a když to nejde, tak se nic nemá lámat přes koleno za cenu totálně vystresované maminky a ubrečeného hladového miminka.

Jana a Karolínka (bez 2 dnů 31 měsíců)

  • načítám...
  • Zmínit
Albi01
538
26.9.05 23:14

Ahojky,
já jsem kojící mamina a mám to štěstí, že to šlo a jde bez problému.
Je mi moc líto, co tu čtu.
Moc držím palce, ať už se žádné takové „chytré“ reakce neobjeví, a když, tak ať Tě to netrápí, protože jsi bezesporu skvělá maminka a ať kojíš nebo ne, pro své miminko jen ta jedinečná a nejlepší.
A´t se vám oběma dobře daří a jste spokojení, to vám přeje Albi+Anika

  • načítám...
  • Zmínit
Kaa
100
26.9.05 23:19

Ahoj holky,

já tedy kojím, ale taky jsem o tom ze začátku dost pochybovala, v porodnici hrůza, povedlo se postupně až doma. Myslím si, že se kojení možná propaguje až moc a někdy ne úplně dobrým způsobem, až se z krmení, které má být (aspoň časem) příjemné pro mámu i pro mimi stane stres - musím kojit, kojím málo (to věčné převažování v porodnici), moc dlouho, špatnou technikou … Podle mě je pro miminko nejdůležitější dostat najíst a mít spokojenou mámu (což je v šestinedělí záhul i bez starostí s kojením), a jestli to takhle líp funguje s prsem nebo s flaškou je prostě u každého jiné.
Já jsem sama ráda, že jsme kojení nakonec zvládly, protože mám potenciálně alergické dítě a kojení mi připadá fajn a má časem dost výhod, ale nese sebou i další průvodní jevy, které nemusí být úplně příjemné. Dodnes vstávám několikrát za noc, protože se Bea budí a jediné, co ji uspí, je přisát se. Je na mě závislá až moc - nenechá se pochovat od nikoho kromě mě, táty, babiček. Nehrozí, že bych večer kamkoli šla - budí se po hodině a pokud jsem třeba ve sprše, ukrutně se rozpláče (táta může chovat, houpat … všechno nanic). Dudlíka nikdy nechtěla, namísto toho usíná u prsa (venku dost blbý :-)). Největší problém je výživa - nechce dodnes skoro nic kromě mlíka, zatímco děti kamarádek spokojeně baští plné misky zeleniny. A časem nás čeká asi těžké odstavování, přinejmenším proto, že budeme chtít určitě ještě jedno miminko. Takže se určitě netrapte nikdo, kdo z jakýchkoli důvodů nemůžete kojit, nic není absolutně růžový.

Spokojené maminky všem miminkům přejí

Káťa a Beatka rok a 16 dní

  • načítám...
  • Zmínit
sally
679
26.9.05 23:27

Moje první mimi bylo narozené ve 33. týdnu, první dny jsem kojit nesměla (byla jsem před porodem na vysokých dávkách magnézia, které zastavuje všechny kontrakce - i ty zažívacího traktu - a nebylo jasné, jestli má mimi zažívání v pořádku), rozkojovala jsem se s elektrickou pumpou. Z nemocnice jsme šli po měsíci s příkrmem - večer prcek dostával MM zahuštěné trochu UM, aby měl dostatek kalorii. Pak jsme i toto zrušili, pár týdnů jsem kojila - a začaly večerní boje. Nakonec jsme skončili opět u večerního příkrmu. V pěti měsících jsem zažila to, co tady popisujete všechny - neustálý pláč, zoufalé, protivné mimi, já vyčerpaná - a pak jednou prcek skončil s pusou plnou krve - sál tak usilovně, že ze mě vysál krev - ale mlíko nebylo… dostal lahev. Osobně mi přijde jako větší surovost nechat dítě několik týdnů hladovět, než mu dát UM. Tllustý nemotorný ani pomalý ten můj čert rozhodně není. Takže co? Lahev jsme mu dávali u nás v náručí, nemyslím, že přišel o kontakt s mámou (a navíc měl i kontakt s tátou)…

Teď mám dvouměsíční holčičku - a je to nebe a dudy. Dvakrát dostala UM - dva dny po porodu, kdy mi nepřetržitě 11 hodin plakala a přestala kakat i čůrat - bála jsem se dehydratace… dostala 15 ml UM, usnula jak špalek, já s ní a tím, že jsem si konečně odpočinula, tak naskočila laktace. Pediatrička mě pochválila, že to bylo rozumné řešení. Podruhé podobná situace kolem laktační krize ve třech týdnech - opět ke spokojenosti nás obou. Od té doby kojím bez problémů - malá je velké silné spokojené mimino a já vidím, jak jednoduché je kojit, když to jde (missorko - ano, kolotoč „nakojit - dokrmit - odstříkat“ jsem absolvovala taky a nedokážu si to představit teď u druhého mimi - trávila jsem tím v podstatě veškerý čas) - malá se jednou za tři hodiny na pět minut přicucne a je to.
U prvního dítěte na mě žádné dobré rady nefungovaly, teď je zase naopak nepotřebuju… :-)) Ale zatraceně dobře vím, že kojení není o tom, co člověk chce nebo nechce - holt to někdy nevyjde..
 sally

  • načítám...
  • Zmínit
schamka
1089
27.9.05 00:10

Ahoj maminka!
Hned na uvod - som velky zastance kojenia (tak ma tu snad nik neukamenuje ;o) a verim, ze je to skutocne ta najlepsia forma stravy pre malicke deti, ak je k dispozicii. Priroda sice vymyslela MM, ale, zial, vymyslela aj problemy s kojenim, nedostatok mlieka a podobne. Ale clovek si pomohol a vymyslel nahrady MM - cize Nutrilon a podobne umele vyzivy. Moj nazor na ne je, ze by sa s nimi malo narabat ako s liekom. Takze s rozvahou a vtedy, ked je to potrebne (sama vies, ze ked nie je MM, alebo si dietatko nevladze MM vytiahnut, tak to potrebne je, lebo nieco jest musi).
Ano, priznam sa, ze mi nie je sympaticke, ak sa niektora mama rozhodne nekojit bez toho, aby to skusila. Zijem v NL a tu je takych matiek pozehnane. Mne to pride smutne, ale je to ich vec, ich deti a ja nemam pravo im do toho kecat (aj ked pravo na nazor mam). Vsetky tie, obcas nazyvane aj militantne, clanky od LLL su militantne prave kvoli takym zenam. Pretoze vyziva MM je pre deti naozaj prospesna, a tak nemozu pisat, ze nie je. Cielom tych clankov je motivovat zeny ku kojeniu a nie tie, co tak cinit nemozu, ale chceli by, deptat.
Ano, v dnesnej dobe sa velmi propaguje kojenie, pretoze dnes uz (narozdiel od cias, ked som sa ja narodila) vieme o MM viac. Ver mi ale, ze sa tak nerobi preto, aby sa nejaka nekojaca maminka citila zle. Na kojeni svet nestoji. Cele generacie vyrastli na UM, pretoze sa kedysi verilo, ze je lepsie ak MM.
Byt matkou je ovela viac, ako len byt vyrobcom potravy. To predsa vies aj bez toho, aby som to tu pisala. Ver, ze davas svojmu dietatu to najlepsie, co je v tvojich silach. Milujes ho a to je to podstatne.
A navyse - byt rodicom predsa nie je sutaz o matku roka. Neexistuje druzstvo kojacich matiek a druzstvo nekojacich, aby medzi sebou sutazili o prestizny titul.
Neber si osobne tie reci, o ktorych pises, ze ta zranuju. Hod to za hlavu, ako ja hadzem za hlavu reci o nevyzivnom MM po roku, o tom, ako je kojenie po roku neesteticke a dieta dobijajuce sa za mlieckom nechutne, ako dlhodobym kojenim zo syna vychovam uchylaka ;o) a podobne. Robim to, o com som presvedcena, ze je dobre, a to, co mozem. Preto ma tieto reci nerozhadzu, lebo si verim.
Ver aj ty, ze SI DOBRA MAMA!
Zelam vsetko dobre. Pa!
schamka

  • načítám...
  • Zmínit
monty1
626
27.9.05 03:26

Za tento denicek jsem moc rada. Ja jsem sveho syna kojila pres obrovske boje necele 3 mesice. V nemocnici se neumel poradne prisat , tak mi sestry, aniz by se mi s kojenim opravdu snazily pomoct nutily flasku. Domu jsme odchazeli s tim ,ze se Ericek prisl jen k jednomu prsu a druhe jsem odsavala a mlicku mu davala z flasticky. Stale jsme zkouseli i druhe prso, ale bez uspechu, vzdy se prisal spatne a me to hrozne bolelo, bradavka mi popraskala a zacala krvacet. Pred kazdym prilozenim jsem se bolesti potila a chtelo se mi brecet, jak jsem z toho byla psychicky vystresovana. Nakonec nam pomohla navsteva u laktacni poradkyne, rozkojili jsme se z druheho prsu za pomoci klobocku a zmeny polohy prcka. Mlicka jsem mela hodne, dost jsem ho kazdy den i odsavala a manzel nekdy krmil v noci z lahvicky. Ericek nemel problem prejit z lahvicky k prsu. Problem nastal kdyz asi ke konci druheho mesice zacal kazdou noc pri kojeni hrozne brecet a nebyl k utiseni. Vubec jsem nechapala proc, protoze mlika jsem mela opravdu dost. Po par dnech jsme se vydali k pediatrovi ktery mel podezreni na alergii na laktozu. Doporucil mi dva dny nekojit, jen udrzet laktaci a malemu dat UM. Moc se mi do toho nechtelo, nezdalo se mi, ze by maly mel alergii. Pribiral az moc dobre, neblinkal, zadna vyrazka, no ale doktor me ujistoval, ze tim nic neztratim. Ze maly pokud by se ukazalo, ze alergii nema, po dvou dnech urcite neodstavi. Alergii samozdrejme nemel, ale nechtel uz se prisat, vzdy u toho hrozne rval. Nekdy se tedy podarilo nakojit ho bez problemu a nekdy to proste neslo, rval a rval az jsem mu nakonec dala z flasky. Este asi 3 tydny jsem castecne kojila a castecne odstrikavala a odstrikane mleko davala z flasticky. Jenze jsem odstrikavala nepravidelne a mlicko se mi pomalu prestavalo tvorit. Obrecela jsem to a dodnes kdyz vidim kojici mamku je mi to lito. Presto vim, ze to neni nejdulezitejsi vec na svete a s malym mam krasny vztah. Doufam ,ze s druhym mimcem nam to vyjde, ale pokud ne , svet se nezbori. Mamky co s kojenim nidky zadne problemy nemely a nekojici matky odsuzuji nevi o cem mluvi.
 Andrea

  • načítám...
  • Zmínit
ro
2159
27.9.05 04:16

Milá maminko,
potěším tě. I úspěšné kojení dokáže zanechat slušné psychické šrámy.
Dcerka se narodila dříve, ale byla savec největší, takže už v porodnici během tří dnů dokázala nabrat 150 gramů a během šesti týdnů dohnala i předehnala mnohá donošeňátka. Mlíka bylo habaděj, frekvence sice častější - nonstop po dvou až třech hodinách ve dne v noci celou dobu - ale kupodivu mě to neunavovalo a co bych pro svý nedonošeňátko neudělala.
Jenže dodnes jsem velmi alergická na všechny ty citové výlevy o tom, jak je kojení příjemná záležitost. Ten úděsný pocit, jaký jsem prožívala při přisátí i během pití, se mi dodnes vrací v nočních můrách. Pocit, že mám prso uskřípnuté v kompresoru, po pěti minutách kojení navozoval docela slušné pocity úzkosti a deprese. Doktoři odmítali kontrolovat, vždy jen pochválili stav prsů, laktační poradkyně se takovouhle maličkostí přeci nebude zabývat, když mlíko teče a dítko nebrečí a roste. O slzičkách během přisátí se nezmiňuju - vím, že v tomhle nejsem sama.
Vydržela jsem to sedm měsíců a miluju svou dceru i za to, že naprosto bezproblémově a velmi ráda přešla v té době při zavádění příkrmů na UM (já tedy vybrala Sunar a chutnal i mně).
Je pravda, že tyhle stavy jsem měla vážně jen pouze během kojení a už při odříhávání jsem se dokázala přesvědčit, že za dvě hodinky do toho půjdu znova. Ale taky je pravda, že dodnes mi z toho dobře není a kdybych se měla rozhodovat znovu, nevím, nevím, zda bych nezačala dcerku přesvědčovat o chutnosti Sunaru mnohem dříve. A přiznám se, že vůbec nejsem hrdá na svou statečnost. Spíš si přijdu jako pěkný debil, když se v noci budím zpocená, protože se mi zdálo, jak opět kojím. A to už jsou dcerce tři roky a soudila bych, že to má být dávno zapomenuto. Psychika je prostě potvora.
A na závěr tě chci naprosto podpořit ve spravedlivém rozhořčení nad fanatizováním ohledně kojení. Své první dítko jsem kojit vůbec nesměla kvůli závažným zdravotním důvodům, hodně těžko jsem to nesla a to se narodil v dobách, kdy kojení delší tří měsíců bylo bráno jako luxus nebo zaostalost nemoderní maminky. Kdyby se mi to stalo teď, tak mám rovnou zaděláno na nějakou tu pěknou laktační psychozičku nebo aspoň slušný babyblues.
A přitom i kojení může mít značné nevýhody a být přímo nezdravé v porovnání s umělými mléky - umělá mléka bývávají lépe hlídaná co do obsahu, než prostředí a potrava kojících maminek. Taková měsíc stará šunčička z Meinla omývaná octem, kterou si kojilka v dobré víře dopřeje, musí být opravdu velmi výživná. A před těmito mňamkami jsi své dítě uchránila.
No a jestli můžu trošku téma odlehčit, tak kojící matky si ani neuměj představit tu fušku vstávat v noci, ohřívat vodu, kvedlat a vymývat lahvičky - nekojení je hodně náročná záležitost, takže taky vlastně hrdinství :-))))
Tak se nermuť a nehleď na hloupé řeči.
 Romana

  • načítám...
  • Zmínit
vendelina
473
27.9.05 07:35

Ahoj maminko!
Nebuď z toho nešťastná!
Já jsem samozřejmě taky rozhodnutá kojit co nejdéle, ale pokud to nepůjde miminko nebude spokojené, tak nebudu týrat ani jeho ani sebe. Proč taky. Myslím, že stresované dítě, hladové, nevrlé se nemůže vyvíjet dobře.
Víš co jsem jako dítě jedla já? Narodila jsem se předčasně a nesnášela jsem mlíko. Dodnes ho nesnáším a zvedá se mi žaludek. A mamka mě krmila podpultovou tatrou, protože jedině to jsem vypila a konečně přibírala. No a dneska žiju, jsem zdravá jako řípa (ťuk ťuk ťuk:o) a myslím, že ani imunitně, ani psychicky mě to nepoznamenalo:o)
Nepopírám vysoké hodnoty mateřského mléka, ale to všechno kolem jsou jen výzkumy rádoby se zviditelňujících profesorů a lékařů.

Vendelina+Emma29tt

  • načítám...
  • Zmínit
makysek
966
27.9.05 08:19

ahojky,
když jsem čekala první mimi, strašně moc jsem se těšila, jak ho budu kojit. byla jsem si tím naprosto jistá, vždyť přeci žen, které nejsou schopné kojit jsou jen 4 procenta, jak jsem se dozvěděla na předporodních kurzech. pak se malý narodil. rodila jsem v krči, kde je kojení něco jako zákon a proto jsem ho měla u prsu vlastně nepřetržitě. Přesto za dva dny ztratil 3/4 kila a museli ho dokrmovat cizím mateřským mlékem. Byla jsem zoufalá. Než dostal Vašík příkrm, neustále plakal. Pak se najedl ze stříkačky a okamžitě usnul. A já ho pozorovala a brečela, protože to nebylo moje mlíko, po kterém by tak nádherně spal. Nechávali si nás tam už pět dní, byli jsme už jako součást inventáře, jen proto, abych začala kojit. A já byla vynervovaná, zoufalá, nevyspalá, na dně. Pak jsem zavolala své mámě, která porodila 3 děti císařem a nekojila nás ani jedno, tenkrát jí při tom nikdo nepomohl a sama to nedokázala. když jsem zavěsila, byla jsem klidná. Najednou mi docvaklo, že moje dítě neumře hlady, protože i když ho nebudu kojit, bude mít prostě lahev a svět se nezboří. Já i moji bráchové nejsme ani tlustí, ani nemotorní, ani nemocní. prostě jsem se vnitřně smířila s tím, že kojit nebudu, uklidnila jsem se a řekla doktorce, že jedeme domů. Pak jsem přiložila Vaška k prsu v pohodě a s radostí a taky s vědomím, že je to možná naposled, tak si to chci užít. A on vytáhl 50 ml. A příště zas. Nakonec jsem kojila do jednoho roku. Ale nikdy by mě nenapadlo někoho odsuzovat, že nekojí, protože já sama už to málem vzdala. Kojení je strašně krásná věc, pokud se daří. Ale na flašce není vůbec nic špatného, důležité je, aby dítě netrpělo hlady a nedostatkem lásky. A je úplně jedno, jestli obé dostává prostřednictvím prsu, nebo lahve.

Přeju moc a moc štěstí všem kojícím i nekojícím maminkám a hlavně zdravé a spokojené děti.

Makýš, Vendy (16m) a Jiříček (32tt)

  • načítám...
  • Zmínit
Jezibabka
6
27.9.05 09:20

Ahoj, taky me neminuly problemy s kojenim. V porodnici se maly nechtel prisat, odorna pomoc ze strany sestricek byla na urovni velice bolestiveho stipani do bradavek a jejich vytahovani, kazdou chvili se na me chodila koukat nejaka jina a ja musela ukazovat techniku, nacez vetsina z nich prohlasila ze je dobra, nektere me nebo maleho nastavovaly do ruznych jinych krkolomnych poloh :-). Prestoze jsme vybrali porodnici pratelskou a s durazem na kojeni, malemu zjevne chybel saci reflex, nesnazil se pit ani z po dvou dnech (marnych pokusu, prospalych apatyckych dnu a probrecenych noci) z nakonec nabidnute flasky z mym odstrikanym mlekem. Od pocatku jsem ho mela dost. Ani doma se to nezlepsilo, hodne dobre minenych rad od kdekoho, kamaradek ktere nechtely verit jak to ze to nejde, chodily se na me divat jako na dalsi div sveta, mama, tchyne, ruzne zname lekarky, specialistky a pod. Zkousela jsem paralelene kojit alebo protoze tam bylo neustale ubyvani vahy taky krmit z flasky odsatym MM. Cili cele dny bud kojeni nebo odstrikavani. Tento boj trval asi mesic, kdy me museli muj muz za pomoci rodicu zasobovat jidlem a zabezpecovat veskery servis, ja opravdu cele dny jenom trenovala s malym kojeni a odstikavala. Byla jsem uz ke konci tak unavena, ze jsem nekolikrat odpadla. A to se me kazdy druhy den dobre duse neopominaly ptat jestli uz konecne kojime? :-( Maly mel proste malo sily a i kdyz z odstrikaneho mleka zacal vahu nabirat, nikdy si ho vytahnout z prsu nanaucil, i na flasce jsme museli zkouset hodne druhu nez jsme nasli tu spravnou, normalne mu trvalo tak hodinu nez se napil i z te flasky a pri tom neustale usinal. Jinak byl zdravy a sikovny (je dodnes), jenom tahle jedina cinnost mu proste nesla. Ted je mu 1,5 roku a ja stale odstrikavam. Je to narocne na cas a synchronizaci denniho rytmu, ale pije skoro vyhradne jenom moje mleko, nic jine nechce, ani caj, jenom trochu vody v posledni dobe, jinak je stale na MM. Papa jinak pekne. Vyzkoseli jsme ze je schopen se hranicne dehydrovat ale jinou tekutinu proste neprijme, jenom MM z flasky a obcas trochu vody, ten podil nastesti v posledni dobe roste. Jeste ze ho mam porad tolik. O vytahanych prsech a bolesti a zkroucenych zadech, krizich apod. mluvit nebudu, nejak jsem to zvladla, ale za jakou cenu? Citim ze hodne vycerpana, tak hloubkove, jeste to potahnu nejakou dobu a pak si oddechnu :-). Presto to delam s laskou. Osud je ovsem nekdy kruty a me je taky smutno pri pohledu na kojici mamimy, jak to maji lehke, ja musim odsavat a pak prihrivat, „flaskovat“, umyvat…sebere to hodne casu. Nekdy mi pripada ze jsem pobrala jenom nevyhody obou metod. Ale tak uz to je. Ty ktere to dostaly samy od boha bez problemu ani nevedi jake maji stesti a jak mohou svymi recmi zneprijemnit a narusit krehkou psychiku tem z nas ktere tolik stesti nemely a ze te snahy nebylo malo! Prave proto je dobre ze takoveto clanky vychazeji.

  • načítám...
  • Zmínit
Maka
2857
27.9.05 09:23

Ahojky,

komentáře jsem nečetla (no time:o) takže jen k tomu článku

Kojení kojení a jen kojení - slyším to ze všech stran a připadá mi to jak vymývání mozků. Prostě někdo kojit může a někdo ne. Vždyť to není žádná tragédie. Tragédie by byla kdybys po x marných pokusech a z únavy a nevyspání a rozladěnosti a pod vlivem hormonů udělala něco děťátku nebo sobě.

Mám spoustu kamarádek které nekojí (kojili měsíc nebo neměly mléko vůbec) nikdo je rohodně neodsuzuje. Naopak v noci když prřed malýho předhodím jen prso, tak přemýším jak strašný musí bejt vylézt z postele a dělat UM… Myslím že kojení je pro ženu určitě to nejpohodlnější a nejrychlejší, takže nekojící kamarádky který ti říkají že si chceš věci ulehčit nemají všech pět pohromadě:)

A propos ani o tlustých dětech to není pravda - mi teda s bráchou oba byli na sunaru, jelikož máma má nějak bloklý prsní žlázy a nic holt neteklo a dle fotek byl bratr cvalík a já normál (v jednom roce už jsme byli hubení vobá dvá:)

A neboj se že my kojící si občas taky nevyslechneme - tak už mu něco dej - však už mu bylo půl roku - ty seš líná vařit žejo??? jen ho kojíš… co z toho život má… apodobný nesmysly… Jo lidi si ani neuvědomí co říkají a že jsi to už třeba 10× slyšela předtím a že ti můžou krutě nabourat sebevědomí, o tom nemaj ani páru…

Takže zdar nekojeňátkům i kojeňátkům :)

Markéta a Michal 7,5m

  • načítám...
  • Zmínit
vajnarka
37
27.9.05 09:44

Ahojky…
Vůbec si nemusíš dělat hlavu s tím,že jsi nekojila.Myslím,že nejdůležitější je spokojená maminka a hlavně to maličké.Svoje první dítko jsem taky nekojila dlouho,vlastně to bylo něco málo přes šestinedělí.A to jsem prosím dětská sestra!Samozřejmě,jsem si před narozením malého říkala a slibovala,jak budu kojit.Dokonce jsem měla i dost mléka.Ale problém byl ve mně.Během šestinedělí jsem prodělala několik zánětů prsou s vysokými horečkami,do toho se přidala chudokrevnost.Celé šestinedělí jsem nedělala nic jiného,než kojila a odstříkávala.Když se podívám zpátky,vnímám to období jako očistec.Nakonec jsem to vzdala,byla jsem fyzicky i psychicky vyčerpaná.Problémy přestaly a já si miminko konečně začala užívat.Někdy si říkám,že kdybych možná ještě vydržela,tak by syn nemusel být alergik…ale kdo ví.
Teď čekám své druhé miminko a doufám,že budu kojit.Jsem starší a zkušenosti s kojením už také nějaké mám z práce.Ale rozhodně nebudu trápit sebe a tu maličkou,když to náhodou nepůjde.
Markéta,Pavlík 9l,beruška 25.tt

  • načítám...
  • Zmínit
HAJINKA
2773
27.9.05 12:19

Taky se připojuju ke klubu. Ještě jsem nečetla všechny komentáře, ale myslím, že budou asi podobné. Taky jsem si tím prošla, strašně moc jsem chtěla kojit, kvůli ohrožení mého bobánka alergiemi. No, strávila jsem v porodnici osm dní, vystřídala se na mě celá laktační liga a verdikt zněl - vy nikdy kojit nebudete. Doporučení jsem dostala - naprázdno přiložit, půl hodiny ke každému prsu, potom dokrmit suspenzorem (hadičkou přes prso), protože ze mně malej nic neodsál, potom odstříkat (cca třicítku za celý den, při odstříkávání co tři hodiny). A teď si spočítej ty časové intervaly- hodinu zbytečně kojit, půl hodiny krmit, hodinu odstříkávat, a hurá na novo, vždyť miminka jedí po třech hodinách...........
Po příchodu z porodnice jsem ihned zrušila kojení na prázdno i suspenzor, malej dostával mateřinku koupenou v mléčné bance v Podolí (tím se asi budu lišit od ostatních tady, a je to to jediné navíc, co jsem pro malého udělala, aby měl aspoň nějakou dobu jen mateřské mléko), pil ale z Avent lahvičky. Když došla mateřina, přešli jsme na Nutrilon pepti, a ten je teda extra hnusnej, hořkej, fujtajbl.
Fanýsek roste jako z vody, miluju ho, alkohol nepiju a spát ho nikam nedávám, protože i když se od něj vzdálím na pár hodin, pořád na něj myslím a stejně u něj do dalšího krmení chci být. Tlustej není a nebude, to nedopustím, zdraví záleží na jeho genetické výbavě a pánubohu.

Pravda je, že jsem si taky připadala ze začátku jako vražedkyně neviňátka, to co se píše o umělé výživě je děs. Chápu, že je třeba propagovat kojení, ale takhle??? Měla jsem pocit, že malému podávám snad jed. Všechno je okamžitě kontaminováno miliardami zlých bakterií, nesterilní, ach jo!!! Ale už jsem se s tím srovnala, malinkej dostává to nejlepší a nejšetrnější z UM, co jde.
S negativními reakcemi (krom zasloužilých matek-kojiček) jsem se nesetkala, naopak, všechny doktorky a sestry mě obdivovaly za snahu se rozkojit. Ale kde není, ani smrt nebere.............

Ale jedno vím stoprocentně - nejsme horší matky pro to, že nemůžeme svoje drobky kojit. Takže si z toho nic nedělej, na všechny se vykašli a raduj se ze zdravého miminka!!!!

Hajinka´+ FrantišekJonášek, 9 týdnů

  • načítám...
  • Zmínit
matysek
29
27.9.05 13:32

Ahoj maminko,
sice patřím mezi ty, kterým kojení nedělalo problémy, ale tak nějak tvé problémy chápu.Dost často totiž slyším narážky ze svého okolí, zase na své podle někoho „už moc dlouhé kojení“. Věty typu: „Je divné aby 20měsíční dítě pilo MM. UM je teď pro něj lepší. Musíš si odpočinout, jsi moc hubená…“, už jsem se naučila neposlouchat. Ovšem teď, co se snažíme o druhé, babičky a prababičky přitvrdily a bombardovaly mě zaručenými informacemi od svých lékařů typu: „Neotěhotníš. Ubližuješ tak tomu nenarozenému. Od kojení by si mělo tělo před těhu aspoň půl roku odpočinout…“ Napřed jsem se jim to snažila vysvětlit, ale ty jejich řeči mě samozřejmě nahlodávaly. Pak jsem si uvědomila, že je to vlastně moje věc, naše rozhodnutí a babičky jsem musela zarazit trošku tvrdším způsobem:(
Omlouvám se, že jsem si tu vylila srdíčko i kvůli kojení. Ale podle mě tihle „kritici kojení i nekojení“ nemají právo nabourávat naši psychiku. Právo říct svůj názor mají, ale jednou to stačí:)
Každá doba má svůj extrém, jednou je to třeba UM a pak zase MM. Ale starost miminko není jenom o jeho krmení, mnohem důležitější je být u něj, povídat si, chodit na procházky, hrát si… a to může dělat jen klidná mamina bez stresů z hloupých řečí kolem jídla.
Takže přeji všem spokojená mimča, ať už na MM nebo UM.
P.S. MM jsem chutnala - nic moc, Sunar mi chutná mnohem víc - malá ho nechce, tak jí ho ujídám :)

  • načítám...
  • Zmínit
matysek
29
27.9.05 13:33

Ahoj maminko,
sice patřím mezi ty, kterým kojení nedělalo problémy, ale tak nějak tvé problémy chápu.Dost často totiž slyším narážky ze svého okolí, zase na své podle někoho „už moc dlouhé kojení“. Věty typu: „Je divné aby 20měsíční dítě pilo MM. UM je teď pro něj lepší. Musíš si odpočinout, jsi moc hubená…“, už jsem se naučila neposlouchat. Ovšem teď, co se snažíme o druhé, babičky a prababičky přitvrdily a bombardovaly mě zaručenými informacemi od svých lékařů typu: „Neotěhotníš. Ubližuješ tak tomu nenarozenému. Od kojení by si mělo tělo před těhu aspoň půl roku odpočinout…“ Napřed jsem se jim to snažila vysvětlit, ale ty jejich řeči mě samozřejmě nahlodávaly. Pak jsem si uvědomila, že je to vlastně moje věc, naše rozhodnutí a babičky jsem musela zarazit trošku tvrdším způsobem:(
Omlouvám se, že jsem si tu vylila srdíčko i kvůli kojení. Ale podle mě tihle „kritici kojení i nekojení“ nemají právo nabourávat naši psychiku. Právo říct svůj názor mají, ale jednou to stačí:)
Každá doba má svůj extrém, jednou je to třeba UM a pak zase MM. Ale starost miminko není jenom o jeho krmení, mnohem důležitější je být u něj, povídat si, chodit na procházky, hrát si… a to může dělat jen klidná mamina bez stresů z hloupých řečí kolem jídla.
Takže přeji všem spokojená mimča, ať už na MM nebo UM.
Martina a Terezka 20m.

P.S. MM jsem chutnala - nic moc, Sunar mi chutná mnohem víc - malá ho nechce, tak jí ho ujídám :)

  • načítám...
  • Zmínit
Lasicka
2318
27.9.05 17:29

Ahoj,

já jsem sice syna kojila plně do půl roku, ale zpětně si říkám, jestli to všechno stálo za to. První 3 měsíce to ještě šlo, ale pak přišel růstový spurt, který se do půl roku nezastavil. Kojila jsem ve dne v noci po hodině, kvůli prdíkům a refluxu se syn neustále odtrhával a řval, nedá se říct plakal. Řešila jsem to s dětskou lékařkou, laktační poradkyní i na horké lince kojení. Vždy poradili to stejné - trpělivost, dítě přibývá na váze. Měla jsem nervy v tahu a byla velmi unavená. V půl roce jsme přešli na na příkrmy a UM, syn se uklidnil, nebyl věčně nervní a já si jen posteskla, že jsem si mohla ušetřit spoustu nervů, kdybych s dokrmem začala dřív…

Jedna moje kamarádka nemohla od začátku kojit a taky pořád řešila své vnitřní pocity, jestli není špatná. Nikdy by mě nenapadlo ještě do ní rýt, proč že nekojí.

Lasička a Matýsek 9 m.

  • načítám...
  • Zmínit
binky
880
27.9.05 21:11

Ahoj mamino

Mám taky skoro roční holčičku.Narodila se pomocí kleští a měla porodní váhu 2770g.Několik dní strávila v inkubátoru a když jsme tedy začaly trénovat kojení malá dostala žloutenku a při všech pokusech o kojení spala jako dudek.Jak mi řekly sestřičky měla jsem pro tak malou pusinku velkou bradavku.Zkusila jsem Elince dávat odstříkané mlíčko,ale po ubrečené noci kdy jsem myslela že umřu zoufalstvím,dostala malá lahev s mlíčkem a najednou jako když mávne kouzelným proutkem jsem vedle sebe měla andílka.V nem.jsme zůstaly týden,poctivě jsem odstříkávala,ale pro malou už to bylo málo.Doma jsme to zkoušely ještě párkrát,ale výsledek nulový.Takže Elinka nějaké mateřské mlíčko dostala ale taku je od narození na UM.Máme Bebu a jsme s ní spokojené.Tlustá ani zaostalá rozhodně není,ještě jí neni 11 měsíců a už codí,chytrá je jako liška.
O co vlastně laktačním poradkyním jde?O to a by měli dětičky mat.mléko,nebo jde o fyz.kontakt?Já má svědomí čisté,dala jsem jí co jsem měla a fyzicky jsem jí nablízku od narození.
Kojením si lásku k ditěti nevypěstuješ,lásku musíš mít v sobě!!A tu podle mě máš.
inky+Eliška

  • načítám...
  • Zmínit
binky
880
27.9.05 21:11

Ahoj mamino

Mám taky skoro roční holčičku.Narodila se pomocí kleští a měla porodní váhu 2770g.Několik dní strávila v inkubátoru a když jsme tedy začaly trénovat kojení malá dostala žloutenku a při všech pokusech o kojení spala jako dudek.Jak mi řekly sestřičky měla jsem pro tak malou pusinku velkou bradavku.Zkusila jsem Elince dávat odstříkané mlíčko,ale po ubrečené noci kdy jsem myslela že umřu zoufalstvím,dostala malá lahev s mlíčkem a najednou jako když mávne kouzelným proutkem jsem vedle sebe měla andílka.V nem.jsme zůstaly týden,poctivě jsem odstříkávala,ale pro malou už to bylo málo.Doma jsme to zkoušely ještě párkrát,ale výsledek nulový.Takže Elinka nějaké mateřské mlíčko dostala ale taku je od narození na UM.Máme Bebu a jsme s ní spokojené.Tlustá ani zaostalá rozhodně není,ještě jí neni 11 měsíců a už chodí,chytrá je jako liška.
O co vlastně laktačním poradkyním jde?O to a by měli dětičky mat.mléko,nebo jde o fyz.kontakt?Já má svědomí čisté,dala jsem jí co jsem měla a fyzicky jsem jí nablízku od narození.
Kojením si lásku k ditěti nevypěstuješ,lásku musíš mít v sobě!!A tu podle mě máš.
inky+Eliška

  • načítám...
  • Zmínit
HanaZana
2793
27.9.05 21:55

Také se přidávám k maminkám,které mají problémy s kojením.
První dcerka byla už v porodnici moc šikovná,přisála se hned na por.sále,domů jsme šly s porodní váhou a za dalších 10 dní přibrala 400 g.Jenže pak začala zlobit u prsu,chvilku pila a pak se začala kroutit,pořád se pouštěla,málo pila a přírustky na váze rapidně klesaly.Když měla 3 m.,sáhla jsem po flašce.Týdenní přírustky byly jen 100 g a já se z toho tak vynervovala,že jsem najednou neměla mléko.Měsíc jsem ještě trochu kojila a pak byl konec.
Hodně jsem se sebeobviňovala(Piki,pod tvůj příspěvek bych se mohla téměř podepsat),naštěstí mi to nikdo nedělal svými řečmi těžší.Jen se mě dotkla velmi netaktní poznámka jednoho kamaráda,který o pouti prohlásil,ať si koupím marcipánová prsa,když ty moje nefungujou.Je to fajn kluk,normálně do sebe rejem o106,ale tohle přepískl,dodnes mě to mrzí.
Druhá holčička se špatně přisávala,někdy to zkoušela i 30×,než se přicucla,v technice problém nebyl,jen se to musela naučit a do týdne to už uměla pěkně.Říkala jsem si,že mě po předchozím neúspěchu nic nerozhodí.Omyl.První laktační krize přišla,když měla 14 dní,ořvala jsem to,protože je to fakt děsný vidět své miminko,jak moc chce sát a nemá co a tak pláče.Brrr.No,krizi jsme překonaly,jenže do týden přišla další a tak to je pořád.Neustále se znovu a znovu rozkojuju a už mě to pěkně štve.Také se při kojení kroutí,nechce sát zadní mlíčko,tak po každém kojení odstříkávám a pak to do ní cpu stříkačkou,což je celkem dřina,jenže lahev odmítá a taky se bojím,aby nebojkotovala kojení.Holčička zpočátku pěkně prospívala,ale teď jsou přírustky opět jen 100 g týdně(má 10 týdnů).Jsem z toho už dost psychicky vyčerpaná,pořád řeším jen kojení,kojení,kojení.Manžel už mi řekl,ať koupím Nutrilon a bude pokoj,jsem unavená,podrážděná a protivná a odnáší to celá rodina:o (.
Jenže já tak moc chci kojit,chtěla jsem kojit plně půl roku a pak s příkrmy do roka a teď.....Nevím,zatím ještě bojuju,ale síly už moc není a hlad bude asi stále větší.

Kojení není to nejdůležitější na světě,ale já nekojení beru jako osobní prohru,nemůžu si prostě pomoct,je to ve mně.A musím nebo budu muset se s tím vyrovnat jen já sama,i když rodina a přátelé drží při mně.

Díky za tento článek i za reakce pod ním.

Mějte zdravé a krásné děti,to je to nejdůležitější:o )

Hanka,Klárka 34 m a Ája 10 týdnů

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
27.9.05 22:07

Hani,

kdyby Val na Nutroši přibývala 100g týdně, tak bych si pískala…

Myslím na vás.

Peta a spol.

  • Upravit
HanaZana
2793
27.9.05 22:17

Jejda,Péťo,Valuška nechce baštit?A není chudokrevná?Anemické děti prý mají menší chuť k jídlu.Ájince brali krev,ale krevňák má vzornej,takže tím to nebude.Prostě nemáme žravé děti.
Držím palečky,ať se Val rozpapá.

Pa Hanka a holky

  • načítám...
  • Zmínit
Janey1
7
27.9.05 22:18

Ahoj,
skvělý článek, přesně to jsem teď potřebovala. Syna jsem kojila 10 dní, které úspěšně celé probrečel.Najeli jsme na Sunar a jen jsme zírali jak máme spokojené miminko. Jen těch řečí a pohledů kolem, když jsem řekla, že nekojím…A vyrostl ve spokojeného 4,5letého kluka. A právě kojení řeším znovu. Adě je 5 měsíců, ve dvou jme měly krizi, ale rozkojily jsme to (za cenu desetidenního nevyspání a odstříkávacího maratonu). A je to tu zase, mlíčka málo, malá je nemocná a představa, že zase nebudu spát a dělat nic jiného než odstříkávat mě fakt děsí. Tak si říkám, že jsme vydržely dost dlouho a jestli to nemám nechat tak a začít v klidu dokrmovat, aby moje holčička měla spokojenou mámu. A potom si někde přečtu, že kojení je nejlepší a nevím a je mi to líto…

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
27.9.05 22:31

Chudokrevná není, prostě drží tajli… Přemejšlela jsem, že bych změnila značku UM, ale dr. je proti, no snad se to zlepší. :-)

Aspoň je lehká na nošení. :-)

A ty se netrap, nemá to cenu, jsi chytrá a schopná ženská, vyřešíš si to!

Peta

  • Upravit
paraplicko
1180
28.9.05 01:18

Ahoj, tak se taky přidávám k „nekojitelkám“. Rozhodně mé nekojení není z důvodu, že NECHCI. Já chtěla a moc. Taky moc dobře znám ty pocity, které prožíváš. Já mám štěstí, že mě má rodina podpořila a nikdo mi neřekl nic špatného, že je malá na Nutrilonu. I tak mě ještě dnes (malé je 2,5 měsíce) přepadává pocit, že tím malé něco ubírám a že jsem možná špatná matka. Pak však přijde můj muž nebo má máma a zvednou mi sebevědomí. A určitě by tomu tak nebylo, kdyby všude nebylo pořád psáno KOJIT, KOJIT a zase jen KOJIT. Když nekojíte, tak to dítě „málem zabíjíte“. Podle mě se to příliš přehání a ženy to pořádně stresuje, když se nedaří jak v příručce. Nynější doba je plná extrémů a „hysterie“ kolem kojení je také jedním z nich. Myslím si, že nejdůležitější je spokojené miminko a spokojená maminka, vždyť lásku tomu našemu děťátku nedáváme jen kojením. A rozhodně mezi mnou a mým dítětem není méně pevný vztah než u kojených dětí. Já své dítě miluji, v noci se budím při každém zakňourání a pokud od dítěte na chvilku odejdu, protože potřebuji něco vyřídit nebo něco nakoupit (nemáme auto, takže musím jezdit přes celé město do některých obchodů MHD), hlídá většinou babička a je to max. na 3 hodiny (to bylo zatím jen jednou) - tak v té době jsou stejně mé myšlenky většinou u mojí malé berušky a vždy se těším, až budu zase u ní. Pokud jde o UM, vždy se utěšuji, že snad tak špatné zase asi nebude - je přísně kontrolované v laboratořích, lahvičky sterilizujeme, savičky taky - no čistota maximální. Prso není sterilní a mlíčkem se do děťátka dostane kde co i ta chemie, která je bohužel všude kolem nás.
Teď ale k mému příběhu, před porodem jsem si také říkala, jaké to bude, až budu kojit a vůbec jsem si nepřipouštěla jakékoliv problémy. Prostě jsem si říkala, že se kojit prostě bude a proč vlastně ne, že ? Ještě před porodem se mě PA, která mě připravovala na porod - rodila jsem císařem - ptala, jestli chci kojit a já jí udiveně říkala, že samozřejmě chci a brala to jako hotovu věc. Porod proběhl bez jakýchkoliv problémů, malá se narodila 2 týdny před termínem - byl to plánovaný císař, protože malá byla v poloze KP. Tělo už se chystalo k porodu a malá začala mít v bříšku málo místa, takže se sáhlo k porodu ty 2 týdny před termínem, nakonec mi primářka z novorozeneckého řekla, že to bylo dobře, protože miminko už mělo hlavu „vklíněnou“ pod žebrem a málo místa k pohybu. Miminko nebylo žádný cvalík - 2,8 kg a 50 cm. No po porodu jsem měla bolesti jen během dalších 12 hodin, pak to hodně polevilo a 24 hodin od operace jsem vstala a začala chodit. Byla jsem šťastná, protože děťátko bylo zdravé a čilé. Jediná studená sprcha však přišla už s prvním kojením, malá se nechtěla přisát, prostě jí to nešlo, nemohla na to přijít. Mně se začali prsa sice nalívat, ale zůstaly malé a stejně tak malé i bradavky, takže bylo obtížné najít i nějakou rozumnou polohu pro kojení. Ze začátku jsem si říkala, že to se velmi brzy spraví, ale ono se to nelepšilo. Malá při každém přikládáním řvala (plakala je slabé slovo) jakoby ji někdo vraždil. Pak se začala konečně chytat (i když tomu pořád předcházel pěkný řev) a zase sála jen chvilku a vysílením usínala. 2 dny po porodu mi dali malou na pokoj a začal „očistec“. Malá velmi často plakala, při každém přiložení přímo řvala, žádná poloha nefungovala, jen jedna, která byla tak krkolomná, že se to nedalo dlouho vydržet. Když už se přisála, sála pak i 20 minut dokud neusnula vysílením a stejně jsem navážila přírustek jen 10 gramů. Sestry se u mě střídali a snažili se mi pomoct, ale bez valného výsledku. Malá za 3 dny spadla ze své porodní váhy 2,8 kg na 2,5 kg, bylo mi do breku. Prsa mi tvrdly a některé sestry mi začaly říkat, že malá toho málo vypije, že jiné děti už běžně vypijí 50. Ale co jsem měla dělat ? Začínala jsem mít z kojení strach - bradavky začaly bolet a já se bála, aby miminko dost pilo. Zlepšilo se to 4. den, kdy jsem navážila po kojení i 50. Když nás 5 dní po porodu pouštěli domů, byla jsem fyzicky už hodně v pořádku, dle MUDr. rozkojená a miminko vážilo 2,57 kg. Pořád jsem si říkala, že doma to bude určitě jiné, bude víc klid, žádné vážení a vše bude v pohodě. No nebylo, malá stále bojkotovala přikládání a řvala v každé poloze. Začal to být boj, já byla vyčerpaná, vystresovaná a zoufalá. Můj muž byl nešťastný, když to viděl. Prsa bolely, o bradavkách ani nemluvím. Postupně bylo kojení tak bolestivé, že jsem při tom málem brečela bolestí, bradavky krvácely a postupně se zanítily a dítě bylo velmi neklidné a často plakalo. Zařalo to být utrpení, také jsem se o malou začala bát, nepřibývala a bylo také málo počuraných plín. Brečela jsem zoufalstvím, pila čaje pro kojící matky i 4× denně, no nakonec zakročila moje máma. Přišla, donesla mi odsávačku a UM. Nechala mě nakojit malou a jelikož pořád plakala, daly jsme jí flašku s UM. Jaké bylo moje překvapení, když vypila 60 ml a spokojeně usnula. spala 3 hodiny. Najednou jsem cítila obrovskou úlevu, že to řešení se nakonec najde. To bylo miminku 10 dní. Přikládání bylo velmi bolestivé, takže jsem odsávala po každém krmení a malé dávala flaškou MM i UM, podle toho kolik bylo odtříkaného. Bylo to celkem únavné, malá jedla po 3 hodinách a já spala denně celkem 3 hodiny. Postupně byla moje beruška stále víc čilejší a nespavější, takže po 6 týdnech jsem byla schopná odsávat tak 5× denně a pak už jen 4×, 3× a 2×. Mléka bylo stále méně a méně. V 8 týdnech jsme přešly zcela na UM, já měla mléko zřejmě už hodně slabé, protože malá začínala po hodině po jídle brečet hladem a pak taky jí více trápily větry, ačkoliv jsem nic nadýmavého nejedla. Teď baštíme už jen Nutrilon 1 HA, malá není žádný jedlík, ale přibývá. Hlavně je při jídle klid a po jídle je spokojená. Držím ji vždy při jídle v náručí a často se na sebe upřeně díváme a mně plesá srdíčko. Vím, že je nám oboum moc hezky a předáváme si vzájemnou lásku.
Takže nebuď stresovaná, že nekojíš a neobviňuj se, že jsi špatná máma. Své dítě miluješ, jsi spokojená a dáváš mu svou lásku - to je pro něj to nejdůležitější. Já měla velké štěstí, že mě podpořila má rodina a nikdo mi na nekojení neřekl nic špatného a spíše mně dali psychickou podporu. I naše doktorka mi vyšla vstříc a když viděla, že to nejde, snažila se mi tedy pomoct s UM. Vím, jak mě štvalo, když jsem někoho potkala a jeho první věta byla: „Kojíš ?“, málem místo pozdravu. Teď už říkám, že ne a že to zkrátka nešlo a neoprávněný stud zaháním již poměrně úspěšně, i když ne zcela - chce to asi čas. Vím, že při dalším dítěti se zase o kojení určitě pokusím, ale když to nepůjde, nebudu to lámat a přes koleno a sebe i dítě ničit. Zatím na malé vůbec nepozoruji žádné „zaostávání“ - není ani tlustá ani pomalá - naopak je velmi čilá, komunikativní a zvídavá. Nebojme se zaostávání, je to nepodložené. Moje kamarádka má chlapečka (4 roky), narodil se trochu dřív a kojení se také nezdařilo. Není tlustý, je zcela normálně vitální a pokud jde o inteligenci - je nadprůměrně nadaný, dokonce se ve svých 3 letech naučil číst. Dnes čte zcela plynně a učí se německy. Takže nebojme se nějaké neschopnosti, jsme dobré mámy a své děti milujeme a ukažme to těm, kteří nás odsuzují.

Romča + Julka (2,5 měs.)

  • načítám...
  • Zmínit
paraplicko
1180
28.9.05 18:08

Jooo a ještě něco ;-) … ochutnala jsem Nutrilon HA, který malá pije a nepřipadal mi hnusný … dokonce si to nemyslí ani náš pes :-D. Vždycky mlsně chodil kolem flašky s UM a já jsem mu vysvětlovala, že to není normální mlíčko. No jednou jsem si řekla, že mu tedy dám ochutnat, aspoň nebude příště smutný, že o něco přichází. Nalila jsem mu do misky 20 ml, které Julka už nevypila. Nejdřív k tomu jen čuchal, ale pak se do toho pustil a všechno vymlaskl. No vidíte a to má náš hafík pěkně mlsný jazyk - od té doby ho někdy „používám“ jako „dojížděče“ a vždy si rád dá :-)

Mějte se pěkně

Romča + Julka (10 týdnů)

  • načítám...
  • Zmínit
Monticka
1177
29.9.05 09:23

Ahojky maminko!

Neboj, jsi dobrá máma!!!!!! I mě tu o tom museli dlouho přesvěčovat:)))) Taky jsem nekojící mamina, která to nesla hooodně těžko a která se s tím už asi nikdy nesmíří a vždycky si bude říkat, že to měla ještě zkusit vydržet.

Ale dnes už vím, že je mnohem důležitější spokojené miminko a spokojená maminka, než maminka nervově zhroucená a uplakané hladové miminko.

Měj se krásně a pusu pro tvé zlatíčko

pá Montička + Filípek

P.S.: kdyby tě zajímal můj příběh (jestli už jsi ho nečetla), tak ho najdeš tady: „https://www.emimino.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2847“:[]

  • načítám...
  • Zmínit
Violet
1535
17.12.05 23:24

Jéé Káťo, no to bylo psané snad klávesnicí pod mýma rukama :-))) Souhlasím s tebou úplně ve všem, bohužel i v tom, že můj kojený brouček je taky závisláček (11měs) a já mám plnou hlavu starostí s tím, jak to zařídit, abych se v noci tak nějak vyspala…ano, jsou noci, kdy máme jen 2kojení, ale jasně převažují noci tak s 5-ti přicucnutími, což mě ničí… též bez dudlíka, též nefunguje nějaké pochování. Jsem ale rozhodnuta zkrátka prso v noci už nedat, jelikož vím, že hlady se malý nebudí. Je otázkou, kolik prořvaných nocí psychicky, ale i fyzicky vydržím..:-( No uvidíme, přeji lepší noci!

  • načítám...
  • Zmínit
misicka455
1222
7.5.12 17:53

Jednou mi jedna dobrá doktorka řekla, že kojení z vás dobrou matku nedělá. A že žebříček hodnot by měl být zdravé spokojená a pak až kojené miminko :-)))

I já patřím k těm co to prostě nejde.Nejenže obě mé děti měly ten start do života trošku těžší i tak jsem se snažila každé 3 hodky ostříkávala, jedla homeopatika , pila litry čajů, když to šlo dítě přikládala a bohužel nic . Mrzí mě to a taky se stím pomalinku srovnávám . Snad to jednou přebolí :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference