Jak jsem rodila v Mexiku
- Porod
- miminkoMEX
- 15.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodli jsme se rodit v Mexiku. V tomto deníčku relativně stručně shrnuji, jak to všechno probíhalo. Celé těhotenství jsem chodila vždy po měsíci ke gynekoložce, která je zároveň vyhlášenou místní porodní kapacitou. Byla mi doporučena a vybrána už od samého začátku těhotenství.
- 1
- 1
V podstatě už nebylo co řešit, jen bylo potřeba vybrat nemocnici kde rodit. V našem malém městě jsou jen tři, řekněme, „lepší“ kliniky, ovšem pro dvě z nich pracuje právě moje již vybraná doktorka. Všechny jsou víceméně americké, s pěkným, příjemným prostředím. Bylo mi celkem jedno, na které z nich porod proběhne.
Ještě se malinko zdržím u prohlídek. Měla jsem vždy ultrazvuk, miminko jsme prohlížely ze všech možných stran, počítaly kostičky, prstíčky, měřily vše, od velikosti hlavičky, až po velikost chodidla. Občas jsme odebraly krev a provedly nějaké další testy. Probíhalo to dost podobně jako v ČR.
Byla jsem přesně 38+6 a celé těhu jsem, dá se říct, neměla žádné problémy, kromě těch úplně běžných. V 7:00 ráno jsem se probudila, a jakmile jsem se na posteli posadila, ucítila jsem vlhko a teplo. Říkám příteli: „asi jsem se trošku počurala, nebo mi teče voda“, a on na to:" určitě ses počurala, jsi ve vysokém stádiu těhu".
Jakmile jsem se postavila úplně, začala mi voda téct více. Umyli jsme nádobí, vyvařili lahvičky a dudlíky, přítel si zajistil volno a za hodinku jsme v klídku a s úsměvem na tváři vyráželi do nemocnice. Tam nás přijali a šupli na monitor. Všichni plní úsměvu, příjemní. Jen mi řekli, že při kontrakcích miminku malinko padá srdíčko. Otevřená jsem byla na 1 cm.
Říkala jsem si, no co, dnes to přijde, já si počkám. Zatím mě nic nebolelo a byla jsem plná humoru. Za hodinku přiletěla moje gynekoložka a zároveň porodník, a ona na mě začala zmateně blekotat. V té španělštině jsem nerozuměla nic jiného než „císař“, a následně, že sál bude nachystán za 20 minut. Pffff, nevěděla jsem, zda se bát, brečet, či se radovat, že miminko přijde ještě dřív, než jsem čekala.
Na jednu stranu jsem byla ráda, že mi celou tu hodinu, kdy jsem ležela na monitoru, nikdo nic neřekl a všichni se tvářili, že je vše ok. Vyhnula jsem se tak stresu či strachu. Těch 20 minut před zákrokem utíkalo šíleně rychle, naposledy záchod (tam mi nějak dopraskla voda a smáčela jsem celou chodbu až na sál), omotat nohy, kapačka, epidural. Najednou jsem necítila nic od prsou dolů, ležela jsem na sále a koukala do těch příšerných světel.
Přítel mě držel za ruku, seděl vedle mě, a měli jsme spolu za tou velkou modrou plachtou, která nás dělila od našeho těhu bříška a shonu těch všech pobíhajících doktorů a sestřiček, tak trochu soukromí. A v tom slyším: „operace začne za 10 minut“, ovšem já jsem už cítila, jak mě řežou. Tak jsem se s nimi začala dohadovat a vysvětlovat jim, ať mi klidně řeknou, že už začali, že to cítím. A oni že tedy jo, že teda už začali a brzy to bude hotové.
Jenomže… Malá byla zašprajcovaná nahoře mezi žebry, nemohli ji dostat ven. Tahali, tlačili na břicho a nic. Potom jen vidím, jak moje stokilová doktorka začíná skákat na můj hrudník. To jsem už měla co dělat, abych se zvládala nadechnout. Jen si pamatuji, že jsem ještě příteli řekla: " to si snad dělá prdel, ne?" No, očividně věděla, co dělá, za pár minut malou vytlačili i z pod žeber, a my jsme uslyšeli krátké zabrečení . Přítel tam nakoukl a šel malinkou s pediatričkou umývat, vážit, měřit atd. Ještě než odešli, tak mi řekl, že je krásná a dostala jsem pusu na čelo.
Mě přidali víc nějakého uspávadla, protože šití jsem už úplně prospala. Když končili, přišel za mnou opět přítel a v náruči měl naši malou, už oblečenou, Nelinku. Probudil mě a ukázal mi ji. Koukala na mě jako vyoraná myška. Mezitím doktorka dozašila břicho, přehodili mě na vozík a převáželi na pokoj. Zároveň se mnou na pokoj dorazil i přítel s Nely, ubytovali se, zabydleli, a takto jsme tam všichni tři spolu byli dalších 48 hodin, než nás pustili domů.
Díky holkám z lednové diskuze mám asi možnost srovnání. Přístup je jednoznačně lepší tady, sestřičky svoji práci milují. Měla jsem malou u sebe na pokoji od porodu až do odchodu, nehrozilo žádné odnášení pryč. Když si zrovna přítel odskočil domů, mohla jsem kdykoliv zazvonit a sestřičky přiběhly, podaly mi miminko na kojení, přebalily, prostě cokoliv. Byla to pro mě ohromná podpora mít přítele po celou dobu u sebe a on sám teď tvrdí, že to pro něj byl opravdu super zážitek.
Když jsem šla po deseti dnech k mojí gyn. na vytáhnutí stehů, objala mě. Ten přístup je zde opravdu úplně něco jiného. Za celý porod, či pobyt v nemocnici jsem nepocítila ani kapičku stresu. Měla jsem doktorku, kterou jsem si vybrala, znala a především jí věřila.
Po porodu jsem dostala celkem dost různých tabletek na bolest, antibiotika a nějaký ten vitamin. Když to shrnu, tak jsem měla super rychlý a zároveň absolutně bezbolestný porod, přesně tak, jak jsem si to naplánovala, až tedy na ten způsob provedení.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20600
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Příště jdu taky rodit do Mexika 
ať je malá zdravá 
.