Jak jsem se rozhodla jít do toho

Chtěla bych napsat o tom, jak vypadala má cesta k mateřství, které jsem dlouho zvažovala. Během těhotenství jsem přečetla stovky deníčků a přišlo mi fér taky sem přispět. Třeba to pomůže někomu, kdo si je nejistý.

Kdysi dávno jsem si plánovala, že až budu velká, tak budu mít tři děti. Pak jsem během studia na gymplu viděla film o porodu a rozhodla jsem se, že pokud dítě, tak jedině adoptované, protože něco tak strašného jako porod může dobrovolně absolvovat jenom šílenec. Když jsem dorostla dospělého a „rozumného“ věku (ha, ha), tak jsem si našla úžasného partnera a chystali jsme svatbu a říkala jsem si, že časem to dítě zvládnu a budeme super rodinka. Hned po svatbě jsme totiž dítě neplánovali, jeli jsme na nějakou dobu do zahraničí, věnovali se spoustě věcí.

Roky ale běžely a manžel mluvil o dítěti čím dál častěji a já jsem se víc a víc tomu tématu vyhýbala. Nechtělo se mi měnit životní styl, přestat cestovat, ale hlavně, vždycky jsem se maximálně vyhýbala doktorům a nemocnicím a představa 9 měsíců těhotenství se všemi prohlídkami a vyšetřeními mě úplně děsila. Opět jsme bydleli v zahraničí, měli jsme se fajn, takové klidné období a já jsem měla čas hodně přemýšlet a položit si zásadní otázku, jestli dítě chci.

Dívala jsem se po lidech s dětmi kolem a říkala si, že to je přece šílené upsat se na dlouhé roky k výměně plínek a k běhání za odrážedlem. Jak budeme chodit do restaurace s uřvaným miminem, jak s ním poletíme na dovolenou? Za posledních 10 let jsme projeli desítky zemí na různých kontinentech. Jak se toho vzdám? A co ty drobné každodenní věci? Vždyť já si tak ráda naliji sklenku vína a otevřu v klidu knížku.

Jenže, co když se toho všeho nevzdám? Chci zůstat bezdětná? Při takové myšlence mě najednou zaplavil smutek. Vážně bych nikdy nechtěla poznat ten pocit, když se na mě usměje vlastní dítě? Když hledá maminku a jsem to já, koho hledá? A co hraní si společně, rozzářené oči u vánočního stromečku, blbnutí v posteli v neděli ráno? Vzpomínala jsem na svoje krásné dětství a najednou mi přišlo strašně líto, kdybych to neměla komu předat dál a užít si to i z té druhé strany.

Zvažovala jsme to pořád dokola, a pak jsem se naprosto racionálně, po zvážení pro a proti rozhodla, že to zkusit prostě musím a že mám nejvyšší čas a není na co čekat. Nebyla jsem z toho nijak odvázaná, nezaplavovaly mě žádné emoce, prostě jsem si řekla, že to je jedna z mých úloh a je třeba ji splnit. Manžel bude mít radost, naši rodiče se konečně dočkají, prostě teda udělám, co se ode mě čeká. Však to nějak dopadne.

Nechtěla jsem hned podléhat stresu z přílišného snažení, tak jsem si řekli, že akorát přestaneme používat antikoncepci, ale žádné počítaní plodných dní, žádná honba za ovulací. Prostě v klídku. A další tři měsíce se nestalo nic. Musím přiznat, že první mi to spíš vyhovovalo, já se do mateřství vážně nehrnula. Ale časem jsem byla víc a víc nervózní. Byl listopad a dohodli jsme se, že od nového roku zvolíme nový postup a budeme to zkoušet cíleně – v plodné dny, ve správné poloze, prostě všechny triky kolem.


Na Vánoce jsme jeli domů, shon s přípravami, nákupy dárků, pak kolotoč návštěv, pořád v jednom kole a mi najednou došlo, že mám už týden zpoždění. Samozřejmě mě napadlo, že jsem těhotná, ale hned jsem tu myšlenku zavrhla, protože předchozí měsíc jsme se s manželem skoro neviděli, sex skoro nebyl a i když jsem plodné dny vyloženě nepočítala, tak jsem tušila, že ten sex, co byl, tak byl úplně jindy. Když se ale menstruace nedostavila ani další dny, tak jsem se přeci jenom vypravila pro těhotenský test, abych to vyloučila úplně, než se vydám k lékaři zjistit, kde je skutečný problém.

Jeli jsme na nákup na silvestrovskou večeři a já jsem si skočila do lékárny. Manželovi jsem neřekla ani slovo, nechtěla jsem v něm vzbudit plané naděje. Večer jsem si udělala test a než jsem se stihla nějak psychicky připravit, tak na mě vykoukly takové ukázkové dvě čárky, že nebylo nad čím váhat. Stála jsem sama v koupelně a první, co mě napadlo bylo: a sakra. Ale jinak mozek nějak vůbec nereagoval, prostě mi to nedocházelo.

Šla jsem za manželem a prostě bez jakéhokoliv úvodu jsem řekla, že jsem těhotná. A v ten moment se něco zlomilo – začala jsem brečet a nemohla jsem přestat. Zaplavil mě takový pocit štěstí, že mě to zmohlo. Ano, byla to směs se strachem, obavami, ale to štěstí převládalo a naprosto mě přemohlo.

Tu noc jsme se šli jenom na půlnoc projít. Vykašlali jsme se na všechny plány a jenom se šli kouknout na ohňostroj. Stáli jsme na náměstí a koukali na oblohu, drželi se za ruce a já jsem si říkala, že tohle prostě musí vyjít, protože tak správný pocit jsem ještě neměla snad za celý život…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Máma21
3756
15.11.12 10:31

Krásný deníček! :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
15.11.12 10:33

:palec: pěkný

  • načítám...
  • Zmínit
Makuska
677
15.11.12 10:38

Moc pěkně napsané přeju vám aby vše dobře dopadlo

  • načítám...
  • Zmínit
Lucajdice79
2218
15.11.12 10:53

Krásný deníček :palec: Na konci jsem měla úplně husí kůži :kytka: a jak to bylo dál??? ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
15.11.12 11:06

Moc krasne napsane, vhrkly mi slzy do oci dojetim. Pocitam, ze mate doma tedy nejake dvoumesicni miminko? A jake to je, jak to zvladate?

  • načítám...
  • Zmínit
Ali-Ali
11117
15.11.12 13:12

Jo jo, skoro trimesicni (maly se narodil o neco driv). ted je to fajn, moc si to doma uzivame, maly uz se smeje na cele kolo a fascinuji ho hracky, takze je s nim sranda. sestinedeli teda bylo dost silene a chci se z nej „vypsat“ v dalsim denicku a pak zapomenout :)

  • načítám...
  • Zmínit
lenabab
15.11.12 14:03

Moc hezký deníček, brečím jak želva a přeju hodně štěstí :)

  • Upravit
Dice
10048
15.11.12 18:24

To je tak krásnej deníček!! Moc za něj děkuju! :hug: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
miisinkka
1279
15.11.12 20:26

Opravdu moc krásný deníček :)

  • načítám...
  • Zmínit
Eteas
8164
15.11.12 21:06

Krásně napsáno :hug:… já chtěla děti 4 a budu ráda za 2, jedno živý skoro půlroční štěstí mám doma a druhé plánujeme v dohledné době… taky jsme se „snažili“ jako vy a když to nešlo asi 5 měsíců, tak jsem šla k doktorovi, to byl květen a ten mi řekl, že když to do konce srpna nevyjde, tak to budeme řešit dál… no a ono to na konci srpna vyšlo, přišla jsem na to na konci září a na konci května jsem držela svůj uzlíček… omlouvám se, za tak dlouhý příspěvek

  • načítám...
  • Zmínit
Paja01
1087
15.11.12 21:24

Moc krásný deníček :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Ananta
2486
15.11.12 22:34

Krásný, měla jsem to vlastně stejně, odkládala, nevěděla, obavy o své zájmy, pohodlí, pohodu… až mě dohnal věk a šla jsem do toho racionálně s hrozným strachem, že to nemůžu zvládnout. Ted mám skoro pětiměsíční holčičku, která se sice narodila o dva měsíce dřív, ale zdá se že je úplně zdravá.

  • načítám...
  • Zmínit
Mahja
4742
16.11.12 07:35

Jůůů, hezký! Gratulace! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář