Jak jsem se stala matkou

O tom, jak jsem po narození syna neměla šrámy jen na těle, ale i na duši...

Ležím v posteli a syn spokojeně spinká vedle mě. Dívám se na ten jeho andělský výraz a rozpláču se… Jak jsem jen mohla být tak chladná, jak jsem jen mohla cítit to, co jsem cítila?! Abych vše vysvětlila, popíšu vám svůj příběh.

Dva roky jsme se s mým životním partnerem snažili o miminko. Titulovala bych se klidně do skupiny „zoufalých snažilek“. Nakonec se zadařilo a já 2. 1. 2015 našla na těhotenském testu druhou slabou čárku.

Tehle deníček ale nechci psát o svém těhotenství, které bylo mimochodem i přes neustálé nevolnosti bezproblémové, takže přeskočím až ke dni D. Bylo 6. 9. 2015 1:00. Probudilo mě silné tvrdnutí břicha a ihned potom začaly bolesti v podbřišku a křížích po 5 minutách. Zpanikařila jsem. Měla jsem týden do termínu.

Na příchod Honzíka jsme byli připravení nebo jsem si to aspoň myslela… Sprcha mi v kontrakcích udělala nepravidelný „guláš“, ale bolesti neustávaly. Zavolala jsem tedy do porodnice, kde mi setsřička poradila bolesti zaspat a přijet až budou pravidelné alespoň dvě hodiny. Dala jsem tedy na její radu a šla si lehnout. Bylo mi trapně, že tak zmatkuju kvůli poslíčkům. Co budu dělat u porodu?!

Bolesti se opět zpravidelnily na 5 minut, ale já se snažila být silná. Když jsem ale v šest ráno už kontrakce prodýchávala, zavelela jsem, že jedeme do porodnice! Když jsme dorazili na porodní, přivítala nás moc milá sestřička a ihned mě vzala na vyšetření.

Slyšeli jsme, jak vedle zrovna rodí nějaká maminka a upřímně na odvaze mi to teda zrovna moc nepřidalo. Ale když jsem pak uslyšela pláč jejího čerstvě narozeného miminka, zaplavil mě krásný pocit, že se možná taky brzo dočkám.

Po kontrole bylo jasno: „Otevřená na 3 cm, dnes porodíme, maminko. Tatínek ať zajde do auta pro tašku.“

Dodnes mi ta věta utkvěla v paměti, jako bych ji slýchavala každý den. Pořád mám při vzpomínce na ni husí kůži.

V tu chvíli mi problesklo hlavou: „A doprčic, tak já fakt rodím!“

Pak následoval výslech jako na kriminálce, mezitím prasknutí vody, klystýr a s tím, že je 8:00 a do oběda mám určitě odrozeno. Čas ubíhal tak nějak mimo mě. V noci jsem spala asi hodinu, takže jsem se snažila mezi kontrakcemi odpočívat a nabírat sílu na ten závěr. Ze kterého jsem měla mimochodem největší strach.

Porodní asistentka mě přišla zkontrolovat v 10:00. Jaké bylo překvapení, když mi sdělila, že to od rána nepostoupilo a malý je pořád vysoko. To už jsem začínala mít strach, že to nezvládnu. Už 9 hodin jsem bojovala s bolestmi v krátkých intervalech a po píchnutí vody se bolesti natoli zintenzivněly, že už se mi je prodýchávat moc nedařilo. Celou dobu se mi v hlavě ozývalo jaká jsem měkkota.

Když to nikam nepostoupilo, tak jaktože to proboha tak strašně bolí?! Dostala jsem nějaké čípky na otevírání a zůstali jsme s partnerem na pokoji zase sami. Snažila jsem se skákat na balonu, ať malému trochu pomůžu. Hodně jsem se nahřívala ve sprše, což mi podle porodní asistentky mělo taky pomoct.

Když mi ale za další hodinu a půl sdělila, že otevřená jsem asi na 4, max. 5 cm, tak jsem se už rozbrečela. Odešla a vzápětí s sebou přivedla doktora. Ten mě postavil před hotovou věc. Porod nepostupuje dost rychle, já už jsem vyčerpaná, takže mám dvě možnosti. Buď to necháme na miminku, ale může to ještě trvat, nebo mě vezmou na porodní sál, napíchnou mi kapačku s oxytocinem a porod urychlí.

Oxytocinu jsem se bála jako čert kříže. Ale vyčerpáním jsem nemohla už pořádně ani mluvit, tak jsem jen kývla na kapačku a šlo se na věc. Na porodním sále to mám všechno jako v mlze. Trápila jsem se s oxytocinem ještě asi další hodinu a půl. Pořád mě otáčeli z boku na bok, protože malý byl vysoko. Když přišel pocit na tlačení, tak mi to zakázali, a to už jsem si přála umřít.

Nakonec se náš Honzík narodil ve 14:07. Při samotném tlačení jsem sama pro sebe selhala asi nejvíc. Jedna porodní asistentka mi tlačila na břicho, druhá ho ze mě tahala, sama bych ho asi porodit nedokázala…

Ano a taky se bolest fyzická rozšiřuje ještě i o tu psychickou. Strašně jsem se po porodu bála se na syna podívat, měla jsem strach, že ho budu z té bolesti vinit. Měla jsem strach, že mi bude připomínat mé osobní selhání. Odmítla jsem první přisátí k prsu na porodním sále (což si nikdy neodpustím). Dokonce jsem si ho první noc nechala odvézt na novorozenecké oddělení.

Bojovala jsem uvnitř sama se sebou. Tu roli, na kterou jsem se celých devět měsíců tak těšila, jsem hned ze startu nezvládla a co hůř, vzdala jsem ji. Když mi Honzíka druhý den po porodu přivezli, koukala jsem se na něj jako na cizí dítě. Necítila jsem nic, navenek jsem se to snažila skrýt, ale litovala jsem dne, kdy jsem se rozhodla být matkou.

Je hrozné si to přiznat, ale zachovala jsem se k tomu bezbrannému stvoření jak nejhůř jsem mohla. Z porodnice jsem odcházela s umělým mlékem, protože jsem se samozřejmě nerozkojila. Další selhání… Nedokázala jsem sama bez pomoci porodit své dítě, nedokážu ho nakrmit, tak jak ho můžu dokázat vůbec milovat?!

Prý se tomů říká poporodní blues. Honí se vám tělem hormony a hlavou takové myšlenky, že bych si raději tohle období nepamatovala. 14 dní po porodu jsem si nemohla sednout (šití venkovní, vnitřní a ruptura klitorisu), takže jsem se snažila malého kojit vleže a utěšovat ve stoje. Bylo to náročné a celé takové robotické.

Po dvou týdnech ale jakoby se něco vě mě zlomilo. Podívala jsem se na svého syna a uvědomila jsem si, že jsem nezklamala! Spoluvytvořila, 9 měsíců nosila a PORODILA jsem to nejkrásnější stvoření na světě!

Během pár dnů jsem se rozkojila a šrámy na těle i na duši se pomalu začaly hojit. Občas mě sice ještě teskně napadne, že život už nikdy nebude stejný jako dřív, ale ihned to přebije myšlenka: „Ano, nebude, ale bude mnohem lepší a bohatší.“

A proč? Protože jsem matkou, pošramoceným tělem i duší, ale jsem MATKOU… Matkou svého syna a teď už budu tou nejlepší, jakou pro něj dokážu být!

Doufám, že deníček a v něm mnou upřímně popsané pocity pomůžou některé z vás, která třeba taky prochází po porodu podobnými „stavy“. Někdy je po porodu totiž třeba čas a hlavně to nevzdávat. Ti naši drobečci za to totiž stojí!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Bridget.Jones
25
4.10.15 05:32

Gratuluji k miminku :kytka: Popravdě já taky čekala kdy mě u porodu zaleje ten pocit nekonečné lásky a velkého štěstí jak se všude popisuje. Nic takového se nekonalo… Soustředila jsem se jen sama na sebe a svoji poporodní bolest. Porod byl fakt ošklivý. Pořád mi nedocházelo, že někde tam vzadu na dětském je moje malá holčička. A teď dva měsíce po porodu jí miluji uplně nejvíc jak to jen jde a nechci se od ní hnout na krok. Je to moje velké štěstí. Ps: Čekali jsme na ní 3 roky.

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43039
4.10.15 06:53

Porod je narocny a nebezpecny moment v zivote zeny, spousta zen to sama nezvladne. Spousta zenskych si nacte, jaka je to paradni euforicka zalezitost a pak je zklamana, kdyz zjisti, ze to boli, je to hnusne, je naruseno soukromi a ze by mozna umrely, kdyby jim nekdo nepomohl.

Neselhala jsi vic, nez kdokoli jiny. Lidi maji velkou hlavu a rodi blbe. Lidi pri porodu umiraj (matky i deti), musime se smirit s tim, ze budto budeme umirat, nebo budeme rodit neprirozene a neeuforicky. Mozky si asi kvuli orgastickemu porodu zmensovat nebudem.

  • načítám...
  • Zmínit
Krrysa
14110
4.10.15 07:28

@Pudloslava aneb jak si krásně omluvit rutinní manévry v porodnicích…

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
4.10.15 07:31

Diky za otevřenost. Nic si nevyčítej, tak náročný a traumatizující porod nutne ovlivni ten začátek, nevyplácí se ta hormonální euforie, která tomu pomáhá…zvladla jsi to skvěle, tak at to jde i nadále lip a lip :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
tria.002
509
4.10.15 07:49

@Krrysa asi tak..

  • načítám...
  • Zmínit
tria.002
509
4.10.15 07:49

@Krrysa asi tak..

  • načítám...
  • Zmínit
tria.002
509
4.10.15 07:49

@Krrysa asi tak..

  • načítám...
  • Zmínit
tria.002
509
4.10.15 07:49

@Krrysa asi tak..

  • načítám...
  • Zmínit
tria.002
509
4.10.15 07:52

Pardon za spam.. Mobil si trosku pohral.. :(

  • načítám...
  • Zmínit
Taara69
1748
4.10.15 08:31

@Pudloslava - lépe bych to nenapsala :)

  • načítám...
  • Zmínit
poppaea
3332
4.10.15 08:43

Gratuluju k miminku :kytka: Já jsem u porodu i po narození prvorozené udělala strašně moc chyb, které si vyčítám dodnes, a myslím, že jsou vidět i následky. Ale je fajn, že ti všechno docvaklo takhle brzo.
U druhé holčičky jsem najela na „alternativní“ způsoby - přirozený porod, kontaktní rodičovství atd., a všechno je daleko lepší a fakt lituju, že jsem neudělala to samé hned napoprvé.
Mimochodem stále se utvrzuju v tom, že nenechat si u porodu píchnout vodu byl dobrý nápad - sice jsem si počkala (asi ve 2 hodiny zašlá branka, ale voda praskla až v půl šesté), ale jsem si jistá, že to prostě svůj smysl mělo.

  • načítám...
  • Zmínit
Bibi239
7009
4.10.15 09:21

@Pudloslava kez by to bylo tak jednoduche, bud a nebo, cerna nebo bila… Ale neni. A tohle zrovna bla ceska porodnicova klasika, pichneme vodicku, napichnem oxytocinek, porodime do obeda, vymackame z vas dite, protoze vase zlobive telo nereaguje spravne na nasi uzasnou peci…

@Deňulec z kazde materske zkusenosti jde vytezit to nejlepsi pro dite i pro tebe jako matku, jen to z toho marastu clovek musi vybabrat, ocistit a pochopit smysl. Priste jinak a lip ;)

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
4.10.15 10:13

Krásný deníček, otřesný porod zmršený už tím prasknutím vody na třech centimetrech :zed: za ty následky bych je zabila fakt :pocitac: gratuluju k rozkojení!!! Už snad bude jen líp :hug:

Příspěvek upraven 04.10.15 v 10:17

  • načítám...
  • Zmínit
zlodcera
13183
4.10.15 10:33

Krásné! Zvládla jsi to nejlíp jak to šlo :kytka: Já to měla hodně podobné.. nechtěla jsem prasknout vodu, ani oxytocin, ale zoufalství z toho, že bych měla jít znovu na sekci pro nepostupující porod mě po těch dvou dnech v bolestech, kdy jsem byla už vyčerpaná, stejně k tomu dotlačil. Prasknutí vody pomohlo k pravidelnějším bolestem, ale k otvírání ne.. A oxytocin už jsem nezvládla - přestávala jsem dýchat, epidural nepomáhal vůbec, tak jsem šla na sekci. Toť můj příběh ve zkratce. Ať se vám daří :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
MarieP
3359
4.10.15 11:01

Nemůžeš za to - zvládla jsi to, vzhledem k okolnostem, dobře :hug:, měla jsem první porod podobný (né tak hrozný)- píchnutí vody a pak oxytocin (přitom porod postupoval pěkně a nebylo třeba zasahovat, ale asi chtěli mít hotovo do předávání směn). Stala se z toho jedna velká kontrakce, vůbec jsem nevěděla kdy tlačit a byla vyčerpaná, taky mi tlačili na břicho, malého bych po tomto asi sama neporodila, ale jsem přesvědčena, že bez zbytečných zásahů bych to v klidu zvládla… malého jsem sice měla u sebe a kojila hned, ale z porodu jsem měla velmi smíšené pocity :,(. U druhorozené jsem odmítla veškeré zásahy, vždy jsem se ptala zda se ji špatně daří, že je třeba urychlit a byl klid, porod probíhal fajn (jasně bolelo to jak kráva, ale byly tam pauzy a věděla jsem kdy tlačit), třeťátko bylo fakt fofr, bolesti největší (na stupnici do 10 to byla 12 8o ), ale nejkratší, nestihlo se nic ani papíry, ani monitor :lol: :mrgreen: Jo a pro jednu uživatelku (nepamatuji si jméno :oops: ) jsem fakt nevolala sanitku a šla pěšky, než by přijeli tak bych porodila :jazyk:. V porodnici jsem byla za pořádného exota :mrgreen: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
4.10.15 11:44

:hug: :hug: :hug: V ničem jsi neselhala, držím palce, ať se špatné pocity už nikdy neobjeví a užíváš si miminka. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Katulinka88
65
4.10.15 11:49

Drzim palecky, at uz je vse jen dobre :-*

  • načítám...
  • Zmínit
AdaAda
971
4.10.15 12:20

U me byl prvni porod taky hruza, namitala jsem, ale byla jsem slaba, nebyla jsem dost silna protestovat.
Druhy porod - cvicila jsem s epinem, mela porodni plan (nastrih ne, oxytocin ne, praskani vody ne, volnost pohybu, tlaceni jak chci ja a bonding), proskoleneho manzela. Bylo to neporovnatelne. Krasny zazitek. Jsem stastna, ze jsem to mohla zazit takhle. Manzel se me zastal, byla jsem ve sprse (kde jsem se za 45 min otevrela ze 4 na 9cm!!). Sprcha mi delala dobre, nechtela jsem tam nikoho, aby me rusil a Dr. prisla, zacala neco, ze musim xy, ja jsem se soustredila na sebe, pak zacala hucet do manzela a on ji rekl - prominte, ja jsem prisel podporit ji, ne vas. Za tuto vetu jsem mu vdecna. Byl pripraven nas branit, hlavne po prvnim porodu jsme vedeli, ze musime byt ‚drsni‘. Vyplatilo se. Pak prisla PA, rekla, at si lehnu - monitor, nereagovala jsem, hned to slo, vzala bezdratrovy monitor, a srdce poslechla, kdyz jsem byla ve sprse na ctyrech. Nemela jsem zadny steh..

  • načítám...
  • Zmínit
Suzuveverka
5010
4.10.15 12:29

Nic si nevyčítej, porod to byl náročný :kytka:
Takové pocity jsou po porodu asi obvyklé, i když to není nic příjemného. Mě trvalo skoro rok, než jsem se po pohodovém přirozeném porodu trochu vzpamatovala a začala fungovat jako člověk-matka a ne jako robot.

  • načítám...
  • Zmínit
Deňulec
412
4.10.15 12:30

Děkuji!

Děkuji vám všem za soucitné a povzbuzující komentáře. Po vydaní deníčku jsem měla obavy, že mě tady někdo bude soudit. Je vidět, že ženy ale drží při sobě… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Křídla13
121
4.10.15 12:50
:kytka:
  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.10.15 13:24

Taky gratulace :kytka:
Zvládla jsi to dobře, nic bych si nevyčítala.
Jen mi nedá k těm ostatním alá „česká klasika“. Někdy jsou zásahy lékařů nutné. Přirozený porod je fajn, ale až dojde na to, že nastávající matka už nebude moct (po přirozeném a dlouhém tlačení) a na císaře bude jaksi pozdě… doktor musí taky trošku myslet dopředu a tušit i to, co by se mohlo pokazit. Každá ženská má jinak širokou pánev, to že jich 20 porodí „přirozeně“ bez větších zásahů, jasně, nikomu to neberu, ale…
První porody jsou většinou horší u druhého dítěte už je ženská taky trošku „roztažená“ 8)

  • Upravit
Krrysa
14110
4.10.15 13:31

Problém je, že český doktor tuší problém asi tak u 98 procnet porodů a proto hned nasadí kolečko : píchnutí vody, oxytocinu a něčeho na bolest…

  • načítám...
  • Zmínit
Kassy
4062
4.10.15 13:32

Nic si nevyčítej, v ničem jsi neselhala. Jestli někdo selhal, tak zdravotníci, kteří, jak je u nás zvykem, nevydrželi jen pozorovat a hlídat pro případ komplikací, ale museli zasahovat, ačkoli nebyl důvod. Když je pak člověk takovým porodem vyčerpaný a zničený, není se co divit, že i psychika je na tom špatně. Měla jsem to po prvním porodu podobně, časem se to srovná, neboj. A přeju ti, aby případný další porod dopadl líp.

  • načítám...
  • Zmínit
Kassy
4062
4.10.15 13:38

Anonymní (škoda, že u deníčků nejde v diskusi citovat), nevěřím, že píchnutí vody při otevření na 3 cm byl nutný zásah. A tím se právě odstartovalo to kolečko následných už „nutných“, protože přirozeně rozběhnutý porod se po tom úvodním zbytečném zásahu zastavil.
Lékaři mají u porodu být jako jistota pro případ skutečných komplikací, ne zasahovat preventivně nebo pro pohodlí (ať své či matky).

  • načítám...
  • Zmínit
suvik
28294
4.10.15 15:24

Muj porod, i kdyz v porodnici, byl naprosto bez zasahu (krome nastrizeni, ale s tim jsem souhlasila i v porodnim planu), presto jsem mela dost podobne pocity. Prvni dite, zvlastni smes hormonu, nezkusenost - no notnou chvili jsem si hledala cestu.

Druhy porod bez porodniho planu, souhlasila jsem s pichnutim vody, syn se pak do deseti minut narodil, fofr, dalo by se rici, porod mene prirozeny, ale ja si ho uzila mnohem vic. Tolik jsem vse nehrotila, vsechno slo tak nejak samo.

Takze ja souhlasim s tim, jak uz jsem psala vicekrat, ze po masirce, jak porod je nejnadhernejsi vec v zivote zeny (je, ale az kdyz drzim v ruce dite), tak spousta zen ma dojem, ze zklamala, pokud ihned neoplyvala nadpozemskym materskym citem, kojila uz na sale, mela dite na tele od rana do vecera. Vetsinu to u druheho ditete prejde.

Aby mi nekdo nevkladal do ust, jak se zastavam ceskeho porodnictvi, rutinnich zasahu atd., toto nikde nepisu.

Ono ovsem i s informacemi, ze sestinedeli muze byt masakr, az zkusenosti zjistime, jak moc velky (pro nekoho), to se neda prenest slovy.

  • načítám...
  • Zmínit
lebi
4.10.15 17:13

V ničem jsi neselhala, buď na sebe pyšná a buď ráda za zdravé miminko. ;) Jinak moc gratuluju. :kytka:

  • Upravit
Urtica-dioica
400
4.10.15 17:15

Ahoj, rozumím Ti - měla jsem velmi podobný průběh, jen ještě o něco dělší (od prvních kontrakcí trval porod cca 28 hodin). Neotvírala jsem se, bolesti byly značné, poslední hodiny jsem strávila na oxytocinu…jediný rozdíl byl v tom, že mi voda praskla sama na začátku porodu. Ty poslední hodiny se mi hlavou honily myšlenky, že jsem nikdy neměla chtít dítě, že bych ho radši neměla…byla jsem tak vyčerpaná, že jsem nebyla schopná vůbec ničeho a závěr porodu jsem prořvala jak tur :-). Taky jsem měla pocit osobního selhání, poporodní blues se u mě naopak projevilo jako chorobný strach o dítě…doteď mám noční můry o proodu a vůbec nevím, zda si troufnu na druhý… Gratuluju k miminku!

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43039
4.10.15 17:52

@Krrysa jiste, kdyz je porod nepohodlny a boli, muze za to porodnice.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.10.15 19:45

Gratuliji, ze jsi cestu k miminku nasla takhle brzo. Me to trvalo 6mesicu a desne si to zpetne vycitam. Pro okoli divadlo stastne matky, co vse zvlada v soukromi stroj a troska. Krome tezkeho porodu jsem mela i rozchod s otcem ditete. Hned z porodnice jsem se stehovala do noveho jeste rozdelaneho bytu, kde jsem byla s mimcem. Dnes maleho miluji, je stredobod vseho, ale za ten prvni pulrok bych si nafackovala.

  • Upravit
gajgul
1671
4.10.15 20:19

@Deňulec Jste báječná že ste se rozhodla kojit, ikdyž ste z porodnice odcházela s umělým mlékem. Jste báječná že ste napsala tento deníček. :hug:
Upřímně, já porod vnímala jako klidní, později sem se ze zprávy dozvěděla že nám chybělo málo a šli sme na císař (silné kontrakce které vysilovali mě a malému zrychlovali srdíčko dost nebezpečně), takže po jeho narození jsem byla vysílená a když sem ho okamžitě neslyšela křičet, tak sem se nutila se nedívat směrem ke stolíku kde ho ošetřovali, abych si pro jistotu nezapamatovala jeho tvář, kdyby bylo nejhůř. A když mi ho podali abych si ho pochovala tak sem necítila vůbec nic. Ještě 2hodiny po porodu sem mateřství nevnímala, ale když mi ho kolem desáté přivezli na pokoj tak se při pohledu do jeho očí něco zlomilo…
:hug: Věřte že takových začátků jako vy mělo určitě víc matek a vy ste skvělá že ste o tom ochotná psát, mluvit a „bojovat“ s tím ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
PerlaMarina
1836
4.10.15 20:41

Můžu se zeptat, jaké byly důvody k dirupci? (píchnutí vody) A jinak tlačení na břicho no koment.

Sama bys to zvládla dobře, ale v porodnici v tobě vyvolali pocit, že to sama nezvládneš a to byl ten problém, proto se porod zastavil, než jsi přijela do porodnice, vše bylo dobré. Psychika dělá hodně. Dali ti termín, do kdy bys měla porodit, do oběda, ten časový limit tě stresoval, když pak se proces zpomalil, (což není divu, když tě vyrušovali ze soustředění výslechem třetího stupně, vyšetřováním, monitory, klystýrem atd atd), tak to v tobě vyvolalo pocit, že to nezvládáš tak, jak bys měla…Prostě ty za to nemůžeš, kdyby ti dali šanci, zvládla bys to skvěle i bez zásahů.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
4.10.15 21:01

@PerlaMarina Mohu se zeptat, ty jsi porodní asistentka?

  • načítám...
  • Zmínit
Krrysa
14110
4.10.15 21:55

@Pudloslava to je kec… :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
Deňulec
412
4.10.15 22:12

@PerlaMarina
Na příjmu mi řekl p. doktor, že voda sama nepraskla a já už měla kontrakce po 5ti minutách 7 hodin, takže píchnutí vody průběh porodu uspíší. Věřila jsem lékařům.

Nakonec jsem se z propouštěcí zprávy dozvěděla, ze porod nepostupoval z důvodu sekundárně slabé děložní činnosti-krátký pupečník. Údajně proto Honzík nesestupoval a já se přestala otevírat.

Nehledám viníka, teď už hledám jen porozumění a vnitřní klid.

  • načítám...
  • Zmínit
Beruska248
205
5.10.15 17:24

Krásný deníček, zvládla si to krásně :kytka: mě praskla voda v 1:36, ve 3:12 kontrakce hned po 5ti minutách, já se neotvírala, v 11 kontrakce po minutě, malá už sestouplá, šílenej tlak a hrozně se mi chtělo tlačit ale já pořát na 6 cm :( tak sem taky vyfasovala oxytocin a malá se narodila v 15:21… Bylo to strašný, a stejně mám pořád pocit že jsem tak trochu zklamala…

  • načítám...
  • Zmínit
Misel02
4345
6.10.15 12:58

Ahojík moc gratuluji k synovi… jen nechápu čeho se matky bojí proč porodu že to bolí? ano bolí taky mám syna a nepřepadla mě ta vlna lásky jak každý básní u mě to došlo to až za pár dní… měla jsme vyčitky že jsme se nerozkojila i LP mi nedokázala pomocia to jsme zkoušeli vše… takže za tebe jsme ráda že jsi mohla kojit svého synka… Já říkám všem k porodu se má jít hlavně s usměvem a myslet na drobka a bolest jde mimo hlavně pozitivně naladěná porod jde o hodně lépe a ne si říkat bože já rodim… spíše říct si supr dítko jde ven a bude s námi těšit se a být ok… takže na příští porod žádný stres a a pozitivné myšlení na porod :-)

  • načítám...
  • Zmínit
katule9
2292
7.10.15 14:51

Ahoj, ani nevis jak moc vim o cem pises, tyto pocity znam moc dobre..az cas je zahojil a sve dite miluju nejvic jak jen to jde. Jinak k porodu..nemyslim si ze byl zmrseny jak tady pisou jine damy, ono to bohuzel pokazde nebezi jako po masle, taky jsem dostala oxytocin a byla jsem za nej stastna, dite mi nesestouplo do porodnich cest a musela jsem ho vytlacit sama-ale mela jsem na to dostatek sil tak jsem to zvladla, ale chapu ze ty jsi byla uz vycerpana..s tlacenim na bricho nesouhlasim ale nekdy to jinak bohuzel nejde, dite musi ven a kdyz rodicka nema sily tlacit musi se tomu pomoct. Jinak ti moc drzim palce at uz se vam s miminkem jen dari a uzivej ty stastne chvile :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Calathea
1054
7.10.15 18:13

.

Příspěvek upraven 01.03.16 v 15:22

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář