Jak jsem se vdávala

Všechno to začalo tím, že mě přítel pozval do restaurace a po večeři mi se slovy: Vezmeš si mě? vložil do ruky pomuchlanou papírovou krabičku, kterou až do této chvíle poctivě střežil v kapse jeansů. Souhlasně jsem přikývla a jala se rozbalovat krabičku, kde měl být ON, prsten z bílého zlata s briliantem... dobře... ať nežeru, zirkon by stačil. Když jsem ho rozbalila, zjistila jsem, že tenhle zásnubní prstýnek má s tím mým vysněným společné pouze to, že je kulatý.

Můj přítel pochází z katolické rodiny, takže svatba MUSELA být v kostele. Začali jsme docházet k místnímu faráři na tzv. přípravku. Přípravky se kromě nás ještě účastnil jeden snoubenecký pár, Pája a Kája. Moc fajn lidi, hluboce věřící. Já, člověk nepokřtěný a Pánem Bohem nepolíbený, jsem si připadala na našich společných sezeních jako exot. Každé naše setkání se neslo v podobném duchu: přivítání, čtení z Bible a závěrečná modlitba. Za celých 8 měsíců, co jsem přípravku navštěvovala, jsem nebyla schopná naučit se ani jednu z těch „básniček“, takže na závěr, kdy se všichni modlili, já koukala připitoměle do země.

Před každým setkáním mi manžel kladl na srdce, ať nic neříkám, jen poslouchám a usmívám se. Chudák se bál, že kdybych něco z huby vypustila, byla by to určitě perla. Jemu se to řekne, když jsme probírali vznik světa, musela jsem se kousat do jazyka, abych nezačala křičet, že já nejsem z žádného žebra, ale přece z opice! Asi největší strach měl při tématu předmanželský a manželský sex. Farář nás nabádal, abychom spolu neměli žádný intimní vztah a se sexem počkali až po svatbě. Přítel souhlasně přikyvoval a já si v duchu říkala, jen počkej, až se v noci přitulíš, tohle ti připomenu, panáčku!

S blížícím datem naší svatby se začal měnit i obsah sezení s farářem, od duchovní stránky jsme přešli k té praktické. Začal nám vysvětlovat, jak samotný sňatek proběhne. Za to jsem byla fakt vděčná, protože jsem vůbec netušila, kdy mám během obřadu, který měl být spojen se mší, stát, klečet, sedět nebo snad dokonce něco říkat. A při jedné takové praktické ukázce farář povídá: "a teď vstanete a přinesete před oltář obětní dary“.

Nevím, co mě to napadlo, úplně jsem zapomněla, že mám držet hubu a usmívat se a do toho hrobového ticha v kostele jsem pronesla: "a co je takovej vhodnej dar pro kostel?“ Neumíte si představit, jak na mě všichni koukali. Vůbec mi nedocházelo na jakou blbost jsem se zeptala, myslela jsem to dobře, chtěla jsem jen tip na dárek. Farář mě chápavě chytil okolo ramen a prstem ukázal na malý stolek, na kterém byly připraveny hostie ve zlaté nádobce a vysvětlil mi, že tohle je to, co mám přinést!

Teď mi tak dochází, že jsem tento deníček neměla pojmenovat Jak jsem se vdávala, ale Jak jsem byla za vola.

Krásný den všem!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Chawa
575
26.2.11 09:59

Od srdce jsem se při představě obětních zvířat či květů v kostele zasmála. :palec: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
martina75
648
26.2.11 12:30

uplně jsem vyděla jak za zvuku varhan jde středem kostela pruvod tahnoucí obětní zvířata :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
E.K.L.
642
26.2.11 13:38

Ahoj, já jsem věřící a můj přítel ne, svatbu jsme měli v kostele a úplně stejnou větu jako ty pronesla švagrová, když nám pan farář vysvětloval, jak bude obřad probíhat. :lol: Nikdo na ni nekoukal a už vůbec si nemyslel, že je „vůl“, prostě to jen nezná, když do kostela nechodí. 8-) A s tou přípravu, to záleží na faráři, nám třeba stačily 2 sezení, na jednom nám pan farář vysvětlil podstatu křesťanského manželství, ale stylem, aby to pochopil i můj nevěřící přítel, a na druhém nám popsal, jak bude probíhat svatební obřad. A jinak půl roku před svatbou nám křtit dceru. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
26.2.11 14:53

Jsem se pobavila :potlesk: :lol: .Pro mě je tohle uplně jinej svět a nechtěla bych se do něj dostat :lol: .Pokud bych se tam ocitla asi by mě brzo někdo vyhodil a nebo bych byla taky za vola :lol: :mavam: .

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.2.11 15:03

U nás to bylo zrovna tak. Já jsem věřící, přítel ne, ale to co popisuješ ty, jsme vážně neprobírali. Byli jsme sami na dvou sezeních u našeho vynikajícího faráře, kde jsme při kávě debatili o životě..a rozhodně nic o sexu a už vůbec ne o sexu po svatbě..když to čtu, je mi trošku smutno, jak to může působit na lidi co nechodí do kostela..jinak co se týká obětních darů, taky by mi to nepřipadalo divný a už vůbec ne, že jsi třebas hloupá..prostě nechodíš do kostela, tak to neznáš..já bych zase nevěděla jiný věci co znáš ty :wink: Jen mě ještě zaráží přístup tvého manžela, mlč a usmívej se, takovou ptákovinu bych příteli v životě neřekla..protože to přece není idiot bez názoru a mozku..můj názor

  • Upravit
Dorisov
50
26.2.11 15:52

Tak to jsem se hodně pobavila :potlesk: Pěkně a vtipně jsi to vylíčila, že i já si představuji co všechno za „obětní dary“ by v té chvíli napadlo mě :-D
Také jsem nepokřtěná a nevěřící. Ale to není určitě to nejdůležitější. Určitě jste teď spokojená rodinka i přes tohle malé faux pas… Držím vám pěsti a mějte se rádi :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
26.2.11 16:54

:lol: :lol: :lol: já bych tam asi ztropila ostudu daleko větší. Jako nekatolíkovi mi na té tvé otázce nepřipadá nic tak divného, klidně bych dotáhla zlaté tele nebo obětního berana :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
danica.janica
7
26.2.11 21:03

Ráda bych uvedla na pravou míru: nemám žádné „literární střevo“, takže některé věci mohly vyznít jinak, než byly myšleny. Určitě jsem se nechtěla žádným způsobem dotknout věřících lidí ani jsem nechtěla, aby si díky mým zážitkům z přípravky někdo udělal obrázek o tom, jak to v kostele chodí a už vůbec jsem nechtěla, aby můj manžel vypadal jako mrťafa, který má pocit, že má doma pipku bez názoru.Tak, jak jsem v úvodu deníčku napsala, že svatba MUSELA být v kostele (nemusela, pouze to bylo manželovo veliké přání, kterému jsem dobrovolně vyhověla), tak stejnou měrou nadsázky byla myšlena i věta: mlč a usmívej se.

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
27.2.11 12:46

:lol: :lol: :lol: :palec: Výborný deníček!!! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář