Jak jsme se poznali aneb láska na první pohled existuje
- Partnerské vztahy
- Anonymní
- 12.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Doufám, že vás to bude bavit a za některé mé chování, co se tu objeví, mě nebudete odsuzovat. Ale ráda na naše setkání a vše potom vzpomínám.
Psal se rok 2014, byla jsem delší dobu sama a ten pravý nějak nepřicházel. Tak jsem tomu chtěla trochu pomoci a zkusila seznamku, blbost, co? Nicméně po několika schůzkách se jeden zdál být docela přijatelný, tak jsme se scházeli a začali spolu chodit. Jmenoval se třeba Martin. Jednou jsem šla s kámoškou do hospody si popovídat, jak jde život, ten den 28.2. se hrál hokej, hráli jsme my a Slováci. Kamarádka mě pozvala, ať jdu s ní, jejím přítelem a pár jejich kamarády do jiné hospody sledovat hokej, pít, fandit a že by mě chtěla s někým seznámit, byl to kamarád jejího přítele.
Vždy když mě chtěli seznámit s jejich kamarády, tak to byli zhulenci a vymaštěnci, s takovýma jsem nic nechtěla mít. Ale to už kamarádka věděla. Říkám, že mám sraz s Martinem a ona, ať jde s námi. Nejdřív se mi moc nechtělo, že tam bude hodně lidí, atd… Nakonec jsem ráda, že jsem se nechala přemluvit.
Jdeme na zastávku a tam už čeká kamarádky přítel s nějakým jeho kamarádem. Hned nás seznamují, řekněme, že tohle byl Marek, hned jak jsme se viděli, a podali si ruku a dali pusu na tvář, věděli jsme oba, že něco přeskočilo. Nastoupili jsme všichni do busu a jedem směr hospůdka. Celou cestu si s Markem povídáme, jak kdyby jsme se znali už dlouho a ne, že jsme se teď seznámili. Najednou kamarádka říká „Kde máš sraz s tím tvým?“ Ani nemusím říkat, jak mi bylo, v tu chvíli jsem si přála, aby žádný můj přítel nebyl. Marek se trochu zarazil. Říkám, že na metru. Dojedeme tam a nejradši bych tam Martina nechala stát v metru a vůbec pro něj nešla, ale taková já nejsem přece. Tak jdu zklamané pro něj. Seznámím ho s kamarádkou, jejím přítelem a Markem.
Jdeme společně všichni k hospodě, tam je dalších asi 10 lidi. Jdeme si sednout, máme rezervaci, tak vše probíhá, jak má, chci si sednout co nejblíže k Markovi, ale bylo tam tolik lidí, že to asi nevyjde. Když jsem šla ke stolu a rozhlížela jsem se, Marek na mě mával, že nám drží místa vedle něho, super. Seděla jsem hned vedle něj a vedle mě můj přítel. Celou dobu, co byl hokej, jsme fandili samozřejmě, ale když byla reklama nebo tak, tak jsme se s Markem pořád bavili, Martin mi byl úplně jedno, ale on to tak nenechal, chtěl ukázat všem, že jsem jeho holka a pořád mě objímal a líbal atd… Bylo mi to dost nepříjemné, nejen, kvůli tomu, že se mi líbil Marek, ale i že to dělal pořád a před všemi těmi lidmi, které ani nezná.
Skončil hokej a pokračovali jsme zpět do nonstopu jen já, Martin a Marek. Jo a Marek měl s sebou na hokej takovou fandicí čepici, která mu přináší prý štěstí, na celý hokej mi ji půjčil, vyhráli jsme. Pak mi ji nechal i nadále. V nonstopu se bavíme, Martin pořád ukazuje, jak jsem jeho. Najednou odchází si odskočit a my zůstaneme s Markem chvíli sami. Normálně bych to asi neudělala, ale měla jsem něco vypito, tak jsem si sedla k Markovi a on mi řekl, že se mu moc líbím, já vzala jeho mobil a napsala tam své číslo a on mě vzápětí prozvonil, abych měla jeho, vtom přichází Martin. Myslím, že mu to hned docvaklo.
Pak jsme se rozloučili, Marek tam zůstal a já šla domu za doprovodu Martina. Doma jsem myslela pořád jen na Marka, jak se hezky směje, jak je milej. Napsala jsem mu ještě ten večer SMS, jestli je v pořádku doma a ať se hezky vyspí. Žádná odpověď nepřišla. Jak jinak. Ví, že mám přítele, tak co by mi psal, ale měla jsem pořád tu jeho čepici, tak jsem věděla nebo spíš doufala, že ho ještě uvidím.
Druhý den jsem šla celkem nevyspaná do práce. Vyprávěla jsem kolegyni, co se mi stalo. Najednou mi cinkla SMS, myslela jsem, že bude od Martina, ten mi psal snad 100 sms denně, ale omyl. Byla od Marka, přál mi pěkný den a že tam zůstal jen chvilku a pak šel domů, že si myslel, že se za ním vrátím třeba.
A začalo celý den psaní. Na každou jeho SMS jsem se těšila. Další den jsme se sešli a šli se projít s jeho pejskem Sendynkou. Ta si mě hned zamilovala i já ji. Prý nemá ráda každého, že jeho bývalou neměla ráda a pořád na ni vrčela, řekla jsem mu, že psi poznají dobré a špatné lidi. Pořád jsme se scházeli, co to šlo, psali jsme si SMS nebo na FB, když jsme nebyli spolu. Pořád chodili na kulečník, šipky, bowling, nebo si jen tak posedět či se projít. Každý den, který to jen šlo.
Ptáte se, co je s Martinem?? Pořád s ním jsem, jen jsem se s ním začala méně scházet než předtím a méně psát. I když se mě párkrát zeptal, jestli se něco děje a chci se rozejít, řekla jsem, že ne. Asi jsem byla sobecká a nechtěla jsem být zase sama. Znáte to, když, jsme sami, na nikoho nenarazíte, jakmile jste zadání, tak se kolem vás začnou sbíhat, jak kdyby to tušili.
Jeden z mnoha večerů mě Marek doprovází domu z dobré večeře a je podezřele ticho, zeptám se ho, co se děje, a on, že je zamyšlený, ptám se, na co myslí. A on, že už delší dobu, mě chce políbit, ale že neví, jestli může, že nechce nikomu lézt do zelí. Má odpověď vás asi nepřekvapí, řekla jsem mu, že jestli to tak cítí, ať to udělá, že nikomu do zelí nepoleze, že ví, jak to s Martinem mám, že mě v poslední době štval, protože najednou začal plánovat nás život, jak spolu budeme bydlet atd. Po měsíci známosti, vše bylo rychlé z jeho strany ke mně.
No co vám budu povídat, říká se, že podle prvního polibku poznáte, jestli ten vztah za něco bude stát nebo ne. Tak u mně to tak s Markem rozhodně bylo, nikdy jsem si nemyslela, že zažiji takový ten dokonalý polibek jak z filmu, při kterém si připadáte jak v jiném světě a nic kolem vás neexistuje a v dáli slyšíte takový ten ohňostroj. Rozloučili jsme se po asi dalších několika tisících polibků. Ještě ten večer mi od něj přijde sms s přáním krásných snů o něm.
Jenže co teď s Martinem, věděla jsem, že se sním musím rozejít, že nejsem ten typ, co podvádí. Tak jsem mu napsala, jestli se můžeme sejít, nechtěla jsem mu to psát zbaběle po SMS či FB. Martin to asi tušil a napsal, že se sejdeme až za týden. Nakonec na to ani nedošlo.
Další den jsme se s Markem neviděli, časově to nevyšlo, tak jsme si jen psali, hlavně večer na FB. Napsal mi, že by mě chtěl mít jen pro sebe a nedělit se o mě s nikým. Touhle větou mě tak potěšil, začalo mi bít srdce štěstím, byla jsem ráda, že to cítíme stejně.
A už nebylo co odkládat a scházet se s Martinem. Napsala jsem Martinovi, že týden čekat nechci a že mu to napíši teď přes FB. A bylo to, rozešla jsem se s ním. Ulevilo se mi, že už mi nic nebrání a nemusím Martinovi lhát, proč se s ním nechci scházet tak často jako dřív.
Hned jsem to psala Markovi, že jsem volná jak pták. Další den, máme oficiální rande. Rozpovídal se o sobě o tom, jakou měl minulost, co vše vyváděl apod. No čuměla jsem jak puk, rozhodně toho nebylo málo a žádné blbosti. Ale řekl mi, že mi to chce říct vše hned, abych se to třeba nedozvěděla od někoho jiného a abych se rozhodla, jestli i s jeho minulostí ho budu chtít. Vážila jsem si toho, že se mi tak otevřel. V práci to vše zas rozebírám s kolegyní a ona se mě ptá, jestli teda spolu chodíme. Řekla jsem jí, že vlastně nevím, že jsme si to neřekli, ale že chodíme spolu za ruce a takové ty pěkné začátky, jak bývají, že jsou i u nás, brala jsem to jako, že ano. Jenže jak to bere Marek a jak se ho zeptat, aby to nevzal nějak špatně a nemyslel si bůh ví co o mně. Naštěstí to vyřešil zase on sám. Psal mi, že se mnou chlubil kamarádovi, protože to na něj bylo samozřejmě poznat, z mrzouta byl najednou veselý člověk. Doma celá jeho rodina taky věděla, že je zamilovaný, dozvěděla jsem se to od nich, když jsem je poznala, že najednou byl veselý, pořád někde byl a nebyl jen doma, bráchovi bral gel na vlasy, a to se nikdy v životě negeloval a chodil pořád vyvoněnej.
No a napsal mi, že kamarádovi řekl, že jsem jeho přítelkyně, ale že vlastně neví, jestli mě může tak nazývat. Tak jsme poslala vysmátého smajlíka, že to samé jsem dnes řešila já s kamarádkou a že budu ráda jeho přítelkyně.
Jsme spolu už třeba měsíc, ale tím jak jsme spolu skoro pořád, co to jde, mi přijde, že už to je delší doba. Před kamarádama se pořád líbáme a máme se k sobě, až jim lezeme krkem, ale chápali, že jsem čerstvě zamilovaní. Tak jak mi to lezlo krkem u Martina, tak s Markem mi to nevadilo, naopak.
Jeden krásný večer dubnový mě Marek jako každý jiný večer doprovází domu, objímáme se, líbáme se… A začne lehce pršet, díváme se s Markem v objetí na sebe a nějak z něj vypadne, že ví, že je to asi moc brzy, ale že mě miluje. Já se jen usmála a řekla mu, že ho taky miluju, cítila jsem to tak, nebyla to ta fráze, že když to řekne jeden, druhý musí taky. Pak mi říká, že tohle cítil a řekl holce jen jednou a to byla jeho první láska v 18. Že to opravdu neříká každé holce, jako jiní chlapi, aby holku dostali do postele.
Po roce jsme spolu začali hledat podnájem, nakonec jsme se nastěhovali na druhou stranu Prahy do rodinného domečku, který měl jeho táta, dva byty v baráku, teď už je ten byt jeden Marka a jeden jeho bráchy. Nahoře bydlí vzdálená Markova rodina.
Už jsme spolu skoro 5 let a čekáme miminko. Nebudu lhát, po tom spolužití to občas není jednoduché, poznáte se víc a víc, jak jste spolu opravdu pořád a máte společnou domácnost. Je to typicky chlap, když uklidí umyté nádobí dá to jinam než to patří, když vaří, můžu nastoupit pak já a uklidit celou kuchyň po něm, ponožky vždy najdu na jeho straně u postele na zemi. Ale zas i přesto vše, ho pořád miluju, zase se snaží, každý máme nějaké ty mouchy. Ale pořád je to ten chlap, který zvládne si sám udělat poličku, sestavit kuchyň, udělat sprcháč a teď i připravit pokojík od příčky po strop, vymalování atd. Sice některé věci neudělá hned a trvá mu, než se k tomu dokope, ale když už se dokope, tak to stojí za to.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1309
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 769
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1342
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 340
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19385
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2543
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2783
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Bohuzel jsem taky mela zrovna pritele. Prijela jsem s nim na motosraz a odjet jsem uz chtels s nekym jinym 
jinak taky preju, at se dari 
. To opravdu nebylo férové jednání.
Mějte se krásně a gratuluju k miminku. 
