Jak jsme zvládli náš den D
- Porod
- KarolLyn
- 06.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Porod byl pro mě nádherný i bolestivý zážitek plný emocí. Miminko bylo neplánované a vše kolem něj tatínek tak nějak nevnímal nebo nechtěl vnímat. Blížil se den D a místo toho, abych byla nervózní já, tak přítel plašil, jako kdyby měl rodit on.
Termín jsem měla 8. 8. a bohužel jsem přenášela dlouhé 4 dny. Byl pátek 12. 8. a mě v půl třetí ráno začaly bolesti po 5 minutách, vydržela jsem do 8, tatínek nic netuše odjel do práce a já mu v 8.30 psala, že už to nemůžu vydržet, ať se vratí. No, nějak to nepochopil, až mu musela volat tchyně, ať se okamžitě vrátí, že se jede rodit
Chudák, přilítl, hrozný zmatek a se slovy: dělej, dělej, mě hnal do auta. Cesta trvala 36 minut a celou dobu se div nemodlil, ať mu neporodím v autě, i když jsem ho ubezpečovala, že to ještě pár hodin potrvá.
Příjem v JC porodnici byl fofr a já šla s přítelem na hekárnu. Sestříčka mě nutila na balon, do sprchy a já jsem byla ráda, že ležím. Kolem oběda jsem začala pofňukávat, že to dost bolí, ať mi něco dají. No, nález: otevřená na 3 prsty, ještě maminko vydržte. V půl 2. na porodní sál a další kolečko - sprcha, balon, monitor.
Kontrakce neuvěřitelně bolestivé, žádné rady, jak dýchat, mě nezajímaly - jen křeč, tma před očíma a ruce křečovitě zaseklé v lehátku. Ve dvě mi přišli píchnout vodu a to už jsem brečela, že chci epidural. Anesteziolog výborný, snažil se žertovat, ale já nějak neměla na vtípky náladu. Musel si mě otočit, poposunout, napíchnutí se povedlo napotřetí. To byla úleva! Za pár minut přišla sestra s oxytocinem, že se to chysta, tak na zesílení kontrakcí, bylo to jako poslouchat rozsudek smrti. Přítel seděl vedle mě, podával pití a nevěděl, co dělat, za ruku mě vzít nemohl, protože jsem je měla zaseknuté v lehátku a ječela jsem jako Viktorka u splavu.
Najednou mě PA překulila na bok, že si mám přitlačit hlavičku. To byl tak šílený tlak, že jsem myslela, že prasknu, najednou vykřikla, že jsou vidět vlásky a přítel, ač tvrdil, že porod nezvladne a když už, tak někde z koutku, aby nic neviděl (dělá se mu blbě při pohledu na krev), vyskočil a už mi čučel mezi nohy. Pak už to byl fofr, doktoři, sestry, nohy nahoru a tlačte… no jo, ale já přes ten epi moc necítila kontrakce, tak jsem tlačila, jak mi říkali.
Na 2 zatlačení nástřih (trochu zabolel), na 3 byl Pepíček venku. Bylo 16.05 hodin a já se podívala dolů, kde doktor držel miminko hlavou dolů za nohy a oddychla jsem si, jako kdybych doběhla maraton. Přítel šel vážit, měřit, fotit a mě zatím šili. Když přišel s malým v náručí a já viděla slzičky v jeho očích a malého, jak na něj mžourá, málem mi to utrhlo srdce. I když jsme mimi nechtěli, tak teď je to ten největší poklad, který máme. A ač jsem tvrdila, že už nikdy rodit nehodlám, bolest se hned zapomene a když to tak shrnu, tak to zas tak strašné nebylo…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1637
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Krásné moc gratuluju