Jak mě porod překvapil

Předem se všem maminkám omlouvám za svůj sloh. Narovinu, nejsem žádný spisovatel. Ani nevím proč, ale najednou jsem dostala nutkavou potřebu napsat tenhle deníček. Ale třeba nějakou maminku povzbudí... kdybych ho psala zhruba před rokem, ronila bych u toho slzy, protože mi to všechno přišlo hrozně líto a nefér. Ale teď najednou si říkám, jaké ohromné štěstí jsme měli a všechny tyhle vzpomínky mě naplňují ohromnou láskou a radostí.

Celé mé těhotenství probíhalo naprosto standartně, takže vám tu nebudu popisovat jak jsem až do pátého měsíce několikrát denně objímala záchodovou mísu, a i přes velké nechutenství si pěkně přibírala na váze :-D I všechna vyšetření nám dopadla dobře, žádné vvv se neprokázaly, cukrovka také ne a mi se dozvěděli, že čekáme holčičku.

Všechno opravdu jelo jak podle nějaké příručky já se cítila skvěle. Ovšem až do dne, kdy jsem byla přesně 33+4tt. Bylo to pondělí. A já najednou měla hrozné nutkání zařídit ještě vše, co bylo do porodu třeba. Strávila jsem tedy půl dne lítáním po městě a v bříšku cítila podivné tlaky, ale nijak mě to neznepokojovalo. Bříško mi netvrdlo, nekrvácela jsem a bolest se dala snést. A hlavně jak jsem už psala, by mě nikdy ani ve snu nenapadlo, že by se NĚCO mohlo stát. Večer se bolest začala stupňovat a já vyzbrojená informacemi z těhotenských kurzů si vlezla do teplé vany. Bolest ustala a já si šla lehnout.

V noci mě ale vzbudila ta samá bolest jenže mnohem silnější. Opět jsem tedy vlezla do teplé vany a jak to přestalo honem spát. To se opakovalo celou noc ještě mockrát. Ráno už mi přišla dost nesnesitelná, jenže já ji stále považovala za poslíčky. Vždyť mám ještě víc jak 6 týdnů do termínu. A hlavně, mě to přeci nebolí v pravidelných a zkracujících se intervalech, ale bolí to pořád. A pořád stejně hrozně. Někdy v 10 dopoledne už jsem se sotva plazila po zemi. Dala jsem tedy vědět manželovi, že musíme jet do porodnice. Ten na mě chudák nechápavě koukal, ale vzal sbalenou tašku a jeli jsme. V porodnici na ambulanci mi naměřili monitor, žádné kontrakce tam neviděli, ale při vyšetření zjistili, že jsem otevřená na 3 prsty. Poslali mě teda k hospitalizaci na porodní sál. Když jsem to řekla manželovi, stál tam bílí jak stěna a nevěřícně na mě koukal. Celou dobu si totiž myslel, že mě zase poveze domů.

Na porodním sále se mně ujal mladý doktor, vyšetřil mě a konstatoval, že ještě nerodím. Uložili mě na těhotenský pokoj a nechali mě tam. Jen tak. Samotnou, vyděšenou s ukrutnými bolestmi, které ale podle chytrého monitoru nemám. Po probdělé noci jsem byla hrozně unavená, snažila jsem se usnout, ale s tou bolestí to prostě nešlo. Párkrát se za mnou zastavila sestra, nabrat krev apod. Ale jinak se celý den nic nedělo. Až v sedm večer přišel doktor z noční směny. Vyšetřil mě, nález pokročil na 5 prstů tak mě poslal na porodní sál, kde mi udělal Hamiltna a dvakrát se mi pokusil píchnout vodu, aby se to rozjelo. Volala jsem tedy manželovi, ať přijede, že teda nakonec přeci jen rodíme. Než dorazil, stihli mi udělat klystýr a sepsat se mnou potřebné papíry.

Po úžasném hmatu, který mi pan doktor provedl, bolesti zesílily, že jsem myslela, že zešílím, kňourala jsem, ať mi dají něco proti bolesti, ale prý nemohli, protože porod nepostupoval tak, jak by měl. Byla jsem pěkně protivná a unavená, ale musela jsem pořád stát a chodit, aby zapůsobila gravitace a porod se rozjel… jenže pořád nic :( Chvilku po půlnoci se na mě přišla podívat mladá paní doktorka, vyšetřila mě, píchla mi plodovku a nechala mi dát oxitocin. Jaký spásný nápad… bolesti sice o dost zesílily, ale posunuly se z podbříšku do celého břicha a konečně se začlo něco dít. Byla to tedy síla, protože jsem je všechny musela prodýchávat v leže na boku připojená na monitor. Najednou jsem cítila hroznou potřebu tlačit, drtila jsem ruku manželovi a v tu chvíli tam byly dvě, pa a doktorka, a já konečně mohla začít tlačit. Nevím už ani jak dloho to trvalo, ale mě to přišla jako chvilka. Párkrát jsem zatlačila a hlavička byla venku. Malá vylezla obličejíčkem nahoru a se šňůrou pevně kolem krčku. Pak už jsem tedy tlačit nesměla a dr. ji pomalu vyndavala a šňůru uvolňovala. A najednou přišel ten nejkrásnější pláč na světe. Byla 1.40 ráno a nám se ve 33+6 tt narodila krásná Štěpánka s mírami 2220 g a 45 cm.

Od začátku si sice dýchyla sama, ale tým z jip ji hned odvezl na oddělení, takže já ji pak viděla až z fotek, které udělal manžel. V porodnici jsme strávily dva týdny. Z čehož posledních pár dní už jsem měla maličkou u sebe. Krásně jsme se rozkojily a i přes drobné potíže jsme všechno zvládly.

Štěpánce je dnes 15 měsíců a je to zdravá a velmi čilá holčička. Už několik měsíců běhá jak drak, umí pár slovíček a až na to, že je trochu drobnější než její vrstevníci v ničem pozadu není. Všechno krásně dohnala a něco i předběhla :-D

Takže přejeme všem maminkám nedonošeňátek pevné nervy a hodně sil, protože vím, jak je to ze začátku psychicky náročné. Ale věřte, že všechno se v dobré obrátí a ti vaši uzlíčci vám budou dělat už jen radost, vždyť se taky na vás těšili tak moc, že museli na svět dřív.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
BabyNicole
388
10.7.11 08:33

Krásně napsáno :kytka: , to abych byla teda taky připravená na vše :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Monny
36544
10.7.11 09:18

Krásný deníček, držím palečky ať Štěpánka krásně roste dál :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Nicollka
6530
10.7.11 10:45

Krásně napsané, jsem zrovna 32+1 a podbřišek začíná bolet a tlačit, cs mi roste :) ale po přečtení :) díky

  • načítám...
  • Zmínit
radusa
853
10.7.11 12:07

Moc hezky napsaný deníček.. :-D …úplně se mi vybavily porodní bolesti :mrgreen: :mrgreen: Štěpánka je kouzelná :huban: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
rošťanda
4093
10.7.11 12:56

Ta je krásná,potěšil mě tento deníček po přečtení těch hrůzostrašnejch…kdybych náhodou fakt rodila dřív jak mi hrozí tak už se tolik nebojím…děkuji za deníček,dal mi velkou naději,že se nění snad tolik čeho bát… :hug:Přeji ať malá je jen zdravá a dělá jen samou radsot… :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Linda 1
21
10.7.11 20:36

Nádherný deníček, Štěpánce jen zdravíčko :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Slun
2990
10.7.11 22:19

Krásný deníček.....přejeme zdravíčko a malá at vám dělá jen samou radost :srdce: :dance: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
madlenka73
2310
10.7.11 22:57

Krásný deníček. Na to,že Štěpánka byla 33+4,tak nebyla až tak malinká. Já svoji Štěpánku rodila před téměř pěti lety ve 38+0 a měla 2350g/46cm. Tak gratuluji ke krásné holčičce a přeji hlavně zdravíčko.

  • načítám...
  • Zmínit
lenickap
967
10.7.11 23:39

Pěkně napsáno

  • načítám...
  • Zmínit
martext
2182
11.7.11 00:46

jee, moc pekne. Taky me beztak ceka predcasny porod s dvojcaty, ale tohle je opravdu dukaz ze to nemusi byt vubec tak zle, preju at pekne roste i dal :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Motýlková
1459
11.7.11 08:09

Krásný :huban: přeju jen štěstíčko s malou pronceznou a budu doufat, že u nás s malým dopadne vše, jak má :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář