Jak Miroušek přišel na Svět

Konečně jsem se rozhodla se s vámi podělit o svůj porodní příběh. 23. 5. 2010 jsem na testu objevila vysněné //. S přítelem jsme byli radostí bez sebe. Začala jsem se těšit až mi naroste bříško a v 5. měsíci se konečně začalo něco dít, prvního kopance jsem se taky nemohla dočkat, a když konečně přišel, těšila jsem se už na porod. Takže jsem si těhotenství vůbec neužila, pořád jsem se těšila na budoucnost a přítomnost jsem asi zapoměla vnímat. Celé těhotenství probíhalo bezproblémově, až na zánět močáku, který mě postihl ve 4. měsíci těhu.

DSC01676.JPG DSC01676.JPG
DSC01676.JPG

PÁR MINUT.PO PŘÍCHODU NA SVĚT

DSC01698.JPG

POPRVÍ S MAMINKOU

DSC01786.JPG

PRVNÍ USMĚV

  • 2
DSC02018.JPG

TŘI MĚSÍCE

  • 4

TP byl stanoven na 17. 1. 2011

Na záčátku prosince my dr. oznámil, že mám zkrácený čípek jen na půl cm. A otevřena volně pro prst. Takže klidový režim nic nedělat, nic nezvedat, jen ležet. Podal mi to takovým stylem, že by člověk i věřil, že jestli udělá jen krok, tak porodí. Týden jsem to vydržela a pak už sem na to kašlala, nedalo se to vydržet, za týden jsem šla na kontrolu a nález byl stejný. Vánoce se už blížily a já si říkala, buď porodím před nimi nebo až po nich.

Na malého jsem se už moc těšila a na porod se psychicky připravovala už od 4. měsíce těhotenství. Když jsem šla na kontrolu 26. 12. 2010 a myslela si, že nález už bude pokročilejší, tak jsem se pěkně mýlila… bylo stále stejné, myslela jsem, že snad nikdy neporodím, i když TP byl docela daleko.

Poslíčci přicházeli a odcházeli a my s přítelem se rozhodli malému trošku pomoci. Milovali jsme se spolu co to šlo a NIC! Tak jsem tedy začala pít maliníkový a zázvorový čaj. V pátek 8. 1. 2011 tchán prohlásil, že porodím buď v sobotu nebo v pondělí :-) Vysmála jsem se mu, že tak brzo to nebude. V sobotu přes den jsem se začala cítit trochu divně, ale nic neobvyklého. Večer jsem si dala čaj, horkou vanu a šla spát. Když tu najednou, ve 3 ráno, mě vzbudí bolesti břicha a spát se nedalo.

Vstala jsem, dala si sprchu a zapla si TV. Bolesti přicházely nepravidelně po 10–15 minutách. Po hodině začaly být tak nepříjemné, že jsem je musela vždy rozchodit a nadávala jsem, jak mě to bolí a přítel si v klidu spal. V 5 ráno jsem ho šla vzbudit a řekla, že mám bolesti, ale nepravidelné, jeho odpověd zněla: tak to stejně nikam nepojedeme, počkáme až budou po 5 minutách.

V 6 hodin ráno se dostavily pravidelně po pěti minutách, já klečela v křesle a každou bolest prodýchávala. V 7 hodin jsem šla přítele vzbudit, že už jsou po 5 minutách, ať vstává, tak vstal, připravil si kávu a mně maliníkový čaj. Pokaždé, když přišla kontrakce, klekla jsem do křesla a přítel mi hladil záda (MOC MI TO POMÁHALO). Kolem 8 hodiny jsme vyrazili do porodnice. Cesta trvala přibližně 30 minut. A já prohlásili, že je to horší než anál.

V porodnici mě přijala P. A. a dala na monitor, po 20 minutách mě odepla a poslala na utz, aby ještě zkontrolovali rozměry mimča. chudák přítel celou dobu čekal na chodbě. Pak mi dali kapačku, měla jsem pozitivního streptokoka… a udělali klystýr. To už bylo 10 hodin. V 10.05 jsem letěla na záchod, strávila tam pár minut a pak si šla osprchovat zadek, sprcha mi na bolesti nepomáhala.

Pak přišla MuDr., udělala vnitřní vyšetření a já otevřená na 3 cm. Přítele chtěla ochotně poslat domů, že to bude na dlouho, že jsme prý teprve na začátku. Řekla jsem, že tam se mnou zůstane a konečně ho ke mně pustili. V 11 hodin přišla opět dr. a říká: no, moc otevřená nejste. A já se ptám, jsou to aspoň 4 cm? Ona se na mě podívá a říká: Ježiši, to ne, jste na 7 cm. Vykulila jsem oči a řekla: Jé, tak já myslela, že to budou teprve ty tři nebo 4 cm.

Kolem 12 hodiny už to bylo 9 cm, ale malý byl moc nahoře, takže sem musela chodit, aby klesl. Měla jsem už nucení tlačit, ale nesměla jsem. Jenže to se prodýchat nedalo, prostě jsem si malinko přitlačit musela. Visela jsem přítelovi kolem krku a řekla mu, at mě zastřelí :-) Pak mi P. A. řekla, že ještě 2 kontrakce a můžu tlačit, vydržela jsem jednu a hrnula se na porodní křeslo, že už to zkusíme, byla jsem už na 10 cm.

Když jsem na něj vylezla a měla počkat na kontrakci, tak najednou kontrakce nikde a já myslela, že se z toho zblázním. Pak jedna slabá přišla a já tlačila co to šlo, ale nic. Přišla další, já začala tlačit co to šlo, nadechla se a tlačila znovu, dr. na mě křičí a ještě jednou, ale já nemohla, kontrakce už byla prostě pryč. Takže ten kousek hlavičky zajel zase zpátky.

Takhle se to opakovalo asi 3× a pak v jedné kotrakci přišel nástřih, já tlačila jak o život P. A. mi loktem tlačila na břicho, aby malý zase nezajel a povedlo se, hlavička byla venku. Já se zimou klepala a klepala a ptala, jak dlouho to ještě potrvá?

Prý to záleží jen na mě, jak mi půjde tlačení. Řekla jsem, že už nemůžu, chtělo se mi spát a P. A. na mě zařvala: „Na to tady ale nehrajeme“. Já nasraná začala tlačit i mimo kontrakce a najednou byl malý asi na 11 zatlačení venku (konečně), šli ho ošetřit a já na jedno malé zatlačení porodila placentu, kterou jsem za každou cenu chtěla vidět. Byl to pěkný hnus.

Pak mi malého přinesli Vážíl 3690 g a měřil 50 cm a já si ho ani nepochovala, protože mě zrovna šili a bolelo to jak svině (pardon za ten výraz) a já křičela AUU, AUU, UŽ TO BUDE?! Po 2 hodinách mě dovezli na oddělení šestinedělí, poslali do sprchy, byla jsem tak slabá, že jsem se klepala, jako kdybych byla celou noc venku. Kolem 3. hodiny dorazil přitel a tchýně, a když jsem se zeptala jestli mi malého donesou, řekli mi, že už si ho chová tanínek.

Dostala jsem kytku, nemohla jsem ani sedět ani chodit, takže jsem jen stála nebo ležela, ale byla jsem tak štastná a tak jsem malého milovala a miluji, že mi to bylo jedno.

PS. Těhulky, vůbec se porodu nebojte, vždy to zní hrozivě, ale všechny jsme to přežily a já si porod dokonce i užívala. Po 14 dnech jsem se konečně bezbolestně posadila a už snila jen o sexu i přesto, že jsem měla nástřih 3 cm. A 3 týdny po porodu se mi po něm i stýskalo a už se nemůžu dočkat, až si za pár let užiji další :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Marishka89
16.4.11 17:35

gratuluju k miminku, ale upřímě, z tvého deníčku ani trochu nevyplývá, že by sis porod užívala :nevim: zní to docela hrozivě :(

  • Upravit
Sýkorka2
457
16.4.11 18:47

I já gratuluju k miminku a přeju hodně zdraví a pohody Tobě i chlapečkovi! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Mishulka
1242
16.4.11 18:50

no jako bolest to byla,ale když už bylo povšem a já se nad tím zpětně zamyslela tak jsem si uvědomila že jsem si to užila :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Barbulka
2762
16.4.11 20:43

gratuluji k miminku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Simoncicak
589
16.4.11 21:52

pěkně napsaný :dance: :dance: gratuluji k mimiškovi at se Vám daříííí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
16.4.11 22:27

Gratuluji k miminku:-D :kytka: Krásnej klučina je to:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Tera:)1
6326
20.4.11 14:36

jé spřízněná dušinka :mrgreen: já jsem si taky až po porodu uvědomila jak jsem si to užila a už se těším na ten příští :lol: :lol: :lol:

Gratuluji k chlapečkovi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář