Jak náš Tomášek pospíchal na svět
- Porod
- Leknínek
- 22.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy bych nevěřila, že zažiji to, co nás potkalo s narozením našeho třetího chlapečka Tomáška. Ještě teď se z toho celá rodina vzpamatováváme, ale taky se usmíváme a jsme šťastní, že to dobře dopadlo. Manžel říká, že to byl náš osud a mělo se to stát, aby nás to posílilo a ukázalo, že člověk míní, ale život a příroda mění.
Termín porodu jsem měla stanovený podle PM na 6. 7. 2012, podle UTZ na 2. 7. 2012. V pondělí 2. 7. jsem byla na kontrole v porodnici, kde mě ani neprohlédli, jen natočili ozvy a ať přijdu znovu ve čtvrtek s výsledky z hematologie – měla jsem málo krevních destiček a příliš řídkou krev, při porodu tak hrozilo riziko zvýšeného krvácení. Normální hladina je v rozmezí 150–400, moje výsledky však ukazovaly hodnotu 65. Ještě ten den jsem volala s výsledky na porodní, jak mi na hematologii doporučili a porodní asistentka mě objednala hned na další den, že se zřejmě domluvíme na ukončení těhotenství, že ta hodnota je opravdu nízká.
Večer jsme s manželem spekulovali, co a jak a řekli si, že než jít na vyvolání, že zkusíme Tomáškovi trošku domluvit po svém a udělali jsme si pěkný večer. Pro jistotu jsem si dobalila tašku, trošku doma poklidila a do postele se dostala v jednu hodinu. Trochu mě pobolívalo a tvrdlo bříško, ale tyhle pocity už jsem měla poslední týden, tak jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Usnula jsem a ze spánku mě občas budilo občasné pobolívání bříška, ale nic hrozného.
Po třetí hodině jsem se vzbudila na svoje tradiční noční pochůzky – šla jsem se vyčurat a chtěla se i najíst, ale jak jsem vstala a začala chodit, bolest bříška se zintenzivnila. Po jistotu jsem o půl čtvrté volala mojí mamce, že ji možná budeme potřebovat na hlídání, ale že nemusí spěchat, že jsem teprve na začátku. Během hovoru jsem měla několik kontrakcí, tak jsem se ujistila, že je čas vzbudit manžela a že už opravdu pojedeme. O tři čtvrtě na čtyři jsem ho tedy začala budit, že mě pobolívá bříško a že už je čas vstávat.
Kontrakce najednou nastoupily po 3 minutách, poslední jsem si na papírek zapsala v 3.54, pak jsem na sebe natáhla kalhoty a najednou prásk a všechna voda byla venku. Rychle jsem volala na manžela, ať mi přinese suché oblečení a najednou jedna kontrakce za druhou, už jsem ani nebyla schopná sundat si promáčené kalhoty. Jak jsem vstala, věděla jsem, že už je zle – cítila jsem hlavičku. Manžel mě začal popohánět, že už honem jedeme, do toho zrovna přišla mamka a já jsem jim jen oznámila, že nikam nejedeme, že Tomášek se narodí teď a tady.
Manžel hned volal sanitku a spěchal za mnou, protože já už jsem nevnímala nic, jen sebe a miminko, které se nezadržitelně tlačilo na svět. Klečela jsem a rukama se opírala o gauč, mamka honem přinesla ručníky a prostěradlo a manžel už mi pomáhal s maličkým ven. Na jedno zatlačení vyklouzla hlavička, hned jsem se ptala, kde má malinký šňůru, manžel na to, že ji nevidí, ale hned na to přišla další kontrakce a celé tělíčko bylo venku. Šnůra byla opravdu kolem krku, ale volně, naštěstí! Tomáška mi podal do náruče, z nosíčku i z pusinky mu tekla voda a neplakal.
Ty vteřiny byly hrozné, otočila jsem ho zádíčkama vzhůru a jemně ho poplácala a on začal vrnět jako koťátko a trošku plakat, to už jsem si říkala, že je snad v pořádku. Nevnímala jsem svět kolem sebe, jen to maličké ušmudlané stvořeníčko, které se ke mně tisklo. Podívala jsem se na hodiny a ty ukazovaly 4.10 hodin. Po chvilce se ve dveřích zjevili chlapi ze sanitky, hned se ptali, co miminko, jestli dýchá a brali ho k sobě, ale vše bylo v nejlepším pořádku, pochválili nás, že jsme ho otočili a nechali vytéct vodu z nosíčku, ani ho nemuseli odsávat, byl naprosto v pořádku. Pak přestřihli pupeční šňůru a náš mišáček se konečně rozplakal. Zabalili ho do termofólie a do osušky a dali chovat pyšnému tátovi. Pak mi píchli kapačku s oxytocinem, abychom porodili ještě placentu. Mezitím jsme si povídali a my jim líčili, jak se vše seběhlo a co jsme dělali. Strašně nás chválili, že jsme neuvěřitelně klidní a že jsme si zachovali chladnou hlavu.
Po chvilce vyšla i placenta, pak mě naložili na lehátko a odvezli s maličkým do porodnice. Manžel přijel vzápětí za námi. Tomáška mi, hned jak jsme dojeli, vzali na kontrolu a za chviličku přišla sestřička s informacemi, že je naprosto zdravý a v pořádku a má krásných 3840 gramů a 51 cm 
Já jsem se bohužel nevyhnula drobným poraněním, takže mě čekalo šití, ale dalo se to vydržet, stejně jsem byla pořád v úžasu z toho, co se to vlastně stalo. Vlastně dodnes nad tím přemýšlím a chvílemi ani nemůžu uvěřit, že to tak opravdu bylo. Myslím, že k maličkému máme už od začátku trošku jiný vztah, je to těžko popsatelné, byli jsme první, kdo se ho dotkl, žádní doktoři, jen já a můj manžel, to pouto mezi námi se vytvořilo strašně rychle a už není nic a nikdo, kdo by nás rozdělil.
Každopádně, aby to tak náhodou nevyznělo, já nejsem zastánce domácích porodů, podle mě je to strašný hazard a risk, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Vděčím osudu, že u nás proběhlo vše bez sebemenší komplikace (i s tou mou špatnou krví), že jsme oba v pořádku a člověk ani nechce myslet na to, co všechno se mohlo přihodit. Zážitek je to rozhodně na celý život, ale kdybych někdy v životě ještě čekala miminko, rozhodně bych ho chtěla přivést na svět pod lékařským dohledem, protože člověk opravdu nikdy neví. My jsme měli obrovské štěstí a za to nepřestanu být nikdy vděčná.
Manžel mi byl obrovskou oporou a já mu 100% věřila, že na nás dohlédne, i když musím přiznat, že byly momenty, kdy jsem se obávala – třeba aby mu malý nevyklouzl z rukou nebo jestli nemá šňůru kolem krku, ale tyto obavy byly zbytečné, zvládl všechno na jedničku a já ho za to velice miluji. Vlastně mám to štěstí, že můžu být legálně zamilovaná do čtyř chlapů zároveň a zatím je mám jen a jen pro sebe. Jsem pyšná máma tří úžasných chlapečků, hrdá manželka a nikdy nepřestanu být vděčná za to velikánské štěstí, které nás potkalo!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Tomáškovi hodně zdraví 
Jste fakt dobří, všichni! Že jste si zachovali klidnou hlavu a krásně to všechno zvládli 
Narodil se nám taky Tomášek. Tak to možná bude tím jménem 
Za sebe ale fakt můžu říct, že v tom kleče je to úplně o něčem jiném Šlo to úplně samo, myslím, že tohle je pro ženu i pro miminko mnohem přirozenější poloha a mělo by se takhle rodit. Nechápu, proč se musí ve většině porodnic rodit vleče na zádech 
Je to tak nepřirozené a zbytečně se u toho nadřeme 
)