Jak pekelník vystrčil růžky
- Porod
- RoseK
- 15.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poučena od kamarádek a rodiny mi bylo jasné, že na narození synátora můžu klidně čekat celý den. I den i noc, pokud to bude dlouhé. Čtrnáct dní po termínu jsem už byla schopná udělat cokoliv, aby se ten zatracený porod spustil.
Ten den ráno si mě doktor změřil a moudře pravil: „Tak vy jste ještě vcelku, tak tomu pomůžeme.“ Zašmátral mi za čípkem a já málem umřela poprvé. Porod snad nebude tak bolet. Nebo jo? Chachá, holka.
Ten den v pět večer jsem dostala první bolesti. Do zad, samozřejmě, kam jinam? Když jsem si začínala v deset večer myslet, že je na čase hodit do tašky do porodnice poslední nezbytnosti jako kartáček na zuby a spol., praskla mi voda. No teď už vím, že to byla ona. Něco ze mě prostě „ucházelo“ a já sehnutá v koupelně nad záchodem zkoumala na vložce to mazlavé cosi. Mno zážitek. Když jsem teda naznala, že je na čase jet, odfuněli jsme autem do nemocnice s bolestmi zad po pěti minutách.
Sestře na porodním jsem důležitě řekla, že teda rodím, ta si mě nevěřícně změřila a posadila mě k monitoru. Na něm se nepohlo nic. Co na tom, že na něm byl připojený slon. Ani ťuk. Ani jedna malá kontrakcička. Bolesti do zad stále.
„A vás to bolí?“ zeptala se mě sestra. Pod jejím pohledem jsem byla schopná přiznat cokoliv, třeba to, že jsem si zrovna odskočila z Národního z představení o simulantech. Zavolala tedy doktorku. Doktorka odebrala vzorek mého cosiku a zkonstatovala, že se opravdu jedná o případ prasklé vody. Nakoukla na monitor a poslala ten případ prasklé vody na porodní box. Já málem umřela podruhé. Tentokrát ale studem, že nepoznám, kdy vlastně rodím nebo nerodím nebo co.
Když jsem odeslala chlapa domů, ujistila jsem ho, že snad večer by mohl být pekelník na světě. Bylo 14.11., asi půl hodiny po půlnoci.
Ráno mě přišla potěšit sestra po probdělé noci. Prý si mám jít lehnout na normální pokoj, sem přijde paní, co přišla až po mně a má pokročilý nález. Tak jsem si sebrala svých pět švestek, pekelníka a šli jsme. To, že budu na normálním pokoji ještě dlouho, mi přišla říct s líbezným úsměvem jiná sestra, která mi jako bolestné přinesla snídani. A pak oběd. A nakonec večeři.
Volal chlap, kde prý máme dítě. „Kde asi,“ odvětila jsem naštvaně. „Šel na šišky, tato.“ Zavěsila jsem a rozeslala smsky těm, kteří se také starali, kde je dítě, že jim dám vědět, až to bude. Dostala jsem injekci na lepší spánek, která přešla asi k paní vedle, protože ta chrápala tak strašně, že to snad bylo slyšet až v Třebíči na náměstí.
Bolesti do zad přicházely po deseti minutách. Ale už takové, že se nedalo ani ležet, ani sedět, natož spát. No zkrátím to. Ráno přišel doktor a zajásal, jak kdyby mu za to platili: „Dáme oxytocin!“ a odtančil. Já také odtančila, stylem valivým, zpět na porodní sál a zavolala chlapovi. Ten, poučen z chytrých článků, které jsem mu v těhotenství předkládala, přijel vybaven občerstvením, vodou a časopisy, kdybych měla dlouhou chvíli. Nakonec měl dlouhou chvíli on, zatímco já sténala ve vaně. Držel mě za ruku a četl si o podzimním make-upu.
V poledne se mě zeptal, jestli to bude ještě dlouho trvat. Chtěla jsem ho zabít. A pak sebe. A pak sestry. Prostě všechny. Doktor zhodnotil, že to bude chtít nějakou drogu. To byl rajc! Do kanyly vesele kapalo a já se vesele smála. Byla jsem ochotná rodit ještě další tři dny. Vše se mi zdálo růžové. Jenže vše pěkné nakonec odezní. Za dvě hodiny jsem seděla ve sprše a prosila primáře o další drogy. Sténala jsem a brečela, že už to nevydržím. Chudák primář, ten se mi navysvětloval, ale chápat jsem to nechtěla. Nakonec to rozsekla sestra: „Když můžete takhle sténat, tak máte síly dost!“ Chtěla jsem po ní něco hodit, ale nic nebylo po ruce.
O půl páté, když už jsem byla otevřená na deset, řekla porodní asistentka: „Tlačte! A pořádně!“ Já tlačila a tlačila. Ale stejně mi to bylo k prdu. Přišel doktor, se zářivým úsměvem mě vyšetřil a pronesl: „Obrácená rotace, honem na sál!“ Já umřela potřetí, protože mi došlo, že jsem trpěla zbytečně. Pekelník se prostě držel a pustit se nechtěl. Narodil se v 18.17, 15. 11. 2013, císařským řezem při celkové anestezii.
Poprvé jsem ho viděla v pět ráno, když mi ho přivezli na kojení. Já umřela naposled, ale tentokrát štěstím. Protože tak krásný mimino ještě nikdo nikdy neviděl! A i ty pekelnické růžky se mu ztratily, protože tak, jak zlobil u porodu, už potom nikdy nezazlobil.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1398
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 812
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1416
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 589
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 358
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19724
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2560
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2807
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2533
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1699
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Vážně super zážitek, ale i tak to za to stálo a chci ještě jedno… 
. Ale naštěstí si mě tam nechali, od rána do mě valili oxytocin a atb, protože byl malej bez plodovky, takže jsem celý den strávila se stojanem a kapačkama 
Krásně napsané..gratuluji ke kloučkovi.. 
druhe uz rovnou cisar 
